Životopis (30)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Plavání, hudba, modlitba
Ženy si čtou a hbitě pletou pod kaštany, zatímco muži jdou na výlet do And. Juanita se účastní rozhovorů, čte, a když může, jezdí na koni nebo jede vozem zaplavat si do termálních lázní. Ve vodě je jistá a obratná, ale paní Lucie má o ni starost.
Juanita si najde čas na všechno. Její rozjímání jsou dlouhá, o samotě v obilných polích, v horské kapličce, pod cedry, v jejím pokoji nebo v kapli. Když ji při rozjímání zastihnou sourozenci nebo bratranci či sestřenice, nazývají ji žertovným tónem "blahoslavená". Mlčí, ale je z toho trochu smutná. Její touha zintenzivnit svůj vztah s Ježíšem je rozhodnější než kdykoli předtím, ale nerada na sebe upozorňuje. Proč by si z ní měli tropit žerty? Často chodí do kaple pozdravit Pána hrou na harmonium. Hudba je modlitbou Chvály, radosti, vděčnosti a lásky. Odpoledne po Růženci ji žádají, aby hrála. S obdivem ji poslouchají, ale jen její matka ví, že ty tóny jsou dar Ježíši. A když ji chválí, Juanita se snaží nebrat to jako lichotku a vyzývá ostatní, aby zpívali.
Díky své trpělivosti, vytrvalosti a krásnému hlasu má na starosti dětský sbor v Chacabucu. Také Rebeka dobře zpívá, podle některých má i lepší hlas, ale na zkouškách se nudí a svého daru nevyužívá.
Paní Lucie se chce vrátit do Santiaga v den svátku Panny Marie Lurdské a odebrat se s rodinou do jeskyně pomodlit se za Ignacia, který kulhá čím dál víc. Prosí o Zázrak nebo alespoň o too, aby lékaře při následné léčbě osvítila Panna Maria.
Nikdo ji nechce doprovodit, protože všichni chtějí být přítomni na oslavách u příležitosti stého výročí bitvy u Chacabuca. Nabídne se pouze Juanita. Odjíždějí 9. února. 12. února píše: "Včera a předevčírem jsme jeli do Lurd (jeskyně v Santiagu). Lurdy! Už jen toto slovo rozechvívá nejjemnější vlákna křesťana. Zde se mísí slzy bohatého i chudého, zde se nachází Usmívající se a Pečující Matka. Ano, Ty jsi Matka, Nebeská Panna, která nás vede. Z Tvých Rukou vycházejí Paprsky Světla. Nevěřila jsem, že existuje štěstí na zemi, ale včera mi mé srdce ukázalo, že jsem ho nalezla. Moje uchvácená duše Ti u Tvých Nohou naslouchala. Tys hovořila a Tvá Mateřská Slova byla tak Něžná, Nebeská, téměř Božská. Matko má, v Lurdech bylo Nebe - Bůh byl na Oltáři obklopen anděly a Ty jsi Mu ze Skály tlumočila prosby mnoha klečících... Prosila jsi, aby vyslyšel prosby ubohého vyhnance v tomto slzavém údolí, zatímco lidé Ti svými zpěvy nabízeli srdce plné lásky a vděčnosti" (D 19).
