SLIM Team

 Opět se sešel rok s rokem a přišel nějako rychle a bez ohlášení poslední víkend prázdnin, tedy poslední víkend měsíce srpen, kdy se každoročně koná parádní a můj oblíbený maraton v Rychnově  nad Kněžnou. Letos to byl již 16. ročník. Musím říci, že rok od roku je zde organizace lepší a lepší. Mnoho lidí a běžců říká, že je to velice těžký závod, ale nevím proč, nemyslím si, trať je běhatelná a rychlá, je na co se dívat a krásně se nechá kochat i okolím.

Start byl v deset hodin dopoledne, počasí zatím dobré, polojasno, takže sem tam mráček a občas na nás juklo i sluníčko. Na startu se shromažďovalo více a více běžců, probíhalo opakované seznámení s tratí a pravidly závodu, čtení závodníků, kteří se zúčastňují maratonu. Novinkou bylo, že první muž, první žena a poslední závodník měli určen doprovod na kole, což může být velice příjemné. Desátá hodina se blížila, čísla připnuta, prohodil jsem pár slov s Pavlem Sedlákem a bylo odstartováno. Můj takový nějaký cíl bylo zkusit lepší čas než v loňském roce, což bylo 3:10:55. A kdyby mi to neběželo, dal jsem si metu 3:30. Ihned po startu jsem se držel Pavla, který ovšem nasadil tempo 3:50/km, to mi připadalo zbytečně rychlé a dobře vím jaké by bylo se utavit a potom se trápit, zvolnil jsem tedy a běžel podle sebe. Běželo se nádherně, Pavel se pomalu vzdaloval, za mnou nikde nikdo, paráda. Proběhl jsem první občerstvovačku, po dlouhém seběhu následovala další, kde jsem se napil vody a pokračoval dále po trati směrem ke Slatině nad Zdobnící, zde byla další občerstvovačka. Zde jsem si vychutnal další doušek vody a pozdravil se s panem Chlumeckým, ke kterému jsem kdysi jezdil na praxi. Potřásli jsme si rukama a pokračoval jsem v běhu. Za Slatinou mě čekala část závodu, kterou mám z celé trati nejméně oblíbenu. Stoupání nad Pěčín. Vyklusával jsem nahoru jak to šlo a za chvilku jsem se dostal asi do 3/4, když tu mi na záda začalo dýchat několik běžců a samozřejmě mě udolali. Bylo to přesně na 19. kilometru, zde jsem začal pociťovat jakousi únavu. Jako by mi zkameněly všechny svaly v těle, chtělo se mi spát. Doběhl jsem na občerstvovací stanici, která byla zároveň půlkou maratonu. Cítil jsem se tak, že jediné na co jsem myslel bylo, že to vzdám. Také bylo celkem chladno a foukalo a zlobilo mě rameno, což mi moc optimismu nepřidalo. Opět jsem se napil a pokračoval dále. Směr byl jasný, benzinka v Rokytnici a tam už to je kousek. Kilometry jakoby přestaly utíkat a já zažíval návaly tepla, střídající se s chladem, únava jako nikdy a chvílemi se mi trochu motala i hlava. No, ono být na kolotoči v průběhu maratonu také dobré. Chvíli jsem se snažil držet se Vlasty Dvořáčka, který mě povzbuzoval, ale nešlo mi to. Spočítal jsem si, že jediné co mi zbývá je udržet tempo, abych zvládl druhou variantu. Dát to pod 3:30. Zázrakem jsem se dostal za Nebeskou rybnou, zde jsem si u krajnice lehce zvrtl kotník, dnes mi asi opravdu není přáno, také mě předběhla první žena závodu. Dostáváme se k třešničce na dortu a to bylo stoupání na Hlásku, které na tom cca. 30. km stojí za to. Místy prostřídávám s chůzí, pokec s pořadatelem, který jezdil mezi závodníky na kole a ptal se jak na tom jsou, povzbuzoval nás a pokud někdo měl zájem dovezl i občerstvení mimo občerstvovačku. Ha! Paráda, už jsme nahoře a teď už jen seběh dolů s mírným zvlněním až do cíle. Trochu jsem se přibližoval první ženě, kterou byla Marcela Rambová. Bylo vidět, že toho má také dost, začal jsem zvažovat, že se pokusím ji alespoň do cíle, kam zbývalo cca 5km, předběhnout. Za poslední občerstvovačkou na konci obce Jaroslav jsem věděl, že přichází má chvíle. Je to už jen z kopce, stačí nasadit tempo a udržet jej. Zabíralo to, závodník za mnou se vzdaloval a přede mnou se zvětšovala postava Marcely. Předběhl jsem ji ve spodní části posledního klesání, čas na kilometr jsem měl hluboce pod 4 minuty. Probíhám obcí a odbočuji na silnici, která vede k cíli. Nohy mě nechtějí dál nést, dvakrát jsem popošel, ale potom si řekl, co to tu vyvádím a zamířil k cíli. Cílovou čáru jsem protl v čase 3:28:57, což stačilo celkově na 9. místo a 2. místo v kategorii. To mě celkem potěšilo a teď už zbývalo čekat jen na to jak to zvládne Simča, které jsem řekl, že to tu zaběhne v osobním rekordu a čase 3.50. Jak dopadla jistě písne sama. Poslední 3km začalo lehce pršet a potom se spustila pořádná bouřka. V cíli vznikla obrovská a hodně hluboká kaluž, kterou jsme tak nějak spolu s pořadatelem vymetli, aby se dalo projít suchou nohou. Popíjeli jsme vodu, dali si perfektní těstovinový salát. Dnes jsem byl opravdu rád, že to mám za sebou. Nevím čím to bylo, ale forma byla úplně pryč, asi to mohlo být chřipkou, kterou jsem tento měsíc prodělal, kdo ví... Ale užil jsem si to! Proběhlo vyhlášení výsledků a odjíždíme do horké vany, kterou jsme si zasloužili.

Autor: Martin

3athlon.com/rychnov_classic_marathon/2014.htm