Josef Augusta
Ve Zlíně začal Josef Augusta (narozen: 24. listopadu 1946 v Havlíčkově Brodě) pracovat už jako velká hokejová legenda,
která měla ve sbírce osm titulů mistra republiky, čtyřnásobnou účast na mistrovství světa a jedné zimní olympiádě s osmiletou trenérskou praxí, kdy už slavil jeden mistrovský titul s Jihlavou.
Funkci hlavního trenéra však převzal až koncem července 1992 po nástupu na led. „Jsem příslušníkem armády, ze které odcházím po dovršení věkové hranice. Vzhledem k tomu, že jsem po operaci kyčle ve stavu nemocných, mohu o propuštění požádat až po uschopnění. Dřív to prostě nešlo,“ vysvětloval tehdy 46letý Augusta, který nahradil na střídačce Stanislava Přikryla. Asistentem dál zůstal Miloš Říha, který vedl letní přípravu. „Zajímavostí je, že jsme spolu hráli v jednom útoku v Dukle,“ vybavil si Augusta, který do té doby znal Zlín jako soupeře.
„Jako trenér jihlavského TSM vím, že se zde výborně pracuje s mládeží, což umožňuje snadnější doplňování mužstva první ligy vlastními odchovanci,“ líčil Augusta.
Po základní části sezony 1992/93 skončil tým pod jeho vedení osmý. V play-off se pak postavil v sérii proti „své“ Jihlavě a kamarádovi Jaroslavu Holíkovi, kterou nakonec 3:2 na zápasy vyřadil. Následně však ve čtvrtfinále nestačil na pražskou Spartu 1:3 na zápasy.
Na střídačce Zlína načal i následující sezonu, ve které však byl po deseti zápasech 11. října 1993 po porážce 0:7 v Litvínově odvolán. „Představenstvo klubu vyslovilo absolutní nespokojenost s některými posledními výsledky, zejména s domácí porážkou v utkání s Jihlavou a debakly v Plzni, Hradci Králové a Litvínově. Konstatovalo, že takové výsledky mají negativní vliv na samotný hráčský kolektiv, jeho sebedůvěru a v neposlední řadě i na sponzory, kteří by při podobném dalším vývoji vypovězením smluv mohli klub přivést do velmi složité ekonomické situace.
Vzhledem k nutnosti okamžitého řešení byl jako bezprostřední nejodpovědnější činitel označen dosavadní šéftrenér mužstva, kterému byla vyjádřena nespokojenost s jeho působením představenstvo AC ZPSG Zlín proto šéftrenéra Josefa Augustu odvolalo z jeho funkce a pověří jej v rámci platné smlouvy do července 1994 jinými úkoly,“ psalo vedení klubu v tiskovém prohlášení.
Mimo Baťovo město byl mnohem úspěšnější. Augusta se totiž podílel na řadě úspěchů jihlavské Dukly i reprezentace. Jako hráč má osm ligových titulů, tři stříbra a bronz z mistrovství světa i olympijské stříbro, jako trenér byl třikrát u triumfu české reprezentace na světovém šampionátu a dvakrát dovedl svůj tým k vítězství v domácí soutěži. Nejen tyto trofeje ho řadí k nejúspěšnějším českým hokejistům i trenérům posledních desetiletí.
Augusta, člen Síně slávy českého hokeje, patřil ke skvělé generaci jihlavského hokeje šedesátých a sedmdesátých let. Rodák z Havlíčkova Brodu oblékl dres Dukly poprvé v osmnácti letech a byl mu věrný 16 let. Během této doby osmkrát vyhrál ligu a prosadil se i v reprezentaci.
Startoval na čtyřech mistrovstvích světa (1969, 1974, 1975 a 1978), na olympiádě v Innsbrucku 1976 a ve stejném roce na Kanadském poháru. Byl to právě Augusta, jenž tehdy přihrál na slavnou branku Milana Nového, kterou Československo poprvé porazilo kanadské profesionály.
Ze všech akcí národního týmu si přivezl medaili, vyjma MS 1969 (bronz) vždy stříbrnou. V československém dresu nastupoval jako bránící levé křídlo většinou v útoku s Bohuslavem Ebermannem a Ivanem Hlinkou nebo s Kladeňáky Eduardem Novákem a Milanem Novým. Aktivní kariéru Augusta ukončil ročníkem 1982/83 v německém Selbu.
Poté se vrátil do Jihlavy, kde vedl mládež a od roku 1987 usedl na trenérskou lavičku prvního mužstva jako partner Jaroslava Holíka. Společně dovedli mužstvo k titulu v roce 1991. V ročníku 1992/93 pak přijal angažmá ve Zlíně. Místní celek nejprve dostal do čtvrtfinále play off, ale po nezdarech v dalším ročníku jej měsíc po zahájení soutěže opustil.
Brzy se ozvala Olomouc a Augusta se ujal týmu, který se netajil velkými ambicemi. Do play off sice postoupil až jako předposlední, ale poté exceloval a získal titul. V dalších letech se ale klub topil v problémech a po ročníku 1995/96 zde Augusta skončil.
Krátký čas poté působil v Itálii u mužstva Alleghe a v únoru 1997 se vrátil do Jihlavy, potácející se u dna ligové tabulky. Klub se sice nevyhnul baráži, ale v nejvyšší soutěži se udržel. V ročníku 1997/98 Jihlavě o bod utekla účast v play off a v následujícím roce po sérii porážek Augusta z klubu odešel.
V té době již také pracoval u reprezentace. Od roku 1996 vedl reprezentační B-tým, v červenci 1998 byl jmenován asistentem Ivana Hlinky u áčka a zahájil nejslavnější část své trenérské kariéry. Nejprve se jako asistent podílel na titulu mistrů světa z roku 1999 a poté, co Hlinka odešel trénovat do NHL, převzal žezlo reprezentace. Spolu s Vladimírem Martincem pak vedl národní tým na třech světových šampionátech, z nichž první dva vyhrál a završil zlatý hattrick.
Největšími neúspěchy Augustova trenérského působení v reprezentaci byly dva čtvrtfinálové zápasy s Ruskem - prohry na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002 a na následném mistrovství světa ve Švédsku. Po těchto nezdarech mu svaz neprodloužil smlouvu. Augusta poté pracoval jako kouč a manažer v Havířově a poté krátce vedl Slovan Bratislava.
V roce 2007 vstoupil do komunální politiky, když byl jako nezávislý zvolen do zastupitelstva Jihlavy. O čtyři roky později již nekandidoval.
V roce 2009 se stal opět trenérem prvoligových hokejistů Dukly Jihlava. V témže roce, v den svých 63. narozenin, ve funkci na vlastní žádost skončil. V roce 2012 odešel i z dozorčí rady Dukly. Předloni v říjnu se v médiích objevila zpráva, že je vážně nemocný a podstupoval chemoterapii. Augusta zemřel ve čtvrtek 16. února 2017.
Daniel Ostrčilík s přispěním ČTK