Tady je Majkyho:-)

Protože v úterý 1.5. bylo volno, vymyslela panička, ještě s Luckou a Adélou, společný výlet v okolí Jíloviště, kde Adéla bydlí. Překvapivě s náma šel i páníček s Bojárkem.

Bojara jsme vyfásli už večer předem, protože páník šel dopolko na chvíli do práce a my teda pozvali Arta s Luckou, aby přijeli k nám, že si uděláme dopolední prochajdu u nás a pak pojedem za Adélou a holkama. Čekali jsme na ně u metra a po mohutném přivítání (pesaním samozřejmě, paničky to zas tak neprožívaly:-)) jsme vyrazili do lesa. Bojar překvapivě i docela rychle ťapal, panička říkala, že to bude tim, že na něj nikdo nečeká a že prostě musí jít, ne jako, když jde s páníčkem. Je teda fakt, že oni maj to vycházkové tempo dost podobné, tak se pak není čemu divit. To my atleti.....:-)))

Artík se taky stačil "upravit" v místním bahnitém rybníčku. Byl na něj fakt nádhernej pohled (hlavně, když se chtěl jít přitulit), ale protože je to chytrej pejsek, chtěl se sám utřít. Prašná cestička plná jehličí, kamínků a jinejch přírodnin byla k tomu jako stvořená a strašně se divil, že Lucka s ním až tak úplně nesouhlasí a snaží se ho (marně) zastavit povelem "Arte ne!!!!!". Ale i když se utřel jen trošišku, než jsme obešli les byl úplně suchej a skoro i čistej, takže ho ani Lucka nemusela sprchovat nebo tak něco, jen mu trošku přečísla uši, aby neměl dredy.:-) Chvíli jsme pobyli u nás, protože u Adély jsme měli být až na druhou hodinu, což nám Artík zpříjemňoval svým zvučným štěkotem, ale co, aspoň si sousedi taky trošku užijou, když já jsem tak hodnej a štěkám jen, když k nám někdo jde.:-))) Kolem jedný hodiny panička zavelela k odjezdu, takže jsme se začali skládat do auta. Páníček má auto v servisu (ano, už zase:-)), takže jsme si museli pučit od jehy táty Cordobu. Je to sice sedan, ale páníček nám sklopil část zadní sedačky, aby si mohla sednou i Lucka a jeli jsme vlastně v kufru s výhledem do auta. Nejeli jsme ani moc rychle, měli jsme docela dost času, takže nebyl důvod pospíchat (a stejně jsme tam přijeli před třičtvrtě na dvě), takže to byla příjemná cesta a panička se ani moc nebála (s páníčkem je to totiž občas dost adrenalin, řídí sice dobře, ale na náš vkus trošku agresivně).

Když jsme byli vpuštěni Adélou na zahradu, páníček a Lucka se vrhli k ohradě s koňma, který byli ve výběhu a přišli se na nás podívat. Adéla šla zatím vzbudit Arwenku, protože ta, jako správný mimino spala. Když se dostavila i Arwen, byli jsme v plném počtu a mohli vyrazit na výlet. Cíl našeho výletu byli Všenory a koupání v Berounce. Cesta lesem byla příjemná a probíhala dle zcela jasného scénaře. Andulka zdrhla po nějaký stopě asi 3x, takže se na ní čekalo, Art se byl taky několikrát projít, ale asi byl z tý dopo procházky u nás trošku unaven, protože se vracel velice záhy. Bojar, ten je jasnej, ani se nezmiňuji:-), já neutíkám, takže jsem si čekání krátil (překvapivě) žvejkáním klacíčků a Arwenka má tu smůlu, že má ty nožičky ještě malý (a taky křívý:-)) a daleko neuteče, takže byla jednou odchycena a pak se už ani nesnažila utíkat. Ale když pomineme občasné pauzy (které teda někteří členové naší skupinky - nechci jmenovat, že páníčku a Bojare:-) - velice uvítali), byla to super prochajda lesem. Po několika kilometrech chůze lesem jsme odbočili na louku, ze který byl hezkej výhled do okolí i na Prahu (kdybychom se tam pak nemuseli vracet, byl by ten pohled ještě hezčí). Pásli se na ní i koně a krávy, takže dost materiálu  pro focení.:-) Z louky jsme teda museli sejít na silnici a jít kus Všenory a to se mi vůbec nelíbilo, takže se panička zase pěkně vztekala, že neumim jít u nohy. Umim, ale nechtělo se mi. No.

Ještě před řekou jsme měli sraz s Adély kamarádkou Marcelou a jejím přítelem, kteří si nedávno pořídili křížence pita se staffem Gucchiho. Ač je mu teprve 5 měsíců, už si toho chudinka prožil docela dost (a nic hezkýho to nebylo), takže se musí družit s pejsky a tak, aby si pořádně zvyknul. Ale myslím, že z něj bude super pesan. Páníčci ho maj pevně v rukou a žádné výstřelky mu nedovolují.

Potom jsme už konečně došli k řece a tam začalo pravé pesaní rodeo. Lítali jsme za kameny, které nám někdo z páníčků vždycky hodil. No, prostě žůžo. Bojárek teda relativně brzo našel na březu chcíplou rybu, která tam už pár dní ležela.:-( První zareagovala panička, takže toho moc zdlábnout nestačil. Dostal vynadáno a facana a "ryba" byla v pytlíku odhozena trošku dále do trávy. Chyba. Páník šel s Bojarem na cestu, která byla nad tím pláckem, kde jsme blbli a Bojar jí samozřejmě dožral. No, jo no. Páníček je prostě měkkej a Bojar z něj nemá respekt. To panička zařve a já se už řadim k noze, i když to není třeba ani na mě. A je fakt, že Bojar jí taky poslechne víc než páníčka. Protože když to neudělá, dostane na "prdel" (kdo ho viděl chápe ty uvozovky:-)) a když to udělá, dostane mňamku, takže se mu to vyplatí. Páník tohle nějak nechápe. Chjo.

Ještě chvíli jsme tam řádili ve vodě a pak se už zase pomalu zvedli k odchodu a návratu do Jíloviště. Adéla vybrala supr zkratku. Pro pejsky levou zadní, pro paníky trošku záhul (panička litovala, že si nevzala sedák a mě šnůru). Ale i tenhle kopec jsme zvládli a za chvíli jsme už byli u Adély doma. Naskládali jsme se zase do auta a vyjeli směr Praha. Vracelo se docela dost aut a páníček na to zase trošku šlápnul, takže panička tuhla, ale dojeli jsme ve zdraví (i když taky mě to občas překvapuje). Lucku s Artem jsme vysazovali na Karláku a pokračovali k nám domů. Nadlábli jsme se, panička zasedla k fotkám a my s páníkem zalehli každej do svýho pelíšku. Spalo se mi fakt hezky a přerušil jsem to jen na večerní procházku a pak zas hned chrupkat.

Už aby Arwenka byla trošku větší, aby s náma mohla podnikat i pořádně dlouhý vejlety, moc se nám tam líbilo, takže se tam určo brzo vrátíme pořádně prozkoumat okolí.