Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vnitřní hrad V/4

44578833df2783c86cd180387dd801af.jpgSv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
 

4. kapitola

 

Pokračuje v tomtéž, když lépe objasňuje tento způsob1 vnitřní modlitby. Mluví o tom, jak velmi záleží na tom, aby se kráčelo s pozorností, protože Démon se velmi namáhá, aby přiměl duše k návratu zpět od toho, co již započalo.

 

1. Zdá se mi, že máte touhu se podívat, co se dál děje s tímto motýlkem a kde se usadí, jelikož již vyšlo najevo, že to není v duchovních okoušeních ani v pozemských uspokojeních. Jeho let je vznešenější,2 ale víc už nemohu uspokojit tuto vaši touhu až do posledních příbytků,3 a dokonce i tehdy kéž se zalíbí Bohu, aby mi to připomněl nebo abych měla prostor to napsat. Poněvadž do nynějška uplynulo takřka pět měsíců od chvíle, kdy jsem s tím začala,4 a jelikož hlava nemá na to, aby se vracela a znovu to četla, všechno to jistě musí být rozházené a možná jsem některé věci uvedla i dvakrát. Protože je to však pro mé sestry, záleží na tom pramálo.5

2. Přesto chci ještě lépe objasnit to, co se mi zdá být touto modlitbou sjednocení. Ve shodě se svým nadáním6 předložím jedno přirovnání. Pak si řekneme víc o tomto motýlkovi, který se nezastaví,7 i když stále přináší plody.8

3. Jistě jste již mnohokrát slyšely, že Bůh se duchovně snoubí s dušemi.9 Požehnáno buď Jeho Milosrdenství, které je ochotno se tolik pokořit! A i když se jedná o hrubý příměr, osobně nenacházím jiný, který by dal lépe na srozuměnou to, co mám v záměru popsat,10 než svátost manželství. Neboť jakkoli jsou různého druhu,11 protože v tomto, o kterém pojednáváme,12 není nikdy nic, co by nebylo duchovní (čemuž bývá to tělesné naopak velmi vzdálené; a duchovní uspokojení, která udílí Pán, jakož i okoušení, jsou od těch, která nejspíš mívají ti, kdo se nechávají oddat, na tisíc mil daleko),13 protože všechno je tu jen z lásky14 a to, co se v něm odehrává,15 je průzračně čisté a nesmírně jemné a líbezné, že to ani nelze vypovědět. Pán je ovšem dokáže dát velmi silně zakusit.

4. Osobně se mi zdá, že sjednocení tu16 ještě nedospívá k duchovnímu zasnoubení, leč je tomu jako zde na zemi, když se mají dva lidé zasnoubit, probírá se, zda se k sobě hodí a zda má jeden druhého rád, a také,17 aby se vídali a tak byli více spokojeni jeden s druhým. Stejně je tomu tak i zde:18 předpokládejme, že dohoda je už uzavřena a že tato duše je velmi dobře informována, jak je to pro ni výhodné, a je rozhodnuta ve všem vyplnit Vůli svého Snoubence, a to všemi možnými způsoby, jak jen by viděla, že přispěje k Jeho Spokojenosti. A Jeho Majestát – jako ten, kdo velmi jasně poznává, že je tomu tak – je s ní opravdu spokojen, a tak jí prokazuje toto Milosrdenství, že chce, aby na to přicházela stále víc,19 a aby se vídali20 a aby ji nakonec se Sebou spojil. Můžeme říci, že je tomu přesně tak, neboť to pomíjí za kratinký čas.21 Tady již není dávání a přijímání,22 leč jen jakési zahlédnutí skrytým způsobem, jímž duše vidí, kdo je tento Snoubenec, kterého si má vzít. Protože prostřednictvím smyslů a mohutností by v žádném případě nemohla ani za tisíc let pochopit to, co zde chápe v tak kratinkém čase. Jelikož je ovšem Snoubenec takový, jediným takovým setkáním duši pozvedá na důstojnosti, aby si vzápětí dali ruku, jak se říká. Duše totiž upadá do takové zamilovanosti, že ze své strany dělá, co může, aby nedošlo ke zrušení tohoto duchovního zasnoubení.23 Pokud je ale tato duše nedbalá tím, že klade svou náklonnost do něčeho, co není On, o všechno to přichází, a je to velikánská ztráta s ohledem na to, jaké Milosti jí zde udílí, a to mnohem větší, než se dá slovy zdůraznit.

5. Proto vás, křesťanské duše, které Pán přivedl až k těmto mezím, kvůli Němu prosím, abyste se nezanedbávaly, leč abyste se stranily příležitostí,24 vždyť ani v tomto stavu není duše ještě tak silná, aby se jim mohla vystavovat, jak tomu bude fakticky v zasnoubení,25 které se uskutečňuje v příbytku, o kterém budeme mluvit po tomto. Vždyť toto sdílení26 netrvalo než jen na viděnou,27 jak se říká, a Démon bude proti ní s velkým nasazením bojovat, aby odvrátil28 toto zasnoubení. Neboť později,29 jelikož ji pak vidí zcela oddanou Snoubenci, nemá už tolik odvahy, protože z ní má strach a má tu zkušenost, že pokud se to někdy pokusí udělat,30 vyjde z toho se ztrátou, zatímco31 ona s větším ziskem.

6. Za sebe vám říkám, dcery, že jsem poznala velmi vynikající osoby, které dospěly do tohoto stavu,32 ale Démon je s velkou obratností a lstivostí znovu získal pro sebe,33 protože zde se kvůli tomu nejspíš spolčuje celé peklo. Vždyť – jak často říkám34Démoni tím nepřicházejí o jedinou duši, nýbrž o velké množství.35 Má už v této věci svou zkušenost. Vždyť hledíme-li jen na to, jaké množství duší prostřednictvím jedné jediné přitahuje Bůh k Sobě, je třeba Jej za to velmi chválit, pomysleme jen na tisíce, z nichž se stali mučedníci díky jediné dívce jako je svatá Voršila.36 A o kolik duší přišel Démon díky svatému Dominikovi a svatému Františkovi a jiným zakladatelům řeholních řádů, a o kolik jich nyní přichází díky otci Ignáci, který založil Společnost!37 Vždyť u všech těchto osob je jasné – jak o tom čteme – že obdrželi od Boha Milosti tohoto druhu. Oč jiného tedy šlo,38 leč že prostě usilovali neztratit svou vinou toto Božské Zasnoubení?

Ó, mé dcery! Jak velmi je tento Pán Ochotný udělovat nám Milost nyní jako tehdy,39 ba dnes je částečně puzen ještě víc k tomu, abychom Je40 chtěly přijmout. Vždyť dnes je tak málo těch, kdo si hledí Jeho Cti ve srovnání s tím, kolik jich bylo tehdy. My se ovšem máme příliš rádi; je v nás příliš mnoho „rozvážnosti“, abychom snad nepřišli o nějaké to své právo. Ó, jak velký je to klam! Pán kéž nám dá Světlo, abychom – díky Jeho Milosrdenství – neupadly do podobných temnot.

7. Mohly byste se mě ptát nebo mít pochybnost ve dvou věcech: ta první je, že pokud je duše tak zajedno s Boží Vůlí, jak bylo řečeno,41 jak se může oklamat, vždyť v ničem nechce konat vůli svou. Ta druhá je, jakými cestami může tak nebezpečně zasáhnout Démon, aby se vaše duše zatratila, když jste v takovém ústraní od světa a tak lnete ke svátostem, ba jste ve společnosti – můžeme říci – andělů, vždyť z Dobroty Pána my všechny nemáme jiné touhy, leč Mu sloužit a ve všem se Mu líbit. Jelikož jen u těch, kdo jsou pohrouženi do světských příležitostí,42 to není překvapivé.43

Osobně uznávám, že v tom máte docela pravdu, protože Bůh nám prokázal značné Milosrdenství.44 Když ovšem vidím – jak jsem řekla45 – že ve společnosti apoštolů byl i Jidáš a neustále rozmlouval se Samotným Bohem, chápu, že v tomto46 žádná jistota nespočívá.

8. Mám-li odpovědět na to první, tvrdím, že pokud by duše měla být vždy připoutána k Boží Vůli, je jasné, že se nezatratí. Démon však přichází s jistými velmi rafinovanými záležitostmi47 a pod zdáním dobra48 ji co do Ní49 rozviklává v nepatrných věcech a uvádí ji do jiných, o nichž se jí snaží namluvit, že nejsou zlé, a postupně zatemňuje rozum a přivádí k vlažnosti vůli a dává v ní vzrůst sebelásce, dokud ji od jedné záležitosti ke druhé postupně neoddálí od Vůle Boží a nepřivede k té své.

Tím už je zodpovězeno i to druhé: neboť nikde není tak uzavřená uzavřenost,50 aby tam on nemohl vstoupit, ani tak odloučená poušť, kam by se neodhodlal vydat. A ještě něco dalšího vám řeknu: možná to dopouští Sám Pán, aby viděl, jak se zachová ona duše, kterou chce dát za světlo ostatním, neboť je lépe, aby se projevila jako ubohá v těchto počátcích, než až v době, kdy by tím uškodila mnohým.

9. Píle, která se mi tu jeví jako nejjistější (hned po ustavičných prosbách k Bohu ve vnitřní modlitbě, aby nás držel Svou Rukou, a po neustálém připomínání si, že pokud nás On opustí, okamžitě se propadneme do hloubky – což je pravda – a po nespoléhání se nikdy na sebe, poněvadž dělat něco takového by byla pošetilost), spočívá v tom, že budeme věnovat zvláštní péči a pozornost tomu, jak jsme na tom s ctnostmi: zda se trochu zlepšujeme nebo spíše umenšujeme,51 zvláště co se týče lásky jedněch k druhým52 a v touze být považována za nejmenší, a v obvyklých věcech.53

Hledíme-li si totiž tohoto a prosíme-li Pána, aby nám daroval Světlo, hned zjistíme zisk nebo ztrátu. Nemyslete si tedy, že by duši, která natolik dospívá k Bohu, On jen tak snadno pustil ze Své Ruky,54 a Démon by se tak nemusel příliš namáhat. A pro Jeho Majestát by bylo citelné, kdyby měla být zatracena, a tak jí vnuká tisíce vnitřních rad, a to nejrůznějšími způsoby, takže se jí případná škoda nemůže skrýt.

10. Nakonec, závěr budiž tento: snažme se kráčet stále vpřed, a pokud se tak nebude dít,55 žijme ve velké bázni, protože na nás chce Démon bezpochyby uplatnit nějaký ten svůj úskok. Vždyť není možné, aby ten, kdo dospěl až tak blízko, přestal růst; láska přece nikdy nezahálí,56 a tak by něco takového bylo hodně špatné znamení. Duše si přece usmyslela, že bude snoubenkou Samotného Boha a už to také s Jeho Majestátem dojednala a dospěla až k oněm mezím, které byly uvedeny,57 a tak se teď nemůže uložit ke spánku.

A abyste viděly, dcery, co dělá s těmi, které již přijal za snoubenky, začneme probírat šesté příbytky, a v nich uvidíte, jak málo je všechno, čím můžeme posloužit a co vytrpět a udělat, abychom se disponovaly k tak Velkým Milostem. Vždyť možná právě proto to tak zařídil náš Pán, aby mi přikázali o tom psát, abyste s očima upřenýma na tuto Odměnu viděly, jak je Jeho Milosrdenství nezměrné – vždyť se chce takto sdílet a ukazovat nepatrným housenkám – a abychom zapomněly na svá pozemská uspokojeníčka,58 a s očima upřenýma na Jeho Velikost abychom běžely, zapáleny Jeho Láskou.59

11. Kéž se Mu zalíbí, abych se mi podařilo objasnit alespoň něco z tak nesnadných záležitostí, vždyť nebude-li mým perem hýbat Jeho Majestát a Duch Svatý,60 je mi jasné, že to bude nemožné. A pokud by to nemělo posloužit vašemu prospěchu,61 snažně Jej prosím, aby se mi nepodařilo vyjádřit nic, vždyť Jeho Majestát dobře ví, že nemám jinou touhu – nakolik se v sobě mohu vyznat – leč aby bylo chváleno Jeho Jméno a abychom se usilovaly sloužit onomu Pánu, který takto62 odplácí už zde na zemi. Můžeme z toho rovněž poněkud vyrozumět, co nám asi tak dá v Nebi, bez oněch intervalů a strádání a nebezpečí, kterých je plné toto rozbouřené moře.63 Pokud by totiž pozemský život s sebou neměl nést úskalí, že Jej můžeme ztratit nebo urazit, bylo by nám odpočinkem – a to i kdyby neměl pominout až do konce světa – moci strádat pro tak Velkého Boha a Pána a Snoubence. Kéž se Jeho Majestátu zalíbí, abychom si zasloužily prokázat Mu nějakou tu službu bez tolika nedostatků, které stále máme, a to dokonce i v dobrých skutcích, amen.

 

1 Spíše „stupeň“ modlitby, neboť hovoří o prostém sjednocení, srov. nadpis 2. kapitoly těchto příbytků a č. 2 této kapitoly.

2 O = más alto („vyšší“).

3 Jelikož se světice vzápětí rozepíše o těžkostech, provázejících vznik tohoto díla (viz násl. pozn.), neuvádí na tomto místě důvod, proč až do sedmých příbytků neodpoví na zmíněnou touhu sester. V následujícím čísle však odpověď naznačí („poněvadž motýlek nenachází svůj opravdový odpočinek“) a další místa v šestých a sedmých příbytcích celou záležitost plně objasní: let onoho motýlka je mnohem vznešenější kvůli strádáním, které si musí vytrpět (srov. 6H 2,1), ale on se neusadí, neboť ještě plně nevlastní Krista (srov. 6H 4,1; 6,1.4; 11,1). Teprve v sedmých příbytcích, kde plně umírá sám sobě, aby v něm žil Kristus, usadí se v Něm (srov. 7H 2,5 a 3,1).

4 Jde jen o velmi implicitní narážku na vážné těžkosti, které provázejí vznik spisu: začala jej psát v Toledu dne 2. června 1577 (srov. předmluva,3 + pozn. 10) a během necelého měsíce a půl sepsala veškerý text až do druhé kapitoly pátých příbytků včetně, a to navzdory celé řadě přerušení, které si vynutily „celá řada záležitostí a zdraví“ (4H 2,11 + pozn. 2). V polovině července se musí vydat na neodkladnou cestu do Ávily, kdy – buďto cestou nebo spíše během prvních dnů v rodném městě – sepisuje třetí kapitolu. Poté následují měsíce, kdy Terezie své vrcholné dílo úplně opouští, dokud se začátkem listopadu nedonutí k velmi rychlému dokončení spisu: jakkoli se totiž dosud nenachází ani v polovině definitivního textu, zbytek napíše během necelého měsíce. V doslovu uvádí jako datum ukončení 29. listopad 1577 (srov. H doslov,5 + pozn. ??).

5 = ne snad proto, že by si svých spolusester nevážila dostatečně nebo se domnívala, že jim stačí i poněkud neuspořádané dílo, nýbrž proto, že ví, že se může spolehnout na jejich sesterskou lásku a porozumění, srov. H předmluva,4.

6 = o kterém světice nemá vysoké mínění, a proto používání příměrů a obrazů, jak je to vlastní ženám, srov. Ž 11,6; 1H 2,6.

7 O (na okraji) +: porque / no halla / su verda/dero reposo („protože nenachází svůj skutečný odpočinek“).

8 O (mezi řádky) +: haciendo bien a sí y a otras almas („tím, že prospívá sobě i jiným duším“).

9 Z chronologického hlediska lze říci, že až po toto místo neměla Terezie nikdy odvahu mluvit o mystickém zasnoubení a manželství; pokud užívala obratu „snoubenka Krista“, pak pouze k tradičnímu označení sester, které složily řeholní sliby (srov. např. Z 25,4; 26,3; CV 13,2n.; 22,7; 23,2; CE 38,1n.). I zde ostatně uvede daný příměr pouze s jistými rozpaky (viz bezprostředně následující text). Pokud tedy užívá obratu „jistě jste již mnohokrát slyšely“, nejspíše má na mysli ávilské bosé karmelitky, které měly v posledních pěti letech často příležitost čerpat z duchovních promluv sv. Jana od Kříže, pro něhož bylo toto téma naopak typické a oblíbené. Tak se alespoň domnívá T. Álvarez in mc, pozn. ad loc.

10 = duchovní manželství a etapy, které k němu vedou, tj. prosté sjednocení, o kterém je řeč v těchto příbytcích, a duchovní zásnuby, o kterých bude pojednáno v šestých příbytcích.

11 Tato úvodní část souvětí, která je Terezií nakonec „zapomenuta“ a proto nedokončena, nám se značnou pravděpodobností naznačuje, co chtěla autorka vyjádřit: jakkoli je rozdíl mezi duchovním manželstvím a svátostí manželství obrovský (= první, vyjádřená část myšlenky), přesto je pojí mnoho společného (= druhá, nevyjádřená část). Toto nedokončení myšlenky světice prakticky napraví hned v následujícím čísle textu, a to jednoduše tím, že vyjmenuje paralely rozvoje vztahu mezi dvěma osobami, směřujícími k manželství, a mezi Bohem a člověkem.

12 = mystickém, duchovním manželství.

13 Na naše současné vnímání manželské lásky může toto místo působit poněkud pesimistickým či snižujícím dojmem. Znalost dobového kontextu nám ovšem pomáhá věc nahlédnout jinak: manželství se v mnoha případech (nejčastěji ze sociálních a ekonomických důvodů) uzavíralo bez přílišných ohledů na vzájemnou lásku budoucích partnerů a bývalo často jen výsledkem dohody rodin. O tom všem ze svých kontaktů s lidmi, kteří žili v manželství, světice jistě věděla své. Ostatně, ani dnes, kdy se (přinejmenším v našem kulturním okruhu) klade na vzájemnou lásku budoucích partnerů takový důraz, bohužel, nejsme svědky toho, že by manželství byla vždy harmonickým vztahem.

14 O = todo es amor con amor („všechno je láska s láskou“); = vše je prožíváno v ryzí, nezištné lásce.

15 O = sus operaciones („jeho působení“).

16 = v těchto pátých příbytcích.

17 = dochází k dohodě.

18 = u mystického sjednocení.

19 = aby ona duše stále lépe poznávala, co se mu líbí.

20 O = venir a vistas; = v Tereziině době předzásnubní rituál, při kterém se budoucí partneři poprvé setkávají a vyměňují si vzájemně dary. Při tomto uvedení nového velkého symbolu světice (podobně jako dříve u obrazu hradu a bource morušového) nezabíhá do detailů; zmiňuje pouze „dohodu“, „dávání a přijímání“, „zamilovanost“ a „dání ruky“ (toto vše v tomto čísle), a později už jen o „zasnoubení“ (srov. 6H) a „manželství“ (srov. 7H). Lze tedy uvažovat o této dynamice mystického sjednocení na základě snubního obrazu: po „dohodě“ (přípravné Milosti ve 4H) dochází k prvnímu rozvoji vztahu s občasným „vídáním se“ (chvilkové Milosti prostého mystického sjednocení zde v 5H), následují vážná angažovanost ve vztahu (zranění lásky v 6H 1,1; Ochrana Snoubencem v 6H 4,16; a výměna darů v 6H 5,10n.), tedy zasnoubení; a nakonec definitivní sjednocení v duchovním manželství (srov. 7H).

21 O = en brevisimo tiempo; = Milost prostého mystického sjednocení.

22 = vzájemná výměna darů.

23 O abc: matrimonio („manželství“); ~: desposorio.

24 = ke hříchu nebo i jen ke ztrátě těchto mystických Milostí.

25 Ani ve stavu duchovního zasnoubení by se duše neměla aktivně vystavovat příležitostem ke hříchu nebo ztrátě duchovních Milostí, fakticky se tak ovšem leckdy děje, ona však již je natolik silná, že v takových situacích obstojí.

26 = mezi Bohem a duší během prostého sjednocení.

27 O = de una vista („na jeden pohled“, ale také „na chvíli, na okamžik“); = světice zde užívá téhož slova, kterého použila výše při symbolickém vyjádření první etapy rozvoje snubního vztahu, jímž je prosté sjednocení, když mluvila o „vídání se“ (venir a vistas) dvou osob (srov. č. 40, pozn. 20).

28 O = y a desviar („a odvracet“); vzhledem ke smyslu souvětí považujeme za věcně správnější přeložit větu účelově.

29 = po uvedení duše do stavu duchovního zasnoubení.

30 = uvádět ji do příležitostí ke hříchu, případně ztráty mystických Milostí.

31 O = y („a“).

32 = prostého sjednocení s Bohem.

33 Někteří autoři se domnívají, že má zde světice na mysli (kromě jiných osob) rovněž sebe samu, a na doklad toho odkazují na Ž 19.

34 Srov. např. 4H 3,9n.; a dále 7H 4,3.

35 = pokud se dané osobě podaří dospět až k duchovnímu zasnoubení, její příklad strhne celou řadu dalších lidí.

36 V dobově používaných životopisech svatých (Flos sanctorum, Legenda aurea) bylo možné nalézt rovněž legendu o jedenácti tisících pannách, které se staly mučednicemi po vzoru sv. Voršily.

37 = Společnost Ježíšovu, tj. jezuity. Jde o velmi cenný doklad Tereziiny úcty k dílu sv. Ignáce z Loyoly a prvních generací jeho žáků, z jejichž zakladatelské horlivosti těžila nemálo i samotná světice. Zároveň tím může světice doložit, že zmíněné Milosti neudílel Bůh jen v minulosti, nýbrž i nyní (viz, co uvádí v násl. odstavci). Tato úvaha je, pochopitelně, aktuální i pro nás.

38 = jak jinak si vyložit onu nevysvětlitelnou schopnost přitahovat tolik lidí k Bohu.

39 = stejně tak nyní, jako to činil v minulosti.

40 = zmíněné mystické Milosti.

41 Srov. výše, č. 4 a průběžně v 5H 1–3.

42 = ke hříchu.

43 O = no es mucho („to není mnoho“); = není nic divného, když se příliš světským lidem stane, že je Démon dokáže přivést na scestí.

44 = tím, že nás vytrhl z onoho pohroužení do světských záležitostí, když nás přivedl na Karmel.

45 Srov. 5H 3,2.

46 = v důvěrném styku s Kristem a v odloučenosti od světa.

47 O = unas sotilezas grandes.

48 I sv. Jan od Kříže zdůrazňuje, že Démon působí „pod zdáním dobra“ a snaží se své skutečné záměry zamaskovat šlechetnými úmysly, srov. Výstrahy 2.10; DP 3,9.

49 = co do vůle Boží

50 O = no hay encerramiento tan encerrado; = neexistuje tak přísná klauzura.

51 O = disminuyendo; = zhoršujeme.

52 O = en el amor unas con otras; = ve vzájemné sesterské lásce.

53 Zde je vhodné připomenout celou tereziánskou nauku o disponování se k vnitřní modlitbě na základě triády odpoutanosti od všeho stvořeného, lásky jedněch k druhým a opravdové pokory, jak je světice představuje a rozvíjí v C 4–15.

54 = přestal o ni dbát, přestal ji ochraňovat a vést.

55 = pokud nebudeme vykazovat duchovní pokrok.

56 O = amor jamás está ocioso; stejné přesvědčení (v takřka identickém znění) nalezneme i u sv. Jana od Kříže, srov. ???.

57 = k prostému mystickému sjednocení.

58 O (zdrobnělina) = nuestros contentillos de tierra.

59 O = en Su Amor („v Jeho Lásce“); některé překlady chápou ve smyslu „láskou k Němu“.

60 Světice vícekrát vzývá Boží Pomoc při psaní o mystických Milostech, zvláště, má-li začít nové, dosud nepojednávané tajemství, srov. např. 4H 4,1; 6H 1,1; 7H 1,1.

61 = duchovnímu pokroku.

62 = + štědře.

63 = jestliže již v pozemském životě je možné zakoušet vznešené mystické Milosti (byť jen přerušovaně, uprostřed nejrůznějších těžkostí a utrpení a v úskalí, že se člověk nechá svést), je zřejmé, že Nebeská Obdarování budou nesrovnatelně vznešenější a cennější. K uvedeným obrazům viz rovněž Ž 8,2; 20,19.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář