Historie
Za předchůdce německých dog jsou považováni staří býkohryzové, stejně jako psi používaní ke štvaní zvěře a k lovu divočáků. Svým vzrůstem patří mezi mastify a chrty.
Doga byla původně lovecké a bojové plemeno. Označení doga patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nemuseli patřit k žádnému určitému plemeni. Názvy jako ulmská doga, anglická doga, dánská doga, pes na štvaní, pes na divočáky a velká doga později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů.
V roce 1878 se v Berlíně dohodlo, že takovýmto psům se bude souhrnně říkat německá doga kde byly zároveň definovány hlavní znaky plemene. Na této výstavě byl tedy v Berlíně ustanoven první standard německé dogy.
Tento standard měl výrazné odchylky od dnešního, hlava byla jen mírně dlouhá s výraznými lícemi, vysloveně dlouhý formát, paleta barev byla výraznější u žíhaných mohla být základní barvou i šedá, šedý tygr a obě modré oči byly zvlášť upřednostňovány.
Roku 1888 byl založen „Deutsche Doggenclub“, jako první kynologický klub v Německu.