Historie hokejového Zlína

Stačí se podívat do vašich trenérských statistik a hned to udeří do očí, že ve Zlíně jste už od roku 2003. Mužstvo připravujete už na pátou sezónu. Dost dlouho jste na jednom místě. Nemáte problém s motivací?
"Ne. Pro mě je nejdůležitější, že klub je spokojený a já též. Pro mě jako trenéra vytváří maximální podmínky. Ale každý rok mě víc vytěžuje tým, že mi dává mladší a mladší hokejisty. Jde přitom, samozřejmě, o rozpočet a ten náš se snižuje. Těžko finančně konkurujeme silným klubům jako Sparta, Liberec anebo Pardubice."

O kolik, povězte v procentech, má Zlín nižší rozpočet na sezónu 2007/08, jako v čase vašeho příchodu do klubu?
"Můj odhad hovoří, že o třicet procent."

Už jste to naznačil: neustálé omlazování kádru na vás klade vyšší nároky. Co s tím?
"Klub si zvyknul na jednu věc - i když jsme si poplakali před sezónou, že máme opět mladší tým, čtvrté - páté místo jsme uhráli i po medailových sezónách. Už jen být v neuvěřitelně nabité konkurenci v české extralize v play-off je pěkný výsledek. Smůla byla v tom, že jsme ve vyřazovacích bojích dvakrát narazili na Spartu Praha, která získala naposledy titul. Kdyby jsme měli jiného soupeře, možno by jsme znova překvapili."

Musíte být chápavý trenér, protože když klub krátí rozpočet, mohli by jste povědět, jdu do druhého, kde s tím nemají problémy. Ve vás ještě jistotně rezonuje touha ukázat vaše nejvyšší ambice, které přechováváte, ne?
"Každý trenér chce mít co nejsilnější tým. Jenže já jsem začal trénovat ve Zlíne, který patřil do zlatého českého středu a tak jsou nastavené podmínky. Jsem jednoduše ve firmě, která je má takové."

To je nám jasné, ale mohli by jste povědět, jdu z něj pryč, k bohatšímu... O chlapa s výsledky je určitě zájem!
"Ze Zlína mám český titul i stříbro, co neměli někteří trenéři za dvacet let. Já nechci dělat něco bezhlavě, když mě práce ve Zlíně baví. Když přijdu na stadión, cítím, že lidé, funkčně sedící nade mnou, jsou spokojení."

To vás teda naplní?
"Ano. Uznávají, že naše i moje mravenčí práce přinášejí výsledky. Ocenili to další smlouvou pro mě."
Pro vás je teda víc to, když jsou spokojení funkcionáři okolo, jak uspokojit vaši vnitřní ambice?
"Ano, protože kdyby mi nakoupili dvacet hotových hokejistů a získal by jsem s nimi titul, vrazili by do toho 150 miliónů korun, tak by jsem nevěděl, jaký podíl na úspěchu je ten můj. Když vím, že v české lize jsme z pohledu rozpočtu na osmém či desátém místě v pořadí a my jsme čtvrtí a pátí, tak za tím jasně vidím práci klubu i moji."

Takže vás víc rajcuje vykřesat z průměrných podmínek vysokou finální kvalitu? Tak by jsme to asi shrnuli.
"Samozřejmě, že by jsem chtěl získávat medaili každý rok, na to jsem si nějak zvykl, ale okolí ocení i to, co se nám podařilo se slabším kádrem. Po minulé sezóně byli všichni spokojení, jen jí jsem byl nespokojený. Vnitřně jsem chtěl zase dosáhnout nějaký hokejový boom."

Klub udělal v tomto létě vůči sobě, ale i vám, pěkné gesto, když angažoval střelce velkého kalibru - Jaroslava Balaštíka. S ním mohou vaše ambice narůst, ne?
"Ano, jenže musím zase podotknout, že odešlo šest hráčů."

Dobře, ale Balaštík je muž, který bude střílet rozhodující góly!
"Ano. Když jsme vyhořeli, tak vždy na nich. Mužstvo jako celek bylo pracovité, ale nedali jsme klíčové góly. Sparta nás nezdolávala 5:0, ale 1:0 a nebo 2:1. Měli Tona a nebo Hlinku, kteří byli schopní rozhodnout i ve vypjatých chvílích. Proto jsme vzali Balaštíka, aby jsme i my měli takového střelce."

Klub snižuje svůj rozpočet, ale koupí drahého hokejistu jako je Balaštík. Co si o tom myslet?
"Prodají šest drahých, zůstalo na Balaštíka a i se něco ušetřilo."

Raději mít jednoho drahého, jako šest?
"Klub chce zapracovat mladé a postupně si je vychovat. Dostali jsme k dispozici čtyři hokejisty z první ligy a i šest juniorů. Ty sledujeme a vybereme dva-tři. Zbývající budou v záloze, kdyby se někdo zranil."

Asi by bylo korektní zdůraznit ještě jeden moment, pro který jste taky zůstal ve Zlíně. Je ním vytvoření lepších finančních podmínek pro vás jako trenéra v porovnání s tím, jaké jste měl na začátku v tehdejším HC Hamé.
"Ale to je za daných okolností samozřejmé. Když jsem vstupoval do Zlína, pobíral jsem tolik, kolik mi nastavili. Za titul jsem neměl podle první smlouvy žádný finanční bonus. Ale mne udělala zlatá medaile velkou reklamu, přes ni se moje jméno zviditelnilo a bylo to víc, jako kdyby jsem dostal velkou sumu peněz. V prvních dvou sezónách, když jsem získal první a potom druhé místo, jsem bral základný plat a prémie. Dnes, kdyby jsem šel trénovat či i do posledního klubu v tabulce, tak v kontrakte s ním budu mít bonus za zisk titulu. Zpět do Zlína - po dvou letech moji smlouvu přehodnotili a navýšili tak, že jsem maximálně spokojený."

Překročil jste vaši rekordní trenérskou hranici čtyř let ve Zvolenu. Znova se vracíme k tématu, či jste neuvažoval nad tím zdvihnout kotvu - napříč všem pozitivům - a odejít ze Zlína?
"Ale ano, tuto otázku jsem si položil. Odpověděl jsem si tím, jaký důvod by jsem na to měl... Pokud mě mužstvo stále respektuje a nemá mě plné zuby, necítím se na odchod. Já jsem ve Zlíně maximálně spokojený, necítím třecí plochy. Věřím, že vedení to vnímá taky tak. Každý rok to však musím podložit nějakým výsledkem. Kdyby ty nebyly, dobré vztahy jdou na bok. V tom nejsem najvní."

Ve fotbale se hovoří, že pro trenéra je optimální být v jednom klubu dva-tři roky. Kolik je to teda v hokeji?
"S tím, co se říká ve fotbale, nesouhlasím. Budu oponovat trenéry jako jsou Fergusson a Mourinho... Vždy je to o lidech a respektu."

Ti dva jsou výjimky...
"Dobře, tak já sem taky! Moc se k nim nechci přirovnávat."

Přiznáváte už delší čas, že vaší ambicí je zkusit trenérský chlebíček v Rusku. Stále to platí?
"Rád by jsem se ještě někam posunul, i když jsou v Rusku tvrdé podmínky. Rok v Rusku, to je jako druhý důchodový pilířI. I když i ve Zlíně jsem finančně spokojený."

Máte slovenský a český titul, Rusko by byla nová výzva. Asi se shodneme na tom, že na deset let nechcete strávit v jednom klubu, však?

Je zajímavé, že fanoušci se jakoby ztotožnili s politikou vedení, které neustále omlazuje, a stále máte plno na stadionu.

"Ano, pod čtyři tisíce fanoušků na zápase nejdeme. Lidé chápou filozofii klubu. Vytáhne mladíka, prodá ho, ale máme i výsledky. Je to jako ve výrobní firmě. Když jsme byli první, všechny nejlepší nám jiní rozebrali. Zase jsme to dali dohromady, zas to vyšlo, potom znovu nastala obměna, jen už jsme tak úspěšní nebyli. Po úspěchu vždy šlo o to vhodně doplnit mužstvo."

Úspěchy ve Zlíně vám přinášejí popularitu. Cítíte se ještě jako svobodný člověk, který si může zajít nepoznaný do kavárny v městě a nemusí se kontrolovat, či si dá ke kávě pohárek?
"Ne, to už přešlo, ale ve Zlíně se cítím dobře. To, že mě lidé poznají a vidí, co dělám, mi nepřekáží. Však já nepiji - ale, tak pohár bílého a nebo červeného vínka. Je příjemné, když trenér cítí fanouškovskou spokojenost. I neznámí se na mě usmějí a pozdraví. Když jsme získali mistrovský titul, přišla za mnou stará babka, plakala a děkovala mi, že se ještě toho dožila. Sotva se držela na nohách, ale v tu chvíli se zajímala o hokej a ne o svůj zdravotní stav."


MLADÍ BOKROŠOVCI A GREGOR

V sestavě Zlína se objevuje Tomáš Bokroš. Po útočníkovi Lukášovi máte při sobě i mladšího syna, obránce.
"Ano, jde hrát z Trenčína do Zlína za juniorku. Udělali jsme přestup. Nechal jsem ho oťukávat se na turnaji ve Zvolenu. Nenechám ho, jako staršího syna Lukáše, hrát tři roky v Detvě... Bohužel, jména trenérských dětí mnozí berou jako protekční a každý se toho raději nedotýká. Nevzpomínejme Hossy, nebo ti jsou dva ze sta. Tomáš je obránce, má metr devadesát a co nejdřív zesílí. Proč by jsem já nemohl mít pod kontrolou svého syna, když dáváme šanci tolika mladým. Bude hrát v české juniorce a první lize, asi v Prostějove na hostování. To je cesta, aby bol v dvaceti letech připravený na seniorský extraligový hokej. Lukáš hrává v Sareze Ostrava."

V české extralize vám přibyla posila ze Slovenska - Dušan Gregor trénuje Liberec. Po jeho neúspěchu v Žilině s na jeho angažmá mnozí dívají s despektem. Co vy na to?
"Pro něj se stalo to nejlepší, co se mohlo stát. Dušan musel vypadnout ze Slovenska. V Liberci bude mít pokoj na práci a má štěstí, že dostal velmi dobré mužstvo s výborným ekonomickým zázemím. Liberec je stále v play-off, sem tam vyhořívá. On má za úlohu získat medaili."

Vy Gregora znáte. Zvládne to?
"Patří mezi pracovité trenéry, ale bude záležet na výsledcích. Když mužstvo nastartuje, půjde mu to, když nastanou problémy, tehdy se ukáže jeho síla. Odpovědět na tuto otázku je jako předpovídat počasí."

Naposledy nazpět do Zlína. Máte nového sponzora RI Okna. Jaký výhled budete mít přes tyto skla?
"Chválabohu, já už mám pět let na domě v Trenčíně všechno hotové, okna zatím nepotřebuji. Co se týká hokeje, sponzorovi třeba udělat radost. Z naší strany uděláme všechno, aby jsme ho zviditelnili."

- Sparta, Pardubice a Liberec budou udávat tón v české extralize, Plzeň a Litvínov, kterým uniká play-off už roky, o to budou velmi usilovat.

- ze Slováků bude po vyléčení vynikat Lašák v bráně Pardubic, Vaic dobře zapadne do Sparty, zlínský brankář Murín bude nadále výborný, Miro Hlinka si udrží standard v Pardubicích, Peter Pucher už nebude mít v Pardubicích prvé housle, jako měl ve Znojmě, překvapil příchod Sekeráše do Třince.

- v slovenské extralize bude silný Slovan, k němu se přidá Trenčín, Košice mají problém s tím, jak velmi chtějí titul, pozor na Martin, Pálffy bude pro Skalicu velký přínos, ale aby se zas jen na něj nespoléhali.

Narodil se 25. srpna 1959 v Karviné, na Slovensko odešel až jako osmnáctiletý talentovaný obránce, když jej angažovala Dukla Trenčín. Odehrál za ni 11 let. Po angažmá v Kaufbeurene a Joensuu se dal na trenérskou dráhu. Nejdřív v Trenčíně, potom dostal v seniorském hokeji šanci ve Zvolenu (1996). Odtud bleskově přešel do Slovanu a získal s ním titul (1998). Vrátil se do Zvolena, aby i pod Pustým hradem pomohl vybojovat zlaté medaile (2001). Od roku 2003 působí ve Zlíně. V roku 2004 se těšil ze senzačního českého titulu. Na třech MS působil jako asistent reprezentačního trenéra Slovenska, z MS 2000 má stříbro, z MS 2002 zlato. Je ženatý, s manželkou Janou mají syny Lukáše (25) a Tomáše (18).