Dopisy (17)
Sv. Terezie Benedikta od Kříže (1891 - 1942)
Collegium Marianum Münster 20.10.1932
Mám před sebou hrůzný stoh dopisů, které se v posledních týdnech u mne nahromadily - jímá mne hrůza při myšlence na jejich zodpovězení. Člověk by tak rád každému hned vyslovil slova díků, a přesto se to dá zvládnout jen docela zvolna. Držím se té zásady, že nejdříve odpovím na dopisy, které obsahují naléhavé otázky.
Cesta utrpení je nejosvědčenější cestou k sjednocení s Pánem.
Stát se nevěstou Ježíše Krista, to znamená patřit Pánu a ničemu nedávat přednost před láskou ke Kristu. Láska k Němu musí být na prvním místě - nejen v teoretickém přesvědčení, nýbrž ve smýšlení srdce a v praktickém životě, - to znamená oprostit se od všech bytostí, od falešné upoutanosti na sebe samého a na druhé. To je nejvnitřnější, duchovní smysl čistoty.
Mateřství Mariino je Pravzor veškerého mateřství, tak jako Ona, měla by každá lidská matka být matkou s celou duší, aby byla schopna celé bohatství své duše přenést do duše svého dítěte.
Duše je již od své přirozenosti naplněna různými věcmi, takže jedno vytlačuje druhé, a to v neustálém pohybu, často za bouře a vzpoury. Při ranním probuzení už nás obklopují povinnosti a starosti tohoto dne (jestli nás již neokradly o noční klid). Jsme postaveni před otázku: Jak dokáži to vše vtěsnat do hodin jednoho dne? Kdy udělám to, kdy ono? A jak se mám postavit k té či oné záležitosti? Člověk by se chtěl do toho vrhnout. Tu je na místě vzít opratě pevně do rukou a říci si: jen pomalu! Především nesmím dovolit, aby se cokoliv ke mně přiblížilo. Moje první hodina po probuzení patří Pánu. Těch úkolů dne, kterými On mne pověří, se chci chopit a On mně dá Sílu, abych to dokázala... A když se blíží večer a my zpětným pohledem zjistíme, že jsme nezvládli vše, co jsme chtěli, když nás tak mnohé zahanbí a vyvolá lítost: pak je třeba vše přijmout tak, jak to je, vložit to do Rukou Božích a vše přenechat Jemu. Takto je možné v Něm spočívat, skutečně spočívat a nový den začínat jako nový život.
