Řád Fénixe

 ...
"Podrobíš se zkoušce," řekl Anděli jednoho dne Bůh. "Až Tě zas človek zavolá k sobě, bude to naposledy, co navštívíš Zemi. Řekni mu to nejdůležitější, co potřebuje vědět a rozluč se s ním. Už Tě víc potřebovat nebude."
"Proč, Pane?" zeptal se sklesle Anděl.
"Jsi na Zemi víc, než tady. Na Zemi není Tvé místo, Ty patříš sem, do království. Člověk to zvládne. Ty tam nepatříš, jsi Anděl."
...
A najednou tma. Všude černo. Anděl se začínal propadat někam do neznáma a najednou si uvědomil, že přišel o všechno, v čem celou dobu budoval svou víru. Zradila ho vlastní víra. Jen proto, že si šel za tím, co mu říkalo srdce. Jeho vlastní království ho vyhostilo za to, že dělal to, co mu přikazovalo. Nebyl to trošku paradox? Bylo to, čemu věřil, vůbec správné? Kdyby ano, respektovalo by to jeho potřeby. Bůh by mu nedával ultimáta, ale podpořil by ho přesně, jak říkají ty chytré věty, které do nich odmalinka cpou.
Anděl dopadl na zem. Hlavou tvrdě narazil na pařez stromu a chvíli přemýšlel, že se ani nebude zvedat. K čemu taky, žejo, když jeho životní úloha už skončila. Už nemá proč tady být. Z domova ho vyhostili, zbavili ho jeho poslání, pro které obětoval všechno. I poslání samotné. A Človek už ho taky nepotřebuje. Našel si svoje, řídí se podle jeho slov a jeho život nemůže být lepší.
"Jsem tu zbytečný," pomyslel si. Zvedl hlavu a podíval se před sebe. Ležel na kraji lesa a před ním byl útes a slyšel šumění moře. Sebral všechnu sílu a zvedl se. Pomalu se blížil k útesu.
Stál na kraji skály a díval se dolů. Vždycky létal jen s křídly, nikdy to nezkoušel bez nich.
"Alespoň nějaká změna," pokrčil rameny a udělal krok dopředu. Začal padat. Zdálo se mu to, jako věčnost, ale užíval si toho letu. Pak začal zpomalovat.
"Co se to k sakru děje?" říkal si zmateně. Zastavil ve vzduchu a cítil, že se mu na zádech něco mihotá.
"Takhle jednoduché to mít nebudeš," ozvalo se křičení zhora. Anděl zvedl hlavu a uviděl Člověka. Tři přání, které mu dal, když se viděli naposledy. Usmál se, vzepřel se a vylétl zpět na útes. Tam tím nejsilnějším stiskem objal člověka a poděkoval mu.
"Ty jsi pomohl mě, já teď pomohu Tobě," vzal Anděla kolem ramen Člověk. "Uvidíš, že život na Zemi není zase tak strašnej."
A vydali se spolu lesní cestou k domovu.