Glosa Daniela Ostrčilíka: Sázka na mládež. Jiná cesta vede do pekel
Už jen nostalgicky vzpomínáme na doby, kdy se Čajánek s Okálem, či Balaštíkem na ledě přetrhli, aby týmu pomohli. Leška s Hamrlíkem zase vymýšleli geniální řešení. Ke klubu měli vztah, uvnitř specifické DNA. Nebylo jim jedno, kde se tým pohybuje. I oni přitom pamatují časy nepovedených sezon. I na ně se pískalo, ale mnohem častěji tleskalo vestoje. Oni se ze svých chyb uměli poučit.
Jejich časy jsou nenávratně fuč a maximálně na jejich zlaté časy můžete vzpomínat i prostřednictvím těchto stránek.
Dnes vedení klubu shání posily v rámci svých finančních možností, kde se dá. Sázka na Lotyše Bukartse vyšla, měla okamžitý efekt. Podobně jako Francouz Claireaux. OK, proč ne, je to osvěžení. Velká očekávání byla od Švéda Palmberga, která vůbec nenaplnil. Vloni jiný Lotyš Kulda byl průměr, ale výkonnostně výš než Švéd.
Když už někdo přijde, je drahý a za chvíli ho vyfoukne konkurence. Jako naposledy Claireauxe Pardubice.
Do Zlína, na periferii pár kilometrů od slovenských hranic ani česká kvalita moc nechce. A pokud už někdo přijde, odehraje si své, ale za žlutomodré barvy nevypotí krev. Jen splní, co mu nařizuje smlouva. Ale nic víc, od srdce.
Jedinou cestou je pokusit se přilákat a zároveň adekvátně zaplatit odchovance působící jinde. Konkrétně Holíka, Zámorského a spol. A vrátit se k precizní výchově mládeže, kterou kdysi nastartoval jistý pan Kotek. O desítky let později přinesla největší úspěchy klubu.
Jiná doba, říkáte si? Jistě, ale základ musí zůstat stejný. Pouze jít se světovými trendy.
Když jsme natáčeli dokument k devadesátinám klubu, pan Stanislav Přikryl, bývalý útočník, trenér a funkcionář řekl: Kdybychom neměli mládež, už dávno nejsme v extralize. Nikdy tady nebylo tolik peněz, aby se mohlo konkurovat bohatším klubům. Pokud si nevychováme hráče, velice těžko budeme s kluby soupeřit.“
Jiná cesta totiž vede jedině do pekel.
Náhledy fotografií ze složky mládežnická družstva Gottwaldova/Zlína