Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (15)

terezie_z_avily.jpg

15. kapitola

 

Ve které se pojednává o založení Kláštera slavného svatého Josefa ve městě Toledu, což bylo v roce 1569.1

 

1. Ve městě Toledu bydlel jeden vážený člověk a Boží služebník, obchodník, který se nikdy nechtěl oženit, vedl však velmi katolický život, jako muž velké opravdovosti a počestnosti. Poctivě spravoval svůj majetek, a to s úmyslem použít jej pak k nějakému dílu, které by bylo velmi milé Pánu. Zmocnil se jej ovšem smrtelný neduh. Jmenoval se Martín Ramírez. Dozvěděl se o tom jeden otec ze Společnosti Ježíšovy,2 který se jmenuje Pablo Hernández, u něhož jsem se vyzpovídala, když jsem na tomto místě3 pobývala při zařizování založení v Malagónu.4 Ten velmi toužil po tom, aby se jeden z takových klášterů5 založil i na tomto místě, a tak se k němu vydal, aby s ním o tom promluvil, a vysvětlil mu, jak velkou službou našemu Pánu by to bylo a že ustanovení kaplanů a kaplanských míst, které chtěl zřídit,6 mohl ponechat při tomto klášteru a že by se v něm slavily určité svátky i všechno ostatní, co si předsevzal předat jedné farnosti onoho místa.

2. On7 už byl na tom tak špatně, že aby toto všechno dohodl, už mu nestačil čas, a tak to všechno svěřil do rukou jednomu bratrovi, kterého měl, jenž se jmenuje Alonso Alvarez Ramírez, a s tímto8 si jej vzal Bůh.9 Udělal dobře, protože tento Alonso Alvarez je muž tak hodně rozvážný a bohabojný a velmi pravdivý a štědrý na almužny, který dospěl k takové rozumnosti, že to o něm – vzhledem k tomu že jsem s ním jednala jako očitý svědek – mohu tvrdit s naprostou pravdivostí.

3. Když Martín Ramírez zemřel, byla jsem ještě na zakládání ve Valladolidu, kam mi napsal otec Pablo Hernández ze Společnosti i samotný Alonso Alvarez, a seznámili mě se vším, co se stalo, a žádali mě, pokud bych toto založení chtěla přijmout, abych si pospíšila s příjezdem. A tak jsem vyrazila krátce poté, co se dokončily úpravy domu.10 Do Toleda jsem dorazila o vigilii Naší Paní od Vtělení11 a vydala jsem se do domu paní doni Luisy,12 neboť právě u ní jsem pobývala při předchozích pobytech tam,13 a ona je také zakladatelkou Malagónu.14 Byla jsem u ní přijata s velkou radostí, protože mě má velmi ráda. Vzala jsem s sebou dvě průvodkyně od svatého Josefa v Ávile, velké Boží služebnice.15 Hned nám poskytli ubytování, jak měli ve zvyku, kde jsme mohly setrvávat ve stejném usebrání jako v klášteře.

4. Hned jsem ty záležitosti začala projednávat s Alonsem Alvarezem a s jedním jeho zetěm, který se jmenuje Diego Ortiz,16 který, ač velmi dobrý a teologicky vzdělaný, si mnohem víc stál za svým názorem než Alonso Alvarez; nedal se tak snadno přesvědčit rozumovými argumenty druhých.17 Začali ode mne požadovat mnoho podmínek, které se mi nezdálo vhodné přijmout. Ačkoli pokračovali ve vyjednáváních a hledali k pronájmu dům, abychom se tu mohly usadit,18 pořád nemohli žádný najít – třebaže bylo hledání intenzivní – který by vyhovoval; a já také nebyla s to dosáhnout toho, aby mi správce19 udělil svolení (neboť tam v té době nebyl arcibiskup),20 třebaže ta paní, u které jsem bydlela,21 se o to velmi snažila. A jeden rytíř, který byl kanovníkem tohoto kostela22 a jmenoval se don Pedro Manrique, syn kastilského místodržitele (byl to velký Boží služebník, a je jím dodnes – neboť dosud žije – a ačkoli má velmi chabé zdraví, několik let poté, co se založil tento dům, vstoupil do Společnosti, kde je dodnes)23 byl v tom místě hodně ceněný, protože má hodně rozumu a vážnosti. Přesto ani on nemohl dosáhnout toho, aby mi to dovolení vydali; i když už byl totiž správce arcidiecéze trochu obměkčen, členové městské rady ne. Na druhou stranu jsme se stejně ještě nedohodli já a Alonso Alvarez, a to kvůli jeho zeti,24 kterému on ponechával velmi volnou ruku. Nakonec jsme upustili od veškeré dohody.

5. Já nevěděla, co si počít, protože jsem tu nepřijela kvůli ničemu jinému,25 a jasně jsem viděla, že by se velmi komentovalo, kdybych odcestovala bez založení. Přesto mě víc trápilo to, že jsem nemohla získat povolení, než to ostatní,26 protože mi bylo jasné, že když už bychom se tu jednou usadily, náš Pán by se o to postaral,27 jak to učinil i jinde. A tak jsem se rozhodla promluvit se správcem arcidiecéze a odebrala jsem se do jednoho kostela, který byl hned vedle jeho domu,28 a poslala jsem k němu s prosbou, aby se mnou ráčil promluvit. Bylo to v té době již víc než dva měsíce, co se vyvíjela snaha o získání dovolení a den ode dne to bylo jen horší. Když jsem se s ním konečně viděla, řekla jsem mu, že je to pěkně drsná věc, když jsou zde ženy, jež chtějí žít v takové přísnosti a dokonalosti a uzavřenosti,29 a ti, kteří na sebe nic z toho nebrali, nýbrž si hověli ve svém pohodlí,30 by rádi překáželi dílům, která tolik sloužila našemu Pánu. Tyto a mnoho dalších podobných věcí jsem mu řekla, a to s velkou rozhodností, jakou mi dával Pán; a natolik jsem mu pohnula srdcem, že než jsem od něj odcházela, dal mi své dovolení.31

6. Já odešla velmi spokojená, neboť se mi zdálo, že už mám všechno, aniž bych přitom cokoli měla, protože to muselo být nanejvýš tři sta nebo čtyři sta dukátů,32 které jsem měla, za což jsem nakoupila dvě plátna33 (poněvadž jsem neměla nic, co bych umístila na oltář) a dva slamníky a jednu přikrývku. Na dům nebylo ani pomyšlení.34 S Alonsem Alvarezem jsem se totiž rozkmotřila. A jeden obchodník, můj přítel, z téhož místa,35 který se nikdy nechtěl oženit ani se nezabývá ničím jiným než dobrými skutky vůči těm, kdo jsou vzati do vězení, a mnoha jinými dobrými skutky, které koná, a jenž mi řekl, abych se tím netrápila, že on mi dům vyhledá – jmenuje se Alonso de Ávila – onemocněl. Několik dnů předtím ovšem přicestoval do onoho místa jeden františkánský bratr, který se jmenuje Martin od Kříže, velmi svatý člověk. Pobyl tam několik dní, a když odjížděl, poslal mi jednoho mladíka, kterého zpovídával a který se jmenuje Andrada – nijak bohatého, naopak pořádně chudého – a toho požádal, aby udělal všechno, co mu řeknu.36 Ten, když byl jednoho dne na Mši v jednom kostele, přišel se mnou promluvit a řekl mi, co mu pověděl onen požehnaný řeholník, a abych si prý byla jista, že všechno, co bude v jeho moci, pro mne udělá, i když nemá, čím by nám pomohl, leč tím, že nám nabízí svou osobu. Já mu poděkovala a velmi mě pobavilo, a mé společnice ještě víc, když jsme viděli pomoc, jako nám posílá ten světec, protože ani jeho oděv nepůsobil dojmem, že by se hodil k zařizování s bosými karmelitkami.37

7. Nuže, když jsem viděla, že sice mám povolení, ale žádnou osobu, která by mi pomohla, nevěděla jsem, co si počít ani komu svěřit, aby mi vyhledal dům k pronájmu. Vzpomněla jsem si na onoho mladíka, kterého mi poslal fra Martin od Kříže, a řekla jsem o tom svým společnicím. Ty se mi velmi vysmály a řekly mi, abych to nedělala,38 že by to stejně nebylo k ničemu, jen by to vyšlo najevo.39 Já jim v tom ale nechtěla popřát sluchu; poněvadž jsem důvěřovala, že mi ho onen Boží služebník neposlal jen tak pro nic za nic a že je v tom jistě nějaké tajemství,40 a tak jsem pro něj poslala a ve veškeré tajnosti, k níž jsem ho mohla zavázat, jsem mu povyprávěla, co se děje, a prosila jsem ho, aby mi za tímto účelem41 našel dům, že já už bych pak poskytla ručitele pro nájem; tím byl dobrý Alonso de Ávila, o kterém jsem řekla, že onemocněl. Jemu to připadlo velmi snadné a řekl mi, že jej najde. Hned nazítří ráno, když jsem byla na Mši ve Společnosti Ježíšově,42 se mnou přišel promluvit a řekl, že už dům má a že mi tam nese klíče, že je poblíž a abychom se tam šly podívat. A tak jsme to udělaly; a dům byl tak dobrý, že jsme v něm bydlely skoro rok.43

8. Mnohokrát, když přemýšlím o tomto založení, se podivuji Božím cestám.44 Neboť skoro tři měsíce – přinejmenším více než dva, nepamatuji se dobře – se převracelo Toledo naruby, aby se našel dům, a to i prostřednictvím velmi bohatých osob, a jako kdyby v něm nebyl jediný dům, žádný nemohli najít. A pak si přijde tento mladík, který bohatý nebyl, leč naopak pořádně chudý, a Pánu se zlíbilo, že jej našel hned;45 a zatímco bychom mohly založit bez jakéhokoli trápení – kdybych se dohodla s Alonsem Alvarezem – což se ovšem nestalo, takto došlo k tomu, že založení proběhlo v chudobě a se strádáním.

9. Nuže, jelikož nás dům uspokojil, hned jsem vydala nařízení, abychom převzaly vlastnictví, dříve než by se na něm začalo cokoli dělat,46 a to proto, aby nám v tom nic nezabránilo. A hned nato mi přišel onen Andrada říci, že dům bude onoho dne vyklizen, abychom si tam přenesly své vybavení. Já mu na to řekla, že bude potřeba udělat pramálo, neboť nic nemáme, leč dva slamníky a jednu přikrývku. On tím byl jistě zaskočen. Mým společnicím vadilo, že jsem mu to řekla, a tak mi namítly, proč jsem mu to pověděla, že když teď zjistil, že jsme chudé, nebude nám chtít pomoci. Já na to nedbala47 a ani on se tím už dál nezabýval, vždyť ten, který mu až dosud dával onu dobrou vůli,48 jej měl jistě vést dál až k dokončení svého díla. A bylo tomu tak, neboť vzhledem k tomu, že on sám šel upravit dům a přivedl dělníky, nezdá se mi, že bychom k tomu nějak přispěly i my. Jen jsme si vypůjčily vše potřebné k odsloužení Mše, a s jedním dělníkem a se zvonkem, na který se zvoní při pozdvihování (protože jsme neměly jiný),49 jsme se vydaly už skoro v noci,50 abychom převzaly vlastnictví. A za mého značného strachu jsme jej51 celou noc upravovaly a nebylo kde zřídit kostel, leč v jedné místnosti, neboť vstup do něj byl přes jiný dům,52 neboť k němu přiléhal, a v tom bydlely nějaké ženy, a jeho majitel nám jej rovněž pronajal.53

10. Když už jsme měli všechno připravené a mělo začít svítat, a my se dosud neodvážili nic říct těm ženám – aby nás předčasně neprozradily – začali jsme otvírat dveře jedné přepážky, jež vedly do malinkatého dvorku.54 Ony však zaslechly rány, a poněvadž byly dosud v posteli, vstaly celé vystrašené. Měli jsme hodně co dělat, abychom je uklidnili; už však byl čas, aby se hned odsloužila Mše, a tak ony, i když byly rozmrzelé, nijak nám neuškodily; a když pak viděly, oč se jedná, Pán je uklidnil.55

11. Později jsem viděla, jak špatně jsme to udělali, neboť v danou chvíli Bůh vlévá nadšení, jen aby se dílo uskutečnilo, a tak si člověk nepatřičností nevšímá. Nuže, když se majitel domu dozvěděl, že tam byl zřízen kostel, nastalo nám trápení, poněvadž šlo o ženu jednoho majorátního pána. Velmi se nám stavěla na odpor. Když ji ale následně napadlo, že bychom jej od ní dobře koupili,56 pokud nás nechá na pokoji,57 Pánu se zalíbilo, že se uklidnila. Ovšem, když se městští radní dozvěděli, že byl zřízen klášter – a ti přitom nikdy nechtěli dát svolení – velmi se rozlítili a vydali se do domu jednoho církevního představeného58 (kterého jsem o tom zpravila v tajnosti), a řekli mu, že si prosadí svou. Jelikož onen správce59 musel tehdy odcestovat, poté, co mi dal svolení a tak v tom místě60 nebyl, šli o tom zpravit tohoto kanovníka, o kterém mluvím, zděšeni tou drzostí, že si nějaká ženuška61 dovolila proti jejich vůli zřídit klášter. On dělal, jakoby o ničem nevěděl, a uklidnil je, jak nejlíp dovedl, a řekl jim, že jsem klášter založila i na jiných místech a že to jistě nebylo bez všech potřebných náležitostí.

12. Oni nám po nevím kolika dnech, poslali zákaz62 sloužit Mši, dokud se neprokážeme náležitostmi, na jejichž základě byl klášter založen. Já jim odpověděla velmi mírně, že udělám, co nařizují, i když jsem v tom nebyla povinna je poslechnout; a požádala jsem dona Pedra Manriquea, rytíře, o kterém jsem se zmínila, aby s nimi zašel promluvit a ukázal jim požadované náležitosti. On to s nimi urovnal, jelikož už byl klášter stejně založen; kdyby totiž dosud nebyl, měly bychom s tím trápení.

13. Několik dní63 jsme tam bydlely jen se slamníky a přikrývkou, bez dalšího oblečení,64 a onoho prvního dne dokonce jsme dokonce neměly ani jedinou otýpku dřeva65 na to, abychom si opekli nějakou tu sardinku, a nevím, koho to pohnul Pán, že nám do kostela přinesli svazeček dřeva, kterým jsme si vypomohly. V noci jsme trochu strádaly chladem, který v té době byl; i když jsme se chránily onou přikrývkou a rovněž plášti z hrubé vlny, které nosíme přes sebe a které nám jsou často k užitku. Bude se to zdát neuvěřitelné, že když jsme ještě krátce předtím bydlely u oné paní, které mě má tolik ráda,66 jsme se spadly do takové chudoby. Neznám příčinu, leč Bohu se nejspíš zlíbilo, abychom zakusily dobro této ctnosti. Já ji o nic neprosila – poněvadž nerada bývám67 na obtíž – a ona si toho zřejmě nevšimla; ostatně, jsem jí dlužna už tak za víc, než co nám mohla v tu chvíli dát.68

14. Pro nás to bylo hodně dobré,69 protože vnitřní útěchy a radosti, v které jsme žily, bylo tolik, že se mi díky tomu často připomíná, kolik toho Pán vložil do ctností.70 Zdá se mi, jakoby onen nedostatek, který jsme pociťovaly, přímo způsoboval jakousi líbeznou kontemplaci. I když to trvalo krátce, neboť vzápětí nás zaopatřili více, než bychom chtěly, onen Alonso Alvarez a další. A je jisté, že můj smutek byl tak velký, že mi to nepřipadalo jinak, než jako bych měla spoustu zlatých šperků a najednou by mi je sebrali a zanechali mě chudou; tak mě trápilo, že naše chudoba pomalu končí, a mé společnice taktéž; neboť když jsem je viděla zarmoucené, zeptala jsem se jich, co se děje, a ony mi řekly: „Co by se dělo, matko! Zdá se, že už nejsme chudé.“

15. Od té doby ve mně ještě víc vzrostla touha jí být velmi71 a zůstal mi jistý druh vlády,72 abych si pramálo cenila časných dober; vždyť jejich nedostatek dává vzrůst vnitřnímu dobru, a ten sebou jistě přináší jinačí sytost a klid.73 Ve dnech, kdy jsem vyjednávala založení s Alonsem Alvarezem, se našlo mnoho osob, kterým se to zdálo špatné – a také mi to řekly – neboť jim připadalo, že nejde o vznešené obyvatele a rytíře,74 i když jsou hodně vážení ve svém stavu, jak jsem řekla, a že v tak významném místě, jakým je Toledo,75 by mi jistě nechybělo dost pohodlí.76 Já se nad tím příliš nepozastavovala, protože – chvála buď Bohu – vždy jsem si víc cenila ctnosti než původu; jelikož se však ke správci77 doneslo tolik řečí, dal mi svolení jen pod tou podmínkou, že založím klášter stejně jako na jiných místech.78

16. Já nevěděla, co si počít, protože když už byl klášter zřízen, začali celou záležitost znovu projednávat.79 Ovšem vzhledem k tomu, že už byl založen, vyřešila jsem to tak, že jsem jim dala možnost vybudovat větší kapli a aby s tím, co se bezprostředně týká kláštera, neměli nic do činění, jak je tomu dosud. Jenže už tu byl někdo, kdo chtěl tu větší kapli vybudovat, významná to osoba, a tak na to bylo hodně protichůdných názorů. Poněvadž jsem nevěděla, jak se rozhodnout, náš Pán mi ráčil v tomto případě udělit světlo, a tak mi jednou řekl, jak málo se bude před Božím Soudem přihlížet k těmto rodokmenům a stavům, a velmi mě pokáral, že popřávám sluchu těm, kdo se mnou o tomto mluví, protože to nejsou záležitosti nás, které jsme již pohrdly tímto světem.80

17. Tyto a jiné důvody ve mně vyvolaly značný zmatek, a tak jsem se rozhodla dohodnout to, s čím už se začalo: svěřit kapli jim,81 a nikdy jsem toho nelitovala, protože jsme jasně viděly, jak špatných prostředků bychom se tím chopily při koupi domu; neboť s jejich pomocí jsme nakonec koupily dům, ve kterém nyní sestry bydlí, a ten je jedním z nejlepších v Toledu, který stál dvanáct tisíc dukátů. A jelikož se v něm slouží tolik Mší a svátků, tamějším mniškám i obyvatelům města je to velkou útěchou. Kdybych se ohlížela na ješitné světské názory, bylo by nemožné – nakolik jsme schopny to nahlédnout – mít tak vhodné místo, a způsobila by se tím křivda tomu, kdo nám s tak dobrým úmyslem82 prokázal tuto blíženskou lásku.

1 K historickému pozadí obsahu kapitoly viz TyV II,209.217–229.247–258.

Toledské založení označovala světice žertem mi quinta, což znamená stejně tak „moje páté“ (= založení), jako „moje chata“ (= místo odpočinku). Z následujícího líčení je ovšem zřejmé, že toto vyjádření je velmi nadnesené; ve skutečnosti šlo o jedno z nejkomplikovanějších založení, srov. T. Álvarez, Comentarios al Libro de fundaciones, s. 73.

2 = jeden jezuita.

3 = v Toledu.

4 = koncem března 1568.

5 = bosých karmelitek.

6 Jednalo se o záměr zřídit nová kaplanská místa se stálým příjmem pro kněze, kteří by sloužili Mše Svaté na předem určené úmysly, nejspíš zejména za samotného dobrodince a jeho příbuzné.

7 = Martín Ramírez.

8 = za této situace.

9 = Zemřel 31. října 1568.

10 = kláštera ve Valladolidu; odcestovala 22. února 1569.

11 = tj. o vigilii Zvěstování Páně, tedy 24. března 1569.

12 = doňa Luisa de la Cerda.

13 O = es adonde había estado otras veces.

14 Ve smyslu toho, kdo si přál a finančně zajistil založení kláštera bosých karmelitek v Malagónu, srov. Z 9,2.

15 = Alžběta od sv. Pavla a Alžběta od sv. Dominika; druhá jmenovaná se stane první převorkou v Toledu a následně převorkou v Pastraně.

16 = manžel doni Franciscy Ramírez, neteře Dona Martína Ramíreze.

17 O = no se ponía tan presto en la razón.

18 = abychom mohly oficiálně založit klášter.

19 O = gobernador; = nikoli však městský guvernér, nýbrž administrátor diecéze, srov., co světice uvádí vzápětí v závorce.

20 = toledský arcibiskup Bartolomé de Carranza se totiž od roku 1559 nacházel v inkvizičním vězení, neoprávněně nařčen z hereze; na žádost Pia V. byl roku 1567 přeložen do římského inkvizičního vězení, kde zemřel roku 1576, aniž byl úplně rehabilitován.

Arcidiecézi proto dočasně spravoval Don Gómez Tello Girón, a to až do své smrti roku 1569. Po něm arcidiecézi spravoval Sancho Busto de Villegas.

21 = doňa Luisa de la Cerda.

22 = toledské katedrály.

23 = vstoupil k jezuitům roku 1573; šlo o strýce Casildy de Padilla.

24 = byl to ve skutečnosti Diego Ortiz, který celé vyjednávání řídil.

25 = než kvůli založení kláštera bosých karmelitek.

26 = než nemožnost dohodnout se s Diegem Ortizem.

27 = aby měl být klášter z čeho živ.

28 = podle všeho šlo o kostel sv. Antolína, který měl podle svědectví Francisca de Pisa „ty nejlepší sousedy, myslím tím, ty největší autority, které se takto pospolu nenajdou v žádné jiné farnosti, jako jsou arcibiskupský palác, děkanství, toledské arciděkanství a palác rodu de Talavera, a Madridských, dále městská radnice, Kolej a Univerzita sv. Kateřiny a Královský klášter sv. Alžběty“ (Apuntamientos para la II parte de la Descripción de la Imperial Ciudad de Toledo, Toledo 1976, str. 76n.).

29 O = encerramiento; = v papežské klauzuře.

30 O (pl.) = en regalos.

31 Originál tohoto dokumentu (viz BMC 3,412) nese datum 8. května.

32 1 dukát = 11 kastilských reálů = 375 maravedí.

33 = obrazy, malby; jedno plátno zobrazovalo Krista padajícího pod Křížem a druhé Krista, sedícího a pohrouženého v modlitbě. Tyto obrazy se dodnes uchovávají v klášteře bosých karmelitek v Toledu.

34 O = De casa no había memoria.

35 = rovněž z Toleda.

36 = Alonso Andrada mohl mít v té době 20–22 let.

37 = spíše: vyřizování záležitostí jménem bosých karmelitek.

38 = abych v té věci nežádala o pomoc jeho.

39 = jen by se rozhlásilo, že má světice v úmyslu zde založit klášter.

40 O = que no había sido sin misterio („že to jistě nebylo bez tajemství“).

41 = založení kláštera bosých karmelitek v Toledu.

42 O = en la Compañía de Jesús; = v kapli Koleje sv. Bernardina, která patřila jezuitům v letech 1569–1582.

43 = od 14. května 1569 do konce května 1570, kdy se mnišky přestěhovaly do domů rodiny Sánchez de Toledo; následně roku 1584 se přestěhovaly do domu Ramírez (las Tendillas) a roku 1607 do domu dona Fernanda de la Cerda, u brány Puerta del Cambrón, kde sídlí dodnes. První dům se nacházel na ulici San Benito, u stejnojmenného náměstí, a říkalo se mu „u vdovy Cecílie“ (srov. L. Martz, Toledo y toledanos en 1565, Toledo 1974, str. 184).

44 O = trazas de Dios (tedy i „záměrům“).

45 Poněkud tajemný Alonso Andrada prokázal Terezii po letech ještě jednu službu: roku 1596 svědčil v toledském procesu jejího blahořečení o její svatosti.

46 = předělávat, upravovat.

47 O = Yo no advertí en eso; některé překlady = „Mě nic takového ani nenapadlo“.

48 = ochotu nám pomoci.

49 = za normálních okolností se při převzetí zvoní na zvon, sloužící ke svolávání věřících na Bohoslužbu (umístěný ideálně ve věži kostela nebo kaple), nikoli na malý zvonek, kterým se během Mše Śvaté (zvláště při tridentské liturgii, konané v latině a většinou potichu) upozorňovalo na okamžik pozdvihování Hostie a Kalicha.

50 O = a boca de noche.

51 = dům.

52 = v jiných případech využívala světice ke zřízení improvizované kaple podloubí vchodu nebo vjezdu do vnitřního nádvoří domu, srov. např. Z 3,8nn.; 13,3.

53 = i tento dům tedy již patřil bosým karmelitkám, ale jeho nájemnice jej dosud neopustily.

54 O = un patiecillo bien pequeño.

55 První Mši Svatou sloužil převor toledských karmelitánů, otec Juan Gutiérrez de la Magdalena; zdejší karmelitáni vůbec po delší dobu zpovídali a kázali u bosých karmelitek.

56 = onen pronajatý dům za výhodnou cenu pro majitelku.

57 O = si nos contentaba.

58 O = un señor de la iglesia; = již zmíněný kanovník, don Pedro Manrique (srov. č. 4).

59 = administrátor arcidiecéze don Gómez Tello Girón (srov. č. 4 + pozn.) 20.

60 = v Toledu.

61 O (zdrobnělina) = una mujercilla.

62 O = descomunión („exkomunikaci“); = ve skutečnosti jiný druh zákazu, nakolik nebylo v pravomoci městských radních ukládat církevní tresty.

63 O = algunos días (tedy i „nějakou dobu“).

64 = bez oblečení navíc.

65 O = una seroja de leña; = ani zbytky větví nebo suché stromové kůry.

66 = doňa Luisa de la Cerda.

67 O = soy enemiga („jsem nepřítelkyně“).

68 Ve skutečnosti se Terezie a její dvě spolusestry nedočkaly v počátcích založení podpory od doni Luisy proto, že byl dům založen bohatými, ale neurozenými obchodníky, nikoli šlechtici, srov. dále č. 15–17 (a příslušné pozn.). Zřejmě to zde světice jednoduše tají, neboť nechce vyjevovat nedostatky své přítelkyně a dobrodinky.

69 = velmi užitečné.

70 = jaká bohatství, zejména co vnitřního uspokojení.

71 = O; = být velmi chudou nebo velmi být chudou.

72 O = señorío („panování, ovládání, moc“).

73 = než jaké skýtá hmotná zabezpečenost.

74 O (pl.) = no eran ilustres y caballeros; = jedná se tedy o celou rodinu Alvarezovu, nikoli jen o samotného Alonsa.

75 V roce 1596 šlo o jedno z nejlidnatějších měst Španělska; čítalo v té době kolem 70 000 obyvatel. Typické pro ně ovšem bylo také (víc než kdekoli jinde) zdůrazňování šlechtického původu a „čistoty krve“, zřejmě i proto, že ve městě žilo rovněž mnoho židů a muslimů. Viz, jak na to světice reaguje vzápětí.

76 = jistě by se našlo dost vznešenější a bohatších dobrodinců.

77 = administrátor arcidiecéze, don Gómez Tello Girón.

78 = buďto jako klášter, který má stálé příjmy, nebo jako ten, který žije z almužen šlechticů; toledským rytířským rodinám totiž bylo trnem v oku, že by klášter měl být založen z peněz sice zbohatlých, nicméně neurozených obchodníků.

79 = Alonso Alvarez a Diego Ortiz.

80 Dochovala se nám jedna duchovní relace světice, která tuto událost kratince popisuje; srov. Rel 6.

81 = Alonsu Alvarezovi a Diegu Ortizovi.

82 O = con tan buena voluntad („s tak dobrou vůlí“).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář