KARMEL - Hora Matky Boží

Ct. Anna od Ježíše (1545 - 1621)

Salamanka

Když má Pán naspěch, jedná rychle. To je nevyvratitelná skutečnost ve všech historiích zakládání velikých řádů. Rytmus se tedy zrychluje i u Terezie od Ježíše, která touží dát všechny duše na světě Bohu, otevřít tak trochu všude "holubníčky Svaté Panny". Milost působí všude, bez váhání pálí etapy, zdánlivě nezbytné v očích naší lidské moudrosti. Doba Reformy Karmelu je navíc poznamenána vichrem hrdinství a dobývání.
O Všech svatých roku 1570 odcestuje Terezie do Salamanky a povolá tam Annu od Ježíše, aby se ujala úřadu novicmistrové. Cestou se Anna zastaví v Manceře, kde se tehdy nalézá první klášter bosých karmelitánů se svatým Janem od Kříže. To je nezapomenutelné datum, kdy se poprvé setkali a kdy je oba spojila jedna nerozlučná láska. Pro oba to byl opravdový Dar od Boha.
V Salamance má Anna tu význačnou čest, že sdílí celu s Terezií. Neboť dům je tak chudý a maličký! Terezie jí chce opravdu předat celého svého ducha a nemůže se od ní odloučit. Když vstoupí Terezie do jejich cely, zastaví se a podívá se na Annu. "Má dcero, dívám se na Vás, protože Vás mám velmi ráda", řekne jí a udělá jí Křížky na čelo. Životopisec Manrique upřesní, jaká je povaha této lásky. Jejím podkladem je ctnost a jejím základem svatost. Nejde o sentimentální slabůstku, ale o důvěrné a hluboké společenství, nutné k tomu, aby uneslo šíři úkolu, který jim má Bůh jedné jako druhé svěřit. Dokonce jim udělí oběma tytéž mystické Milosti ve stejném okamžiku.
Roku 1596 píše Anna od Ježíše ve své výpovědí pro kanonizaci světice: "Měla jsem s Matkou Terezií tak důvěrný vztah, že jsem viděla nebo že mi vlastnoručně napsala skoro všechno, co prožívala." Naneštěstí pro nás byla téměř celá korespondence, o které mluví, zničena na rozkaz světice ve chvíli, kdy vypuklo pronásledování reformovaného Karmelu. Z toho lze předpokládat, že tyto dopisy obsahovaly důležitá odhalení. Přátelský vztah mezi Terezií a Annou, dvěma pilíři Karmelu, nám ukazuje, že řeholní život, tak jak ho chápala "Matka", nebyl ani "odtělesněný", ani nelidský. Naopak, jejich svatost se rozvinula v celé jejich bytosti, ve velmi zdravé lidské rovnováze, a nevylučovala ani něhu, ani humor, ani sesterské vyjadřování vzájemné náklonnosti. Anna ví, že je Tereziinou dcerou, nechá se poučovat její mateřskou velikostí a docela jistě nalézá její duše v její blízkosti vnitřní svobodu, která dává každé věci správnou míru. Anna od Ježíše byla jako Terezie od Ježíše určena, aby vystoupila velmi vysoko po srázech kontemplativního života. Tato cesta je možná, jen je-li vyznačkována radikální poslušností, při níž umírá vlastní vůle, je-li udržována pokořováním a obnažováním, jež odhalují naši nicotu, a je-li osvěcována jen světlem poznání Boha, který je Jediný a Vše. Na této cestě se nám Ježíš, Pravý Člověk a Pravý Bůh, ukládá jako Vzor v celém Svém Lidství. Tady máme i my v Terezii z Avily nejlepšího vůdce, kterého nám dal Pán, abychom pokročili v duchovním životě daleko a bezpečně.
Z historického pramene víme, že novicky vychovávané tenkrát Annou od Ježíše, byly také svaté. Ona sama byla formována přímo k tomuto úkolu Zakladatelkou a prozrazuje nám své tajemství, jak vede duše: "Omezuji se na to, že beru v úvahu a sleduji při vedení každé z nich způsob, jak je vede Bůh. Nedělám nic jiného, než že odstraňuji všechno, co by mohlo zatarasit, překazit nebo změnit zvláštní cestu, kterou je vede Bůh."
22. října 1571 složí Anna od Ježíše sliby. Terezie není přítomna. To se jí stává často, pro mnohonásobné záležitosti, spojené s jejím dílem, tím spíš, že se může opírat s nesmírnou důvěrou o Annu. Dokonce požádala převorku, matku Annu od Vtělení, aby se vždycky poradila s Annou od Ježíše o důležitých rozhodnutích: stojí pevně na zemi, má velmi bystrou inteligenci a hodně zdravého rozumu. A bezpochyby díky své pokoře vpraví se velmi rchle do způsobu myšlení své Matky, a ta jí začne svěřovat všechn své starosti.
Anna skládá profesi opožděně, kvůli nemoci, která ji dost oslabila. K tomuto stavu únavy přistoupí duchovní úzkost, která ji velmi mučí ve chvíli, kdy čte formuli slibů. Ale při tomto veřejném čtení upadne do extáze a přítomní mohou vidět, jak jí z obličeje vycházejí paprsky světla. Není to poprvé, co se jí to přihodí, tak jako při jejím odchodu z Plasencie. Uvidí to i svatá Terezie od Dítěte Ježíše, až se jí Anna zjeví ve snu v květnu 1896. Pán naznačuje Svou Přítomnost v duši, jak chce. Dnes jsou tato znamení skrytější a mnohdy jsou viditelná jen očím srdce těch, kdo žijí ve stejné důvěrnosti. Ponechme Bohu svobodu, aby jednal podle Své libosti i v nejnečekanějších a nejnevysvětlitelnějších zjevech. On je koneckonců Pán! Anna Ho bude prosit, aby už neměla extáze na veřejnosti. Je vyslyšena, a tu pro ni začne nové období vyprahlosti.