Rychlé šípy
Dnes trochu zvesela, protože když se něco stane, je třeba zachovat si smysl pro humor. Ráno si vykračujete pěkně po svých. V krásných nových botkách, ťapkáte, běháte, jupí do práce. A zpět z práce už se plazíte s berlema a jednu nohu jako byste ani neměli, prakticky ji taháte za sebou.
Tak pěkně začal dnešní den. Když vám cca 150 kg spadne přímo na nárt a váš vysoký práh bolestivosti způsobí, že jste v cajku, nic vás nebolí, lidé se starají a vy se usmíváte. Nemine ale ani patnáct minut je vám zle, upadáte do mdlob a slyšíte kolem sebe jen: „volejte záchranku!“ No krása, v pět ráno, s rychlými šípy do Fakultní nemocnice Motol. Moje první rychlojízda sanitkou – sledujíc míhající se stromy jsme dojeli až na úrazovou ambulanci, kde se kolem mě točilo neskutečné množství arogantních lékařů, které nezajímalo nic jiného, než poplatek za ošetření! K nevíře.
No a tak jsem měla krásné zpestření dne, dostala jsem bolestné, byla jsem všemi obletována a litována – ne že by to nebylo milé, ale někdy jsem si už připadala jako pětileté dítě. No a navíc jako suvenýr mám obrovskou sloní nohu, porušené šlachy, bolení, berle, ortézu a nevejdu se do žádný boty ! xDD Ale smysl pro humor jsem neztratila, je mi fajn, válím se, láduju se zmrzlinou a na ty tropický vedra jsem se vyzbrojila luxusní fuseklí přes ortézu, abych si jí hned nezničila, když už byla aspoň ta zadarmo !
No ne ?
Krásný poúrazový den ze sloního městečka Květovany! Všechno špatný je ale pro něco dobrý. Jsem toho živým důkazem! Slonům zdar !
Vaše K