2. část
Úterý 13:00
Musela uznat, že situace dopadla lépe, než očekávala. Vtrhla do kabinetu notoricky známého profesora lektvarů, aby mu prokopala jeho vlastní zásoby, beztrestně použije obraceč času, ale jediné, čím je potrestána, je den v jeho přítomnosti. Zdálo se to až komické.
Sjela pohledem dosud napsanou část eseje a cítila uspokojení. Je téměř v polovině a má času požehnaně. Rozhodla se, že místo toho, aby jako obvykle čerpala z mnoha různých zdrojů, aby její práce byla co nejkvalitnější, použije dnes jen tři knihy a odpustí si obvyklé květnaté fráze.
Snape seděl za svým stolem naproti ní a v tichosti četl nejnovější číslo lektvaristického magazínu. Už několik hodin po ní nevrhl jediným pohledem. Tu a tam zaslechla, jak si odfrkl nebo prohodil sám k sobě jednoslovný výraz. Hermiona si ten luxus nedopřála. Snažila se dělat, jako by neexistovala.
Najednou se z čistajasna přes Snapem objevil obrovský tác s jídlem.
„Co to-?“ ujelo jí.
„Právě jsem si do pracovny poslal svému budoucímu já oběd,“ vysvětlil lhostejně a natáhl se pro jedno kuřecí stehno. Když se místností rozlehlo Hermionino zakručení v žaludku, rezignovaně si povzdechl. Vyčaroval druhý talíř a odlevitoval na něj jedno stehno, polovinu brambor a hrst zeleniny. Pak porci poslal na Hermionin stůl.
„Děkuji vám,“ špitla vděčně. To gesto ji překvapilo a tak nějak zahřálo u srdce.
„Mlčte,“ zavrčel, než se pustil do jídla.
16:00
Esej získala o stopu navíc. Severus Snape vyčaroval Tempus.
„Kdy se má vlastně vrátit vaše já?“ zeptala se, když spatřila jeho gesto. Díval se na ni, jako by přemýšlel, zdali odpovědět, nebo ji prostě jen seřvat, že má za úkol mlčet.
„Už se stalo. Právě jsem se před dveřmi pracovny přemístil do minulosti,“ odpověděl nenuceně.
„A kdy vás můžu vyhodit?“ vrátil jí stejnou otázku.
Hermiona zrudla. Snape si okamžitě vyvodil, že z její odpovědi nadšený nebude. „Až večer, hádám,“ odpověděl si teatrálně a zhnuseně zakroutil hlavou. Přesto měla Hermiona dojem, že většina jeho odporu byla teď spíše hraná.
„Hůř, pane. Ráno.“
Intenzivně na ni hleděl, než mu došel význam jejích slov, a důsledky, které z této skutečnosti vyplývají. Pak si opřel lokty o stůl a vyčerpaně složil hlavu do dlaní. Hermionin omluvný úsměv byl k ničemu.
Ani jeden netoužil vyslovit, co měl na jazyku, tak se Hermiona pokusila o okliku. „Já-já si lehnu tady na pohovku.“
„Snad jste nečekala, že vám přenechám svou postel,“ vzhlédl k ní a zašklebil se.
Když viděl, že se jeho nevítaná společnice zdržela odpovědi, sklonil se opět k opravovaným testům. Zřejmě ho na nich něco zaujalo, protože si chvíli měřil pergameny, a chvíli Hermionu. Nakonec začal listoval kupkou, která ležela vedle něj a cosi hledal.
Hermiona po očku sledovala, jak se to vyvrbí. Výsledek, který následoval, jí vyrazil dech.
„Když už jste mi patřičně znechutila den, alespoň nějak vás potrestám,“ řekl, když poskládal na sebe kupu asi dvaceti stránek vybraných listů a přesunul je před dívku. „Písemky prvního ročníku, Mrzimor. Nevídaní tupci, jak brzy zjistíte. Opravte to.“
„Cože?“ vytřeštila na něj oči, jako by se zbláznil. „Nemůžu přece opravovat testy!“
„Uvedu vám několik důvodů, proč je opravoval budete. Za prvé mi dlužíte čas, který jsem nad vámi dneska strávil. Za druhé, jste v sedmém ročníku, v lektvarech předvádíte ucházející výkon a navíc, tihle jsou speciální idioti. Prostě to všechno vyškrtejte,“ zakončil.
„Ale já musím psát tu esej,“ pípla. Snape přimhouřil oči.
„Tak tedy potřetí pro velký úspěch za tento den: mě absolutně vaše esej nezajímá,“ zasyčel a rázně k ní přisunul kupku pergamenů. „Dejte se do práce!“
Hermionin pohled sklouzl k testům. Popište výskyt bezoáru a jeho využití v lektvarech. Dále popište, v čem se liší příprava zmenšovacího dryáku od zvětšovacího, a vymyslete alespoň tři situace, kdy je jeho užití nezbytné.
Primitivka, pomyslela si nebelvírka a zaměřila pozornost na první z odpovědí. Nicholas Skřivánek správně zodpověděl první otázku, ale jako odpověď na rozdíly mezi dvěma lektvary uvedl, že při vaření Zmenšovacího dryáku jsou přísahy užity v menším množství než u Zvětšovacího. Hermiona v sobě nedokázala udržet smích.
Snape k ní překvapeně vzhlédl. „Zbláznila jste se?“
Přečetla mu Nicholasovu odpověď a sledovala, jak mu zacukaly koutky.
„Neříkal jsem to? Nevídaní tupci,“ pousmál se.
„Začínám chápat ty vaše komentáře. Sama mám chuť jeden přidat,“ zažertovala dřív, než jí došlo, s kým vede tuhle diskusi.
Snape se však zdál být poměrně uvolněný. Pamatovala si, že na hodinách jsou vždy jeho ramena podivně ztuhlá, jako by se neustále kontroloval. Rty měl semknuty do tenké linky a na čele se mu obvykle prohlubovaly vrásky. Ne vrásky stáří, ale strastí a obav.
„Poslužte si,“ mávl rukou. Teď se zdál mladší, když celá jeho osoba seděla volně na křesle a oči mu jiskřily upřímným pobavením. Hermiona si odpustila komentář. Nechtěla tu magickou chvíli zkazit.
Vzala tedy brk a půjčila si od něj červený inkoust.
19:00
Prázdný talíř, který po nich zbyl, zmizel zpět do kuchyně.
„Slušné. V zadání jsem se ptal na využití v lektvarech, váš názor na tuto problematiku nikoho nezajímá… Pokud neumíte napočítat do tří, odejděte z Bradavic a absolvujte znova základní vzdělání… To bych do vás neřekl, že dokážete tak bravurně setřít studenty,“ pochválil ji Snape, když pročítal její komentáře u testů. Hermioniny oči se rozšířily překvapením. Poprvé v jejím životě, kdy ji pochválil. Sice tak neurčitě a lehce jízlivě, ale i to něco znamenalo.
Odložila brk na svou esej, která potřebovala už jen závěrečné úpravy a založila ruce v bok. „Já stírám jen výjimečně hloupé odpovědi,“ ohradila se naoko a vyslala neurčitou zprávu v oné větě. Zachytil ji.
„Odpovědi pana Pottera byly velice často neuvěřitelně hloupé,“ pronesl na svou obranu. „Mějte ale na vědomí, že komentáře u písemek jsou čistě osobní a nikdo jiný je nevidí.“
Vlastně na tom bylo kus pravdy. Ona nikdy na své odevzdané práci nenašla jediný jízlivý komentář, kromě „přečtěte si laskavě, na co jsem se ptal“, nebo stručného „irelevantní“.
„Studenty to ale uvádí do deprese a ubírá jim to na sebevědomí,“ oponovala přesto, když si vzpomněla na Nevilla, jak se jimi vždycky trápil.
„Nevzpomínám si, že by panu Potterovi někdy chybělo sebevědomí,“ zakroutil hlavou.
„Nevillovi ano,“ odvětila naléhavě, ale výměnu názorů skutečně rozproudit nechtěla. Upřeně se jí zadíval do očí. Teď řekne, že to přehnala.
„Pak Longbottom by neměl být připuštěn ke kotlíku. Je netrpělivý, roztěkaný a má krátkou paměť. To nejsou vlastnosti, které by měl lektvarista mít. A jeho sebevědomí bylo nízké i bez mé pomoci. A vůbec, kde berete tu drzost zpochybňovat mé metody,“ zavrčel nakonec a odložil testy stranou. „Měla jste za úkol mlčet,“ ukončil diskusi a Hermiona si povzdechla.
Podrážděný netopýr.
Vrátila se tady zpět ke své práci. Zastavila se u nevýhod přeměn mezi skupenstvími a nedokázala přijít na žádný vhodný důvod, proč by se neměly využít. Bezradně si podepřela hlavu rukou a skousla si ret. Musí přece existovat nějaká nevýhoda? Ale koneckonců, byla to úvaha, a na tu mívá člověk obvykle spoustu času. Jen ona se snaží o nemožné a sepisuje ji za jeden den.
Odložila brk stranou. Usoudila, že to bude na dlouho.
Možná by se jí hodil další studijní materiál. Otočila se přes rameno a toužebně zamrkala na rozsáhlou knihovnu za sebou. Znova si skousla ret. Kdyby ho slušně požádala, jestli by si nemohla na chvíli půjčit jednu z jeho knih, možná by jí i vyhověl. Vždyť mi dal kus kuřete, přesvědčovala sebe samu. Znova se otočila na přeplněnou knihovnu.
Otočila se zpět a zjistila, že na ní hledí obsidiánové oči. Byly nečitelné a hluboké.
„Když vám dovolím půjčit si knihu, přestanete konečně mlaskat a kousat si ten ret?“ zeptal se frustrovaně. Hermioniny oči se rozsvítily.
„Děkuji!“ zvolala a vystřelila ze židle jako blesk. Závrať ji přemohla a praštila s ní o zem. Když otevřela oči, viděla stovky tančících hvězdiček.
„Zatracená ženská!“ křikl na ni, když už se skláněl, aby ji zvedl. Všechno se to seběhlo tak rychle, že se ani nestačila vzpamatovat a cítila jeho pevné silné ruce, jak jí pomáhají nahoru a směrují ji opět na židli.
„Zatočila se mi hlava,“ hlesla bezpředmětně jako zdrogovaná.
„To vidím,“ utrousil a položil jí ruku na čelo. „Horečka téměř klesla. Bude to tou ránou na hlavě.“ Jako lusknutím prstu držel v ruce onen lektvar, kterým ji dříve ošetřoval, a celý proces zopakoval jako ráno. Jemnými krouživými pohyby vmasíroval substanci mezi prameny jejích vlasů na temeni.
„Budete se muset pár dní šetřit,“ poučil jí podivně starostlivě. Pak mávl hůlkou, jak sesílal diagnostické kouzlo na její hlavu. „Nemáte porušené žádné korové centrum. Chce to jen a pouze klid, je to jasné?“
„Ano, pane,“ odpověděla poslušně. „Mohla bych si od vás půjčit nějakou knihu o přeměnách mezi skupenstvími?“
Protočil oči. „Vážíte si vůbec vlastního zdraví, nebo je pro vás vzdělání to jediné důležité?“
Jeho ruce ji opustily. Až tehdy si uvědomila, že ji předtím stále držel. Zřejmě ani on nevnímal, že se jí dotýkal. Teď ono místo na těle zelo prázdnotou. Přivyklo si na ten krátký teplý kontakt. Zahnala ty nepatřičné myšlenky raději hned.
Přešel ke knihovně a umem člověka, který přesně ví, co hledá a kde to leží, vytáhl dvě poměrně tenké knihy. „Praktická příručka pro pokročilé a tahle kniha je o nevydařených látkových přeměnách. Možná tam taky něco najdete.“
Překvapeně a lehce zklamaně se na něj podívala. Možná ji měl odeslat ke všem čertům, když je tak nevděčná, ale z nějakého důvodu ho to pobavilo. „Co jste čekala? Jsem lektvarista,“ vrhl po ní něco mezi úsměvem a úšklebkem a ona najednou nechápala, proč jej všichni tak nenávidí.
Natáhla ruku po knihách, ale Snape ji chytil za hladové zápěstí. „Doděláte to ráno. Teď si půjdete lehnout,“ nakázal dezorientované studentce.
„Jen to dodělám. Chybí mi jen kousek. Potřebuji tak hodinu,“ škemrala, ale Snape byl neoblomný.
„Jediné, co potřebujete, je klid. Ráno osobně dohlédnu, abyste se odebrala na ošetřovnu.“
Přeměnil pohovku na postel a Hermiona musela uznat, že vypadala lákavě. Přímo na ni volala. Pak přivolal hrnek kakaa na konferenční stůl, který předtím překouzlil na noční stolek. Shledala to jako milé gesto a vděčně jej přijala.
Vytáhla hůlku a přeměnila si školní uniformu na vínově červené bavlněné šaty až krku s dlouhým rukávem, který se na konci rozšiřoval. Bylo to první, co jí napadlo. Samozřejmě si mohla přivolat oblečení z věže, ale tyhle oděvní přeměny měla v oblibě. Jednalo se sice o velmi komplexní a obtížné kouzlo, ale Hermiona jej léta cvičila a teď stačilo vždy jen popustit uzdu fantazie.
„Netradiční,“ utrousil Snape, ale jeho komentář postrádal sarkasmus jemu vlastní.
„Takové nosila moje teta jako domácí oděv, než zemřela. Prostě jsem si na ně vzpomněla,“ pokrčila rameny. Snape ji chvíli zkoumal zvláštním pohledem, ale pak se otočil, aby se vrátil k psacímu stolu.
„Pane, mohla bych se na něco zeptat?“ Zvedl k ní pohled.
„Už se ptáte, slečno Grangerová.“
Vzala jeho poznámku jako svolení.
„Proč jste jej použil vy?“ Vlastně netušila, co vůbec čekala, že odpoví. On neměl důvod jí cokoliv sdělovat. Prostě ji mohl uzemnit a ukončit diskusi. Přesto se její otázkou z nějakého jemu i jí neznámého důvodu zaobíral.
„Příliš mnoho práce. Občas si dopřeji jeden den klidu, kdy mám jistotu, že mi sem nikdo nevpadne,“ ušklíbl se na ni, ale očividně se už nezlobil. Jenže Hermiona pocítila osten lítosti. Kvůli ní teď přišel o jediný den, který si mohl naplánovat dle svého. Mohlo ji to napadnout. Brumbál na jedné straně, Voldemort na druhé a to nemluvě o studentech.
„Omlouvám se. Kvůli mně jste měl zkažený den,“ sklopila hlavu.
„Zase bych to tak nedramatizoval,“ přešel její omluvu. „Teď padejte do postele!“ přikázal a kývl k přeměněnému gauči.
Hermiona neprotestovala a zapadla do přikrývek. Snape ji ještě podal posilňující lektvar, i když dívka cítila, že ho už ani nepotřebuje.
„Děkuji vám, pane. Za všechno.“
„Nebuďte patetická. Příští úterý si na hodině stejně najdu důvod, abych vám strhl body.“
Usmála se na něj zářivým úsměvem a úsměv, který jí on věnoval, navždy zbořil všechny hradby nelibosti, kterou k němu kdy mohla cítit. Najednou jí přišel okouzlující. Hezký přímo nikdy nebyl, ale kouzlo, které ho obklopovalo, když vylezl ze své ješitné jízlivé ulity, jí učarovalo. Přitahoval ji.
Hřál ji u srdce každý dotek, kterým ji obdaroval. Moc si přála, aby ji ošetřil hlavu ještě jednou, aby se pořádně ujistil, že je všechno v pořádku. Chtěla příliš. Byla pitomá.
„Ještě pořád to bolí. Ta hlava. Určitě je to v pořádku?“ Chtěla další dotek. Strašně moc.
Neváhal, aby se znova objevil u její postele. Cítila na svém těle jeho oči a ona si uvědomila, že ji to vzrušuje. Posadil se na okraj a Hermiona se lehce nadzvedla a sklopila hlavu. Jeho prsty si udělaly místo v husté hřívě kaštanových vlasů. Zavřela slastně oči. Myšlenku, že se chová jako hloupá patnáctiletá husa odeslala zpět, odkud přišla, aniž by jí věnovala pozornost.
Cítila jeho prsty dlouho, ale nestěžovala si. Nakonec jí také položil vřelou dlaň na čelo, aby zjistil, jestli nehoří. Na ten krátký intenzivní okamžik mu hleděla do očí. Nebyla paní vlastního jednání, když zvedla ruku a vlastní dlaň položila na tu jeho na svém čele.
V jeho očích viděla otázku, ale překvapivě svou ruku neodtáhl. Dokonce ani nepromluvil hned. Vypadalo to, jako by si pro jednou v životě dovolil předstírat pomalejší reflexy.
„Máte teplou dlaň, profesore“ řekla bezpředmětně, ale tím prostým formálním oslovením na konci věty jej nechtěně vtáhla zpět do reality. Sňal svou ruku a Hermiona byla nucena složit si tu svou do klína.
„Jste v pořádku. Dobrou noc, slečno Grangerová,“ popřál jí odtažitě, jako člověk, který se snažil rychle skrýt emoce a neuspěl.
Netušila, co ji to popadlo. Asi se nadobro pomátla, ale v tu chvíli jí to přišlo jako nejlepší nápad. Položila mu svou ruku na zátylek a přitáhla si ho k sobě k letmému polibku. Možná to ani nebyl polibek, jako spíš pusa, nicméně udělala chybu.
Snapeův pud sebezáchovy ji odstrčil. Muž ji prudce uchopil za ramena, až to bolelo.
„Tohle už nikdy nedělejte!“ vyštěkl jakoby v sebeobraně. Ta slova zabolela daleko více než jeden necitelný dotek.
„Omlouvám se,“ vyhrkla, když jí došlo, co provedla. „Zapomeňte na to.“ Cítila, jak jí hoří tváře a ponížení, které prožívala v tuto chvíli, by vydalo na sedm let hodin lektvarů. Musela pryč. Tohle podělala.
Odhrnula přikrývku a spustila nohy na zem.
„Kam si myslíte, že jdete?“ obořil se profesor lektvarů, když si nazouvala boty a chystala se vstát.
„Já… vrátím se do nebelvírské věže. Moje včerejší já je stejně na ošetřovně.“ Nedokázala se mu podívat do očí. Nechtěla zůstat ani o vteřinu déle.
Snape se postavil jako skála přímo před ni a zatarasil jí cestu. Hrozivě na ni shlížel.
„Vraťte se do postele! Okamžitě!“ poručil, ale ona se kolem něj prosmýkla.
„Locomotor!“ západka klepla, dveře byly zamčeny. Hermiona vytáhla svou hůlku, ale než stačila cokoliv vyslovit, měla ruku prázdnou.
Snape zasunul její hůlku do své kapsy a výhružně založil ruce v bok. Hermiona párkrát demonstrativně třískla do dveří, ale když se s ní nebavily, otočila se konečně na Snapea.
„Chci odejít!“
„Já taky chci spoustu věcí, ale nemůžu,“ řekl a Hermiona pocítila vedlejší význam. Zahnala tu myšlenku, už se ztrapnila dost. Ucítila slzy v očích a tak je raději zavřela. Rozhostilo se krátké ticho, které však v oné krizové situaci vypadalo až nepatřičně dlouhé.
„Jsem vás profesor,“ řekl sám od sebe najednou. „Jsou věci, které nejsou a nikdy nebudou možné.“
„Ale dnešek neexistuje! To, co se tady dneska stalo, nemá ani datum, ani den v týdnu, nic. Cokoliv, co se stane dnešní den, jako by se nikdy nestalo.“ Ani víčka už neudržela slzy a tak je Hermiona nechala kanout po tvářích. „Alespoň vy mějte tedy dostatek taktu, když jsem ho neměla já, a nechte mě samotnou,“ požádala zoufale a otočila se k němu zády.
Prudce s ní otočil zpět k němu a natiskl jí záda na dveře, až se zatřásly v pantech. „Nemluvte mi o taktu a neklaďte si požadavky! Jste ješitná a sobecká. Je vám jedno, co chci já! Nezáleží vám na tom, jak já se musím ovládat, a místo toho ze mě děláte zrůdu!“
„Tak se neovládejte a možná budeme spokojení oba!“ zakřičela na něj nazpět dřív, než se stačila zastavit. Přitiskla si ruku na ústa a vyděšeně na něj zírala.
„Rozmyslete si dobře, co chcete,“ varoval ji temně. „Já vám nikdy nic neslíbím.“
Chvíli váhala, ale jen proto, že jeho výhrůžka zněla tak nebezpečně. Proč by se měla bát? Severus Snape, ačkoliv si to mnoho lidí myslelo, nebyl stvůra. Neublíží jí, v tom měla jasno. A zlomené srdce? Koneckonců, je to jen tělesná touha. Nic nedává v sázku. Nemiluje ho.
„Vás,“ odvětila.
Divoce ji políbil na rty a ona zasténala. Když ucítila jeho prsty ve vlasy, slastně zavřela oči a nechala ho ovládat ji. Jeho oči byly divoké a roztěkané, jako by si poprvé dovolil upustit masku, která ho celé ty roky chránila před světem a svět před ním.
Tiskl se na ni celým svým tělem a nedopřával jí oddychu. Snažila se bojovat o trochu víc prostoru, trochu víc dechu, ale bezvýsledně. Nakonec se poddala, a když se horko mezi stehny přihlásilo o pozornost, sama mu obtočila nohy okolo těla a dožadovala se hladově kontaktu. Potřebovala, aby zakrýval každičký kousek jejího těla.
Odlepil ji ode zdi, a s jejíma nohama obtočenýma kolem svého těla, se přesunul na nově překouzlenou postel. Potlačovaná touha a potřeba vlastnit ženu tímto způsobem drasticky přebila veškeré morální zábrany i zdravý rozum. Byl jako řeka, kterou roky brzdil obrovský balvan. A ten se teď uvolnil a divoký příval vody nešel zastavit.
Nezdržoval se svlékáním přebytečné otravné látky. Mávl rukou a všechno zmizelo. Hermiona vykřikla, když spatřila své nahé tělo. Bylo to příliš rychlé. Muže měla v posteli jen párkrát a vždy ona musela prokázat aktivitu, aby z toho něco bylo. Jenže teď ne. Teď, i kdyby chtěla, nikdy nebude dostatečné rychlá a troufalá, aby konkurovala jeho dychtivosti.
Počkal jen kratičký okamžik, aby zjistil, jestli ještě vykřikne. Mezitím rychlým pohledem zhodnotil její mladé tělo.
„Poslední varování. Opravdu to chcete?“ dal jí šanci couvnou, ale Hermiona by neutekla. Ne teď, když viděla, jaké sebezapření ho ta otázka stála. Neudělala by mu to. Teď už ne. Sotva znatelně kývla, protože na víc se nezmohla. Stačilo mu to.
Vnikl do ní rychle, ale nijak hrubě. Jak moc jí to scházelo si uvědomila až teprve v tuto chvíli. Takhle to vždy chtěla; divoce, vášnivě, bez rozpaků. Ach ano, ona byla celá rudá, jenomže síla a odhodlání jejího protějšku nedalo váhavosti šanci. V ten moment věděla, že ať se stane cokoliv, už jen pro ten ostrý uspokojující pocit nebude téhle chvíle nikdy litovat.
Putoval rukou po jejím tělem, jako by se snažil přesvědčit, jestli je skutečná. Neustále sledoval její tvář, a hlavně oči. Nějakou dobu sledovala i ona jeho, než ji silný závan rozličných pocitů vtáhl kamsi mimo realitu. Pohyboval se v ní, jako by mu patřila, a líbal ji, jako by ji miloval.
Celý svět se točil, neschopen vyhledat jeden pevný bod. Vše pohltil divoký vír směřující k jedinému cíli, kde se všechno šílenství mělo zastavit. Ke světlu na konci tunelu. A pak to přišlo. Dosáhla vrcholu.
Svezl se vedle ní na postel dostatečně daleko, aby se mohla nadechnout, a dostatečně blízko, aby se jí dotýkal. Oba vyčerpaně oddechovali. Když se Hermiona trochu vzpamatovala, natočila se k němu, aby mu položila hlavu na hruď a přehodila přes něj paži. Nebránil jí. A nebo na to možná jen neměl sílu.
Středa 7:00
Byl pryč. Cítila se opuštěně v posteli pro jednoho. Kdo by řekl, že je v ní tolik místa? Ani nepostřehla, kdy usnula. Chvíli vedle sebe leželi, ona s hlavou na jeho hrudi, dokud ji sám neobjal a nepřitáhl k sobě. Tělesné teplo, které z muže sálalo, jí zavíralo oči. Pak už si matně vybavovala, že vstal. Možná jí položil ruku na tvář a jemně ji pohladil, ale možná se jí to taky jen zdálo.
Donutila se odkrýt peřinu a spustit nohy na zem. Stále byla nahá. Protože netušila, kam Severus v zápalu boje odeslal její vínové šaty, přivolala si je kouzlem a opět přeměnila na uniformu. Skvělé Hermiono, po sexu o něm začneš smýšlet jako o Severusovi. Ženeš se do záhuby, utrousila v duchu suše.
Vykouzlila Tempus, aby zjistila, že má asi tak hodinu na to, aby se dostala zpět na ošetřovnu. Sesbírala všechny své věci ze stolu, který tam stále stál, srolovala pergamen s esejí do přeměňování, když v tom uviděla malý útržek se vzkazem na jedné z učebnic. Že by jí Severus nechal vzkaz?
Výhody a nevýhody přeměn mezi skupenstvími str. 260 – 275.
Knihy si půjčte a vraťte je laskavě v celku.
SS
Kdyby řekla, že ji nemrzí, jak formálně byl vzkaz napsán a jak se vůbec nezmínil o včerejší noci, lhala by. Samozřejmě že mu vděčila ze cenné rady, kterými jí ušetřil hledání poslední potřebné informace, ale stejně. Docela to bolelo. Na druhou stranu musela uznat, že ji varoval. Vlastně se dohodli férově a ona mu nemá co vyčítat.
Začal nový den a včerejšek se nestal. Přesto vzpomínky na jeho nahé šlachovité tělo byly více než skutečné.
Schovala všechno do taška a opustila pracovnu. Když stála na chodbě, dveře se samy s klapnutím zamkly. Připadalo jí, že tím prostým zvukem se smazalo vše, co se za zdí přihodilo. Zůstala prázdnota a smutek.
Madam Pomfreyová ji zastihla dřív, než zalezla do postele.
„Už se cítím lépe, Madam, půjdu do Velké síně na snídani,“ vysvětlila jí, ale ošetřovatelka stejně za ní odeslala diagnostické kouzlo. Hlasitě mlaskla a schovala hůlku.
„Dobře, drahá, tentokrát ti to věřím. Ale šetřte se,“ nakázala jí jemně a Hermiona se na ni usmála.
„Budu,“ a rozešla se směrem k velké síni.
Velká síň hýřila životem jako vždy, ale Hermionu to stejně trochu překvapilo. Vše se zdálo tak všední, jako by se včerejšek ani nestal. Nejistě došla k nebelvírskému stolu, kde na ni čekali její přátelé.
Asi čekala, že se něco stane. Že se na ni podivně podívají a budou něco tušit. Nic se však nestalo, jen Ron vyskočil z lavice, když jejich kamarádka položila tašku vedle Ginny a posadil se.
„Miono! Kde jsi byla včera večer!“ zvolal Ron vyděšeně.
A bylo to tady. Co má říct? Nemůžeme přece přiznat, že strávila celý den ve Snapeově kabinetě a docela příjemný večer zakončili sexem. Při vzpomínce na sex zrudla jako rajče.
„Nemohli jsme tě najít! Po obědě jsi zmizela a od té doby tě nikdo neviděl!“
„Já,“ začala, když jí svitlo. Zatraceně, málem se prokecla! „Měla jsem seminář z léčitelství a Madam Pomfreyová mě odchytla, diagnostikovala mi horečku a už mě nepustila z ošetřovny,“ zasmála se afektovaně a raději si naplnila pusu lívancem s brusinkovým sirupem.
„To se divím, že tě pustila hned ráno. Když mě dostane ta ženská do spáru, neuvidím týden denní světlo,“ zasmál se Harry a stáhl Rona zpět na židli.
„No jo, jenomže ty máš většinou polámané všechny kosti v těle,“ oponovala Hermiona. Její kamarád se uchechtl a přiznal jí pravdu. Ginny mu obtočila ruku okolo ramen. Ron je zhodnotil rychlým pohledem a pak se mu oči pohnuly směrem k Hermioně, která se div nepřidusila lívancem.
Tušila, že Ron po ní jede od té doby, co se líbali v tajemné komnatě. Ano, párkrát spolu spali, ale Hermiona mu následně vysvětlila, že není úplně její typ. Válka způsobila, že se všichni cítili osaměle a prostě brali, co bylo po ruce. A fakt, že Harry s Ginny měli štěstí, jen prohluboval Ronovo zklamání po Hermionině odmítnutí. Posledních pár měsíců házel očkem po Levanduli, tak doufala, že svítá na lepší časy.
Kradmo se podívala k učitelskému stolu, ale Snapea neviděla. Asi už začal učit. To jí připomnělo, že potřebuje ještě dodělat esej do přeměňování, a tak se omluvila.
„Musím jít. Potřebuju ještě dodělat tu esej pro McGonagallovou,“ oznámila osazenstvu u stolu a zvedla se.
„Jdeš do knihovny?“ zeptal se Ron a zvedl se také.
„Já,“ začala Hermiona, ale pak usoudila, že nejlepší bude barvu nepřiznat. Ne chlapcovu společnost náladu neměla. „Nejdu. Nechala jsem si věci ve věži. Půjdu tam. Uvidíme se na hodině,“ rozloučila se a sledovala, jak Ron svěsil ramena a posadil se zpět na své místo do kolektivu.
Zamířila do knihovny.
Středa 19:00
Svírala půjčené Snapeovy knihy a nejistě stepovala před jeho kabinetem. Možná měla počkat do úterka a vrátit mu je na lektvarech. Jenže ona ho potřebovala vidět a ujistit se, že se jí včerejšek nezdál.
Esej dokončila a odevzdala na hodině. Všechno dopadlo perfektně. Možná nezazáří, jako vždy, ale úkol splnila a svůj status nejlepší studentky si udrží. Znamenalo to pro ni hodně, dokonce i po válce.
Zaklepala na dveře.
„Vstupte,“ ozvalo se z druhé strany a tak poslechla.
Snape seděl za stolem, jak si ho pamatovala z minula, a opravoval písemky. Když spatřil Hermionu, oči se mu zaleskly a pak ochladly. Nemohla si nevšimnou, jak mu ztuhla ramena a narovnal se v zádech.
„Slečna Grangerová,“ řekl spíše sobě než jí. „Co chcete?“
Vytáhla knihy a položila je na jeho psací stůl.
„Děkuji za půjčení, moc mi pomohly,“ řekla a hledala ve tváři náznak něčeho. Chtěla vědět, že mu není lhostejná. Věděla, že ji nemiluje, ale mohlo mu na ní alespoň záležet. Alespoň trochu.
Kývl neurčitě hlavou a vrátil se ke své práci. Hermiona stála na místě jako přikovaná. To má jako odejít?
„Ještě něco?“ zeptal se chladně a obdaroval ji vyzývavým pohledem, který jakoby říkal, je-li ti život milý, vypadni.
„Esej jsem dokončila včas,“ hlesla. Netušila, co chce tou absurdní větou získat, ani jak po něm chce, aby reagoval.
„To jsem šťastný za vás,“ pronesl jízlivě. „Dveře jsou tamhle,“ ukázal dozadu za dívku a tím ukončil jejich diskusi. Hermiona pochopila, že tady skončila. Varoval ji. Vše, co se stalo, zazdil, přesně jako se dohodli. Co, kráva jedna pitomá, čekala? Že vrazí do jeho pracovny, on ji políbí a řekne, že se zamiloval?
„Sbohem, pane,“ rozloučila se tiše, ale on k ní víc nezvedl oči.
„Počkejte!“ zvolal stroze, když se otáčela k odchodu. Vánek naděje jí pročísl vlasy.
Zašmátral v zásuvce a vytáhl flakón s lektvarem.
„Potírat dvakrát denně. A teď vypadněte.“
Vzala lektvar a odešla.
Úterý 7:00
Hermiona ucítila slabou nevolnost, když si uvědomila, že ji čeká první hodina lektvarů od oné události, a poprvé Snapea uvidí poté, co ji vyhodil z kabinetu. Ze všeho nejhorší na tom byla nejistota ohledně jejich vztahu. Byla zmatená z toho, co mezi nimi vlastně je. Kdyby jí rovnou řekl, že sex s ní byl nesmysl a ať už mu nechodí na oči, sice by probrečela celou noc, ale věděla by, na čem je.
Celý týden se na ten okamžik připravovala, ale přesto se necítila vyrovnaně. Prostě se na něj nebude dívat a nebude se hlásit a snad všechno dobře dopadne.
Zřejmě i Harry si všiml, že nějak zbledla. „Jsi v pohodě?“ zeptal se ustaraně.
Pokývala hlavou. „Jen jsem unavená. Dlouho jsem si večer četla a teď mi chybí spánek.“
„Nepoučitelná,“ usmál se brýlatý chlapec a zakroutila rezignovaně hlavou. „Tak hlavně nic nevyhoď do vzduchu.“
Hermiona už chtěla pronést, že není Neville, ale pak se zastavila. Nesmělý hnědovlasý chlapec stál přímo za Harrym a klepal se ještě více než ona. To mu nemůže udělat. Tak zlá není.
Snape se objevil na chodbě jako přízrak, všichni s respektem ustoupili z cesty a on odemkl učebnu. Stádo sedmého ročníku se nahrnulo do místnosti a zaujalo svá obvyklá místa.
Profesor lektvarů mávl hůlkou a na tabuli se objevil nápis Jedy a protijedy – str. 290
„Všichni máte doufám pročteno, takže se pusťte do práce. Chci od každého vzorek jedu číslo jedna a protijedu číslo dva.“ Znovu švihl kouzelným dřívkem a připsal dodatečnou informaci pod číslo strany. „Pro tupce, co mají krátkou paměť,“ zavrčel a začal se věnovat své práci.
Vzhledem k tomu, že příslušnou kapitolu samozřejmě nikdo kromě Hermiony nečetl, asi po půl hodině, kdy studenti konečně začali reálně vařit, Snape zahájil své klasické kolečko po třídě.
Z chodby se začaly ozývat naléhavé, avšak tlumené hlasy. Snape sjel třídu varovným pohledem a nakázal pokračování v práci. Pak vyšel na chodbu. Několik dalších minut se nevracel a Hermiona pojala podezření. Tato scéna jí nápadně připomněla minulou hodinu.
Jakmile se vrátil opět do třídy, upřel nebezpečný pohled na Hermionu. Vyděšeně polkla. Co se tady děje? Dveře za sebou hlasitě zavřel a opět opatřil Silenciem. Hlavy studentů vzhlížely k jejich profesorovi v naději, že ukojí jejich zvědavost. Ale Snape jen zavrčel: „Lichotí mi, že jsem zajímavější než jedy a protijedy, ale takhle zkoušku nesložíte.“
Po zbytek hodiny nikdo ani nehlesl. Kdyby pustila brk na zem, slyšela by ho dopadnout celá třída. Zábava začala až tehdy, když se Snape zastavil nad Harryho kotlíkem a chvíli chlapce pozoroval při práci. Harryho ramena ztuhla lehkou nervozitou. Zřejmě se obrňoval proti urážkám, které co nevidět přijdou.
„Přečtěte mi prosím odstavec třetí na straně dvě stě devadesát dva,“ zapředl sametově.
Harry se naklonil nad učebnici a splnil příkaz.
„Výborně, pane Pottere, číst tedy umíte. Teď se ještě ukáže, jestli vám fungují správně obě hemisféry.“
Harry se na něj nechápavě podíval. „Pane?“
„Míchal jste doprava, nebo doleva?“
„Doprava?“ zkusil chlapec, ale z nejistého tónu jeho hlasu bylo znát, že prachsprostě tipuje.
„Tak se napijte a přesvědčíme se,“ pronesl temně a rázem se zraky celé třídy upřely na temného profesora a Vyvoleného.
Harry se podíval do kotlíku, kde spokojeně bublala modrá tekutina. Pomalu vzal naběračku a ponořil ji do rozpracovaného jedu. Ron vytřeštil oči, když se naběračka přiblížila k Harryho ústům. Všichni zatajili dech.
„Harry, ne!“ vykřikl Ron, ale Snape ho okřikl.
„Vypijte to!“ Harry se podíval bezradně na Hermionu, která nejistě přikývla. Snape by ho snad neotrávil. Buď ho sám zastaví, a nebo je jed nefunkční.
Chlapcovy rty se dotkly naběračky. Usrkl horké tekutiny. Celá třída čekala, jestli padne mrtvý k zemi, nebo ne. Zastavil se v pohybu a čekal, co se bude dít. Žádná smrt očividně nepřicházela.
„Rulík byl neutralizován,“ promluvil věcně Snape, když si všichni oddychli. „Strhávám Nebelvíru pět bodů za vaši neschopnost rozeznat pravou a levou stranu. A dalších pět bodů za do nebe volající hloupou poslušnost. Mohl jste se odebrat do věčných lovišť, kdyby byl jed funkční.“
„Všichni ostatní odlijte vzorek jedu do ampule a začněte pracovat na protijedu. Zbývá vám pětačtyřicet minut do konce hodiny.“
Ron se třásl vzteky, ale Harry mu položil ruku na rameno. Něco mu pošeptal, ale zrzavého chlapce to očividně neuklidnilo. Stejně jako Hermiona věděl, že by ho Snape neotrávil. Pouze využil jeho chyby, aby trochu rozvířil na hodině vítr, strhl pár bodů a udělal z Harryho idiota.
Úterý 13:00
Jistěže si pohrávala s myšlenkou o použití obraceče času, přesto zážitek, kterého byla na hodině lektvarů svědkem, ji vykolejil. Třeba se mýlila a hluk na chodbě měl zcela jinou příčinu. Je možné, že se Snape pouze domníval, že se znova vrátila v čase, aby ho navštívila. Proto se na ni tak podivně díval. Možná neviděl, co skutečně zapříčinilo ono vyrušení hodiny, a prostě si jen mylně domyslel souvislosti.
Nicméně ji velice zajímalo, jestli se Snape do minulosti vrátil. Třeba to tak dělá pravidelně, přemýšlela.
Na obědě do sebe hodila dvě naběračky zeleninového rizota, ale na jídlo se moc nesoustředila. Hlavou jí vířilo příliš mnoho myšlenek. Harry se plně věnoval své dívce a Ron zaujatě projednával nejnovější strategii Kudlejských Kanonýrů s Deanem Thomasem, takže se nemusela obávat, že ji někdo zatáhne do rozhovoru.
„Běžím na seminář z léčitelství, kluci,“ utřela si ústa od jídla a vystřelila ze židle.
„A od té doby ji nikdo neviděl,“ zažertoval Harry při vzpomínce na minulý týden. Hermiona se rozesmála, ale v duchu si pomyslela, že to tak možná i dopadne.
Vyběhla z Velké síně a zastavila se na nejbližších dívčích záchodcích. Musí ho vidět. Musí si zopakovat tu vášnivou noc a nebo slyšet jeho odmítnutí zřetelně, jasně a nahlas. Ještě poslední pokus o sblížení a pak to vzdá. Pokud se ale ještě alespoň jednou nepokusí, bude si to do konce života vyčítat.
Přehodila si zlatý přístroj přes hlavu. Rozhodla se pro jednu obrátku. Snad se trefí. Pak ji pohltil známý vír času.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Omnes,
toto byla nádherná kapitola. Velice jemně se prolíná napětí s romantickými chvilkami a myšlenkami Hermiony. Nikdy by mě nenapadlo, že den prožitý díky obraceči času vlastně nemá datum, ani historii, že se prostě nestal. Když se člověk vrací v čase, je to přece proto, aby učinil něco, co v reálném čase nestihl, nebo nemohl stihnout. Vlastně tím vždy vytváří alternativní svět, dává životu jiný směr. Proto pozor na časový paradox, uzel v přenašeči, který již nejde rozmotat. Svět by rázem nebyl.
Snad sis užila pěknou sněhovou nadílku v horách, tady v kraji začalo pršet a možná porostou houby. :-) Možná.
Re: jedním slovem: Nádherné.
(Omnes, 4. 9. 2018 13:46)
Děkuji, sisi, na Tvé komentáře se vždycky moc těším. :) Věřme, že Hermiona i Severus jsou natolik inteligentní, aby se do spletitého uzlu nezamotali.
Alpy byly nádherné, jen ledovce pomalu tají, což je škoda. Kdoví, kde budou za dalších pár let...
jedním slovem: Nádherné.
(sisi, 3. 9. 2018 22:26)