Pokání
Kolikrát v životě by měl člověk učinit nejhlubší pokání jakého je schopen za všechno,čeho se dopusil ve stínu zla?Myslím,že kdykoliv když má tu potřebu.A teď nemluvím o takovém pokání,které je ospravedlněním pro další odpornosti.Jak jsme často svědky u věřících.
Sedím v trávě a myslím na Ni.Na člověka,které mu jsem dal i vzal všechno co jsem mohl a uměl,co jsem nechtěl i chtěl cítit.Na ženu,která zná moje nejtemější i nejsvětlejší osobnosti,které vězním v sobě.A i přes tu propast času,která nás už rozděluje.. cítím,že to ví.Že přilezu po kolenou,jako ta nejhorší "hnida"... a budu prosit za odpuštění.Ptám se každého z vás:Co je na tomhle špatného,když tohle činíte upřímně??Že se tím nic nezmění?Změní.Svědomí,pokud nějaké máte..přestane trpět-uzdraví se natolik,aby to neničilo jiné lidi okolo vás.
Udělej te to.Nikoliv jako divadlo pro ostatní.Udělejte to pro sebe.Možná pak zjistíte,co se chystám zjistit já: Je hrdost opravdu důležitější,než všechno na čem vám nejvíc záleží?Svědomí,láska a pravda..by k tomu patřit měla.A ty relativistické kecy..prodávejte až po tom,jestli na to máte žaludek.Já ne.