Jesenicko v roce 1938

Mgr. Martin Ivan 

   Na internetových diskuzích se čas od času znovu objevuje názor, že Československo v roce 1938 mělo odmítnout Mnichovskou dohodu a bránit se. Zastánci obrany uvádějí na svoji podporu různé přednosti předválečné československé armády a nedostatky tehdejší armády německé. Často ovšem opomíjejí další důležité okolnosti. Modernizace armády nebyla dokončena a pohraniční opevnění nebylo dobudováno. Početné národnostní menšiny byly nespolehlivé a nespokojené, protože neměly vlastní samosprávu. Zahraničně politická situace byla příznivější pro Německo, jehož diplomatům se podařilo přesvědčit naše západní spojence, že problém je pouze na straně Československa, které utlačuje německou menšinu.    

   Je třeba připomenout, že principiálně se republika agresi nacistického Německa bránila v nevyhlášené pohraniční válce v době sudetoněmeckého povstání. Ovšem těžko již dnes zjistíme, zda bylo rozhodnutí prezidenta a vlády přijmout mnichovský diktát správné, nebo chybné. Jisté však je, že politici mají větší zodpovědnost než vojáci a musejí brát v úvahu osud civilního obyvatelstva. 

   Udělat si lepší obraz o tom, jaký názor mělo na tehdejší situaci velení armády, nám mohou pomoci vzpomínky člověka nejpovolanějšího. Armádního generála Ludvíka Krejčího, v letech 1933-1939 náčelníka Hlavního štábu československé branné moci a hlavního velitele čs. armády v době mobilizace.   

Stručný životopis Ludvíka Krejčího 

   Narodil se 17. srpna 1890 v Tuřanech u Brna. Vystudoval gymnázium ve Vyškově a Vyšší lesnickou školu v Písku. Po ukončení studia v roce 1910 nastoupil do rakousko-uherské armády jako jednoroční dobrovolník. Poté pracoval jako lesník ve Slavonii (v dnešním Chorvatsku). 

   Po zahájení první světové války bojoval jako příslušník bosensko-hercegovského pěšího pluku 4 v Srbsku, Černé Hoře, Albánii, Itálii a v Rumunsku. V květnu 1917 byl zajat ruskými vojáky v hodnosti záložního nadporučíka. Do československých legií vstoupil v červenci roku 1917. Byl zařazen do 6. střeleckého pluku “Hanáckého”, kde po důstojnickém kurzu získal hodnost štábního kapitána. Zúčastnil se celé řady bojů v Rusku a podél sibiřské magistrály, především bitvy o železniční uzel Bachmač v březnu 1918. Postupně prošel u pluku všemi velitelskými stupni od velitele roty a 1. ledna 1919 byl jmenován velitelem 2. střelecké divize v hodnosti plukovníka. V červnu 1920 se vrátil do Československa. 

   Po návratu do vlasti převzal velení 6. divize v Brně. V roce 1921 absolvoval kurz pro generály v Praze a v roce 1922 obdobný kurz ve francouzském Versailles. V Paříži vystudoval v letech 1923–1925 Vysokou školu válečnou, poté převzal velení 4. divize v Hradci Králové. V roce 1928 byl povýšen na divizního generála. 1. ledna 1933 byl jmenován zemským velitelem v Košicích. V prosinci 1933 byl jmenován na základě požadavku prezidenta Masaryka náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. V březnu 1934 byl povýšen na armádního generála.  

   Ludvík Krejčí se zasloužil mimo jiné o reorganizaci armády z divizního na pružnější sborový systém a zavedení dvouleté vojenské služby v roce 1934, která byla nezbytná pro vyšší početní stav mírové armády a lepší výcvik mužstva. Předsedal Radě pro opevňování, která vznikla v roce 1935. Rozpočet na výstavbu opevnění osobně předložil ke schválení na zasedání Nejvyšší rady obrany státu. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 byl jmenován hlavním velitelem branné moci.  

  Po podpisu Mnichovské dohody a demobilizaci armády se vrátil na pozici náčelníka Hlavního štábu. Na nátlak nacistů byl 1. března 1939 odvolán z funkce a poslán na zdravotní dovolenou. Za německé okupace Československa žil s rodinou pod kontrolou Němců v Praze. V roce 1941 byl donucen se i s rodinou přestěhovat do Jablonného nad Orlicí. Dvakrát se neúspěšně pokusil odejít do zahraničí. Byl členem odbojové organizace, kterou podporoval finančně. Mezi říjnem 1941 a červencem 1942 byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, ale pro nedostatek důkazů jej propustili. Po skončení války v roce 1945 se přihlásil do armády. V roce 1947 jej přeložili do výslužby. 

   V roce 1950 byl z politických důvodů degradován do hodnosti vojína a v roce 1953 mu byla odebrána penze. Z finančních důvodů nastoupil jako pomocný dělník do továrny na knoflíky v Jablonném nad Orlicí. Zemřel jako prostý vojín 9. února 1972 v Ústí nad Orlicí a pohřben byl v rodných Tuřanech. 

   V květnu 1990 byla Ludvíku Krejčímu vrácena hodnost armádního generála a v říjnu 2017 mu byl propůjčen in memoriam Řád Bílého lva 1. třídy. 

Názory generála Ludvíka krejčího na možnosti obrany v roce 1938 

   V době politického uvolnění v 60. letech poskytl Ludvík Krejčí odpovědi na dotazy několika historikům a vojenským novinářům. Tyto odpovědi byly vydány společně s dalšími písemnostmi z jeho pozůstalosti v roce 2018 v knize Já se generálem nenarodil. Z jednotlivých odpovědí jsou vybrány ty, které se týkají možnosti obrany republiky v roce 1938. 

Odpovědi na dotazy Josefa Novotného (1965, 1966) 

Jednání o kapitulaci 30. září 1938. Mé stanovisko, koncepce obrany a Slovensko 

   ...Mé stanovisko vyplývá z hořejšího líčení. Zůstaneme-li sami, můžeme se bránit určitou dobu dle toho, jak nám štěstěna bude přát, ale ubránit sami se nemůžeme. Na páchání vražedných gest jsme neměli morální, ani zákonné oprávnění a nemohli jsme tyto počiny srovnat s naší zodpovědností a svědomím před národem. Nikdo z oprávněných zástupců lidu nás k těmto činům nezplnomocnil. Kdyby byli volení zástupci lidu prohlásili, bude se bojovat, tak jsme bojovali. Za tím účelem jsme budovali armádu a cítím se s vděčností prohlásit, že velitelský sbor generály počínaje a poddůstojníky konče věnoval armádě v plné míře své schopnosti fyzické i duševní s bezmeznou oddaností své republice… 

Odpovědi na dotazy Jiřího Horského (1967) 

Mohli jste v roce 1938 bojovat? 

   Nemohli. Kdyby však volení zástupci lidu prohlásili, bude se bojovat, tak jsme bojovali, ale nikdo z nich nás k tomu nevyzval. 

Odpovědi na dotazy Václava Pejřila (1968) 

7. Je známo, že jste byl proti kapitulaci a přijetí mnichovského diktátu a v tomto směru působil na prezidenta Beneše. Můžete uvést podrobnosti? 

   Nikdy jsme ve štábu nepřemýšleli o kapitulaci, tvrdíce a jsouce niterně přesvědčeni, že nás spojenci ve vlastním zájmu nemohou nechat padnout. V případě, že by spojenci byli tak krátkozrací a nebyl jim jasný cíl Němců, sledovaný již za císaře Viléma, hegemonie nejméně nad Evropou, jsme věděli, že se sami ubránit nemůžeme... 

   Z uvedených odpovědí generála Ludvíka Krejčího vyplývá, že velení armády si v roce 1938 uvědomovalo, že sami bez pomoci spojenců se nacistickému Německu neubráníme. Armáda však byla připravena republiku bránit na pokyn zástupců lidu i s vyhlídkou na prohru. 

Použitá literatura a zdroje: 

Krejčí, Ludvík: Já se generálem nenarodil. Z písemností hlavního velitele čs. armády nejen o roce 1938. Radan Lášek - Cody print. Integraf, s. r. o. Náchod 2018  

Ludvík Krejčí. Wikipedie, internet.