Labradorský retrívr
Labradorský retrívr je plemeno psů původem z Newfoundlandu. Angličtí lovci ho přivezli do Velké Británie a zde labradory také vyšlechtili. Patří do skupiny retrívrů
Předkem labradorských retrívrů je pravděpodobně novofundlandský pes. Název retrívr však vznikl mnohem dříve, než existovalo plemeno retrívr. Byli to všichni lovečtí psi, kteří aportovali ulovenou zvěř. Na Newfoundlandu žily dva typy psů, velcí a silní novofundlandští psi s dlouhou srstí a malí novofundlandští psi, nazývaní též labradorští psi. Tito menší psi měli krátkou srst a byli používáni rybáři k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody. Jejich vynikající schopnost aportování zaujala anglické lovce. Proto začaly oba typy těchto psů přicházet do Anglie od roku 1800. V roce 1885 dovoz psů téměř ustal, neboť na New Foundlandu byl vydán zákon, který prakticky zakazoval chov psů. V roce 1895 byl v Anglii vydán zákon o karanténě, a od té doby již nebyl možný žádný dovoz chovných psů z New Foundlandu do Anglie. Výsledkem bylo, že angličtí chovatelé byli nuceni začít se šlechtěním plemen a začaly se tvořit různé variety retrívrů. Název labradorský retrívr je používán od roku 1839.[zdroj?] Ve druhé polovině 19. století lze hovořit o čistokrevném chovu, chovatelé si vedli přesné záznamy o svých chovech a zachovávali přísně čisté chovné linie. Ačkoliv se ve vrzích objevovala i žlutá a hnědá štěňata, byli stále upřednostňováni černí psi. To se změnilo až po první světové válce, kdy byli vystavováni i žlutí psi, a později i psi hnědí
Labradoři mají většinou mohutnou stavbu těla – silný a hluboký hrudník a širokou lebku. Je u nich jasně patrný pohlavní dimorfismus ve stavbě těla. Feny bývají menší i méně mohutné, někdy dokonce štíhlé. S přibývajícím věkem tloustnou
Labradorský retrívr má velmi milou a přátelskou povahu, je bystrý a oddaný svému pánovi. Velice dobře se cvičí, rád pracuje a plní povely s velkou radostí. Jeho další předností je výborný čich a skvělé plavecké schopnosti. Je to vyloženě vodní pes, milovník všech kaluží,rybníků a potůčků. Má blány mezi prsty. Je to také vynikající aportér. Tato rasa byla původně vyšlechtěna k přinášení zastřelených kachenči zajíců při lovu. V současnosti se využívá spíše jako pes společenský, canisterapeutický či slepecký. Je to právě díky snadnosti jeho výcviku.
Slepcům slouží labradorští retrívři jako velmi dobří asistenti (pomáhají přecházet ulici, dokážou cokoliv podat, atd.). Postiženým lidem jsou schopni pomáhat sundat jednotlivé kusy oblečení, otvírat dveře a jiné věci, které by tito lidé sami nedokázali. Labradoři jsou vhodní i k dětem, protože ve většině případů postrádají agresivitu a jsou velmi milí. Naopak se labradoři příliš nehodí na ostrahu a hlídání objektů. Potřebují lidskou pozornost a laskavou péči, nejsou rádi sami
Srst labradorů je krátká, hustá a přilehlá. Podsada je jemná a hustá, na rozdíl od tvrdé a voděvzdorné vrchní vrstvě. Díky této, pro ně charakteristické, srsti je labrador dokonale přizpůsoben k plavání a na zimu. Vrchní vrstva má totiž na sobě jakoby mastný film, který téměř nepropouští vodu. Není neobvyklé vidět labradora plavajícího v ledové vodě v půli ledna, nedoporučuje se to však kvůli nebezpečíprochladnutí. Péče o srst není náročná, stačí jen jednou týdně vzít kartáč a vyčesat odumřelou srst. V období línání je to nutné provádět častěji. Občas je možné psa vykoupat speciálním psím šampónem
Dle barvy srsti se dělí na žluté (nejsvětlejší, žluto-béžoví odstín), zlaté (tmavší, spíše k hnědé než k béžové), čokoládové (čokoládově hnědá) a černé
Labrador je velice přizpůsobivý pes, ale stejně jako většina ostatních potřebuje hodně pohybu. Je možné ho chovat v bytě, zvykne si rychle a bez problémů, je třeba s ním však chodit často ven. Miluje volnost, nejraději má běhání po lese. Labrador je neuvěřitelně veselý a chápavý pes. Rychle se učí a rád plní úkoly, které mu dáváte. Rád si hraje a aportuje téměř vše, co se mu hodí
Jelikož má labradorský retrívr mohutnou stavbu těla, trpí často nemocemi kloubů (např. dysplazie kyčelního kloubu). Proto by neměl příliš často klouby namáhat, např. scházením a vycházením schodů. Labradoři snědí na co přijdou, proto mají silný sklon k nadváze. To je hlavní problém městských labradorů, nemají dostatek pohybu, jsou rozmazlováni a překrmováni
Díky výborným schopnostem aportovat a učit se novým věcem, jsou pro labradory vhodné agility nebo aportování. Mezi jeho sporty samozřejmě musí být i plavání
Podle Veterinární služby izraelského ministerstva zemědělství byl na základě výzkumu z roku 2008 labradorský retrívr nejoblíbenějším a zároveň nejpočetněji zastoupeným psím plemenem v Izraeli