Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (27)
27. kapitola
Ve které se pojednává o založení ve městě Caravace. Nejsvětější Svátost tam byla uložena prvního dne nového roku 1576. Klášter je zasvěcen slavnému svatému Josefovi.1
1. Už když jsem ještě pobývala u svatého Josefa v Ávile a připravovala se odjet na založení v Beasu, o kterém jsem již pojednala – kdy nám nezbývalo než sbalit, co jsme potřebovaly na cestu – dorazí si k nám zvláštní posel, kterého k nám vypravila jedna paní odtamtud,2 která se jmenuje doňa Catalina…,3 protože se do jejího domu uchýlily – poté, co vyslechly jedno kázání jistého otce ze Společnosti Ježíšovy4 – tři mladé ženy, s rozhodnutím neodejít odtamtud, dokud se nezaloží klášter v tomto městě.5 Nejspíš šlo o věc, kterou s touto paní předem probraly,6 neboť je to ona, která jim při založení pomohla. Pocházely z rodin nejvýznamnějších rytířů onoho městečka. Jedna z nich měla otce, který se jmenoval Rodrigo de Moya,7 a to byl velmi velký Boží služebník a velmi prozíravý člověk. Společně měly dostatečný majetek na to, aby mohly usilovat o dílo tohoto druhu. Dozvěděly se o tom, co náš Pán konal zakládáním těchto klášterů,8 od otců ze Společnosti Ježíšovy, kteří mi při tom vždy vycházeli vstříc a pomáhali.
2. Já, jelikož jsem viděla tuto touhu a horlivost oněch duší a že šly tak daleko hledat Řád naší Paní, tím byla povzbuzena ve zbožnosti a i mně to vnuklo touhu pomoci jejich záměru.9 Když jsem se poinformovala o tom, že je to poblíž Beasu, vzala jsem s sebou větší doprovod mnišek, než jsem původně zamýšlela; neboť – podle jejich dopisů – se mi zdálo, že se nám věc podaří dohodnout, a tak jsem měla v úmyslu se po skončení založení v Beasu odebrat tam.10 Jelikož však Pán rozhodl jinak,11 mé plány mi pramálo prospěly – jak již bylo řečeno při líčení o založení v Seville12 – neboť mi doručily povolení Rady Řádů takového druhu, že i když už jsem byla rozhodnuta tam odcestovat, sešlo z toho.13
3. Je pravdou ovšem i to, že jsem se v Beasu informovala, kde se dané místo nachází, a zjistila jsem, že je to velmi z ruky a odtamtud tam14 hodně špatná cesta, takže by si museli vystát své ti, kdo by tam chtěli navštívit mnišky, a že i představeným by to působilo těžkosti, a tak jsem měla pramalou chuť tam jít zakládat. Poněvadž jsem však již oněm dobrodincům poskytla nemalé naděje,15 požádala jsem otce Juliána z Ávily a Antonia Gaitána, aby se tam vypravili a zjistili, oč jde,16 a pokud by jim to připadalo jako vhodné, že by se od toho ještě ustoupilo. Jim to vyjednávání o založení přišlo velmi chladné,17 ne snad ze strany těch, které se měly stát mniškami,18 nýbrž ze strany doni Cataliny,19 která celé jednání vedla, a je měla v jedné místnosti bokem, jako kdyby už šlo o záležitost usebrání.20
4. Mnišky byly tak pevné,21 zvláště dvě z nich, myslím tím ty, které se jimi teprve měly stát, že si dokázaly otce Juliána a Antonia Gaitána natolik získat, že ještě před odjezdem vyhotovili písemnou úmluvu22 a teprve pak se vrátili, takže je23 opustily velmi spokojené; ba i oni sami se vrátili od nich a z tamějšího kraje v takovém rozpoložení, že o tom neustále mluvili, ale rovněž tak o tom, jak je cesta tam skutečně špatná. Já – poněvadž jsem viděla, že už je to stejně dohodnuto a že se přitom vydání povolení opožďovalo – jsem tam znovu poslala dobrého Antonia Gaitána, který z lásky ke mně milerád snášel veškerou námahu, a navíc, oni oba už byli stejně nakloněni tomu, aby se založení uskutečnilo; neboť kdyby se tam oni nebyli vydali, pramálo bych o ně24 usilovala.
5. Řekla jsem mu, aby tam šel zhotovit kolo a mříže,25 kde se mělo převzít vlastnictví a kde měly mnišky bydlet,26 než se najde dům k tomu opravdu vhodný. A tak se tam zdržel po mnoho dní, totiž v domě Rodriga de Moya – který, jak už jsem řekla,27 byl otcem jedné z oněch dívek – ten jim totiž milerád přenechal část svého domu. Zůstal tam28 po mnoho dní, aby to udělal.
6. Když přivezli povolení a já už byla připravena tam vyrazit, zjistila jsem, že by podle něj byl dům podřízen komturům29 a mnišky by vůči nim byly vázány poslušností; což jsem já nemohla dopustit, jelikož se jedná o dům Řádu naší Paní Karmelské; a tak se museli vrátit a znovu prosit o povolení. A nebyl by způsob, jak je pro tento dům a pro Beas získat, kdyby mi neprokázal takovou milost sám král, který, když jsem mu napsala, přikázal, aby bylo vydáno;30 v současné době je jím31 don Filip, velmi příznivě nakloněn podporovat řeholníky, u kterých shledává, že zachovávají svou profes,32 takže když se dozvěděl o způsobu života těchto klášterů,33 a že jsou uspořádány podle prvotní řehole, ve všem nás podpořil, a tak vás já, dcery, velmi prosím o to, aby se stále34 konala zvláštní modlitba za Jeho Veličenstvo, jak to děláme nyní.
7. Nuže, jelikož bylo třeba se vrátit pro nové povolení, já odcestovala do Sevilly na příkaz otce provinciála – kterým tehdy byl a je jím dosud mistr fra Jeroným Gracián od Matky Boží, jak už bylo řečeno35 – a ony ubohé dívky zůstaly uzavřeny až do následujícího prvního dne nového roku; a když mi poslaly se vzkazem do Ávily, byl již únor. Povolení se pak získalo brzy; jelikož jsem však byla tak daleko a v tolika strádáních, nemohla jsem jim pomoci a tak mi jich bylo hodně líto; neboť mi napsaly mnohokrát, a to s velkou bolestí, takže nebylo možné je dál držet v tomto stavu.
8. Poněvadž pro mne osobně bylo nemožné, abych tam odcestovala, jednak proto, že to bylo tak daleko, jednak i kvůli tomu, že ono založení36 nebylo ještě dokončeno, otec mistr fra Jeroným Gracián dohodl – jelikož byl apoštolským vizitátorem, jak už bylo řečeno – aby se tam mnišky – které byly určeny k tomuto založení a přebývaly prozatímně u svatého Josefa v Malagónu – již odebraly, i když tam hned nepocestuji i já. Postarala jsem se o to, aby se převorkou stala sestra, které jsem důvěřovala, že to provede dobře,37 neboť je mnohem lepší než já,38 a vzaly s sebou všechno vybavení a vyrazily i se dvěma z našich bosých otců, neboť otec Julián z Ávily a Antonio Gaitán už se několik dní předtím vrátili do svého kraje, a poněvadž je to tak daleko, nechtěla jsem, aby se znovu vraceli, a navíc při tak špatném počasí, neboť byl konec prosince.39
9. Když tam dorazily, byly přijaty s velkou spokojeností místním obyvatelstvem, zejména však těmi dívkami, které již žily uzavřeně. Klášter založili uložením Nejsvětější Svátosti na den Jména Ježíš roku 1576.40 Dvě z dívek hned přijaly hábit. Ta druhá měla velký sklon k melancholii a nejspíš jí neudělalo dobře už to, že žila uzavřeně, čím spíše pak tolikeré ústraní a kajícnost navíc.41 Smířila se tedy nakonec s tím, že se vrátí do svého domu k jedné své sestře.42
10. Hleďte, mé dcery, jaké jsou Boží Úradky a jak velmi jsme povinny Mu sloužit my, kterým umožnil vytrvat až do složení slibů a zůstat navždy v domě Božím, a to jako dcery Panny, neboť Bůh si posloužil i počátečním rozhodnutím této dívky a jejím majetkem k tomu, aby založil tento klášter, a ve chvíli, kdy se měla začít těšit z toho, po čem tolik toužila, chyběla jí síla a podřídila si ji náladovost, na kterou často svalujeme vinu, dcery, za naše nedokonalosti a nestálosti.
11. Kéž se Jeho Majestátu zalíbí, aby nám hojně udělil Svou Milost – neboť tak nám nic nezabrání v dalších krocích kupředu v Jeho službě – a kéž nás všechny chrání a prokazuje nám Svou Přízeň, aby se jen pro naši slabost nezmařil tak dobrý počátek, když už se Mu zlíbilo, aby toto Dílo začal s tak ubohými ženami, jako jsme my. Jeho Jménem vás prosím, mé sestry a dcery, abyste o to stále prosily našeho Pána, a aby také každá z těch, co ještě v budoucnu přijdou, to brala tak, jako by až s ní měla začít tato prvotní řehole Řádu Panny, naší Paní,43 a aby tak v ničem nepřistoupila na nějaké uvolnění.44 Hleďte, že i prostřednictvím velmi mála nepatrných věcí se otevírá brána mnoha velkým záležitostem, a že tak, aniž byste si toho povšimly, vám do kláštera začne vstupovat svět. Připomínejte si chudobu a strádání, s jejichž přispěním se uskutečnilo to, z čeho se vy nyní těšíte v odpočinku;45 a když se budete na věc dívat pozorně, zjistíte, že tyto domy nejsou ze své větší části založeny lidmi, nýbrž Mocnou Rukou Boží,46 a že Jeho Majestát je velmi příznivě nakloněn47 tomu, aby zdárně pokračovala Díla, která On Sám takto koná, neselže-li jejich uskutečnění z naší strany. Odkud si myslíte, že by taková ženuška48 jako já, získala moc pro tak velká díla, podřízená jiným, bez jediného groše a bez kohokoliv, kdo by mě podpořil? Neboť tento můj bratr,49 který vypomohl při založení v Seville a měl trochu majetku a odvahu a dobrou duši, aby trochu pomohl, byl předtím v Indii.50
12. Vizte, vizte v tom, mé dcery, Ruku Boží. Vždyť to zcela jistě nebude urozená krev,51 která by mi zjednala čest. Ať se na to chcete dívat jakýmkoli způsobem,52 pokaždé shledáte, že je to Jeho Dílo. A proto není žádný důvod k tomu, abychom Je my jakkoli umenšovaly,53 a to i kdyby nás to měla stát život a čest54 a odpočinek, tím spíše, že to všechno dohromady máme právě zde.55 Neboť skutečný život spočívá v tom, že člověk žije takovým způsobem, že se nebojí smrti ani jakékoli životní události a přitom setrvávat v oné obvyklé radosti, kterou nyní všechny máte, a v této duchovní prosperitě, která nemůže být větší, než když se člověk nebojí chudoby, ba touží po ní. Vždyť co se vyrovná onomu vnitřnímu i vnějšímu pokoji, ve kterém neustále žijete? Je ve vaší moci v něm žít i zemřít, jak vidíte, že umírají ty z nás, které jsme měli možnost již vidět umřít v těchto domech.56 Budete-li totiž stále prosit Boha o to, aby toto Dílo takto dál udržoval, a nebudete přitom spoléhat jen na sebe, neodmítne vám prokázat Své Milosrdenství, budete-li důvěřovat Jemu a váš duch bude odhodlán,57 neboť Jeho Majestát je právě tomuto velmi příznivě nakloněn.58 Nemějte strach, že by se vám něčeho nedostalo. Nikdy neodmítejte přijmout ty, které přijdou a budou se chtít stát mniškami59 (pokud vás budou uspokojovat jejich touhy a nadání a nebude to jen proto,60 aby se životně zajistily, leč aby opravdu sloužily Bohu s co největší dokonalostí) jen proto, že nemají dostatečný majetek, mají-li dostatek ctností; neboť Bůh vám jinou cestou zajistí to, čím byste se zajistily touto,61 a to dvojnásob.
13. Mám s tím velkou zkušenost; Jeho Majestát dobře ví, že – nakolik se mohu rozpomenout – jsem nikdy neváhala přijmout žádnou kandidátku pro tento nedostatek,62 pokud jsem s ní byla spokojena v ostatním. Ty mnohé, které byly přijaty pouze kvůli Bohu,63 jsou mi svědky, jak vy samy dobře víte. A mohu vás ujistit, že jsem nikdy neměla tak velké uspokojení, když jsem přijímala sestru, která toho s sebou přinesla mnoho, jako když jsem přijímala jiné jen kvůli Bohu, ba u bohatých jsem mívala strach, zatímco chudé vždy rozšiřovaly mé srdce,64 a působily mi tak velkou radost, že jsem až plakala radostí. To je skutečně pravda.
14. Nuže, když i v době, kdy jsme měly teprve kupovat dům a upravovat jej, nám vyhovovalo jednat takto,65 nyní, když už máme kde žít, proč by se to nemělo dělat dál? Věřte mi, dcery, že právě tam, kde si myslíte, že se obohatíte, ztratíte. Pokud by ta, která přichází, nějaký majetek vlastnila, a neměla přitom jiné závazky, kvůli nimž by jej musela dát jiným, kteří jej třeba ani nepotřebují, je dobré, aby vám jej dala jako almužnu; neboť za sebe vyznávám, že by mi to přišlo jako neláska,66 kdyby tak neučinily.67 Mějte však vždy na zřeteli, aby ta, která vstupuje, udělala ve shodě s tím, co jí poradí vzdělanci,68 neboť tak je to k větší službě Boží; neboť by bylo hodně zlé, kdybychom si dělaly nárok na majetek kterékoli z těch, co vstupuje; nýbrž, bude-li to za tímto účelem,69 i my vyzískáme mnohem víc z toho, když ona udělá to, čím je povinována Bohu – myslím tím, když jedná s větší dokonalostí – než z toho, co může přinést, vždyť si nemáme dělat nárok na nic jiného – a Bůh nedopusť, aby k něčemu takovému došlo – než, aby se Jeho Majestátu sloužilo ve všem a prostřednictvím všeho.
15. A i když já sama jsem ubohá a nicotná, řeknu teď něco k jeho cti a slávě, a také, abyste se zaradovaly z toho, jak došlo k založením těchto jeho domů: neboť nikdy při jejich zřizování, ani při různých příležitostech, které se k tomu naskytly, u žádné nás ani nenapadlo, abychom ji od něčeho odvracely, ani nebyla snaha s tímto úmyslem nějak manipulovat. V žádném případě bych nikdy neudělala něco, a skutečně jsem to nikdy neudělala – myslím tím při těchto založeních – že bych vědomě, byť jen v jediné záležitosti, překrucovala Vůli Páně, ale jednala jsem vždy v souladu s tím, co mi radili mí zpovědníci (kterými vždy byli, od doby, co se tím zabývám,70 velcí vzdělanci a služebníci Boží, jak samy dobře víte), ani – nakolik se pamatuji – mi nikdy nepřišlo na mysl udělat něco jiného.
16. Třeba se ale mýlím, a udělala jsem mnoho chyb, a mé nedokonalosti budou jistě nespočetné. To ví náš Pán, který je Pravým Soudcem – já říkám jen to, co jsem byla schopna sama poznat – a také jasně vidím, že to71 nepocházelo ze mě, nýbrž z Božího Rozhodnutí, který chtěl, aby se toto dílo uskutečnilo, a tak mi ve všem prokazoval Přízeň jako Své věci a uděloval mi i tuto Milost. A z tohoto důvodu to také říkám, mé dcery, abyste pochopily, že jste Mu o to víc zavázány, a abyste věděly, že se tato zakládání až dosud uskutečnila bez toho, že by se tím někomu ublížilo. Kéž je požehnán Ten, který to všechno způsobil, a který vzbudil blíženskou lásku osob, jež nám pomohly. Kéž se zalíbí Jeho Majestátu, aby nás vždy chránil a uděloval nám milosti, abychom nebyly nevděčné vůči tolika projevům přízně, amen.72
17. Již jste viděly, dcery, že se vytrpěla jistá strádání; i když se domnívám, že ta, která jsem popsala, jsou ta nejmenší,73 neboť kdyby se měly vypovědět dopodrobna, bylo by to velmi únavné, jak co se týče cest, tak dešťů a sněžení a bloudění, a často při chatrném zdraví, kdy se mi i přihodilo (nevím, zda jsem to vylíčila, bylo to prvního dne putování z Malagónu do Beasu), že jsem cestovala s horečkou a tolika dalšími neduhy, že – když jsem se viděla v takovém stavu – přišlo mi až na mysl, abych si vzpomněla na našeho otce Eliáše, když utíkal před Jezábel, že prohlásil: „Pane, jak toto mohu snést? Postarejte se o to Vy.“74 *1Král 19,4* A je pravda, že když mě Jeho Majestát viděl tak slabou, hned mě zbavil horečky a neduhu; a to natolik – že jakmile jsem si to uvědomila – pomyslela jsem si, že tak stalo proto, že na ono místo dorazil jeden Boží služebník, klerik, a možná to bylo opravdu proto; došlo přinejmenším k tomu, že mě náhle opustil vnější i vnitřní neduh.75 A když už jsem nabyla zdraví, snášela jsem ostatní tělesné útrapy76 s radostí.
18. Nuže, i při snášení povah mnoha osob – čehož bylo zapotřebí na každém místě – se nestrádalo zrovna málo. A řeknu vám, že při opouštění mých dcer a sester, když jsem odjížděla z jednoho místa na druhé, poněvadž vás mám tolik ráda, to také rozhodně nebyl ten nejmenší kříž, zvláště pokud jsem se domnívala, že už je znovu neuvidím, a viděla jsem, jak velmi to prožívají a oplakávají.77 Neboť i když jsou v ostatních věcech odpoutané, tuto jim Bůh nedal,78 snad proto, aby to pro mne byla větší trýzeň, neboť ani já od nich nejsem odpoutaná, i když jsem vždy usilovala, jak jen jsem mohla, abych to nedávala najevo, a smála jsem se jim; ale to mi nebylo k ničemu, neboť láska, kterou ke mně mají, je skutečně velká, a z mnoha věcí lze snadno vyrozumět, že je rovněž opravdová.
19. Také jste slyšely, že se tak dělo79 nejen s dovolením našeho nejdůstojnějšího otce generála, nýbrž vysloveně na jeho příkaz, který mi byl následně udělen;80 a nejen to, nýbrž u každého domu, který se zakládal, mi psal, jak velikánským uspokojením jej to naplňuje, a mně připadalo, že když mu je působím, sloužím tím našemu Pánu, poněvadž je mým představeným, ale i bez toho jej mám velmi ráda.81
20. Buďto se tedy Jeho Majestátu zalíbilo, abych si už trochu odpočinula, nebo to tížilo Démona, jelikož se zřizovalo tolik domů, kde se slouží našemu Pánu (neboť vyšlo jasně najevo, že to není z vůle našeho otce generála, protože ten mi napsal – když jsem ho prosila, aby už mi nepřikazoval zakládat další domy – že tak neučiní,82 protože touží po tom, abych založila tolik domů, kolik mám vlasů na hlavě, a není tomu mnoho let);83 v každém případě, než jsem odcestovala ze Sevilly, mi z jedné generální kapituly, jež se v té době konala84 (a kde by se zdálo, že se bude považovat spíše za službu to, co přispívalo k růstu Řádu), doručili příkaz definitoria,85 nejen abych dál nezakládala, nýbrž abych za žádných okolností neopouštěla dům, který si vyberu, abych v něm přebývala, což je vlastně na způsob vězení.86 Neboť jinak není mnišky, které by provinciál pro dobro Řádu nemohl přikázat, aby se přestěhovala z jednoho místa na druhé, myslím tím z jednoho kláštera do druhého. A co bylo horší, že se na mne náš otec generál hněval – což mě na tom trápilo nejvíc – a to naprosto bezdůvodně, jen na základě informací od zaujatých osob. Zároveň s tím mi řekli, že byla proti mně vznesena dosvědčená obvinění ve dvou značně závažných věcech.
Říkám vám to proto, sestry, abyste poznaly Milosrdenství našeho Pána a jak Jeho Majestát neopouští toho, kdo Mu touží sloužit, neboť mě to nejenže netrápilo, nýbrž to u mne vyvolalo tak neobvyklou radost, že jsem se nemohla vzpamatovat, podobně jako mě nepřekvapuje, co dělal král David, když kráčel před Archou Páně; *2Sam 6,14* neboť jsem v tu chvíli, s ohledem na onu radost, kterou jsem nedokázala skrývat, nechtěla dělat nic jiného.87 Nevím, co je toho příčinou, protože při jiných reptáních a protivenstvích, kterými jsem si prošla, se mi nic takového nedělo; ovšem přinejmenším jedna z těch dvou věcí, které mi řekli, byla velmi závažná. Neboť to, že jsem neměla dál zakládat – kdyby s tím nebyla spojena nelibost nejdůstojnějšího generála – pro mne představovalo jen velký odpočinek, a něco, po čem jsem často toužívala, totiž, abych své dny ukončila v pokoji. I když to si nejspíš nemysleli ti, kdo se o to postarali, nýbrž se domnívali, že mi tím způsobí ten největší zármutek na světě, a možná měli ještě mnoho jiných dobrých úmyslů.88
21. I jindy mě naplňovaly uspokojením rovněž ona velká protivenství a řeči,89 k nimž docházelo při tomto zakládání, u jedněch s dobrým úmyslem, u jiných s odlišnými záměry. Ovšem, abych zakoušela tak velkou radost jako z tohoto,90 si opravdu nepamatuji u žádného utrpení, které na mne přišlo, že bych zakoušela něco podobného; naopak vyznávám, že kdyby mě v jinou dobu potkala jediná z oněch tří věcí, které nyní přišly zároveň,91 bylo by to pro mne značné utrpení. Myslím, že mou hlavní radostí92 bylo pomyšlení na to, že když mi tvorové odplácejí takto, že Stvořitel bude nejspíš spokojen. Neboť mám za to, že ten, kdo by to93 na sebe vzal kvůli pozemským věcem nebo pochvalným řečem lidí, velmi by se zklamal, ponecháme-li stranou onen nepatrný zisk, který z toho plyne; lidem se totiž jednoho dne zdá toto, dalšího něco docela jiného; o čem jednou mluví dobře, o tom záhy budou mluvit špatně. Požehnaný buďte Vy, můj Bože a Pane, který se neměníte navždy a navěky, amen; kdo Vám bude sloužit až do konce,94 bude žít bez konce ve Vaší věčnosti.95
Závěr
22. Tato založení jsem začala popisovat na příkaz otce mistra Ripaldy ze Společnosti Ježíšovy – jak jsem uvedla na začátku96 – který byl v té době rektorem koleje v Salamance a u něhož jsem se tehdy zpovídala. Některé z nich jsem popsala, když jsem pobývala v klášteře slavného svatého Josefa, který je tam,97 a pro mnoho jiných záležitostí jsem toho nechala a nechtěla jsem pokračovat, poněvadž jsem se už u zmíněného otce nezpovídala, a také kvůli strádáním, jež mě stojí to, co jsem napsala;98 i když vzhledem k tomu, že to bylo vždy přikázáno pod poslušností, považuji to za dobře vynaložená strádání. Když jsem byla takto pevně rozhodnuta,99 přikázal mi otec apoštolský komisař (kterým je nyní mistr fra Jeroným Gracián od Matky Boží), abych je přece jen dokončila. I když jsem mu namítla, jak málo prostoru100 k tomu mám, a jiné věci, které mě napadaly a které jsem mu jako uboze poslušná101 uvedla – neboť kromě jiných, které jsem měla, mě to velmi unavovalo – přesto mi přikázal, aby po troškách nebo jak jen to půjde, ona líčení založení dokončila. Tak jsem to udělala a zcela se podřídila i v tom, aby pak odstranili,102 co uznají za správné; ať klidně odstraní, co je uděláno špatně; vždyť to, co se mně zdá třeba nejlepší, bude špatné.
23. Skončila jsem dnes, o vigilii svatého Evžena, čtrnáctého dne měsíce listopadu roku 1576, v klášteře svatého Josefa v Toledu, kde nyní jsem na příkaz otce apoštolského komisaře, mistra fra Jeronýma Graciána od Matky Boží, jehož nyní máme za představeného bosých bratří a mnišek prvotní řehole103 a který je rovněž vizitátorem těch, co žijí podle zmírněné v Andalusii, ke Slávě a Cti našeho Pána Ježíše Krista, který kraluje a bude kralovat navždy, amen.
24. Pro lásku našeho Pána prosím sestry a bratry, kteří to budou číst, aby mě odporoučeli našemu Pánu, aby mi projevil Své Milosrdenství a osvobodil mě od očistcových muk a udělil mi věčnou radost ze Sebe, zasloužím-li si v Něm přebývat. Pokud byste to neměli mít možnost vidět ještě za mého života, ať mám alespoň po své smrti nějaký užitek z veškeré své námahy při psaní a ze své velké touhy dokázat napsat něco, co by vám bylo k útěše, budou-li104 považovat za dobré, abyste si to přečetli.
Čtyři rady bosým karmelitánům105
(1.) Když jsem byla u svatého Josefa v Ávile, o vigilii Seslání Ducha Svatého,106 v tomto domě107 svatého Josefa v Ávile, v poustevně Nazaret, během přemítání o tom, jak Velikánskou Milost mi náš Pán udělil jednoho dne, jako byl tento, před dvaceti lety108 – víceméně – se mě zmocnil velký poryv a vzplanutí Ducha, který způsobil mé vypojení.109 V tomto velkém usebrání jsem uslyšela od našeho Pána to, co nyní uvedu:
(2.) Abych od něj vyřídila těmto bosým otcům, aby se snažili zachovávat tyto čtyři věci, a že pokud je budou zachovávat, tento Řád bude stále vzrůstat, a pokud je budou zanedbávat, ať jsou si vědomi, že snižují jeho počátek.110
(3.) První, aby hlavy byly v souladu.111
(4.) Druhá, že i kdyby měli mnoho domů, ať je v každém málo bratří.112
(5.) Třetí, ať se málo stýkají se světskými osobami;113 a to pro dobro jejich duší.
(6.) Čtvrtá, aby vyučovali spíše svými skutky než slovy.
(7.) Stalo se tak roku 1579, a protože je to skutečně pravda,114 podepisuji to svým jménem.
Terezie od Ježíše.
1 K historickému pozadí obsahu kapitoly viz TyV II,380–386. Ve skutečnosti je obsah kapitoly (která byla původně zamýšlena jako poslední, srov. dále pozn. 50, 72 a 105 a úvod, s. ??) mnohem různorodější a o vlastním založení v Caravace se pojednává pouze v prvních deseti číslech; následuje otevřený rozhovor se čtenářkami (bosými karmelitkami, č. 11–16), souhrnné retrospektivní hodnocení tereziánských založení (č. 17–21), závěr (č. 22–24) a čtyři rady bosým karmelitánům, které obvykle nejsou číslovány a mohou být chápány i samostatně, ne jako součást této 27. kapitoly (srov. pozn. 105). Pro toto dělení viz T. Álvarez, Comentarios a las Fundaciones, s. 131 a 134.
2 = z Caravacy.
3 Následuje kousek volného místa, které nejspíš ponechala světice proto, že si nemohla vzpomenout na příjmení oné ženy. Šlo o Catalinu de Otálora, vdovu po licenciátovi, panu Alonsu Muñozovi, z Rady pro Indii a Kastilské království.
4 Šlo o otce Leivu. Jezuité měli v Caravace svou kolej.
5 = Francisca de Sahojosa (neteř doni Cataliny!), Francisca de Cuéllar a Francisca de Tauste; z důvodu totožného jména všech tří se jim říkalo „tři Františky“. První ze jmenovaných od svého úmyslu ustoupila ještě před založením kláštera; následně si však věc znovu rozmyslela a vstoupila k bosým karmelitkám roku 1578.
6 Nešlo tedy o žádné „dobové squaterky“, které by se do domu vdovy Cataliny de Otálora nastěhovaly proti její vůli!
7 = vdovec po doni Luise de Ávila, otec Franciscy de Cuéllar.
8 = bosých karmelitek.
9 = pomoci při uskutečnění tohoto záměru.
10 = do Caravacy.
11 Srov. s touto formulací obsah pozn. 15 k Z 24,4!
12 Srov. Z 24,3n.
13 Vzhledem k tomu, že Caravaca spadala církevně pod jurisdikci Řádu rytířů svatého Jakuba, povolení bylo vydáno s tím, že klášter bude podřízen jejich Radě, což Terezie nechtěla přijmout. Z tohoto důvodu mnišky, původně určené pro Caravacu, nakonec založily pod jejím vedením klášter v Seville, srov. kap. 24–26.
14 = z Beasu do Caravacy.
15 = že klášter bude založen.
16 = zda je zájem o ono založení opravdu dostatečný, a jaké jsou k němu podmínky.
17 O = muy tibio („velmi vlažné“).
18 = „tři Františky“, srov. výše pozn. 5.
19 Srov. výše pozn. 3.
20 = jako by už měly žít usebraně jako v klášteře.
21 = pevně rozhodnuté.
22 Stalo se tak dne 10. března 1575.
23 = „tři Františky“.
24 = o založení v Caravace.
25 Zatímco „kolo“ (nebo také „vinda“) je otáčecí zařízení, sloužící k předávání předmětů mezi klauzurou a vnějším světem, aniž by se osoby při něm viděly, „mříž“ vymezuje klauzuru a odděluje mnišky jak v hovorně, tak v kapli (kostele).
26 = v domě, který měl sloužit jako dočasný klášter bosých karmelitek.
27 Srov. výše č. 1 (+ pozn. 7).
28 = Antonio Gaitán.
29 = představeným rytířského Řádu svatého Jakuba, pod jehož jurisdikci Caravaca spadala.
30 Tato Tereziina žádost králi se sice nedochovala, zato máme dodnes k dispozici královský přípis ze dne 9. června 1575 (viz BMC 6,257–262), kterým je jí vyhověno. Dochoval se rovněž dopis, ve kterém světice děkuje králi za tuto prokázanou přízeň, srov. D 84 ze dne 19. července 1575.
31 = španělským králem.
32 Filip II. všemožně podporoval řeholní reformy v zemi; viděl v nich totiž nejjistější nástroj k všeobecné obnově a rozvoji Španělského království.
33 = bosých karmelitek.
34 = i do budoucna.
35 Světice odcestovala dne 18. května 1575; srov. Z 24,5.
36 = v Seville.
37 = založí caravacký klášter.
38 = Anna od sv. Alberta (Salcedo), duchovní dcera sv. Jana od Kříže, jmenovaná převorkou v Caravace otcem Graciánem dne 22. listopadu 1575.
39 = ve skutečnosti mnišky vyrazily počátkem prosince a do Caravacy dorazily dne 18. prosince 1575. Na cestě je doprovázel otec Ambrož od sv. Petra a ještě jiný bosý karmelitán, pravděpodobně fra Michael od Sloupu; srov. D 92,3 (pozn. 5).
40 = v té době se Jméno Ježíš slavívalo 1. ledna.
41 = Františce de Sahojosa nesvědčil už jen uzavřený život v domě Cataliny de Otálora, čím spíše pak, když se k tomu přidalo všechno ostatní, co patří k životu bosých karmelitek.
42 = obláčku měly tedy jen Františka od Kříže (de Cuéllar) a Františka od sv. Josefa (Tauste); obě pak složily své sliby dne 27. října 1577. Jak již ovšem bylo uvedeno (srov. pozn. 5 k č. 1), nakonec vstoupila i Francisca de Sahojosa, a to i přičiněním otce Graciána; sliby složila dne 1. června 1578 jako sestra Františka od Matky Boží.
43 = jakoby řeholní Reforma začínala až s jejím vstupem.
44 = řeholní kázně.
45 O = con descanso („s odpočinkem“); = bez vynaložení jakékoli námahy.
46 Toto Tereziino upozornění nám může posloužit jako jeden z hermeneutických klíčů ke správné četbě celé Knihy o zakládáních.
47 O = es muy amigo („je velmi přátelský“).
48 O (zdrobnělina) = una mujercilla.
49 = don Lorenzo de Cepeda.
50 = v Jižní Americe, v ekvádorském Quitu. Světice, vzhledem k tomu, že se domnívá, že se jedná o poslední kapitolu své knihy, začíná přecházet do obecného tónu a retrospektivního pohledu, aby své líčení vhodně uzavřela.
51 = šlechtický původ.
52 = z kterékoli perspektivy.
53 = vzhledem na formulaci zbytku souvětí je zřejmé, že Terezie nemá na mysli jen snižování tohoto Božího Díla tím, že by bylo vydáváno za dílo lidské, nýbrž i jeho „diskreditaci“, k níž by mohlo dojít nevěrností vůči reformovanému způsobu života bosých karmelitek. Světice tak pokračuje v úvahách, které nastolila na začátku předchozího čísla.
54 O abc cuantimás („tím spíše“).
55 = i kdybychom měly kvůli zachovávání řeholní kázně podle prvotní Řehole přijít o život nebo čest (= přízeň lidí), stálo by nám to za to, vždyť jde o Dílo Boží. Čím spíše má smysl se nasadit, když přímo v tomto způsobu života nacházíme všechno to, oč – jak se může vnějšímu pozorovateli zdát – tím přicházíme.
56 = v klášterech bosých karmelitek.
57 O (slovní hříčka) = ánimos animosos.
58 O = muy amigo de esto.
59 Tato rada je dána v kontextu případných obav o ekonomické udržení kláštera (viz, co následuje). Světice tím tedy rozhodně nechce říci, že mají mnišky přijmout každou zájemkyni o vstup!
60 = nebudou chtít vstoupit do kláštera jen proto.
61 = přijetím bohaté kandidátky.
62 = protože nemá dostatečné věno.
63 = jelikož mají Boží povolání k řeholnímu životu.
64 O = dilataban el espíritu („roztahovaly mého ducha“).
65 = přijímat i kandidátky bez věna.
66 O = desamor; = nedostatek lásky.
67 Vzhledem k tomu, že světice začala větu v obecném smyslu jako zásadu pro ty, kdo vstupují do kláštera, nevšimla si, že ji začala v jednotném čísle, takže ve druhé části souvětí opět jednou „sklouzla“ do čísla množného.
68 = teologové, vzdělaní zpovědníci a duchovní vůdcové.
69 = použije-li daná kandidátka majetek, který na ní připadá, na jiný účel „k Boží službě“, ve shodě s radou „vzdělance“.
70 = co zakládám kláštery.
71 = toto jednání, kterému záleží více na uskutečnění Boží Vůle než na vlastním hmotném prospěchu.
72 Na tomto místě světice ponechává trochu volného prostoru, jako by následující text měl být už doslovem.
73 = z těch, kterými bylo třeba při zakládáních projít.
74 Jde o velmi volnou parafrázi; ve skutečnosti v posvátném textu čteme: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“
75 „Vnitřním neduhem“ míní světice nejspíš to, jak těžce uvnitř snášela v tu chvíli, že je na tom fyzicky tak špatně.
76 = námahy a únava spojené s cestováním.
77 O = y vía su gran sentimiento y lágrimas.
78 = v této záležitosti jim Bůh odpoutanost nedaroval.
79 = že se zakládalo.
80 Terezie se odvolává na zmocnění k zakládání ze dne 6. dubna 1571, které bylo vydáno v Římě; srov. pozn. 9 k Z 21,2.
81 O = le amo mucho (tedy dosl. „velmi jej miluji“)!
82 = že jí nepřestane přikazovat zakládat další kláštery.
83 = co mi to napsal.
84 = generální kapitula karmelitánů v Piacenze roku 1575.
85 Definitorium = rada generálního představeného, sestávající z několika řeholníků, zvolených během kapituly spolu s ním.
86 Otec Jeroným Gracián přiměl světici na základě své autority, která byla na generální kapitule nezávislá, neboť pocházela od nuncia, aby s vykonáním daného nařízení posečkala, dokud nedokončí založení v Seville. To byl také jeden z důvodů, proč světice nejela osobně zakládat do Caravacy, i když jej na daném místě zamlčuje (srov. výše č. 8).
87 = než tančit jako David před Archou!
88 Domníváme se, že větu je třeba chápat ironicky a ne ve smířlivém smyslu, jak bývá někdy také překládána: „ale možná měli mnoho jiných, dobrých úmyslů“.
89 = kriticky namířené proti Terezii.
90 = z onoho uloženého „domácího vězení“, srov. předchozí číslo.
91 = zákaz zakládat, „domácí vězení“ ve zvoleném klášteře a falešná obvinění.
92 = hlavní příčinou k této duchovní radosti.
93 = dílo zakládání.
94 = svého pozemského života.
95 V rukopise je následně vynecháno prostor (na jeden až dva řádky) a následuje závěr.
96 Srov. předmluva,2 (+ pozn. 10).
97 = v Salamance; jde o založení v Medině del Campo a v Malagónu, která byla popsána v rámci prvních devíti kapitol Knihy o zakládáních.
98 = míní tím Knihu života, která byla zabavena o rok dříve a inkviziční proces v Córdobě, který se zabýval i jí?
99 = nepokračovat v písemném líčení dalších založení.
100 = času.
101 O = ruin obediente; = špatně, nedokonale poslušná.
102 = cenzoři knihy.
103 O = por prelado descalzos y descalzas de la primitiva regla.
104 = opět: cenzoři knihy.
105 Poté, co světice „dokončila“ (jak se domnívala!) tuto Knihu o zakládáních dne 14. prosince 1576, dostalo se jí jedné mimořádné Milosti: o necelé tři roky později, dne 6. června 1579, v předvečer Letnic, jí Pán svěřil čtyři rady pro bosé karmelitány. Ihned si je zapsala na volný list papíru, který jednoduše vložila za text rukopisu této knihy, na první volnou stranu, aniž by ovšem jakkoli znění těchto rad uvedla a dala do souvislosti s Knihou o zakládáních. Pouze po letech, když byla kniha opravdu dokončena o poslední čtyři kapitoly (Z 28–31), knihovník z El Escorialu přilepil text rad na list č. 100 (tedy před zmíněné závěrečné kapitoly), jako by se jednalo o integrální součást spisu. Po nějaké době jistý bosý karmelitán daný text z rukopisu odstranil, ovšem na zásah tehdejšího generála bosých karmelitánů jej musel do knihy vlepit znovu. Od té doby figuruje buďto na tomto místě nebo jako 67. (závěrečná) duchovní relace svaté Terezie. S ohledem na tento jedinečný osud textu jej vkládáme sem a opatřujeme číslováním, jakkoli jej španělská vydání tereziánských děl většinou uvádějí bez dalšího dělení.
106 O = víspera de Pascua del Espíritu Santo.
107 = v klášteře bosých karmelitek.
108 Srov. Ž 38,9 (+ příslušné poznámky).
109 O = me hizo suspender.
110 = že opouštějí původní horlivost.
111 = aby představení byli jednotní.
112 Tereziiným prvním ideálem pro mnišky byla vždy komunita, která je s to vytvářet rodinně laděná pouta: z původních patnácti nejprve sestoupila na symbolických třináct (Kristus + apoštolové), následně však s ohledem na potřeby klášterů zvýšila počet na celkových jedenadvacet. U bratří nebyl nikdy stanoven pevný počet, je třeba však právem rozumět onomu „málo bratří“ (pocos frailes) zhruba v těchto hodnotách. Je třeba si uvědomit, že v její době byly často řeholní komunity příliš početné, takže zdůrazňovat malý počet znamená upřednostňovat hluboké vztahy. Dnes, vzhledem k tomu, jak malé bývají často komunity bratří (často tři, čtyři řeholníci!), by nejspíš bylo třeba formulovat onu radu spíše: „ať jsou komunity dostatečně početné“; míněno, pochopitelně, stále ve zhruba stejných číslech.
113 O = seglares (tedy i „laiky“); věříme však, že je to míněno spíše ve smyslu kvality osob než životního stavu.
114 O = gran verdad („velká pravda“).
