Tady je Majkyho:-)

Teda já mám fakt smůlu!!! Zase odpadlo AGI v Komořanech kvůli počasí a nebylo ani ve Stodůlkách, protože trenérky jely na závody. Měl jsem tak celý den volný, a protože jsem ho nechtěl strávit sezením doma na zadečku, a venku bylo nádherně, vytáhnul jsem paničku a páníčka ven.

Výběr lokality jsem nechal na nich, jen jsem měl podmínku, že se chci koupat a že bych to tam nemusel znát, abych se taky podíval do nějakých nových končin. Obě podmínky páníčci splnili. Vzali mě do Dolních Počernic k velikýmu rybníku. Bylo to fakt suprový. Házeli mi klacíčky do vody a já je ochotně nosil z vody a na břehu rozšmelcoval.:-) Když jsme si takhle hráli asi 10 minut, objevila se kousek od nás labuť a vypadala docela naštvaně. Nevim, dle čeho se to pozná, já si jí moc nevšímal, ale páníčci zaveleli ústup, tak jsem šel. Panička hned dala k dobru historku ze svého dětství, když byla se svojí mamkou krmit labutě, jak po ní vystartoval labuťák. Hmmm, je fakt, že ten pták je dost velkej a panička (bylo jí prej asi 5 let) byla asi dost malá.:-) No, prostě jsme se vzdali a šli házet klacíčky jinam. Já bych mu teda kdyžtak zakroutil krkem, ale to se prej nedělá.

Potom už nebylo žádný vzrůšu, ale super procházka. Když jsem se tak cachtal u břehu, přiběhnul se na mě kouknout takovej krásnej bílej pejsek. Jak jsem zjistil, byla to fenečka křížence slovenského čuvače a chtěla si se mnou hrát. Nebyl jsem proti.:-) Trošku jsme si spolu zaběhali a panička mi jí i na památku vyfotila. To víte, krásnejch feňulí do alba není nikdy dost.:-) Po chvilce běhání jsme se odpojili a šli se projít do přilehlého parku a panička vyndala z baťůžku můj nový létající talíř a začala mi ho házet (teda upřímně, styl nic moc, ale hlavně, že se za tím dá běhat, ne:-)). Když jsem si ho tam tak žmoulal, přiběh takovej krásnej černobílej pejsek a panička se začala celá rozplývat. Když jsem se na něj pořádně podíval, pochopil jsem proč. Bylo to tak cca 8 měsíční štěně pointra. Pejsek. Fakt moooc hezkej. Běhal tam kolem, ale spíš jen tak ze zvědavosti. Za chvilku zas nabral směr svých páníčku a zmizel v dálce. Panička jen poznamenala, že vídá pointry poslední dobou nějak moc často a že doufá, že se z nás nestane módní plemeno, což by nám rozhodně moc nepomohlo.

Pak už jsme šli pomalu k autu, takže procházka končila, ale já byl spokojen, protože jsem byl vyběhán, vyplaván, vyblbnut, takže náhradní plán za agility byl úspěšně splněn.:-) A jaký to byl plán? Ti, co mě znají, již jistě vědí. A to: UNAVIT mě.:-)))

Doma páníčci zalezli do pelíšku, já k nim a chrupkali jsme a jestli jsme neumřeli, tak chrupkáme dodnes.:-)))

Nebojte, neumřeli jsme, ani nechrupkáme, kdo by pak psal tenhle článek?!?:-)))))))