smutné básně
...ach,ta láska....
brečet se Mi chce,
o ní totiž snívám,
včera,dneska zase.
Ten Tvůj krásný pohled,
a ještě hezčí hlas,
není to jen nadhled,
to je realita,to je tento čas.
Proč to takhle musí být,
ptám se sebe teď,
nebaví Mě snít,
chci Tě zpátky-hned!
Nezbývá než věřit,
čekat na zázrak,
tepy srdce měřit,
než přežene se mrak.
....zase láska....
zas to na Mě dolehlo,
už nezbývá čas,
srdce zase podlehlo.
Nechci to tak mít,
je to blbost světa,
musí to tak být?
napadá Mě věta:
Co jen dělat mám,
abych byla šťastná,
dlouho už Tě znám,
svítí hvězda jasná.
Nechci býti sama,
nejde to už snést,
nezůstávám doma,
je to moc velkej trest.
....prostě láska....
ve Tvém okně vidím svit,
nikdo ale netuší,
co by se teď mělo dít.
Měla bych být s Tebou,
měla bych tam stát,
nohy Mě už zebou,
máš Mě ještě rád?!
Už nechci zažít zklamání,
bolelo to moc,
mým koníčkem je toulání,
den co den,noc co noc.
Pořád Tě mám ráda,
a Ty to dobře víš,
neděláš jen kamaráda,
už jsi o krok výš.
Lhář a zrada
a tím druhé zraňovat.
Kvůli tobě brečím dny a noci,
však prosíš o odpuštění, přeci.
Já odpustit ti nedokážu,
i když to bolí.
Půl roku lhaní ,ne-li víc,
je trochu moc, nemyslíš?
Dvě slova.To má být podle tebe odpuštění?
Pápá a rozloučení?
Já však si představuji víc,
omluvu z očí do očí,rub i líc.
Za kamaráda jsem tě měla,
tak naivně věřit jsem ti chtěla.
Psával jsi že mě miluješ,
ale opak je pravdou-tohle je lež.
Psal jsi,že líbí se ti Adéla,
žárlila jsem,tou jedinou jsem býti chtěla.
Zradils mně a mé kamarádky,
se lhaním nejsou žádné hrátky.
Myslíš si,že všechno je jen hra,
bolest a utrpení se tě netýká.
Neumíš rozeznat sen od reality
a to je větší mínus než-li jsi ty.
Nikdy jsem tě nemilovala,
přesto jsem žárlila.
S city jiných si zahráváš,
váhu pravé lásky,nejspíš nikdy nepoznáš.
Jsem tak ráda,že jsem nepřistoupila na chození,
bylo by to pro mně spíš vězení tvých lží.
Zklamal jsi přátele
a zrada bolí.
Netvař se kysele,
tohle nepřebolí.
Aj to sa stáva
je smutná čierna noc
len ty láskou zničená
voláš slzy na pomoc.
Ulice už vychladli
stratili sa v tieni noci
spomienka spať nedá
trápenie a bolesť v srdci.
Hviezdy zdobia oblohu
na ktorej niekto spí
niekto kto ťa miloval
láska už ťa nevidí.
Pomsta
teď o tom můžu pouze skládat básně.
Všechno je už dávno ztraceno v minulosti,
vážně jsem nucena vrátit se do přítomnosti?
Bylo to úžasné jako kouzlo,
proto náhle přemýšlím, proč jen to skončilo?!
Pokazila jsem to já, o tom není pochyb,
ty sis stále myslel, že já jsem ta bez chyb.
Snažila jsem se jak jen to šlo,
kéž by toho prokletého dne nebylo.
Toho kdy mezi nás vstoupila zášť.
a černočerná tma přes nás hodila svůj plášť.
Já jsem sice sama a ty jinou máš,
proč i s jejím srdcem si teď zahráváš?
Až i ona prokoukne tu lest,
snad ti vše přestane vycházet.
Pak nebudu sama, bude nás víc,
přichystáme pomstu a ty to víš!
Nebojím se ničeho, natož ještě tebe,
co je mi do toho, že nepůjdu do nebe?!
Zpytovat svědomí to ti nepomůže,
dostaneš trest za nenasytnost své duše.
Bude to brutální, nemáš strach přece-
jak bys vlastně mohl, vždyť ty nemáš srdce!!
Lásko vím že se to nezmění
pořád si říkám měl si mě rád miloval si mě?
já tebe ano moc ale nějak osud nepřál nám
proto dopadlo to tak jak dopadnout to mělo...
Snad oba štěstí najdeme a láska vydrží věky ...
Ty štěstí už možná máš,já zatím štěstí v lásku hledám
zatím nenašla jsem nikoho jen smůlu zatím mám
a doufám že i ke mě láska brzy přijde a budu štástná i já.
Zklamání bolí a dokáže člověka změnit jen
doufám že někdy přijdeš a řekneš budeme přátelé....?
Jezdíval rytíř na koni...
a po boku měl svůj meč.
Věříš mi?Musíš,
protože já jsem teď vypraveč.
Ten rytíř toulal se po lesích
a tiše snil,
o princezně,kterou by zachránil..
Až jednoho dne,seskočil líně,
zastavil na noc u jeskzně.
Chtěl tu jen přespat pod hvězdami,
na koberci z měkké slámy.
Tu se však nebe zamračilo,
veříš mi?Musíš,tak to vážně bylo.
A rytíř si všiml,že se naň,
z jeskyně dívá velká saň.
Neváhal,hned se chopil meče
a ze saně krev už teče.
Sto hlav usekne jí rázem,
sto hlav v mžiku padá na zem.
A princezna byla náhle jeho žena,
předtím tak dlouho opuštěná,
teď konečně lásku potkala..
Věříš mi?Nesmíš!Láska je nestálá!!!
Květinko malá...
můžu tě utrhnout?
Smím tě mít jen pro sebe?
Rosa stéká ti po tvářích,
uvadáš mi v pokoji,
Nešla jsi se mnou k oltáři,
rány se ti nehojí.
Měl jsem tě ve váze,
ty jsi ji zdobila,
spoutána provazem
ses jenom trápila.
Vhodil jsem tě do koše
jako ostatní květiny,
byla jsi jemná jak moruše,
přece nebyl jsem tvůj jediný.
Květinko malá
můžu si tě utrhnout,
můžeš být jen má....
....políbil jsi mě
a svý srdce dal,
já však zůstala němá.
Říkal jsi,
že je to láska,
kde bylo tvoje srdce,
ta zakletá hláska
uvnitř cizího těla.
Milovat, není vlastnit,
milovat není jen krása,
proč druhé věznit,
svoboda je spása.....
Milovat není druhé vlastnit a deformovat dle obrazu svého, každý je sám sebou a láska nikomu nepatří.
Když uhasne svíčka
Když uhasne láska, vždy se něco změní.
Plamínek dohoří, jiskra už není.
Proč se to stalo, proč se to mění?
Miluji tvé modré oči,
když se na mě dívají.
Miluji tvé černé vlasy,
co ve větru zavlají.
Miluji tvé rty,
když se na mě usmějí.
Miluji tvou snědou pleť,
líbat bych ji chtěla hned.
Ty nemáš o mé lásce ponětí,
a tak stále jenom sním,
jak jednou v tvé náruči spočinu
a za ruku tě uchopím.
Šeptám něžná slůvka lásky,
vítr si pohrává s mými vlásky.
Svěřuju mu všechny starosti a boly,
myslím na lásku,
jak krásná je a přitom bolí!
Slzy mi stékají po tvářích mých,
já zoufale toužím po tvých polibcích,
a něžném dotyku
v městě bez hříchu.
Však šeptám větru dále,
že miluji tě neustalé.
Strach
ať cítím tvoje tělo,
než štěstí naše doletí,
kéž odletět by nemuselo.
Nemusíš nic říkat,
stačí,když budeš u mě,
nemusíš nic dělat,
jen když s láskou tu budeš pro mě.
Strach,že svou lásku,
nebudu mít komu dát.
Strach,že nebudeš mě poslouchat,
že neřekneš mi :,,Mám tě rád.´´
Naposledy
prý že je tvá duše
navýsost čistá
tak omluv mé bláhové rozhořčení,
že snažím se pochopit bez prodlení
jen malý kousek z těch trpkých metafor
ten z planých slibů vzácný bol,
který ty sám nazýváš štěstím
A proto sbohem s láskou
a nebo raději bez ní...
Sama
Tvoje řeči byly plané
Zklamal jsi mě hrozně moc,
Brečím tu už celou noc!
Přišel si a řek si: "Sbohem!"
Zmizel si za prvním rohem.
Já překvapeně stála tam
A nevěděla co dělat mám!
Pak rozběhnu se nevím kam,
Smysl žití postrádám,
Zradil jsi mne a naši lásku
Na srdci mám velkou vrásku!
Větší bolest neznala sem,
Teď nevím nic, jen běžím lesem
Říkám si: "Co to tu dělám?!"
Přitom tvoje jméno volám!
Jsem bezradná jako pták v kleci,
Prosím odemkni ji přeci!
Pak bezmocně klesnu k zemi
Okolo mě nikdo není!
Asi jsem tu vážně na nic,
Moje láska nezná hranic!
Proč ho stále miluji?!
A proč tu se mnou teď není?
Celé tělo mě moc zebe,
Nade mnou je hvězdné nebe!
Naposled se podívám,
Oči klidně zavírám!
Když probudím se řeknu jen:
"Proboha, kde jen to jsem?!"
Vidím jenom bílou tvář
A andělů svatozář!
Zklamani
tak jsem kuli tobe trpela.
Slzy jsem kuli tobe ronila,
kdyz jsem se tebou zranila.
Kdyz zavru oci vidim jen tebe,
jak slunce vidi nebe.
Me oci jen zarili,
vzdykdyz tebe spatrili.
Ted je v tvym srdci jina,
ale ja chci byt tva mila.
Ty vis jako moc te miluju,
vrat se mi z5 nebo se zabiju.
Nedokazu bez tebe byt,
ale musim stim zit.
Ty jsi me zklamal hodne,
az jsem z toho nadne.
Mrzi me to moc,
az je z toho noc.
Zazvonil zvonec,
a je lasky konec.
Zůstaly svíce v temnotu změněné.
Mezi dvě srdce dopadl kámen.
Ukončil záři plamene.
Převzala vládu temnota prázdnoty,
už není nic co zažene stín.
Slova dál plynou do ticha samoty.
Nikdy se nevrátíš to už dnes vím.
Slzy mi po tváři dál volně stékají,
Zlehka se tříští o tvrdou zem.
Sedím tu zmatený.
Chlapi prý nepláčou
To jen taje sníh
Všechny ty věty,které jsem slýchal
Zvoní jak prázdné schránky
Zažehnout plamen není tak snadné,
když žhavý uhlík změnil jsem v prach
Hodiny, minuty, sekundy...
a Ty budeš navždy pryč.
Nechal si mi tu svoje srdce,
ale já od něj nemám klíč.
Už zbývá minut pár
a neuvidím Tě nikdy víc.
Máš mě rád, ale nechceš se mnou být
i láska má rub a líc.
Už zbývá sekund pár
a můj sen se rozplyne.
Naše cesty se rozejdou
a naše láska pomine.
Útěk...
a tak radši od lidí peláší.
Hledá místo,kde by mohla žít,
hledá člověka,který by ji mohl
pochopit.když slzy denně roní,
když ji lidé kamenují,
vždyť přec tak ošklivá není,
tak proč tolik utrpení?
Vždyť jen chtěla lásku znát,
ne ji jen z povzdálí sledovat.
Vždy se prý najde člověk,
který má tě rád,
tak proč si osud,musí takhle hrát?
Proč jen jí,zoufalé krásce,
neběží život jako v pohádce?
Anděl
a tak pořád myslím na nebe,
na den, kdys odtamtud spadl,
když ti zbylí andělé přichystali zradu,
když tebe k lidem poslali
a my dva jsme se poznali.
Když jsem s tebou jsem štěstím bez sebe,
pořád ale musím myslet na nebe,
jestli máš opravdu rád,
zdalipak může anděl milovat?
Když srdce bolí...
pak vzpomínky na to krásné se mi vybaví.
Když žít je těžké a vzdálené,
pak láska má tíhu kamene.
Co víc ještě psát?
Máš či nemáš mě ještě rád?
Láska chodí kolem mě jak víla zakletá,
jsem plná hořkosti a Bohem prokletá...
Stejně jako vítr...
je mi smutno
.............
měl bys kvůli mně problémy to přece i ty víš!
Já tě miluju a rve mi to srdce,
a ty jsi naštvaný a vyhý baš se mi prudce!
To co k tobě cítim se ani popsat nedá,
ale ty to nevidíš láska se těžko hledá já vím.
už nikdy nemůžem být spolu je to zlý jsi na mne naštvaný,ale já tě chci jen ochránit.
Moc mi na tobě záleží a ty to víš tak proč si semnou o tom všem rozumně nepromluvíš?
Proč si mobil vypínáš a kašleš na mně,
a já přitom brečím a čoruju ciga mámě!
nevím už co mám dělat jsem na pokraji sil a vím že ty mně proklínaš ale tys to nepochopil!!!!!!
Milujitě to slovo něžné není jentak vyslovováno běžně!A já tě miluji!
Podvod
jen s tebou se na me slunce smalo.
Ja udelal uz hodne chyb i velkych,
ale ted bez tebe?Stojim ve vodach melkych.
Nejde mi odpustit to ja vim,
podved jsem nasi lasku a to uz nespravim.
Kdyz jsem videl tve oci, usmev a slysel tvuj hlas,
vedel jsem ze te budu chtit videt zas.
Rikas, tohle jsou jen keci pouhe,
Ale noci bez tebe jsou tak strasne dlouhe.
Pro mne to jsou city ne jen slova, vim, neveris,
ani bych se ti nedivil kdyz neuveris.
Modre pro mne kdysy bylo nebe,
ted kdyz se na nej podivam nevidim ho, vidim jen tebe.
Ja vim ze neveris memu slovu "slibuji",
jen si pamatuj to, ze te MILUJI !!!
ROZCHOD
Láska teď vím co to slovo je..!!
ty se mně ptáš miluješ mně odpovím upřímně ANO!
Láska ve mně vře ale ta tvá pak časem vyhasne.
Procházím se sama a najednou ty a ona.
Já jen přemýšlim kdo to je koukam se na vás a najednou se něco semnou děje.
Asi žárlim nevím co to je vidím ten polibek srdce se mi zachvěje něco ve mne zamrazí nevím co radši domů odcházím.
Pak přijde on jako by nic ptám se ho kdo to byl a on že co?
Že blázen jsem že v práci celý den byl.
Nevím co se to semnou děje začínam se sama sebe bát!
beru nůž do ruky co je to za nápad?
Bodla jsem ho do srdce co to dělám co to jě?
Ještě jednu bodnou ránu nemůžu toho přestat nemam vůbec pokoje!Spadnu na zem brečím co se to semnou děje najednou myšlenka,moje žiltka kde je?
Beru ji do ruky říznuse,krvácím k němu už se nevracím!Už se život v mých očích vypařuje cítim chlad!Láska teď vím co to slovo je!
Odpověď
tolik je lásek, tolik snů.
Kolik jen řek si teče k moři,
tolik ohýnků v srdcích hoří.
Jen k čemu je radost, když je zrada
a smutná dívka zůstala tu sama?
K čemu jsou řeky a na co moře,
když srdce bolí, plné hoře?
K čemu jsou noci, k čemu dny.
Už nemáš lásku, natož sny?
A proč jsou pěsti, když jsou dlaně,
jenž hladit by mohli plaché laně?
A proč jsou oči uplakané…
K mořím a řekám žal svůj přidej,
každou tou slzou prolitou.
Ke dnům a nocím navrať snění,
do srdce radost, žádný bol.
Pro touhu, pro sen, pro naději,
svírej dál v pěstích víru svou.
Tak osuš již oči a dál se vydej,
pro lásku novou i nové snění.
Ohýnek vzplane v okamžení,
tak už se neptej, čas vše změní…
Láska x vztah..??
oči
A co pak???
Spousta lásky,snů a něhy...
Na pokraji blaha se ocitáš
až najednou pomalu procitáš!
Stratil se sen,zmizela přání...
Kdo tvoji dušičku teď jenom brání???
Dost bylo otázek,dost bylo slz...
Ta bolest prošla až úplně skrz...
Skrz tvoje srdce...
Každý den v roce pak vztáváš sama,
při pomyšlení na smutná rána
nemáš už sílu jít dál...
Ale ty musíš
a po čase se zase z poháru lásky napít zkusíš....
Kdo odpoví...
Jak chutná vítr, poví Ti strom.
Jak plyne voda,poví Ti řeka.
Proč temně duní, poví Ti zvon
Kde najdeš perly, poví Ti mušle.
Jen horský masív, ví co je vzdor.
Jak voní růže, poví Ti včela.
Jen housle znají jak rozeznít tón.
Kdy přijde láska, poví Ti srdce.
Když láskou hladovíš, pozná každičký pór.
Jak lásku dávat, poví Ti duše. Jak zlomen
být láskou, ví kdejaký tvor. Jak moc Tě
miluji, píši já Tobě, jak moc mi scházíš,
ví také on, ten co je nad námi a snad vůbec
není, vždyť jinak by pomohl, ať necitim bol.
Smutek a naděje...
Ranní rosa
otevíráš víčka, sám tam
ležíš v prostřed domu,
jen vedle Tebe svíčka.
Myslel sis, že jsem tam s Tebou,
já mezitím pryč,
tys mě hlídal s láskou, něhou,
zaprodal si mi svůj klíč.
Zaprodal si svůj klíč špatně,
ani o tom nevíš,
myslel sis že je nám krásně,
mezitím ty sám tam ležíš...
Studánka
a nesmět mu polibek dát.
To je jako u studánky stát
a žízní umírat.
Ztracená láska
který snad i měl tě rád,
Ty musíš vědět nejlíp sama,
komu chceš své srdce dát.
Nemysli už na tu chvíli,
co jste spolu prožili,
na dny plné něžné lásky,
které jste si slíbili.
Nechtěj už ztracenou lásku,
která přišla mezi vás,
přetrhla svou dlouhou pásku
a zastavila lásky čas.
Neroň zbytečně už slzy,
vždyť na světě je kluků dost,
otři svoje smutné oči
a jdi číst svou budoucnost.
Vždyť ona je někde v dáli,
čeká jenom na tebe,je v ní
skryto plno lásky, kterou
má jen pro TEBE.
Kdyby
život se velmi změní. Barvy ble-
dnou, hudba utichá z krásného
smíchu upadá do ticha.
Po tváři stékají mi slzy vše
špatné, co udělál ho velmi mrzí.
Chce napravit své chyby,ale jsou
to jen slova-jenom kdyby...
Tajné přání
vzpomínám na Tebe, chci
jen Tebe. Tajné přání kéž
by se mi splnilo, pak už
by v mém srdci pro jiného
místo nebylo. To místo je
tam volné stále, mé srdce
touží poznat svého krále.
Ten král jsi Ty lásko má,
chci být v tvém srdci ta
jediná. Proč nemůžeš to
pochopit, vždyť bez Tebe
lásko už nemůžu žít.
Pírko lásky
usedá na jezírko, je to posel smutných,
andělských tváří, které slzami do tmavé
noci září. Všimne si někdo nebohého pírka?
Vždyť pro jeho záchranu stačí jen chvilka.
Neviděno, neslyšeno však mizí kdesi v dáli,
kde každé slovo hluboce pálí. Přichází bouře
pírko se ztrácí. Láska mizí ze srdcí lidí,
všechnu jejich bolest andělé vidí.
Proto hořce a hluboce pláčí, vždyť nad osudem
lidí se tmavě mračí. Příjemnou lásku mít za
společnici svou, to by bylo jednou jejich
záchranou.
.....
Nebo chces semnou jenom spát?
Docela sem ti věřila,
a svoje srdce ti pucila.
Každej večer na tebe myslela,
lásku ti slíbila.
Tys tvrdil že máš mě rád,
proč? Proč jsi tak hloupě lhal?
Chci tě mít dál,
a nejen stebou spát.
Už mi všechno nějak dochází,
už vím co ti schází..
Radši pujdu spát,
a nechám si onás zdát,sen,
ve kterym spolu nebudem spát...
Nezapomenu
i suše stékají slzy do mé průzračné
tůně a kolem se rozprostírá vábivá vůně.
Nikdy nezapomenu na tohle stýskání, které
mi přineslo jen a jen získání. Získání v
němž najdu svou vnitřní schránku již pro-
mění vichřici do letního vánku.
Bolí to jako, když ztratíš všechno co máš
jako, když odcházíš pro co všechno se vzdáš.
Jenže tahle bolest ti dá tolik síly, se
kterou vyhraješ a vzdycky dojdeš k cíli.
Slunce najednou prozáří každý tvůj pocit,
objevíš sluneční paprsky uprostřed noci.
Není tahle výhra néjvětší na světě.....?
Když se najednou cítíš krásně na téhle
néjvětší planetě? Po tolika zklamáních,
po tolika zradách, když najdeš to, do
čeho člověk naději vkládá. Tomu se
nevyrovná vůbec nic. Já nezapomenu
a budu si přát stále víc.....
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
Recommendations: how to promote your verse1.estranky.cz
(Latonyainiff, 23. 2. 2018 10:54)