Pověst o lupiči Soldátovi
(zápis z roku 1932 - Kronika obce Skála, SOkA Chrudim, kronikář Antonín Sobotka)
Pověst o lupiči Soldátovi
Slýcháme někdy o starých zlatých časech. Sledujeme-li však trochu historii, shledáme, že těch zlatých časů bylo velmi málo. Hlad, mor, války, selské rebelie, to není známkou dobrých časů. Zvláště za těch dlouhých a hrůzných válek, trpěla celá zem. Cizí vojska z různých koutů světa, vraždila, pálila a drancovala, takže lidé se schovávali po lesích a skalách. Pole pustla, řemesla hynula. Lid vesnický nebyl jist ani životem, ani majetkem. Bylo mnoho krádeží a loupeží. Co nerozkradli vojáci, ať již cizí, nebo císařští, to pobrali různé lupičské roty, které byli ve všech krajinách. Tenkráte nebylo četníků a policie jako dnes a proto měli zloději dosti volné pole ku svému působení. Lidé ze strachu schovávali peníze a cennější věci. Žijí dosud pamětníci, kteří to buď sami zažili a neb slyšeli od svých otců a dědů, jak lupiči kradli v noci ponejvíce dobytek a ten buď prodali, anebo v lese poráželi a o maso se rozdělili. Mnohdy hospodář, ačkoliv dobře pozoroval, že mu dobytek vyvádějí z chléva, raději sám se ukryl, poněvadž by se mu zle vedlo. Tito zloději měli prý v každé vsi své tajné pomocníky a zpravodaje.
Největším postrachem ve zdejší krajině byla asi v minulém století mnohočlenná lupičská banda Severů ze Skutče. Tito byli tak drzí, že jim lidé ze strachu před jejich mstou dávali jakési výpalné, aby jim více neškodili. Kdo se zdráhal, dáti jim oč žádali, tomu buď zapálili stavení, nebo vykradli a ještě notně ztloukli. Však také zaslouženou dostali odměnu. Bylo to o výročním jednom trhu ve Skutči, kdy přepadli v lese Hesinách jednoho rolníka a jeho ženu, kteří se vraceli z trhu s penězi za prodaný dobytek. Rolníka zabili a oloupili, ale jeho ženě se podařilo utéci. To byl také jejich poslední kousek. Na prosby a pláč nešťastné ženy, ozbrojili se sedláci sekerami a provedli nad Severáky krutý soud. Dvanáct jich bylo toho dne ubito a potom již byl od nich pokoj.
Na Skále býval před nedávnem zloděj Klínko, který měl svoji skrýš ve skále pod č.p. 42. Do této snášel nakradené věci. Ten však nebyl tak nebezpečný.
Jak již z předu uvedeno, zdržoval se v našem okolí obávaný zloděj, kterému se přezdívalo „Soldát“, protože byl vojenským vysloužilcem. Pocházel prý z Kostelce, z jednoho statku. Ačkoliv jako starší syn měl právo doma na statek, byl přece chycen a odveden na vojnu. Snad také proto, že nedělal dobrotu a prováděl všelijaké neplechy. Nikoho se nechtěl bát a také ne poslouchat. Proto to jeho otec tak sám zařídil, aby si páni vzali na vojnu staršího a mladší, který byl mírnější, aby zůstal doma.
Tenkráte ještě drábové mladíky chytali v noci, třebas o muzice a koho chytili, ten se tak hned domů nevrátil. Také tento mladík se vrátil až po 12. letech a ještě napolo zmrzačený. Po svém návratu, žádal na bratrovi podíl po rodičích ze statku. Mezi bratry povstávaly časté hádky, až hospodář došel si pro rychtáře a sousedy a bratra vojáka ze statku vyhnal. Ten však mu přísahal pomstu a také brzo po tom jedné noci statek úplně vyhořel. Soldát se potloukal po lesích a živil se krádeží. V Hůře si vydlabal v pískové skalce jeskyňku, která mu sloužila za skrýš. Jeskyňka jest tam dodnes a říká se jí Drápka. Měl také svoje pomocníky, kteří mu pomáhali při krádežích a poskytovali mu přístřeší. Prováděl smělé krádeže a panští mušketýři marně po něm pásli. Snad se ho také báli, protože se o něm říkalo, že se nelekne ani deseti chlapů.
Konečně, když vykradli kostel a faru, byl vyslán z Chrudimě oddíl vojáků a ti jej po dlouhém pronásledování chytili v lese Rybníčkách. Bránil se zuřivě, několik vojáků zranil, než ho dostali a svázaného odvezli do Chrudimě, kde byl odsouzen k trestu smrti na šibenici.
(doslovný přepis pověsti zapsané v roce 1932 - Kronika obce Skála, SOkA Chrudim, kronikář Antonín Sobotka)
