Životopis (60)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Velmi radostná zpráva - ANO z Los Andes
"Neumíte si představit, ctihodná matko, jakým dobrem a jakou radostí jsou pro mě vaše dopisy, hlavně ten poslední, v němž mi říkáte, že máte místečko pro ubohou a nebohou dívku v tomto tak drahém ´holubníčku´.
Když jsem četla vaše řádky, které mi přinášely tu velmi radostnou zprávu, z hloubi duše jsem vzdávala díky Pánu. Věřte, že v tomto světě plném nebezpečí se cítím jako ve vyhnanství, chci se už vidět v klášteře a být tam navždy zajatkyní našeho Pána a nezabývat se v myšlenkách, touhách ani skutcích ničím jiným než Jím."
Září: "Přijel otec Blanch, vyzpovídala jsem se mu a on mi řekl, že se domnívá, že bych měla vstoupit na Karmel příští rok. Až budu karmelitka, doporučil mi, abych nedělala mimořádná pokání nad rámec Řehole a abych byla rozumná, protože jinak bych mohla onemocnět a poté musela žádat o dispens" (D 47).
Převorce z Los Andes píše: "Myslím, že mě začínají podezřívat, že mám povolání, protože chtějí, abych více chodila ven, a tak to den ode dne musím lépe skrývat, neboť kdyby se to dozvěděli, postavili by se proti tomu. Neřeknu nic, dokud nebudu mít povolení odjet a všechno připraveno na cestu, abych zamezila zbytečným poznámkám" (Dp 39).
Zatímco doma před příbuznými mlčí, kamarádkám se svěřuje.
"Drahá Eleno, co říkáš na moje plány? Co myslíš, nemířím já, taková ubožačka, příliš vysoko? Nevím, jak mám poděkovat Pánu, že si vzal na Starost tak ubohou bytost! Nejprve jsem myslela, že je nemožné dosáhnout toho, abych se zamilovala do Boha, kterého nevidím a nemohu laskat. Dnes však tvrdím se srdcem na dlani, že Bůh tuto oběť plně vynahradí. Lásku a Laskání Pána lze pocítit takovým způsobem, že člověk má dojem, že Mu stojí po Boku. Vnímám takové vnitřní spojení, že si nemohu přát víc než vidění blaženého pobytu v Nebi. Cítím se Ho plná a v té chvíli Ho svírám ve svém srdci a prosím, aby mi ukázal Jemnost Svého Srdce.
My se nerozdělíme - kamkoli půjdu, On je se mnou v mém ubohém srdci. Bydlím v Jeho Příbytku, to je mé Nebe tady na zemi. Žiji s Ním, a když se procházím, můžeme spolu hovořit, aniž by nás někdo překvapil či přerušil. Kdybys s Ním byla hodinu při modlitbě, věděla bys, co je Nebe na zemi. Přála bych ti, abys plnila Boží Vůli: odevzdej se Jí s prostotou dítěte. Prosím Pannu Marii, aby ti byla Průvodkyní, aby pro tebe zářila jako hvězda, jako maják uprostřed temnot života, aby ti ukázala přístav, kde máš zakotvit, abys mohla dosáhnout Nebeského Jeruzaléma."
Nechce se Juanita odcizit světu, když se zabývá takovýmito myšlenkami. Nikoli. Otevírá bránu všem potřebným, kteří přicházejí do jejího domu, a je ochránkyní všech chudých dětí, které se potulují po čtvrti. Často se ze Mše Svaté vrací s jedním nebo dvěma dětmi, o které se pak v kuchyni sama postará. Stará se o známé osoby (Juanito a jedna stařenka) i o další, kteří příležitostně žádají o jídlo. Pokud si někdo stěžuje na tyto časté návštěvy potřebných, Juanita je omlouvá: "Trpí každý den hladem a je třeba jim pomoci."
Juanito chodí ráno do školy. Na odpoledne si našel práci v obchodě s látkami, kde se za něj přimluvila paní Lucie. Jednou kus látky ukradl. Juanita se to hned dozví a hledá ho doma. Juanito, který má strach, že ztratí svou dobrodinkyni, se pokusí uškrtit, ale je včas přistižen. Juanita ho vezme ke zpovědníkovi a vybídne, aby nahradil to, co ukradl. Dům svého chráněnce dá zaasvětit Nejsvětějšímu Srdci. Jeho otec si našel stálou práci a pije už méně. Když však Juanita odejde na Karmel, chlapcova lítost je tak velká, že zmizí navždy. Juanita se na něho opakovaně ptá, ale jeho rodina jí zatají pravdu.
