S hokejem začínal v deseti letech v Plzni. „Kamarádi z baráku, kteří už hokej hráli, mě jednou s sebou vzali na zimák, a tím vlastně začala moje hokejová kariéra,“ vzpomíná asistent trenéra Orlů. Mnoho ale nescházelo a hokej u něj nezvítězil: „Zpočátku to vypadalo spíš na fotbal, který jsem hrál až do sedmnácti let současně s hokejem. Dokonce o mě projevila zájem tehdejší plzeňská Škodovka. Ale protože jsem se již vlastně v dorosteneckém věku dostal do hokejového áčka, bylo mi doporučeno, abych s fotbalem skončil,“ přibližuje Baďouček důležitý milník svého života.
Do vrcholového hokeje, tehdejší první ligy, vstoupil již v sedmnácti letech a začal hrát pravidelně. V mládežnických kategoriích prošel všemi reprezentačními výběry – šestnáctkou, sedmnáctkou, osmnáctkou i dvacítkou. Zde také okusil první výraznější sportovní úspěchy: „S osmnáctkou jsme na mistrovství Evropy v Hradci Králové skončili třetí. Dvakrát jsem pak byl na mistrovství světa dvacítek, v r. 1980 v Německu jsme skončili pátí, rok na to v USA jsme prohráli až ve finále s Kanadou a skončili jsme druzí.“
Než narukoval na vojnu do Písku (Dukla Jihlava B), odehrál dva roky v Plzni, kam se po vojačení vrátil a strávil tam dalších jedenáct sezón. Následovaly dva roky ve Zlíně a poté zahraniční angažmá. Pak se vrátil zpět do Čech, aby pomohl Karlovým Varům, když stoupaly z druhé ligy a hokej se tam nastartovával. Aktivní hráčskou kariéru ukončil ve druhé lize v Příbrami a v Mladé Boleslavi. „Do Příbrami mě dostal Tomáš Jelínek, se kterým jsme hrávali v juniorských výběrech a chvíli jsme se potkali i v Plzni. Požádal mě, jestli bych mu tam nešel pomoct. Vzápětí jsem tam hned začal trénovat, současně muže i juniory, takže začátky byly velmi pestré. Prošel jsem si to od píky,“ vzpomíná na své první trenérské kroky Baďouček.“ Poté trénoval v Rokycanech, odtud pokračoval do prvoligového Písku, kam přišel v průběhu sezóny a pomohl potápějícímu se mužstvu k záchraně: „Tehdy se mi s Milanem Mazancem podařilo dostat Písek z totálního dna tak, že jsme se vyhnuli baráži a nakonec i skupině o udržení.“
V další sezóně postoupil v Písku na post hlavního trenéra, ale již ji nedokončil, protože ho v té době oslovil Radim Rulík a pozval si ho jako asistenta do Varů. „Radim pak odešel do Plzně, já jsem tam zůstal ještě další tři sezóny jako asistent trenéra Venery. Nejlepší byl ten loňský rok, když jsme se dostali do finále! Celá ta sezóna byla fantastická.“
S Radimem Rulíkem se poprvé potkal, když začal trénovat s Markem Sýkorou karlovarské hokejisty po jejich postupu do první ligy. „Jednu sezónu jsem strávil jako jeho svěřenec. Od té doby jsme se potkávali jako kolegové. Jako trenér byl dobrý, přinesl spoustu nových věcí. Teď už to můžu říct, pod ním jsem trénoval hrozně rád,“ chválí Baďouček svého současného trenérského kolegu. Ten také v podstatě „zavinil“, že se ocitl mezi Znojemskými orly. „Po skončení finálových bojů se se mnou Radim spojil, jestli bych neměl zájem pracovat s ním ve Znojmě. Nakonec jsme se dohodli a jsem rád, protože, i když jsme spolu strávili jako trenéři jen půlrok, máme podobný názor na hokej a doufám, že nám to po těch letech bude klapat,“ těší se na spolupráci Baďouček.
Vystudoval střední průmyslovou školu strojní, ale v podstatě tuto profesi nikdy nevykonával. „Už to ani nevypadá, že bych strojařinu někdy dělal,“ dodává se smíchem. Hokejové vzdělání má nejvyšší, je držitelem trenérské licence A. Je ženatý, má dva dospělé syny, kteří rovněž propadli hokeji. Čtyřiadvacetiletý Honza hraje za Ústi nad Labem, dvacetiletý Martin zůstal v rodné Plzni.
Vyložené koníčky nemá, ale hrozně rád vaří. „Je mi to jedno co, uvařím cokoliv. Od minutek až třeba po svíčkovou. Vařím rád a moc si u toho odpočinu,“ přiznává Baďouček neobvyklé hobby. „Jinak mám rád všeobecně sport, rád si zahraju tenis, volejbal, hrával jsem i fotbal za starou gardu na chalupě,“ dodává.
text: www.hcorli.cz