Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


10.11.1963 - Reportáž Bohumila Kabourka ze zápasu Gottwaldov – Spartak Sokolovo

Drama vrcholí. Plných čtyřicet minut jsou už domácí Sokolovu více než rovnocenným soupeřem. Před oběma brankami se střídali horké chvíle. Díváme se do statistiky střel: Wohl musel zatím zasáhnout pětadvacetkrát, Přecechtěl sedmnáctkrát. Mluví to jasně o tom, kdo má do této chvíle převahu. A to ještě Stuchlík v první třetině po vyšachování Tikala s Gutem položil sice Wohla na led, ale nenašel už sílu k žabce, která by přeskočila do síťky a vzala s sebou kotouč.

Začátek poslední třetiny, před hráči i diváky je poslední jednání velkého představení. Zmizely někdejší chyby obránců, všichni šlapou přesně a poctivě, nic nepatřičného se jedněm ani druhým nedá vytknout. Ve druhé minutě někdo nahlas řekne:

„Ještě vydržet osmnáct minut.“

Ochránce domácí branky má opět svůj velký den. Už několikrát celý stadion skandoval „Ať žije Přecechtěl“. Pravé divy, které předvádí drobná mrštná postava, vzrušují diváky a podněcují spoluhráče k novým a novým náporům.

„Ještě sedmnáct minut,“ vysloví další hlas zřetelně.

Výkon obrany dnes a na začátku sezony je jako nebe a dudy. Jeden vedle druhého vydávají ze sebe obránci vše. Dravostí vyniká Charous, vysokou tvrdostí k vlastní únavě i soupeři Kozel, na své „dělovky“ od modré čáry se konečně rozpomněl Heller, dře B. Kožela, dosud nejlepší střelec Gottwaldova.

„Ještě šestnáct minut.“

Reprezentant Tikal spolu s Gutem jsou na ledě viditelně delší dobu, než druzí obránci Spartaku Sokolovo. Nejde to a nejde. Gottwaldov už není ten novic, kterého dvakrát poslali domů se čtrnácti góly.

Ve 44. minutě vedou domácí stále 1:0. Bojuje se o každý kotouč, zápolení je tvrdé, ale v mezích pravidel. Domácí, jako vždy, hrají úzkostlivě čistě, pro nic za nic jistě nejsou v tabulce slušnosti na prvním místě s velkým náskokem.

„Ještě čtvrt hodiny do konce,“ říká komentátor za mnou.

Domácí se v tomto okamžiku brání. V rohu dochází ke srážce, domácí hráč podtržen padá. Rozhodčí Svoboda ukazuje, že se hraje dál. Upažené ruce – nic se nestalo. Druhému s píšťalkou, Bucalovi, ale vyjela ruka nahoru. Všichni rozumějí, že někdo půjde ven.

Osudný Bucalův výrok: ani pražský hráč, ani podtržený, ale Stuchlík je tím potrestaným.

Za co, o tom se marně dohadují diváci i přítomní rozhodčí v civilu. Svoboda neviděl, oč šlo, nebo mělo jít. Bucala sděluje, že za nedovolené bránění. Osudný omyl přináší vzápětí neblahé ovoce. Hned druhý útok v přesilovce zakončuje Šindelář střelou k tyčce. Hokej je rychlá hra, každá minuta může přinést zvrat, ale také opakovanou chybu.

„Ještě čtrnáct minut,“ a světla signalizují: domácí 1, hosté 1.

Zápas není ztracen. Gottwaldov útočí. Bünter sráží pronikajícího Číže nečistým způsobem, ale dva páry rukou upažují, nic se nestalo. Je to psychologického momentu jeho druhá fáze. Rozhodčí nechtěli vidět, a to si lze vysvětlovat všelijak. Sokolovo využívá benevolence a vzápětí loví Přecechtěl kotouč z klece po druhé. Zlom zápasu je dovršen, a to nervy diváků nejsou s to unést. Deset tisíc píská a hrozí, jako by tím mohli něčemu pomoct.

„Ještě třináct minut.“

Chybu si uvědomují i rozhodčí a posílají zahřát lavici časoměřičů pražského hráče. A vzápětí Bucala veřejně předkládá sebekritiku, když uděluje dvouminutový trest hráčské lavici Sokolova. Pět na tři bojují domácí a mají příležitost vyrovnat. Jsou však už tak otřeseni předchozí křivdou, že plné dvě minuty nejde na Wohla v brance Sokolova ani jedna rána. A to hrají o dva muže v poli silnější!

Když končí druhému vyloučenému trest, skáče na led, dostává uprostřed hřiště kotouč a řítí se sám na domácí branku. Přecechtěl zázrakem zachraňuje, přesilovka končí, síly ale, zdá se ochabují.

„Ještě jedenáct minut.“

Není správné přeceňovat soupeře a předčasně podceňovat vlastní síly. Kovačič snižuje na 2:2 a mizí pod těly spoluhráčů. V příštím útoku Sokolova končí radost z vyrovnání. Deset vteřin před měněním stran je to 2:3.

„Ještě šest minut do konce.“

Pražští hráči pochopili, že přišla jejich chvíle. Setřásají ze sebe únavu z těžkého pátečního utkání se ZKL v Brně a Neveselý s Pokorným pečetí vítězství na gottwaldovském ledě. Je to už 2:5 pro Sokolovo.

„Tři minuty.“

Máme ještě sílu? Jistě. Exbrněnská dvojice Klíma s Maršíkem nechce nic vědět o blížící se porážce, útočí a útočí. Přihrávka volnému Vaďurovi, ten padá, ale vleže dopravuje kotouč za Wohla. Ještě dvakrát totéž a byla by to zasloužená remíza, jenomže na tak chytrého soupeře je to jasná matematika, ví, jak se ubránit.

Je konec.

Vysílena velkým bojem odcházejí obě mužstva ze scény. Jen jasný pocit ukřivdění tu po nich zůstává. Mužstvu, jako je Sokolovo, není třeba otevírat cestu k vítězství, aspoň by nemělo být. A přece k tomu v rozmezí čtyř dnů došlo už po druhé. Proti Kladnu dosáhlo pražské mužstvo branky, která znamená zlom, z jasného ofsajdu, Kladnu pak Tencza vyrovnávací branku neuznal. Zvláštní „štěstí“ mají soupeři Sokolova na nepřízeň rozhodčích, a to nejen v hokeji. Zvláštní náhody doprovázejí Sokolovo na sportovištích, kde se schyluje k jeho porážce, historie posledního roku nebo čtyř dnů po sobě to potvrdila.

Nemusíme mít přesto obavy o závěr prvoligové soutěže. Budou-li domácí hrát tak jako v neděli, splní se jim předpoklad obsadit desáté místo a musí se v nejvyšší soutěži udržet. S výkonem, jaký předvedli, budou doma stačit na každého soupeře (na rozhodčí ovšem ne). Před třemi týdny vydala ústřední sekce zprávu, která v tisku zapadla: z první ligy sestupují jen dva poslední oddíly, i napříště bude tedy mít liga 12 účastníků. A být mezi nimi v silách Gottwaldova nesporně je.

Bohumil Kabourek – Naše Pravda (přepsal Pavel Janošek, upravil Daniel Ostrčilík)