Historie plemene ouessantské ovce

podkladem pro článek byla publikace "Le mouton d´Ouessant", článek na stránkách sdružení GEMO, fotografie: Hervé Ronné, překlad částí textu: François de Beaulieu

Ovce ouessantská pochází z malého ostrova francouzské Bretagne - Ouessant, který leží přes deset mil od pobřeží.

Současný snímek (zdrojem Orbiter forum).

Již v roce 1754 byly zpozorovány pasoucí se ovce na útesech podel celého pobřeží ostrova Ouessant. Výskyt ovce Ouessantské na pobřeží byl popsán námořníky v lodních záznamech. 

V roce 1899 byly tyto ovce popsány takto: „Ovce pokrývá husté silné rouno, které nepropouští déšť, díky čemuž vypadají přiměřeně velké. Ale po ostříhání  zůstanou jen zvířata velikosti menšího pes. Dva lidé snadno snědí jednu kýtu, jejíž maso je velmi chutné.“ (Paul GRUYER citoval Georges DOREL)

Stejný autor popisuje vývoj exportu z ostrova na kontinent: „V druhé polovině 19. století se malé ouessantské ovečky prodávaly až do Champagne, kde je vyhledávali majitelé vil k výzdobě svých parků.  Vyhledávali je i řezníci, kteří je kupovali jako dospělé, aby je porazili a prodali jako jehňata.

Nezaměnitelný znak byl popisován následovně: „Ovce malé velikosti, plemene specifického pro ostrov, mají velké rohy stočené jako rohy muflonů“ (Claude ANET 1908 od Georgese DOREL).

V roce 1920 bylo ouessantské plemeno popsáno takto: „  Je to plemeno malého vzrůstu a pomalého vývoje, jehož velikost nepřesahuje 35 až 40 centimetrů. Barva rouna je černá, někdy označená bílými skvrnami na hlavě; samci mají ploché, tenké rohy, zakřivené dozadu. Vlna je krátká a kudrnatá. Maso je považováno za poměrně dobré kvality.
Zdroj: OMNIUM Agricole – Henry SAGNIER, knihkupectví Hachette.

Převážně černá barva však nevylučovala přítomnost bílých zvířat.

5. září 1861 vstoupila Její výsost princezna Bacciochi de Medici, sestřenice císaře, na ostrov Ouessantu. Jako dárek dostála malého bílého beránka jako dárek. Návštěva princezny Bacciochi na ostrově Ouessant byla obšírně popsána v tehdejších novinách: l'Armorican a l'Océan (archivy městské rady).

V roce 1852 bylo na 1562 hektarech ostrova 6000 ovcí. Ovce byly na uchu označovány řezy (v roce 1970 bylo na radnici evidováno 510 značek).

Na konci 19. století byly podniknuty pokusy o zavedení větších zvířat  dovezených z kontinentu, ale s malým úspěchem.

"Kolem let 1904-1910 jsme se rozhodli dovézt z "kontinentu" některé bílé ovce z Monts d'Arrée ze dvou důvodů:

• zvětšit plemeno, které se stalo miniaturním
• aby mělo bílou vlnu, kterou může být barvena barvivy pro domácnost běžně dostupných v  maloobchodě."

Zdroj: PORTAL M, QUITTET E – 1950 « Les Races Ovines françaises » Fédération nationale ovine Paris.

„Poznámka o plemeni Ouessant byla napsána pomocí dokumentace poskytnuté ředitelem zemědělských služeb kraje Finistère a M. Andreem, chovatelem v Plourin-Morlaix“ (poznámka autorů).

Vzhledem k dominantní povaze bílé barvy se barva ostrovních ovcí velmi rychle změníla a formát se postupně zvětšil. 

30. října 1936 (zdroj: noviny l'Humanité) řecká loď MYKONOS najela na mělčinu severně od ostrova a z lodi byl vypuštěn beran a dvě ovce (zdroj: Paul MALGORN – Penn Ar BED: 10. března 1957) .

Dopad této havárie na populaci ovcí na ostrově je značně zveličený ústní tradicí, která ignoruje přesné datum a řadí jej kolem roku 1935. Nepochybně měla událost velmi malý vliv kvůli nízkému počtu zvířat a zejména z důvodu špatné pastvy uprostřed roku. Ale myšlenka křížení vzklíčila a začala se rozvíjet.

V roce 1957 Paul MALGORN uvedl, že „v posledních letech byli dovezeni 2 nebo 3 berani. Jeden z nich měl údajně mít významné potomstvo. Jejich majitel s ním připouštěl stovku ovcí každý podzim, ale vydrželo to jen čtyři roky. několikaletá produkce těchto kříženců vedlo k produkci nejrozmanitějších jedinců jakou si dokážeme představit .

Křížení na ostrově probíhalo v průběhu 20. století, zachování původního plemene bylo možné díky exportům uskutečněným na kontinent ve druhé polovině 19. století do zámeckých parků.

Pohlednice ovcí ouessant v aklimatizační zoologické zahradě (Sbírka pohlednic Dominique Leplant)

Pan Paulem Abbé, zakládající prezident GEMO (sdružení chovatelů plemene ve Francii) se rozhodl obnovit původní ráz plemene. Aby tento krok byl úspěšný provedl řadu pátrání a zjištění o  existenci jedinců tohoto plemene.

– V letech 1943 až 1946 objevil existence ovcí Ouessant v Jardin des Plantes v Paříži. Byla to malá skupina asi 10 zvířat, celá černá, zřejmě malá, berani s krásnými rohy.

– Kolem roku 1960 zjistil existenci bílé barvy díky stádu 20 až 25 ovcí na trávnících v zámku na okraji Sèvre Nantaise nedaleko Nantes.

– V roce 1969 objevil pan Abbé 4 nebo 5 Ouessantských ovcí v domě madame Martin v Orvaultu nedaleko Nantes. V roce 1970 mu madame Martin darovala pár a právě od těchto dvou jedinců začal jeho chov. Tyto ovce z kmene „Vendée“ byly celé černé. Berani měli pevné rohy, ale méně krásné než ty z Jardin des Plantes v Paříži.

– U hraběte z Lantivy, v Château de Meudon, mezi Vannes a Questbert, objevil pan Abbé stádo asi 80 černých a bílých ovcí (pozn. z 22.10.1973), menší než ty od madame Martin, ale berani měli špatné rohy.

– Původ stád Goulaine tedy linie „Morbihans", protože převažovala v Morbihanu, se datuje před rok 1914 a  pravděpodobně do konce 19. století. Mezi dvěma stády došlo k výměně beranů. Ty v Sarthe měly tendenci být větší než ty v Loire-Atlantique. Byli tam jedinci černí, ale i býlí a berani měli krásné rohy. Jedinci z těchto stád stáli na počátku vzniku stáda ze zámku  Kerghéhennec, tedy stáda hraběte z Lantivy, Madame du Fou a Parc d'Armorique.