Nemějte strach! Otevřete brány Kristu!
Sv. Jan Pavel II. (1920 - 2005)
Petr přišel do Říma! Co ho vedlo a přivedlo do tohoto města, srdce římského impéria, pokud by to nebyla poslušnost k Vnuknutí přijatému od Pána? Tento rybář z Galileje by asi nechtěl přijít až sem. Pravděpodobně by raději zůstal tam, u břehů Genezaretského jezera, se svou lodkou a se svými sítěmi. Ale nechal se vést Pánem, uposlechl Jeho Vnuknutí a přišel sem!
Podle starobylé tradice chtěl Petr v době pronásledování za císaře Nerona opustit Řím. Ale Pán zasáhl: vyšel mu naproti. Petr se k Němu obrátil a zeptal se: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?) A Pán mu hned odpověděl: „Jdu do Říma, abych byl podruhé ukřižován.“ Petr se vrátil do Říma a zůstal tam až do svého ukřižování.
Naše doba nás vybízí, pobízí nás, zavazuje nás hledět na Krista a s pokornou a hlubokou úctou se ponořit do rozjímání o Tajemství Jeho Svrchované Moci.
On, jenž se narodil z Panny Marie, Syn tesařův, za nějž byl považován, Syn Boží, jak o Něm vyznal Petr, přišel, aby z nás ze všech učinil „královské kněžstvo“.
Druhý vatikánský koncil nám připomenul Tajemství této Moci a to, že poslání Krista – Kněze, Proroka a Učitele, Krále – pokračuje v Církvi. Všichni, celý Boží lid, se účastní na tomto Trojím Poslání. A snad proto se v minulosti na hlavu papeže vkládala tiára, trojitá koruna, na znamení toho, že celý hierarchický řád Kristovy Církve, všechna v Ní vykonávaná Jeho „Posvátná Moc“, není nic jiného než služba, služba mající jediný smysl: aby všechen Boží lid měl účast na tomto Trojím Poslání Krista a zůstával trvale pod Pánovou Mocí, která neodvozuje Svůj původ od mocností tohoto světa, ale od Nebeského Otce a z Tajemství Kříže a Zmrtvýchvstání.
Absolutní a zároveň Vlídná a Příznivá Moc Pána odpovídá nejhlubšímu nitru člověka, nejvznešenějším tužbám jeho rozumu, vůle a srdce. Ona se nevyjadřuje řečí síly, ale projevuje se v Lásce a v Pravdě.
Nový Petrův nástupce na biskupském stolci v Římě dnes vyslovuje vřelou, pokornou a důvěryplnou prosbu: „Kriste, učiň, ať se mohu stát a být služebníkem Tvé Jediné Moci! Služebníkem Tvé Vlídné Moci! Služebníkem Tvé Moci, která nezná západu. Učiň, ať mohu být služebníkem! Ano, služebníkem Tvých služebníků.“
Bratři a sestry! Nemějte strach přijmout Krista a uznat Jeho Moc! Pomáhejte papežovi a všem, kdo chtějí sloužit Kristu a Kristovou Mocí sloužit člověku a celému lidstvu.
Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete dokořán brány Kristu! Jeho Spásonosné Moci otevřete hranice států, ekonomické i politické systémy, rozsáhlé oblasti kultury, civilizace a pokroku. Nemějte strach! Kristus ví, „co je v nitru člověka“. On Jediný to zná!
Dnes tak často člověk neví, co nosí uvnitř, hluboko ve své duši a ve svém srdci. Tak často nezná smysl svého života na této zemi. Je zmítán pochybností, která se mění v beznadějnost. Dovolte tedy – prosím vás, s pokorou a s důvěrou vás snažně prosím – dovolte Kristu promlouvat k člověku. Jenom On má Slova života. Ano, života věčného!
Homilie na začátku pontifikátu, 22.10.1978
