Historie hokejového Zlína

Dnešní den 14. února 2008 si připomínáme osmnácté výročí úmrtí Luďka Čajky. Jméno Luděk Čajka slýcháme ve sportovních kruzích téměř denně, jak by také ne - od tragické smrti havířovského odchovance nese zimní stadion ve Zlíně jeho jméno. Po mládežnických létech odešel nadějný bek do TJ Gottwaldov a odehrál zde pět sezon. Těšil se na reprezentační zkušenosti a hlavně na působení v NHL. Pak přišel 5. leden 1990 a osudný zápas v Košicích.

Byly tři minuty do konce zápasu... "Za pukem vyhozeným přes všechny čáry z košického obranného pásma vyrazili dva hráči - bránící Luděk Čajka a útočící Anton Bartanus. Nebyl mezi nimi žádný bezprostřední kontakt, objevila se sice Bartanusova hokejka, ale ne s úmyslem bránícího hráče podrazit. Zlínský obránce náhle ztratil rovnováhu, zřejmě najel do rýhy v ledu, a bez jakékoliv koordinace narazil do mantinelu," tak viděl situaci rozhodčí zápasu Dušan Skáčani, který hned přerušil hru a povolal nejen lékaře obou mužstev, ale i specialistu, který náhodou seděl v hledišti. Lékaři mu obnovili dýchání a byl převezen na kliniku úrazové chirurgie v Rastislavově ulici v Košicích, kde se na chvíli probral k vědomí a ve 22 hodin se podrobil dvouapůlhodinové operaci. Ta však zlepšení nepřinesla. Diagnóza zlomeniny prvního a druhého krčního obratle, poškozené míchy s následným ochrnutím všech končetin a hlubokým bezvědomí moc šancí nedávalo.

Zdrcený Anton Bartanus ani jeho spoluhráči Jerguš Bača a Miroslav Žabka nebyli schopni den po tragédii trénovat. Nebyli schopni se na výstroj ani podívat. Bartanus neměl na osudném okamžiku žádné viny. "Dojížděli jsme kotouč, snažil jsem se Luďkovi nazdvihnout hokejku, aby nebylo zakázané uvolňování. Náhle ztratil rovnováhu a narazil na mantinel. Je to nepochopitelné. Přispěchali jsme k němu, násilím otevřeli ústa a náš doktor Klíma se snažil vytáhnout jazyk a zavést umělé dýchání. Pak už se nám všem začaly hrnout slzy do očí," popisuje Bartanus osudné okamžiky.

Soutěž byla okamžitě přerušena a výbor TJ Zlín s trenéry a ligovými hráči vydali prohlášení, ve kterém nabádali k vyšetření záležitostí pojištění hráčů. Lékaři i léčitelé se pokoušeli o možné i nemožné. Marně. Po čtyřiceti dnech se ve středu 14. února 1990 v 1:30 hodin zastavilo Luďkovo statečné srdce. S Luďkem se přišlo rozloučit obrovské množství jeho fandů ze Zlína, Litvínova, Kroměříže, Prahy a dalších míst. Rozloučit se přišel například tehdejší předseda oddílu JUDr. Josef Ondík, spoluhráč Rostislav Vlach, přítomni byli i reprezentační trenéři Pavel Wohl a Stanislav Neveselý a další zástupci reprezentace i ligových oddílů.

Památkou na zesnulého hokejistu je kromě názvu zimního stadionu i dres s jeho jménem zavěšený u stropu haly. Diváci jej mohou vidět při každém zápase a vzpomenout na jeho nositele. Snad se nám tímto malým připomenutím alespoň trochu podařilo uchovat v povědomí nadějného reprezentačního obránce, kterému nešťastný úraz vzal život už v šestadvaceti letech.

PROFIL LUĎKA ČAJKY

Luděk se narodil 3. listopadu 1963 v Českém Těšíně, s manželkou Renatou se mu narodila dcera Markéta (1984). Luděk se zajímal o hudbu a motorismus. Rodiče ho odmalička vedli k tomu, aby se věnoval nějakému sportu. "Nejvíce se mi líbil lední hokej. Začínal jsem ve dvanácti letech v Havířově." V Havířově nebyly hokejové podmínky moc dobré. Měl však štěstí, že se dostal do ligového dorostu TJG. Tam hrál ve dvojici s Venerou a odtud si ho trenér Haber vytáhl. Ve Zlíně odehrál dvě sezony korunované bronzovou medailí. "Hodně mi pak pomohl i Zdeněk Uher, takže jsem se dostal na vojnu do Jihlavy. Jihlavští trenéři Neveselý a Jaroslav Holík pro mě udělali maximum. Lepší trenéry jsem nepoznal."

Skvělé výkony jej vynesly až do reprezentace. První reprezentační zápas v A-týmu odehrál už 14. dubna 1985 proti Kanadě (6:2). V roce 1987se probojoval na MS a pomohl Československu k zisku bronzových medailí. Se lvíčkem na prsou odehrál Luděk 58 zápasů a třikrát skóroval. Hned po MS si jej v zámořském draftu vyhlédl v 6. kole jako 115. newyorští "Jezdci". Po vojně v Dukle se vrátil Luděk zpět do Zlína.

Skvělý hokejista i člověk, připomínající svou štíhlou postavou a brýlemi, jež nosil mimo led, spíše studenta. Svou první i poslední branku dal Košicím. První na podzim 1983 a poslední osudného 5. ledna 1990. Celkově jich ve 297 zápasech zaznamenal 33.

Skupina na Facebooku - Luděk Čajka

Podpořte web a pomozte druhým!