Básničky
Básničky od přátel
Kytara
Kytara je tvoje dobrá kamarádka,
z tvých úst zní v písničkách slova sladká,
s přehledem je sypeš z rukávu
a já usedám vedle tebe na trávu.
Panenka, Ovečka, Divnej smích
- i pařez by nad těmi tóny zjih.
Červená řeka - či Náklaďák,
s tebou jsem svobodná jako pták.
Můj dobrý kámo,
opravdu jsi srostlý s kytarou,
tak dřív než přijde ráno,
zahraj mi tvou píseň prastarou.
Tvé prsty hbité
si se strunami čile hrají,
zpíváš tak s citem,
až dech se z toho lehce tají.
Pak ve světle táboráku,
kde svědkem bylo hvězdné nebe,
sebral jsi z výšky křídla ptákům
Ledová královna
Pusté ticho sněžných plání,
mlčení všech bílých krás,
vítr duje bez přestání,
všechno má svůj klid a čas.
Není nikdo, kdo by zřel,
krev už chladne, dech se ztrácí,
nikdo se tu nepokloní,
pradávným vrcholkům hor,
oči slepé slzy roní…
Jen jeden pohled
na ledových květech spočine,
zkřehlé prsty, tváře bledé,
píseň mrazu sněhem vede,
kam vkročí, život ustane.
Bez slunečních paprsků,
kráčí bosky v sněžnou dál
vstříc bílému obzoru,
živoucí ledová královna.
NECH SE HÝČKAT
Na okamžik zavři víčka.
Představ si pak, jak tě hýčká
moje duše plná snů,
proměněná v tisíc dnů,
naplněná štěstím, láskou,
ozdobená sedmikráskou
utrženou pro tebe
OPILOST
Život je jako víno.
Po každém se opiješ,
ale jen málo které ti opravdu chutná.
Některé je trpké jako nezralé višně.
Druhé suché jako zelené švestky.
A jiné zase růžové jako květy, jenž voní jarem.
Ale toho sladkého je tak málo,
že často umíráme dřív, než se ho stihnem aspoň jednou napít.
Tím vínem je totiž láska.
LÁSKU ZA VERŠE
Nechci ti psát pouze verše,
ty jen více méně lžou.
Možná čtou se tuze krásně,
ale lásku nenesou.
Nechci ti psát pouze básně,
ozdobené sladkou hrou.
Raději ruku tvoji držet
a ptát se, kde polibky jsou.
Nechci být jen jedním z mnoha,
co dává růže za lásku.
Chci je dávat a chtít štěstí
jak z Monetových obrázků.
KAŽDÝ DEN
Chtěl bych se dotýkat tvojí kůže,
všude tam kam slunce nesmí.
Chtěl bych ti darovat květy růže
a vědět o tobě, co nikdo neví.
Chtěl bych ti ukrást celé srdce
a tajně ti tam dát to své.
Misto slovíček, co jen hladí duše,
ukázat, kam můj život jde.
Chtěl bych ti dávat pocit štěstí
namíchaný z pocitu,
že láska, víra a radost ve dvou
je to, co chceš dát životu.
Chtěl bych ti dát víc než sen.
A to pouze každý den.
JEŠTĚ CHVILKU SPI
Neotvírej oči dřív než já.
Ještě chvíli se chci dívat, jak sladce spíš.
Neříkej ještě dobré ráno.
A nech své sny o naší lásce ještě s tebou chvíli být.
Nedávej mi ranní pusu,
ať tě můžu pohladit, aniž o tom zase víš.
Neříkej ještě ahoj zlato.
Chtěl bych ti říct slůvek pár.
O tom, jak jsi mojí láskou.
A o tom, jak mám v srdci žár.
Neboť milovat tě smím.
DOMA
Rozlévám nasládlé víno z třešní,
neboť miluji kraj, kde je hroznům zima.
Zpívám melodie z příkrých hor a strání,
neboť místo sudiček
mi stál u kolébky sám Krakonoš.
Miluji lidi, kteří se nebojí větru ani deště,
neboť vím, že ti co tu žíjí se bát nesmí.
CHVILKU POSLOUCHEJ
Spočítej hvězdy na nebi.
Pohlaď bytost z říše zvířat.
Zavři oči a řekni dobrou.
A ještě než usneš, poděkuj životu za to, co ti nadělil.
Možná se ti zdá, že by mohl být štědřejší.
Ale tomu nevěř.
Je jen takový, jaký je.
Jednou tě miluje.
Pak zas nenávidí.
A jindy si tě ani nevšimne.
Jo, tak to prostě chodí.
Nyní tě ještě pohladím a něžně políbím.
To proto, že jsi pro mě víc než jen všední den.
A proto děkuji i já tobě za to, že jsi.
CHCI TI DÁT
Chtěl bych ti dát půlku těla.
Tak řekni, jestli bys ji chtěla.
Chtěl bych ti dát svoje srdce.
Tak už nastav svoje ruce.
Chtěl bych ti dát lásku svou.
Neboť jen dva šťastní jsou.
Chtěl bych ti dát vic než mám
proto se tě takto ptám.
Zůstanu už navždy sám?
Nebo s tebou šanci mám?
Bambulko má střapatá.
klik klik **
Návštěvní kniha
