K církevním restitucím
K tzv. církevními restitucemi
Co se týká církve římskokatolické, pozoruji, že i v ní je plno pokryteckých sobců. V církvi je řada osob, které tam ani tak nejsou kvůli víře v Boha, ale proto, že tím získávají pocit nadřazenosti nad druhými, pocit moci nad svými »ovečkami«. Mnozí usilují o kariéru v církvi (u Boha) ryze z egoistických důvodů. Jsou to pokrytci odění do katechismu. Ti upřímní duchovní zůstávají obyčejnými lidmi, ale také na nejnižších postech s nejnižšími příjmy.
Někde jsem četl, že papež na adresu církevních restitucí v ČR prohlásil, že co bylo ukradeno, má být navráceno. Tento výrok vymezuje dva mantinely a ti »krátkozrací« vidí jen jeden - samotnou restituci. Výrok papeže však vymezuje i druhou stranu - má být vráceno, jen to, co bylo ukradeno. Tento druhý mantinel vymezený samotným papežem naše církev ignoruje, když se hlásí o majetky, které neměla ve vlastnictví, a žádá odškodnění navíc. Tímto výrokem v jádru papež logicky neuznává restituce náboženským obcím, které u nás vznikly později a o žádný majetek nepřišly. Taktéž nepřímo diplomaticky je proti znění restitučního zákona, který odškodňováním překračuje rámec navrácení majetků. Pozastavuji se nad tím, že tento mantinel levicoví politici nevidí. U církevních hodnostářů je to pochopitelné, ti tento druhý mantinel záměrně ignorují.
Podle čeho byly »restituce« vypočítávány? Pravděpodobně podle výše částky, kterou náboženským obcím vyplácel stát, je zde nápadná podobnost. Spravedlnost římskokatolická? Římskokatolická církev dostala nejvyšší částku a navíc proti druhým církvím vypočtenou částku znásobenou. Zřejmě jde o zvláštní římskokatolickou spravedlnost. Naši předci říkali: »Kdo má hodně, chce ještě více.« Pořekadlo zřejmě platí i pro kardinála Dominika Duku, který přípravu zákona o restitucích dozoroval. Ostatní církve dostaly restituce nejspíš jako úlitbu.
Proč pravicoví politici jsou pro velké restituce římskokatolické církvi? Dle mého názoru jde hlavně o prosté, zákonem legalizované vytunelování peněz a vytvoření z římskokatolické církve pravicové bašty, opory nejistě se cítících pravicových politiků. Kdo má peníze, může jimi lépe ovládat společnost, více investovat do propagace, politických kampaní. »Co kdyby přece jen se to v České republice přetočilo a my by byli za své hříchy voláni k světské odpovědnosti? Kdo se nás zastane? Jedině silná římskokatolická církev s oporou ve Vatikánu je schopna nás v krizi podržet!«
Co lidé nejčastěji obětují Bohům? To, čeho si nejvíce sami váží. Pravicoví politici si nejvíce váží peněz, tak obětovali peníze z pokladny státu formou tučných restitucí, a není to z jejich kapes. Čím větší hříchy, tím větší odpustky. »Odpustek (restituce) u Boha není k zahození (zejména když není z mojí kapsy), co kdyby?«
Stanislav HENDRYCH