Onyx kapitola 2
29. 4. 2014
Já po dvaceti minutách.
S nerovným terénem lesa, ostrým listopadovým větrem a s klukem vedle mě, jsem to nemohla udělat. Opustila jsem ho v polovině cesty k jezeru a rychle jsem prošla celou cestu zpět k domu. Deamon na mě několikrát volal, ale já jsem ho ignorovala. Minuta do dosažení mé koupelny, zvracela jsem a svírala záchod, na kolenou, slzy mi stékaly dolů po tváři.
Bylo to tak špatné, že jsem probudila mámu. Spěchala do koupelny a stáhla mi vlasy dozadu.
" Jak dlouho se cítíš špatně zlato? Několik hodin, celý den nebo jen teď?" mamka- vždy za sestru. "Střídavě celý den." zasténala jsem a hlavou odpočívala na vaně. Polohlasně povzdechla a ruku mi položila na čelo. " Zlato ty hoříš". Vzala ručník a běžela s ním pod tekoucí vodu." Asi bych měla zavolat do práce-"
" Ne, jsem v pohodě." Vzala jsem si od ní ručník a tlačila ho proti čelu. Chlad byl báječný.
" Je to jen chřipka. Už se cítím lépe."
Mamka nademnou zamlaskala dokud jsem nevstala a šla do sprchy. Převléct se do dlouhé noční košile mi zabralo absurdně moc času. Pokoj se podemnou skláněl a otáčel, když jsem lezla pod peřinu, stiskla jsem zavřené oči a čekala na návrat mámy.
"Tady je tvůj mobil a trocha vody." Položila oboje na stůl a sedla si vedle mě." Otevři" Zvědavě jsme otevřela jedno oko, a uviděla jsme teploměr mířící na moji tvář. Poslušně jsem otevřela pusu."Podle toho jak vysoká teplota bude určíme jestli máš zůstat doma" řekla mi. "Je to pravděpodobně jen chřipka, ale.."
"Mmm" zasténala jsem.
Podívala se na mě nevýrazným pohledem a čekala dokud ta věc nezapípá.
" 38,3°C. Chci aby sis vzala tohle." Odmlčela se a podala mi dvě pilulky. Bez žádných otázek jsem je zapila.
" Teplota není tak hrozná, ale chci aby si zůstala v posteli a odpočívala. Zavolám a zkontroluju tě před desátou, dobře?"
Přikývla jsem a zachumlala se. Spánek byl všechno, co jsem potřebovala. Složila další vlhký hadřík a dala mi ho na čelo. Zavřela jsem oči, byla jsem si skoro jistá, že se přibližovala první fáze zombie infekce.
Můj mozek vstoupil do podivné mlhy. Spala jsem. Probudila jsem se jednou při kontrole mé mámy a pak znova po půlnoci. Noční košile byla vlhká, těsná na mojí horečnaté kůži. Chtěla jsem strhnout peřinu pryč a všimla jsem si , že je napříč pokojem a pokrývá můj přeplněný počítačový stůl.
Když jsem se posadila, moje čelo polil studený pot. Bušení srdce se mi odráželo v hlavě,těžké a nevyzpytatelné. Zdálo se, že má dva údery najednou. Moje kůže se cítila napjatá těsně přes mé svaly. Stála jsem a pokoj se točil. Byla jsem tak rozpálená, spalovalovalo mě to zevnitř. Moje vnitřnosti se cítili jako když se rozpouštějí v nějakém sajrajtu. Moje myšlenky běžely v jeden další, nikdy nekončící vlak nesmyslů. Všechno co jsem věděla bylo ,že potřebuju zchladit.
Dveře do chodby se otevřely, daly mi znamení. Nevěděla jsem kam jdu, ale mířila jsem do chodby a pak dolů. Přední dveře byly jako maják, který slibuje úlevu.
Venku by mohla být zima. Pak by mě mohla být zima. Ale nebylo to dostatečné. Stála jsem na verandě, vítr mi foukal na košily a vlasy. Intenzivně jasné hvězdy lemovaly noční oblohu. Sklonila jsem oči a stromy lemovaly cestu barvami. Žlutá. Zlatá. Červená. Pak se otáčely tlumené odstín hnědé. Snila jsem, to jsme si uvědomovala. V omámení jsem sestoupila z verandy. Kousky štěrku mi tlačili do noh ale já jsem pokračovala v chůzi, měsíční svit vedl mou cestu. Několikrát jsem měla pocit, že je svět vzhůru nohama, ale já šla dál.
Netrvalo mi dlouho dostat se k jezeru. Pod bledým světlem se onyxově zbarvená voda vlnila. Posunula jsme se dopředu. Přestala jsem když se mé prsty potopily do nahromaděné špíny. Pichlavé teplo pálilo mou kůži, jak jsem tam tak stála. Hořící. Příšerné.
"Kat?"
Pomalu jsem se otočila. Vítr se do mě obořil, jak jsem se dívala na přízrak. Měsíční plátky jeho tváře ve stínu se odráželi v jeho širokých světlých očích. Nemohl být reálný.
"Co to děláš kotě?" zeptal se Daemon. Zdál se nejasný. Daemon nebyl nikdy nejasný. Někdy rychlý a rozmazaný, to jo, ale nikdy nejasný. " Já ..já se musím jít zchladit." Pochopení vystřelilo přes jeho obličej. " Neopovažuj se jít do toho jezera." Posunula jsem se zpět. Ledová voda omývala moje kotníky a pak moje kolena." Proč?"
"Proč?" udělal krok vpřed. "Je to příliš studený. Kotě nenuť mě jít tam a dostat tě." Moje hlava třeštila. Mozkové buňky se definitivně rozpustili. Potopila jsem se o kus dál. Studená voda uklidňovala moji hořící kůži. Zaplavilo mi to hlavu kradlo dech a oheň. Oheň se zmírnil, téměř zmizel. Mohla bych tu stát navždy. Možná, že budu.
Silné, pevné paže kolem mě si mě přitáhly zpátky na povrch. Chladný vzduch mě ochladil, ale moje plíce byli spálené. Dýchala jsem hlubokými doušky, doufaje že uhasím ty plameny. Daemon mě táhl ven z požehnané vody, pohyboval se tak rychle, že jsem jednu sekundu byla ve vodě a další jsem stála na břehu.
"Co je to s tebou?" zeptal se, chytil mě za ramena a zatřásl se mnou. " Ztratila jsi rozum?"
"Ještě ne" slabě jsem na něho tlačila. " Jsem tak horká"
Jeho intenzivní pohled směřoval dolu na moje prsty. " Jo jsi horká. Celá mokrá, bílá košile…funguje to kotě, ale půlnoční plavání v listopadu? To je trochu odvážné nemyslíš?"
Nedával mi smysl. Milost skončila a moje kůže hořela znova. Vymanila jsme se z jeho rukou a mířila zpět k jezeru. Jeho paže byly otočené kolem mě, než jsem stačila udělat dva kroky.
" Kat, nemůžeš jít do jezera, je to strašně studené. Budeš nemocná." Stáhl mi vlasy přilepené k tváři. " Sakra, víc nemocná než teď zrovna jsi. Ty hoříš."
Něco v tom, co řekl očistilo trochu oparu. Naklonila jsme se k němu, stiskla moji tvář do jeho hrudi. Voněl nádherně. Jako koření a člověk." Já tě nechci"
"Uh, teď není čas na tenhle rozhovor."
To byl jen sen. Povzdechla jsem si, obalila jsem svoje paže kolem jeho pasu. "ale já tě chci"
Daemonovi paže mě objali pevněji. "Já vím kotě, nikoho neoklameš. Pojď."
Pustila jsem se. Moje ruce zplihle viseli na mé straně. " Já ..já se necítím dobře."
"Kat" odtáhl se. Obě ruce měl na moji tváři, držely můj obličej." Kat podívej se na mě"
Já se na něho nedívám? Podlomily se mi nohy. A pak tam nebylo nic. Žádný Daemon. Žádné myšlenky. Žádný oheň. Žádná Katy.
***
Věci byly mlhavě nesouvislé. Teplé ruce mi drželi vlasy z obličeje. Prsty hladily moji tvář. Hluboký hlas mluvil ke mně jazykem, který byl hudebný a tlumený. Jako píseň, ale víc krásnější a uklidňující. Potopila jsem se do zvuku, ztracena na malou chvíli.
Slyšela jsem hlasy.
Jeden, jsem si myslela, že je Dee. " Nemůžeš, udělá to stopu horší."
Pohybovala jsem se, vlhké oblečení bylo pryč. Něco teplého a jemného sklouzlo na moji kůži. Snažila jsem se mluvit k hlasům kolem mě, a možná jsem to udělala. Nebyla jsem si jistá.
V nějakém bodě, jsem byla zabalená v oblaku a někam byla nesena. Stabilní tlukot srdce pod tváří, mě uspával než vybledlý hlas a studené ruce nahradily ty teplé. Zářivé světla pronikly. Slyšla jsem víc hlasů. Máma? Máma zněla ustaraně. Mluvila s někým. Někdo koho jsem neznala. Měl chladné ruce. Bylo tam píchnutí v moji ruce, tupá bolest, která vyzařovala do mých prstů. Víc tlumených hlasů, a pak jsem neslyšla nic.
Nebyl den ani noc, ale něco divného mezitím, kde oheň zuřil v mém těle. Pak se studené ruce vrátily, tahaly mi ruku zpod přikrývky. Neslyšela jsem mámu, jak jsem opět cítila píchnutí na mojí kůži. Žár se prohnal mým tělem, řítil se v mých žilách. Lapala jsem po dechu, prohnula jsem záda na posteli a přiškrcený výkřik mi unikl ze zadní části krku. Všechno hořelo. Oheň zuřil uvnitř mě 10 krát hůř než předtím, a já věděla že umírám, musela jsem…
A pak tam byl chlad v mých žilách, jako příval zimního vzduchu. Pohyboval se rychle, hasil plameny a zanechával po něm stopy ledu.
Ruce se posouvali k mému krku, tahaly něčeho nahoru. Řetěz.. můj náhrdelník? Ruce byly pryč, ale já cítila bzučení obsidiánu, vibrování nademnou. A pak jsem usnula, připadalo mi to jako věčnost, nebyla jsme si jistá jestli se probudím.
***
Čtyři dny strávené v nemocnici, neměla jsem žadnou vzpomínku na nic z toho. Jen to, že jsem se probudila ve středu na nepohodlné posteli, zírala na bílý strop a cítila se dobře. Dokonce skvěle. Máma byla po mém boku. Bylo zapotřebí pořádné množství nadávek, abych byla propuštěna, čímž jsem strávila celý čtvrteční den říkání je někomu, kdo mi zablokoval dveře, kterýma jsem chtěla jít domů. Měla jsme samozřejmě ten horší případ chřipky, nic vážného.
Teď mě máma sledovala se zastíněnýma očima, jak piju sklenici pomerančového džusu z naší lednice. Byla v džínách a lehkém svetru. Bylo zvláštní vidět ji ( out of scrubs)." Zlato, si si jistá , že se cítíš dostatečně dobře na to vrátit se do školy? Můžeš si dát dnes volno a vrátit se až v pondělí, jestli chceš."
Zavrtěla jsme hlavou. Chybět tři dny ve škole mi vyneslo náklad domácích úkolů, které donesla Dee minulou noc. " Jsem v pohodě"
"Zlato, byla jsi v nemocnici. Měla bys mít klid."
Vypláchla jsem šálek." Jsem v pohodě. Fakt, jsem."
" Já vím , že si myslíš , že se cítíš líp." Zaměřila se na muj svetr, který jsem zřejmě zapnula špatně. "Will - Dr. Michaels tě možná pustil domů, ale vyděsila si mě. Nikdy jsem tě neviděla tak nemocnou. Proč mu rychle nezavolat - uvidíme jestli tě může zkontrolovat předtím než si půjde po svých povinnostech" Ještě divnější než to, že máma teď říká mému doktorovi křestním jménem - jejich vztah začal být vážný, jak se zdálo - bylo to, že mi to uniklo. Popadla jsme batoh a zastavila se. "Mami"
"Jo?"
" Přijela si domů v prostřed noci v pondělí že jo? Předtím než ti skončila směna?"
Když zavrtěla hlavou byla jsem ještě víc zmatená. " Jak jsem se dostala do nemocnice?"
" Jsi si jistá, že se cítíš dobře?" Položila mi ruku na čelo."Nemusíš mít horečku, ale…
Tvůj přítel tě přivedl do nemocnice."
" Můj přítel?"
" Jo. Daemon tě přivedl. Ačkoli jsem zvědavá jak věděl , že si tak nemocná ve tři ráno."
její oči se zúžili." Vlastně jsem velmi zvědavá"
Ah sakra. " To já taky"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář