KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
 

4. kapitola

Pokračuje v tomtéž, když lépe objasňuje tento způsob¹ vnitřní modlitby. Mluví o tom, jak velmi záleží na tom, aby se kráčelo s pozorností, protože Démon se velmi namáhá, aby přiměl duše k návratu zpět od toho, co již započalo.

1. Zdá se mi, že máte touhu se podívat, co se dál děje s tímto motýlkem a kde se usadí, jelikož již vyšlo najevo, že to není v duchovních okoušeních ani v pozemských uspokojeních. Jeho let je vznešenější,² ale víc už nemohu uspokojit tuto vaši touhu až do posledních příbytků,³ a dokonce i tehdy kéž se zalíbí Bohu, aby mi to připomněl nebo abych měla prostor to napsat. Poněvadž do nynějška uplynulo takřka pět měsíců od chvíle, kdy jsem s tím začala,⁴ a jelikož hlava nemá na to, aby se vracela a znovu to četla, všechno to jistě musí být rozházené a možná jsem některé věci uvedla i dvakrát. Protože je to však pro mé sestry, záleží na tom pramálo.⁵

2. Přesto chci ještě lépe objasnit to, co se mi zdá být touto modlitbou sjednocení. Ve shodě se svým nadáním⁶ předložím jedno přirovnání. Pak si řekneme víc o tomto motýlkovi, který se nezastaví,⁷ i když stále přináší plody.⁸

3. Jistě jste již mnohokrát slyšely, že Bůh se duchovně snoubí s dušemi.⁹ Požehnáno buď Jeho Milosrdenství, které je ochotno se tolik pokořit! A i když se jedná o hrubý příměr, osobně nenacházím jiný, který by dal lépe na srozuměnou to, co mám v záměru popsat,¹⁰ než svátost manželství. Neboť jakkoli jsou různého druhu,¹¹ protože v tomto, o kterém pojednáváme,¹² není nikdy nic, co by nebylo duchovní (čemuž bývá to tělesné naopak velmi vzdálené; a duchovní uspokojení, která udílí Pán, jakož i okoušení, jsou od těch, která nejspíš mívají ti, kdo se nechávají oddat, na tisíc mil daleko),¹³ protože všechno je tu jen z lásky¹⁴ a to, co se v něm odehrává,¹⁵ je průzračně čisté a nesmírně jemné a líbezné, že to ani nelze vypovědět. Pán je ovšem dokáže dát velmi silně zakusit.

4. Osobně se mi zdá, že sjednocení tu¹⁶ ještě nedospívá k duchovnímu zasnoubení, leč je tomu jako zde na zemi, když se mají dva lidé zasnoubit, probírá se, zda se k sobě hodí a zda má jeden druhého rád, a také,¹⁷ aby se vídali a tak byli více spokojeni jeden s druhým. Stejně je tomu tak i zde:¹⁸ předpokládejme, že dohoda je už uzavřena a že tato duše je velmi dobře informována, jak je to pro ni výhodné, a je rozhodnuta ve všem vyplnit Vůli svého Snoubence, a to všemi možnými způsoby, jak jen by viděla, že přispěje k Jeho Spokojenosti. A Jeho Majestát – jako ten, kdo velmi jasně poznává, že je tomu tak – je s ní opravdu spokojen, a tak jí prokazuje toto Milosrdenství, že chce, aby na to přicházela stále víc,¹⁹ a aby se vídali²⁰ a aby ji nakonec se Sebou spojil. Můžeme říci, že je tomu přesně tak, neboť to pomíjí za kratinký čas.²¹ Tady již není dávání a přijímání,²² leč jen jakési zahlédnutí skrytým způsobem, jímž duše vidí, kdo je tento Snoubenec, kterého si má vzít. Protože prostřednictvím smyslů a mohutností by v žádném případě nemohla ani za tisíc let pochopit to, co zde chápe v tak kratinkém čase. Jelikož je ovšem Snoubenec takový, jediným takovým setkáním duši pozvedá na důstojnosti, aby si vzápětí dali ruku, jak se říká. Duše totiž upadá do takové zamilovanosti, že ze své strany dělá, co může, aby nedošlo ke zrušení tohoto duchovního zasnoubení.²³ Pokud je ale tato duše nedbalá tím, že klade svou náklonnost do něčeho, co není On, o všechno to přichází, a je to velikánská ztráta s ohledem na to, jaké Milosti jí zde udílí, a to mnohem větší, než se dá slovy zdůraznit.

5. Proto vás, křesťanské duše, které Pán přivedl až k těmto mezím, kvůli Němu prosím, abyste se nezanedbávaly, leč abyste se stranily příležitostí,²⁴ vždyť ani v tomto stavu není duše ještě tak silná, aby se jim mohla vystavovat, jak tomu bude fakticky v zasnoubení,²⁵ které se uskutečňuje v příbytku, o kterém budeme mluvit po tomto. Vždyť toto sdílení²⁶ netrvalo než jen na viděnou,²⁷ jak se říká, a Démon bude proti ní s velkým nasazením bojovat, aby odvrátil²⁸ toto zasnoubení. Neboť později,²⁹ jelikož ji pak vidí zcela oddanou Snoubenci, nemá už tolik odvahy, protože z ní má strach a má tu zkušenost, že pokud se to někdy pokusí udělat,³⁰ vyjde z toho se ztrátou, zatímco³¹ ona s větším ziskem.

6. Za sebe vám říkám, dcery, že jsem poznala velmi vynikající osoby, které dospěly do tohoto stavu,³² ale Démon je s velkou obratností a lstivostí znovu získal pro sebe,³³ protože zde se kvůli tomu nejspíš spolčuje celé peklo. Vždyť – jak často říkám³⁴ – Démoni tím nepřicházejí o jedinou duši, nýbrž o velké množství.³⁵ Má už v této věci svou zkušenost. Vždyť hledíme-li jen na to, jaké množství duší prostřednictvím jedné jediné přitahuje Bůh k Sobě, je třeba Jej za to velmi chválit, pomysleme jen na tisíce, z nichž se stali mučedníci díky jediné dívce jako je svatá Voršila.³⁶ A o kolik duší přišel Démon díky svatému Dominikovi a svatému Františkovi a jiným zakladatelům řeholních řádů, a o kolik jich nyní přichází díky otci Ignáci, který založil Společnost!³⁷ Vždyť u všech těchto osob je jasné – jak o tom čteme – že obdrželi od Boha Milosti tohoto druhu. Oč jiného tedy šlo,³⁸ leč že prostě usilovali neztratit svou vinou toto Božské Zasnoubení?

Ó, mé dcery! Jak velmi je tento Pán Ochotný udělovat nám Milost nyní jako tehdy,³⁹ ba dnes je částečně puzen ještě víc k tomu, abychom Je⁴⁰ chtěly přijmout. Vždyť dnes je tak málo těch, kdo si hledí Jeho Cti ve srovnání s tím, kolik jich bylo tehdy. My se ovšem máme příliš rádi; je v nás příliš mnoho „rozvážnosti“, abychom snad nepřišli o nějaké to své právo. Ó, jak velký je to klam! Pán kéž nám dá Světlo, abychom – díky Jeho Milosrdenství – neupadly do podobných temnot.

7. Mohly byste se mě ptát nebo mít pochybnost ve dvou věcech: ta první je, že pokud je duše tak zajedno s Boží Vůlí, jak bylo řečeno,⁴¹ jak se může oklamat, vždyť v ničem nechce konat vůli svou. Ta druhá je, jakými cestami může až tak nebezpečně zasáhnout Démon, aby se vaše duše zatratila, když jste v takovém ústraní od světa a tak lnete ke svátostem, ba jste ve společnosti – můžeme říci – andělů, vždyť z Dobroty Pána my všechny nemáme jiné touhy, leč Mu sloužit a ve všem se Mu líbit. Jelikož jen u těch, kdo jsou pohrouženi do světských příležitostí,⁴² to není překvapivé.⁴³

Osobně uznávám, že v tom máte docela pravdu, protože Bůh nám prokázal značné Milosrdenství.⁴⁴ Když ovšem vidím – jak už jsem řekla⁴⁵ – že ve společnosti apoštolů byl i Jidáš a neustále rozmlouval se Samotným Bohem, chápu, že v tomto⁴⁶ žádná jistota nespočívá.

8. Mám-li odpovědět na to první, tvrdím, že pokud by duše měla být vždy připoutána k Boží Vůli, je jasné, že se nezatratí. Démon však přichází s jistými velmi rafinovanými záležitostmi⁴⁷ a pod zdáním dobra⁴⁸ ji co do Ní⁴⁹ rozviklává v nepatrných věcech a uvádí ji do jiných, o nichž se jí snaží namluvit, že nejsou zlé, a postupně zatemňuje rozum a přivádí k vlažnosti vůli a dává v ní vzrůst sebelásce, dokud ji od jedné záležitosti ke druhé postupně neoddálí od Vůle Boží a nepřivede k té své.

Tím už je zodpovězeno i to druhé: neboť nikde není tak uzavřená uzavřenost,⁵⁰ aby tam on nemohl vstoupit, ani tak odloučená poušť, kam by se neodhodlal vydat. A ještě něco dalšího vám řeknu: možná to dopouští Sám Pán, aby viděl, jak se zachová ona duše, kterou chce dát za světlo ostatním, neboť je lépe, aby se projevila jako ubohá v těchto počátcích, než až v době, kdy by tím uškodila mnohým.

9. Píle, která se mi tu jeví jako nejjistější (hned po ustavičných prosbách k Bohu ve vnitřní modlitbě, aby nás držel Svou Rukou, a po neustálém připomínání si, že pokud nás On opustí, okamžitě se propadneme do hloubky – což je pravda – a po nespoléhání se nikdy na sebe, poněvadž dělat něco takového by byla pošetilost), spočívá v tom, že budeme věnovat zvláštní péči a pozornost tomu, jak jsme na tom s ctnostmi: zda se trochu zlepšujeme nebo spíše umenšujeme,⁵¹ zvláště co se týče lásky jedněch k druhým⁵² a v touze být považována za nejmenší, a v obvyklých věcech.⁵³

Hledíme-li si totiž tohoto a prosíme-li Pána, aby nám daroval Světlo, hned zjistíme zisk nebo ztrátu. Nemyslete si tedy, že by duši, která natolik dospívá k Bohu, On jen tak snadno pustil ze Své Ruky,⁵⁴ a Démon by se tak nemusel příliš namáhat. A pro Jeho Majestát by bylo citelné, kdyby měla být zatracena, a tak jí vnuká tisíce vnitřních rad, a to nejrůznějšími způsoby, takže se jí případná škoda nemůže skrýt.

10. Nakonec, závěr budiž tento: snažme se kráčet stále vpřed, a pokud se tak nebude dít,⁵⁵ žijme ve velké bázni, protože na nás chce Démon bezpochyby uplatnit nějaký ten svůj úskok. Vždyť není možné, aby ten, kdo dospěl až tak blízko, přestal růst; láska přece nikdy nezahálí,⁵⁶ a tak by něco takového bylo hodně špatné znamení. Duše si přece usmyslela, že bude snoubenkou Samotného Boha a už to také s Jeho Majestátem dojednala a dospěla až k oněm mezím, které byly uvedeny,⁵⁷ a tak se teď nemůže uložit ke spánku.

A abyste už viděly, dcery, co dělá s těmi, které již přijal za snoubenky, začneme probírat šesté příbytky, a v nich uvidíte, jak málo je všechno, čím můžeme posloužit a co vytrpět a udělat, abychom se disponovaly k tak Velkým Milostem. Vždyť možná právě proto to tak zařídil náš Pán, aby mi přikázali o tom psát, abyste s očima upřenýma na tuto Odměnu viděly, jak je Jeho Milosrdenství nezměrné – vždyť se chce takto sdílet a ukazovat nepatrným housenkám – a abychom zapomněly na svá pozemská uspokojeníčka,⁵⁸ a s očima upřenýma na Jeho Velikost abychom běžely, zapáleny Jeho Láskou.⁵⁹

11. Kéž se Mu zalíbí, abych se mi podařilo objasnit alespoň něco z tak nesnadných záležitostí, vždyť nebude-li mým perem hýbat Jeho Majestát a Duch Svatý,⁶⁰ je mi jasné, že to bude nemožné. A pokud by to nemělo posloužit vašemu prospěchu,⁶¹ snažně Jej prosím, aby se mi nepodařilo vyjádřit nic, vždyť Jeho Majestát dobře ví, že nemám jinou touhu – nakolik se v sobě mohu vyznat – leč aby bylo chváleno Jeho Jméno a abychom se usilovaly sloužit onomu Pánu, který takto⁶² odplácí už zde na zemi. Můžeme z toho rovněž poněkud vyrozumět, co nám asi tak dá v Nebi, bez oněch intervalů a strádání a nebezpečí, kterých je plné toto rozbouřené moře.⁶³ Pokud by totiž pozemský život s sebou neměl nést úskalí, že Jej můžeme ztratit nebo urazit, bylo by nám odpočinkem – a to i kdyby neměl pominout až do konce světa – moci strádat pro tak Velkého Boha a Pána a Snoubence. Kéž se Jeho Majestátu zalíbí, abychom si zasloužily prokázat Mu nějakou tu službu bez tolika nedostatků, které stále máme, a to dokonce i v dobrých skutcích, amen.