Biografie (23)
Sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846 - 1878)
Když jsem ho (peklo) viděla, očistec mi proti tomu připadal jako ráj. Duše v očistci jsou podrobené Boží Vůli, jsou šťastné, že je Oheň očišťuje, aby mohly dospět k blaženému patření. Zato v pekle není slyšet nic jiného než strašlivý křik, klení a rouhání. Když Démoni spatřili pannu, která mě doprovázela, vypadali zděšeně, protože Satan je nucen zůstat bez hnutí jako pouhý otrok, když se přiblíží duše zcela patřící Bohu. Právě proto upadá do nejstrašnější zuřivosti, když vidí, jak jde nějaká duše do Nebe: ´Cože?´ říká vztekle sám sobě. ´Býval jsi andělem a nějaký lidský tvor se teď nad tebe povyšuje.´
Pochopila jsem, že Ďábel je jako vítr. Když vane vítr, všechno zavřeme: utěsňujeme díry, praskliny, abychom se ochránili. Duše by měla dělat stejné opatření proti Satanovi: měla by v sobě vše zavřít, aby Zlému duchu nenechala jediné přístupové místo.
V pekle mě nejvíc šokoval pohled na duše zavržené pro nečisté vášně. Obklopovaly je plameny, vypadající jako modly, které duše na zemi tak nemírně zbožňovaly. Lakomci byli zase v sevření plamenů jakoby ze zlata a stříbra. U každého zatracence měl plamen, který ho obklopoval, podobu právě té věci, kvůli níž došel zatracení. V pekle jsem viděla duše ze všech společenských vrstev, každého postavení.
Ale cítím, že jenom tak blekotám, když o tom vyprávím."
Miriam měla pravdu: abychom mohli hovořit o nadpřirozených skutečnostech, museli bychom hovořit jazykem Nebe.
Během této dlouhé čtyřdenní extáze požádal Pán Miriam, aby se celý rok postila o chlebu a vodě, jako pokání za hřích obžerství jiných lidí, a aby se oblékala co nejubožeji, jako pokání za hříchy marnivosti.
