Petřkovická hůrka
5. 1. 2015
Stěnový lom u vrcholu hůrky je typický výskytem žil kalcitových a křemenných a také pikritem s mandlovcovou strukturou. Výrazné, zonálně uspořádané křemenné a kalcitové žíly až 60 cm mocné, dosahují délky 150-200 cm a následně vykliňují, nebo přecházejí v pikrit obohacený křemennou hmotou. Na kontaktu s horninou je vytvořená 2 mm široká vrstvička průsvitného, tmavě šedého chalcedonu. Následuje stejně silná vrstvička bílého kašolongu, který přechází v chalcedon šedé až modrošedé barvy s achátovou kresbou, ledvinitým povrchem a o mocnosti do 2,5 cm. Na ostré rozhraní vytvořené chalcedonem nasedá až 40 cm silná vrstva hrubě zrnitého obecného křemene, v níž některé drúzy krystalů dosahují velikosti 7 mm (Smutný, 1997). Mé nálezy z této lokality postupně přidám.
Rýmařov
5. 8. 2014
Lokalita je zajímavá výskytem modrého berylu a velice pěkných rudních ukázek převážně hematitových (až spekularitových) rud. Oblast je intenzivně postižena těžbou Fe rud. Jsou zde zastoupeny pozůstatky po těžbě od nejstarších povrchových dobývek (středověk?) až po jámy 19. stol. Prostor je poddolovaný důlním systémem dědičné štoly Jan Nepomucký, ústící v údolí pod úpravnou.Těženou surovinou byly Fe rudy typu Lahn Dill, uložené v horninách vrbenské skupiny (diabáz, zelené břidlice, porfyrity). Těžily se převážně jaspilitové, magnetitové a hematitové rudy. Beryl se vyskytuje v křemen magnetitových čočkách a žilách v hemetitem bohatých partiích. Jejich mocnost je do 10 cm. Beryl tvoří až 1 cm velké bledě modré agregáty sloupcovitého habitu.
Tuto lokalitu jsem navštívil v létě 2014
Hončova hůrka
17. 6. 2014
Hončova hůrka, Skotnice u Příbora - významná mineralogická lokalita
Lokalita Hončova hůrka se nachází na kótě 336 m n. m., východně od obce Skotnice, sev. od Příboru.
Tato lokalita náleží k pásu efuzivních vyvřelin spodnokřídového stáří (Menšík 1983), táhnoucímu se ve směru Č. Těšín - Staříč - Příbor - Nový Jičín. Po geologické stránce je těleso Hončovy hůrky tvořeno příkrovovým efuzivem pikriticko - peridotitického typu prorážející souvrství těšínsko - hradišťských slídnatých břidlic (Rusek, Valošek 1968).
První písemná zpráva o této lokalitě se objevila v práci Zepharoviche roku 1859, následuje řada autorů, z nichž jmenuji nejvýznamnější: G. Tschermak, J. Sapetza, E. Urban, E. Burkart, O. Pacák, T. Kruťa (Rusek, Valošek 1968).
Lokalita byla původně odkryta malým lomem, který byl v letech 1966 - 1967 rozšířen, při těžbě štěrku, do současné podoby (Rusek, Valošek 1968).
Tuto lokalitu pravidelně navštěvuji od jara 2014.
