Niriel
Bledá pleť, bílé vlasy. To vše kontrastuje s temně zelenýma očima, které píchají jako vosy, když se rozhlídne po krčmě. Na sobě má jen jemně tkanou róbu, za pasem bič a dýku s jemným tepáním na jílci a malými drahokamy snad všude, kde nevadí rukám bojovníka. na prstech honosné prsteny, ve vlasech stříbrnou čelenku.
Nosí na sobě jemný plášť tkaný snad z hedvábí.
Epilog:
Niriel zemřela. Tedy její tělo. Nebylo to sice poprvé, ale tentokrát se dozajista nevrátí. Zůstala ve věčném zápase s Putin von Veteranem na ostrově Vlků. Je z ní žhavá bílá hvězda, čirý dračí oheň barvy měsíce, ale žhavý jako dívčina nenávist.
A tak se nejspíš budou Niriel a Puti snažit zničit až do konce času světa, na kterém jsou. Vyrovnané síly. Niriel poháněná vztekem a touhou bránit to málo, co zná, před dalším vlivem nekromanta. Vždyť už nemá co ztratit, protože přišla o vše. Ani cestu domů už nemá.
Kým byla?
Když přišla do Krčmy, byla drowí albínkou, špehem, který měl odhalit dům O'Alwenath jako vyznavače Eilistraee. Měla zjistit slabiny Krčmy, schopnosti přítomných a podat hlášení, jak nejlépe zničit celý dům O'Alwenath. To se jí na jednu stranu i povedlo. Ne, neprozradila vše, ale i to málo stačilo, aby její dům nepřestal s pronásledováním své konkurence.
Ona sama dům, který ji vyslal, zradila. Řídila se srdcem domu, do kterého se narodila. Její byl totiž také "zrádným" a matrona matka zkusila užít sílu porodu jako poslední obranu. Nezdařilo se, ale dítě, které se narodilo, bylo z části měsíční bytostí, z části drowkou, bylo albínkou.
Jenže tím to neskončilo. V Krčmě se zamilovala do draka. Malého, ale silného. Jenže ten zemřel v boji a při její ochraně. Dal jí však své srdce, aby byla silnější.
Jak sílila, její tělo mělo problém udržet fyzickou formu, ale zvládala cestovat mezi sférami. Díky tomu vyčlenila jeden pokoj, pokoj 7 a půl, který byl branou do její domovské sféry.
Byla to ona, kdo vytvořila "mučírnu".