Posláni jako ovce mezi vlky
J 10;2-5, 8-15
Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“
Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
Před pár dny mě velmi zasáhla jedna myšlenka, která mi vyvstala při čtení těchto veršů a přinesla mi do srdce pokoj, bezpečí a radost. Později na ni upozorním.
Velmi důležitý je pastýř, za kterým ovečky jdou. Může to být „pastýř“, který nepokládá ovečky za své, a tudíž mu na nich nezáleží. Stará se o ně proto, že za to dostává mzdu. Ten povede ovečky do záhuby. Pokud přijde nebezpečí, uteče jako první a nechá ovečky napospas. Pak je tu pravý pastýř, který své ovečky miluje (dělá pro ně víc, než se od něho čeká) a hodlá za ně položit i svůj život, pokud to bude třeba. Vodí je na pastviny a vybírá pro ně to nejlepší místo k pastvě. Ovečky svého dobrého pastýře důvěrně znají a ví, že u Něj se mají nejlépe, proto za cizím nepůjdou.
Pastýři se od sebe liší svými pohnutkami a tím, co je středem jejich pozornosti. Jeden se zajímá o svůj zisk, aby se měl dobře, a druhý se zajímá o ovce, aby se ony měly dobře.
L 10; 1-3 Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. Řekl jim: „Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
V ovčinci jsou ovečky v bezpečí, z ovčince vychází v případě, že je pastýř vyvádí ven. Mimo ovčinec číhá mnoho nebezpečí, takže je třeba, aby měly svého pastýře stále na očích, pak je bezpečně provede i územím, kde číhají draví vlci. On je ochrání. Ví, kam je vede a co tam na ně čeká, takže zná i východisko.
Sami nemáme šanci mezi vlky obstát. Kamkoliv půjdeme, musíme proto jít s Ježíšem – vítězem, pak budeme v bezpečí a naše cesta bude úspěšná. Naše pády nebudou prohrami. Toto je ta myšlenka, která mě tolik zasáhla: Nemusím se ničeho bát, když Bůh je se mnou, kdo je proti mně? Když vítěz kráčí přede mnou a já jsem zcela jeho, pak jsem v bezpečí, ať už procházím čímkoliv a číhá na mě kdokoliv.
Dveře do ovčince i pastýř je Ježíš Kristus. Může se stát, že se objeví někdo jiný, kdo si bude nárokovat být dveřmi. Ale mezi člověkem a Bohem nesmí stát nikdo a nic. Jediný je prostředník, a to je Ježíš Kristus.
1. Tim. 2;3-6 To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.
Gal 3;20 Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden.
Lidé, které představují vlci, mají zástupné důvody, proč něco nejde. Ve skutečnosti totiž nechtějí. Nikdo je nenutí, rozhodují se sami svobodně být charakterově vlky. Líbí se jim tato role, ztotožnili se s ní. Tvrdí, že se nemohou změnit, ale tím na sebe prozrazují, že vlastně nechtějí, protože Kristus změnu umožnil všem bez rozdílu. Podmínky pro spasení jsou pro všechny stejné a splnitelné, tak je to spravedlivé.
Existuje nějaký důvod, proč Ježíš své služebníky posílá jako bezbranné ovečky zrovna mezi dravé vlky? Vlci mají jiné pohnutky než ovce. Chtějí trhat, zabíjet, rozeštvávat, vládnout. Proč je posílá mezi tak nebezpečné bytosti? Mnozí z vlků se ještě mohou obrátit a změnit. To setkání vlkům přináší jasný rozdíl, kontrast, a to je usvědčuje z jejich zkaženosti a ukazuje, že to jde i jinak - lépe. Boží služebníci jsou pozvánkou pro ty, kteří jsou ze světa.
Kam je posílá? Mezi pohany? Mezi ty, co Boha neznají? Ne, do izraelských domovů. Ježíš je posílá do církve! To je pro mě šokující zjištění… ti nebezpeční vlci jsou přímo v církvi.
Kdo si v srdci chová cokoliv, co není z Boha, bude jednoho dne patřit k těm, kteří budou pronásledovat a usilovat druhým (dříve bratrům a spoluvěřícím) o život. Budou bezcitní a nemilosrdní.
Člověk má většinou tendenci si myslet, že Boží služebníci (protože jsou v trvalém spojení s Bohem, přímo u zdroje všeho požehnání) se mají výborně, ale skutečnost je jiná. Oni prochází mnohdy větším utrpením a těžšími situacemi, než lid, který vedou. Mají větší zodpovědnost, protože mají možnost více poznat. Např. Mojžíš stál jako Boží vyslanec a zástupce izraelského lidu před faraonem, musel pro ně mnoho vytrpět, a když už se povedlo je vyvést z Egypta, musel snášet jejich reptání a stěžování. Musel jako první vstoupit do vody a namočit se, aby ostatní mohli projít suchou nohou. Josef se mnohokrát stal obětí nespravedlnosti, ale nakonec vždy zazářil jako klenot. Byl věrný v malém a později dostal na starosti celou Egyptskou zemi. Byl velkým požehnáním tam, kde byl (třeba i ve vězení).
Těžkosti nás mají něco odnaučit ne naučit. Je to práce na našem charakteru. Jde o osvobození od vnitřního tlaku nepřítele, ten je nejhorší a nejzáludnější. Když v nás nebude mít nic, za co by nás chytil, pak už k nám nebude mít přístup. Jestliže problém hříchu stál Božího Syna život, nemohu čekat, že moje proměna srdce nebude bolet.
Spravedlivý mnohokrát padne, ale zase znovu vstane a jde dál po Boží cestě. Pád není prohra. Když Bůh dopustí, abychom padli, tím nám Duch svatý ukazuje, kde máme problém a s čím nám teď chce pomoci. Na čem teď budeme společně pracovat, aby se to zlepšilo, změnilo. Kdo je věrný v malém, bude věrný i ve velkém. Než společně vyjdeme na nebezpečné území (zvláště v závěru dějin), musíme projít přípravou, aby nás to nepřekvapilo a nesmetlo. Útoky totiž půjdou zásadně dovnitř. Potřebujeme obléci zbroj, kterou střely nepřítele neproniknou. Je potřeba, abychom byli stále napojeni na Boha a zcela závislí na Něm.
Mt 18;3-4 a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.
Tady se zrcadlí povaha oveček – jsou poddajné a pokorné, ochotné dát se vést a učit se. To, že jsou občas hodně natvrdlé, ale není nepřekonatelnou překážkou
Fil 1;27-29 Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět;
Nedivme se nepochopení, nedivme se pronásledování a útoků ze stran těch, o kterých jsme si mysleli, že léta, která strávili v církvi, dokazují, že jsou křesťany. Když se člověk zcela nepoddá Kristu, dřímá v něm nebezpečná bestie, a ta se často projeví až při setkání s Kristem v životě a povaze jeho skutečných následovníků.
J 10;2-28 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.