Tady je Majkyho:-)

Dnešek začal teda dost nenadějně, vstávali jsme velice brzo, už ve čtvrt na 10:-), proběhla jen krátká prochajda a panička zas někam zmizela a nechala nás doma. Drzost. Páníček sice přijel brzy, ale před pár dny ho schvátila zákeřná smrtelná choroba zvaná chřipka, takže je s ním prd sranda, protože, jako správný chlap, je na umření. Panička sice říká, že je mu fakt blbě, ale to je paničce taky, když má chřipku a taky se mnou chodila ven a tak. Mno nic.

Ovšem když se panička vrátila bylo mi hned jasný, že přeci jen se bude i něco dít. Za dveřmi totiž stáli ještě Šivka a Benji. Nety s Luckou samo taky, ale z mých kámošů jsem měl větší radost.:-) Měli jsme se jen sbalit a vyrazit do Draháně, ale bohužel se nám odchod o chvilku posunul, protože Bojárek měl epileptický záchvat. Je mi ho fakt líto, vůbec si to nedokážu představit, ale veterináři tvrděj, že ho u toho nic nebolí, tak jim budeme věřit. Panička ho držela, aby se o nic nepraštil do hlavy, hladila ho a furt na něj mluvila, ač on asi moc okolí nevnímá. Když to přešlo, ještě chvíli ležel, ale pak už byl zas normální jako před chvílí. Panička ho chtěla nechat doma, ale páníček říkal, že je pak normálně fungující a ať ho klidně vemem (zjevně chtěl mít doma klid).:-))) Nicméně jsme teda vyrazili, naskákali do formánka a vyrazili směr Draháň, kde už na nás netrpělivě čekaly nové kámošky. Jak paniček, tak naše. Byli jsme vypuštěni a mohli se jít seznamovat. K Pavlíně patřila harlekýnová beauceronka Brixie a kokřice Barunka a k Monice kokřice Brendy. Takže dnešní procházka byla taková jako že, buď velký pes nebo kokr.:-) Vzhledem k tomu, že v noci dost pršelo, byla trasa většinou dost bahnitá, takže jsme za chvíli (a nejen my) vypadali dost jako, že černí psi a paničkám se skoro zouvaly botky.:-))) Ale všechno jsme zvládli a za chvíli už pochodovali naší oblíbenou trasou směr Troja. My se skvěle vyběhali a paničky furt kecaly. Já si musel sjednat pořádek u nových členů smečky, takže třeba Brixince jsem teda dost zatápěl, ale nevypadala, že by jí to nějak vadilo. Jen ta moje mě furt okřikovala. Já teda nevim, ale takový 2 kotouly v zoranym poli jsou přece príma, ne?!? Cestou jsme potkali i pár pejsků, ale kromě jednoho francouzského buldočka, kterej byl hrací a odvážně k nám přiběh, byli všichni od nás drženi dál. Nejvíc jeden mladej vipetík, kterej si chtěl vysloveně hrát, ale panička, která byla vymóděná jak do divadla to nějak nechtěla pochopit. Naše holky zas nepochopily, jak někdo může jít na procházku se psem v kabátu, slušnejch kalhotách apod. a navíc nebejt špinavej jak prase. To u nich nehrozilo. Většina byla zabahněná až ke kolenům, některý i vejš.:-) Paní asi nebyla ten správný pesomil, protože na kokry se dívala dost se znechucením, protože byli špinaví. My teda taky, ale na nás to nebylo tak poznat. No jo no, viděl bych to tak, že vipetík bude sice čistej, ale stráví zbytek života na šňůře. Takže kdo se z nás má líp, co?

Nicméně prochajda probíhala naprosto v klidu, nikdo nikam neutíkal, všichni se drželi na cestičce, takže pohoda, klídek a tabáček.:-))) Když jsme šli kolem Vltavy, tak někteří, že Bojare, že Brixie, že Šivo, že já:-), prostě neodolali a hupsli do vody. Ale jelikož bylo asi 12 stupňů nad nulou, měli jsme povolení a bylo to moc príma. Kokříci, kromě Báry, chtěli taky plovat, ale nebylo jim přáno, prý by byli jako prásátka. Haha, a oni do tý doby jako nebyli bo jak?!? A byli vypuštěni až v lese, kde ovšem teče potok, takže to, že nebyli celí mokří, velice rychle dohnali.

Ještě chvilku jsme ťapkali lesem, pak vyšli na pole, paničky udělaly pár společných fotek (bo se o to aspoň pokusily) a za chvíli jsme už byli u aut. Rozloučili jsme se, nasedli a rozjeli se k domovům.

Byla to príma procházka s príma kámošema, takže doufám, že si to brzo zopáknem.

fotečky