Vtipy
Šel chlápek na závody koní. Když se před prvním závodem šel podívat k tabuli, na kterého koně by měl vsadit, zahlédl tam kněze, jak jednomu koni žehná. Řekl si, že by to mohlo něco znamenat, honem šel na koně vsadit a kůň samozřejmě vyhrál. Chlápek tedy sledoval kněze dalších pět závodů a docela příjemně na tom vydělal. Rozhodl se, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze. Učinil tak. Závod začal dobře, ale pár desítek metrů před cílem se najednou vedoucí kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý. Chlápka to pěkně dožralo a běžel za tím knězem žádat vysvětlení. Ten pouze smutně zakýval hlavou a povídá: ”No jo, s vámi nevěřícími je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním!”
Po důkladné prohlídce pravil gynekolog: "Tak, milá paní, až se dnes vrátí Váš manžel domů ... ." "Nejsem vdaná," přeruší ho pacientka. "No tak až se setkáte s Vaším snoubencem ... ." "Nejsem zasnoubena." "Tak tedy řekněte svému příteli, že ... ." "Nemám a nikdy jsem neměla žádného přítele ... ." Na to se lékař zamyslel, poodešel k oknu a dlouho se mlčky díval ven na oblohu. "Pane doktore, proč vyhlížíte tak dlouho z okna?" neudržela pacientka svou zvědavost. "Protože naposledy, když se stalo něco podobného, tak vyšla hvězda na východě ... ."
Za totality ( i když, proč jen za totality :o):
Je poledne, v městské restauraci sedí místní straničtí funkcionáři a pozorují vesnického sedláka v holínkách, jak si objednává jídlo. Když mu ho přinesou, obřadně se pokřižuje a pustí do jídla. "Pojďte, uděláme si z něj srandu." Tak jo.
Přisednou k němu a předseda se ptá:
"Otče, to se před jídlem vždycky přežehnáte?" "Ano, vždycky."
"A tak to dělají u vás ve vesnici všichni?" Sedlák spolkne sousto a řekne:
"Jasně, všichni." To už se nedá vydržet, tak naléhají: "To není možné. Vážně všichni?"
Sedlák se zamyslí a pak říká: "Máte pravdu, všichni ne. Vůl a prase, ti přijdou ke korytu a hned žerou bez modlení."
Na faru přišla rázná dáma a hned: "Pane faráři, musíte nás rozvést!"
"Cože?" nechápal kněz.
"No rozvést, my už to spolu nevydržíme!" vysvětlovala rázná dáma.
"Aha," chytal půdu pod nohama kněz, "ale to přece nejde, manželství je nerozlučitelné, však jste si to slíbili, dokud vás smrt nerozdělí."
"Jaképak slíbili neslíbili, když jste nás sezdal, musíte nás i rozvést. A vůbec, my si to klidně zaplatíme!" trvala na svém dáma.
"Hm..." zamyslel se kněz, "no, přijďte zítra, ono to nejde tak nahonem, na svatbu jste se přece také připravovali, pěkně se oblečte, nějak to zkusíme."
Dáma spokojeně odešla domů a druhého dne připlula na faru v róbě a v doprovodu okravatovaného manžela. Kněz je přivítal, vzal kropáč, rozmáchl se... a bim dámu po hlavě! A bim pána! A znova dámu, a znova pána...
"Co to děláte?!" vzpamatovala se po chvíli ze šoku dáma.
"No vždyť jsem říkal - dokud vás smrt nerozdělí..."
Tak tenhle použil O.Jiří Š. při promluvě během obnovy manželských slibů.... :o)
