Vymést a naplnit
L 11;24-26
Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“
Už několikrát jsem přemýšlela nad tím, kdo stojí za tím vším utrpením, kterého je kolem nás tak mnoho? Je správné a spravedlivé veškerou odpovědnost přičítat jen Bohu? Častokrát jsem i já sama opětovně hledala odpověď na otázku, proč to Bůh dopouští a radikálně nezasáhne? Opravdu je tak dobrý, jak je v Bibli napsáno? Dneska bych se ráda podělila o myšlenky, které mě napadají v souvislosti s úvodním textem.
Jde o člověka, který byl ovládán zlým duchem, dobrá zpráva je, že z toho člověka vyšel, nebo spíš byl vyhnán. V textu je napsáno, že nečistý duch bloudí a hledá, koho by trápil – v tom totiž nalézá odpočinutí. Když nemá, koho by trápil, trápí se sám nad sebou! Takže tím, že někoho trápí, zapomíná na vlastní úděl (ví, že definitivně zemře a už nikdy nespatří slávu nebeského domova, kde před svým pádem žil) a je mu lépe. Člověk, který se nechá očistit, vymést a uklidit, ale nedá Bohu první místo, nebude naplněn Božím Duchem. Tak nebude navázán pevný vztah, jeho „dům“ nebude mít Pána a bude nalezen prázdný (Mt 12;44). Po čase se do něj vrátí ten, který ho měl prvně v moci, a protože se nechal uklidit, tak mu to pořádně osolí (nenávidí kohokoliv, kdo dá Bohu šanci), přivede si další na pomoc, aby to dali „do pořádku“ a vyřádili se.
Uklizený člověk se musí co nejdřív nechat naplnit Božím Duchem a přijmout za svého Pána a Krále Ježíše Krista, pak už démoni nebudou mít šanci znovu vejít. Prostě už pro ně nebude místo.
V různých příbězích jsem narazila na zmínky, že tam, kde se Ježíš vyskytl, démoni utíkali, protože nevydrželi Jeho přítomnost. 1. Janův 3;8 Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. Proč Ježíš přišel? Aby mařil skutky ďáblovy. Takže aktivně zasahuje ve prospěch svých dětí. Kdo o Něj stojí, tomu okamžitě spěchá na pomoc a ďábel musí vyklidit pole.
Je jisté, že utrpení se úplně nevyhneme, nehodlám si zabarvovat brýle na růžovo. Na této zemi utrpení bylo, je i bude (v posledním čase dokonce víc), o tom se v Bibli otevřeně píše, ale je rozdíl prožívat utrpení, pokud patříme Bohu. Utrpení je dvojí – první vychází z toho, kdo jsem – člověk se svými pohnutkami, plány, představami si dokáže ublížit sám. A častokrát si na něm ještě nepřítel „přihřívá polévku“. Pokud holdujeme svému egu, tak stále někde narážíme a těžko prožíváme harmonické a hluboce důvěrné vztahy. Tolik bolestí tryská z našeho neuzdraveného srdce… Když se necháme uzdravit a budeme žádat o Boží „mast na oči“, začneme se dívat na vše Božíma očima a všechno bude dostávat jiný význam. Boží Duch nás uvede do harmonie s Bohem a Jeho řádem. Zamilujeme si Jeho svět, naše Já ochotně složíme se vším, co k němu patří k Jeho nohám na každý den, a budeme toužit, abychom se Jemu líbili, podobali. Lidi okolo nás nám přestanou být lhostejní a budeme toužit jim pomoci. Všechno ale s Božím citem a pomocí
Bůh respektuje naši svobodnou vůli. On čeká na pozvání. Nedělá nic násilím. Sice nás stvořil, ale nepohlíží na nás jako na roboty! Jedním z darů je svoboda, kterou člověku dal hned na počátku. Pokud si volíme a milujeme zlo, pak mezi námi prostě je a bude. Čím víc lidí ho bude milovat, tím hůř se bude ostatním v takovém prostředí žít.
Setkala jsem se s lidmi, kterých mi bylo moc líto. S Bohem se už setkali, hlásí se k Němu, ale i přes dlouholeté utrpení se Bohu neodevzdali. Drží si Ho bezpečně od těla, za dveřmi a nepustí dovnitř. Vědí, co mají udělat, ale nechtějí a obviňují z toho Boha. Mnohá jejich utrpení pramenící z tohoto postoje už mohl Bůh dávno proměnit v požehnání, ale je důležité si uvědomit, že Bůh nehází dárečky přes plot. My musíme přijít přímo k dárci, setkat se s Ním tváří v tvář a vzít z Jeho dlaní to, co nám nabízí. Toto je krok do osobního setkání se Stvořitelem. Nikdo, kdo za Ježíšem přišel, nebyl odmítnut, ale každý obdržel to, co nejvíc potřeboval (uzdravení, odpuštění…). Nikdo neodešel s prázdnou.
Častokrát jsem přemýšlela, co pro lidi s takovým postojem můžu udělat já? Nic. Oni vědí, ale nechtějí, vzpírají se a odmítají odevzdat rozhodování o svém životě do Božích rukou, chtějí mít vše pod kontrolou. Pokud nebudou sami chtít, budou stále vědomě vzdorovat a více se zatvrzovat, tak ani moje modlitby nic nezmění.
Dokud se Ježíši neodevzdáme a nenecháme naplnit Jeho Duchem, budeme shledáni prázdnými. Ani Bůh, ač všemohoucí, nebude schopen nám pomoci, ač tolik po tom touží.
Druhé utrpení vychází z cesty našeho následování Ježíše Krista. Je to bolest během procesu uzdravování kořene hříchu - přeji si být čistá jako Ježíš, vím, že k tomu spěji, ale když přijde zátěžová situace, znovu vyplave na povrch moje staré JÁ, a to mě bolí, protože tohle z celého srdce nechci. Bolí mě to vědomí, že ještě nejsem s proměnou hotová. Tyto situace mi odhalují, co všechno ještě není ve mně vyřešeno a na čem se teď bude pracovat. Je důležité si uvědomit, že pád na této cestě neznamená prohru.
Úvodní text mi ukazuje, jak je důležité odevzdání udělat důkladně a hlavně ho dokončit. Za utrpením toho člověka z textu stojí zlí duchové. Pro mě je to jasný signál, že nemám lidi ani Boha soudit, protože nevidím do zákulisí. Musí mi to být odhaleno. Lidský rozum na to prostě nestačí. (1. Kor. 2;14-15 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.)
Bůh je přichystaný pomoci, my Mu jen musíme dát svůj souhlas. Bohu jde o záchranu každého člověka, touží nám dát to nejlepší a my si tvrdohlavě, zarputile držíme svůj kousek plesnivého chleba. Jan 10;10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
Když náš dům bude mít svého Pána, toho, jemuž je dána veškerá moc na nebi i na zemi, pak se nemáme čeho bát
Jan 14;23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
A tak i já usiluji o to, aby si Bůh mohl u mě udělat příbytek, a abych mohla po pravdě prohlásit dle Gal 2;20 …nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.