Baťovi muži a ženy to neměli lehké
Baťovi ženy a muži to neměli lehké aneb o čem zlínští historikové nechtějí mluvit !
V neděli 3. dubna si město Zlín ,jeho současní vládci ,občané a historici a novináří ze Zlínského deníku připomenuli 140 výročí narození průmyslníka Tomáše Bati. Kladná hodnocení jeho zásluh a práce přenechám jiným. Jako například zlínskému historikoviZdeňku Pokludovi a dalším novinářům,kteří z pochopitelných důvodů
k tomu dostali dostatek prostoru v mediích.
Je tomu tak i proto,že kult batismu tolik živený po roce 1989 nejen ve Zlíně, je tolik potřebný pro obhajobu návratu buržoazněkapitalistických poměrů u nás a nemá rozhodně nic společného s poukazem na potřebu příkladu využití strojové velkovýroby,nových myšlenek a vědeckých poznatků a nejmodernějších metod řízení výroby pro současnost.
Naopak není populární a žádoucí mluvit o skutečném postavení většiny zaměstnanců u“Baťů“. Nebylo jednoduché se k firmě dostat . Mnozí třeba museli zdarma napřed pracovat se svým nařadím na trati Otrokovice-Vizovice a teprve pak byli vybráni na práci do továrny.Jsou vzpomínky těch,co nastoupili jako učni a teprve po práci v továrně mohli večer do lavic Baťovi školy práce. Touto cestou prošel i Emil Zátopek ale třeba i Miloš Jakeš,Jozef Lenárt a mnozí jejich vrstevníci z celé republiky , kde bylo za první republiky za hospodářské krize 30 tých let velmi zle -Čtenář jistě najde jejich vyprávění. Své napsal i Tomáš Svatopluk v knize Botostroj,jež byla později filmově zpracována. Šéf a jeho ředitelé neměli s kritiky poměrů pražádné slitování. Odbory,komunisté a jiní kritici poměrů neměli v podniku místa.Personální oddělení vědělo na své zaměstnance vše,sledovalo je i jejich smýšlení.Baťa jako starosta Zlína měl pod palcem i četnicvo a spostu donašečů. I tehdejší pracovní zakonodarství se v podniku nedodržovalo .Jediným zákonem byl plán a odvedení výroby. Poměry byly už tak neudržitelné ,že se jimi musel zabyvat i Senát republiky Československé.
Je zde známo vystoupení sen. Hakena (KSČ) z něhož vyjímáme :,,)Naznačil jsem,již, že Baťův systém není nic ojedinělého, ani původního. Je to fašistický sytém rafinovaného vykořisťování, myslíme-li na zaměstnance, Baťovy »spolupracovníky«. Nejvýhodnějším předmětem vykořisťování je mládež. Ohromná většina dělnictva Baťových podniků jsou mladé dívky a mladí hoši. Baťovi »mladí muži« jsou chlapci. Největší počet dělnictva je ve věku od 16-19 let. Tato mládež je ovšem též nejpřístupnější ovlivňování fašistickou ideologií, jež je důležitým činitelem - kromě teroru - vykořistovatelských metod Baťových. Pro 20.000 mladistvých dělníků a dělnic Baťových závodů neplatí zákon a 8 hodinové době pracovní. Celé desetiletí pracují dělníci 12 až 14 i více hodin denně, aniž by se našel dozorčí orgán, jenž by zakročil. (Výkřiky komunistických senátorů.) U Bati nerozhoduje pracovní doba, ale plán. Každá dílna musí svůj denní plán zdolati. Plán je ovšem tak vypočítán, že jej nelze splniti v zákonné pracovní době, nýbrž jen při maximálním napětí sil, provázeném rafinovaným, otrockým, popoháněčským systémem a dlouhou dobou pracovní. Dále pak pokračuje :,,Svobodné přesvědčení a jednání je u zaměstnanců vyloučena, neboť jeho teror sahá i mimo řady zaměstnanců závodu. K Baťovu heslu » Náš zákazník, náš pán«, nutno přidati »Náš zaměstnanec, náš otrok.« I soukromý život zaměstnanců je pod dohledem a tlakem Baťovým a i to je známkou fašismu, že i veřejné orgány jsou pod Baťovým vlivem a v jeho službách, i politická správa, soud, okres, obec, četnictvo, policie atd.
Vypravuje mně 18 léta dělnice Baťovy gumárny: »Teď nepracujeme tolik hodin denně, neboť je méně práce, ale v gumárně poměrně ještě více, než v dílnách kožené obuvi. Přišla jsem k Baťovi před dvěma roky v 16 letech. Bydlím v internátě. Po šesté ráno jsme vstávaly, cestou do továrny jsme se zastavily v obchodním domě na malou snídani. 5 minut před 6 hodinou museli jsme státi u stroje. Pracovaly jsme v horečném tempu bez nejmenšího oddechu až do dvanácté holiny polední. Pak skok do závodní jídelny, 5 minut před ¾ 1 stály jsme opět u stroje. Naše polední přestávka nikdy není delší 40 minut. Večer jsme pracovaly do 6 až 7 hodin, t.j. 12 až 13 hodin denně.« (Sen. Mikulíček: Když se autobus zpozdil o 3 minuty a dělníci přišli o 3 minuty pozdě do práce, Baťa je vyhodil!) Ano! Dále citujeme ze zprávy :»Týdenní moje mzda činila, nebylo-li pokut, 220 až 240 Kč týdně. Nyní je nižší. Práce při tak dlouhé době pracovní byla tak vyčerpávající, že na mne chodily mdloby a bolela mne hlava a žaludek. 8 hodin denně nepracujeme nikdy, vždy o mnoho více. Teď se to tak nepřepíná, je málo práce. Za to je teď mnoho pokut. Tento týden jsem brala 200 Kč, 40 Kč mně bylo strženo na pokutách. Pracovaly jsme na galoších. Za každou chybu je nám strhováno 10 Kč pokuty.« 10 děvčat Baťovek, jež s námi jedou vlakem v téže oddílu, mluví totéž a doplňují výklad tohoto děvčete. Každá hlásí výši pokut v tomto týdnu: 30, 40, 50 Kč. Za každou maličkost se propouští. Od vánoc bylo propuštěno několik tisíc dělníků a dělnic. V závodě je z toho panika, neboť propuštění neměli nároku na podporu v nezaměstnání podle gentského systému. Baťa totiž nepřipustí žádné odborové organizace v závodě. Propuštění dělníci, bydlili-li v Baťových domech, jsou kromě toho ihned vyhozeni z bytu. Vykořisťované dělníky vyhazuje Baťa na ulici. ´´
U Bati je veliká spotřeba dělnických sil. V několika letech je dělník fysicky i duševně opotřebován. Je propuštěn pod různými záminkami a nahrazen čerstvou, mladou silou. Výkon Baťových dělníků je vybičován na nejvyšší hranici. Mzdy jsou soustavně stlačovány. Baťův vykořisťovatelský systém je tím vražednější, že se dotýká mladých děvčat a hochů, jež napínavá práce v době fysického i duševního rozvoje láme a mrzačí. Krize tlačí se jíž do bran Baťových závodů. ´´´Toto zaznělo v Sénatu z ust senátora Hakena dne 25.1 1932.
O tom co zbylo z někdejší chlouby československého průmyslu-Svitu Gottwaldov dneska a co usvědčuje koryfeje kapitalistického majetkového převratu ze lží a manipulací zase někdy jindy !
Josef Nesvadba,Zlín