Jak to začalo
Vše začalo poslední srpnový víkend roku 2000, kdy se sešla skupinka místních kluků mezi 12ti až 14ti lety na objektu lehkého opevnění vzor 37 (XXXV/111/A-160zes.) mezi dělostřeleckou tvrzí Hůrka a pěchotním srubem K-S 14 U cihelny. Po předešlých menších zkušenostech na jiném řopíku se tato skupina nadšenců rozhodla zrekonstruovat právě tento objekt.
Vzhledem k našemu věku jsme měli v naplánované rekonstrukci omezené možnosti. V úplném začátku jsme se vrhli na úpravu okolního terénu, vyklizení vnitřních prostor, očištění a natření kovových částí. Přibližně rok trvalo než se podařilo sehnat první kusy vnitřního vybavení a tak návštěvníci mohli vidět pouze nabílené zdi. To, že k nám někdo chodí na prohlídky a poslouchá výklad nás motivovalo pokračovat.
Během druhého roku započaté rekonstrukce se přičiněním pana Jaroslava Doubka podařilo sehnat velkou část vnitřního vybavení . Tímto krokem jsme se stali v blízkém okolí nejlépe vybaveným řopíkem té doby. Později nás kolegové starší o deset až dvacet let v tomto směru začali dohánět.
V roce 2003 po konzultaci s kolegy ve Vojenském muzeu Králíky se nám podařilo očistit omítku od mechu a natřít maskovacími barvami. Tuto práci musíme díky drsným klimatickým podmínkám na Králicku přibližně každých pět let opakovat.
V dalších letech přibyla nová výdřeva a další části vybavení včetně lehkého kulometu.
V roce 2014 se nám podařilo získat brněnskou lafetu vz.37 a tím jsme doplnili poslední chybějící kousek vnitřní výbavy, aby interier vypadal jako v roce 1938
Začátkem tohoto století okolí městečka Králíky zažívalo jeden z boomů otevírání nových pevnostních muzeí a to nejen mezi těžkým opevněním (samostatných pěchotních srubů s osádkou okolo 50ti mužů) ,ale hlavně i lehkých objektů, kde se počítalo s posádkou většinou sedmi mužů. Brzy se pro tak velký počet pevnostních muzeí zažil název Kralická pevnostní oblast.
Při nedávnem vzpomínání jsme napočítali 13 řopíků, včetně našeho, kde probíhala v letech 2000 až 2010 jakákoliv snaha či pokus o rekonstrukci a provoz.
Postupem času díky velkému zájmu o větší bunkry v řadách pěchotních srubů a dělostřeleckých tvrzí těžkého opevnění v okolí se malé řopíčky stávaly trochu opomíjeny.
To je jeden z mnoha důvodů, proč je v současné době na Králicku o zpřístupněné bunkříky tohoto typu nouze. I to je důvod proč v této činnosti stále pokračujeme.
Je důležité připomenout, že při mobilizaci 23.záři 1938 , byla z převážné většiny obrana našich hranic tvořena právě těmito řopíky. Bez pochyby můžeme říci, že díky tomu by na jejich bedrech ležel osud našeho státu nemalým dílem. Do lehkého opevnění se mobilizovali příslušníci hlavně z řad záložníků a stali se tak s nadsázkou symbolem naší zmobilizované armády v pohraničí připravené bránit Československou demokracii.