Vnitřní hrad (předmluva)
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
JHS
Tento traktát, nazvaný „Vnitřní hrad“
sepsala Terezie od Ježíše, mniška Naší Paní Karmelské,
pro své sestry a dcery, mnišky bosé karmelitky1
[Předmluva]
JHS 2
1. Jen málo věcí, které mi byly přikázány pod poslušností, mi přišly tak nesnadné, jako psát nyní o vnitřní modlitbě; zaprvé, protože mi nepřipadá, že by mi Pán dával ducha3 k tomu, abych to udělala, ba ani touhu; a za další, protože poslední tři měsíce mám v hlavě takový lomoz a mám ji tak velmi slabou, že i nevyhnutné záležitosti sepisuji s bolestí.4 Jelikož však chápu, že síla poslušnosti obvykle urovnává cestu k věcem, které se zdají být nemožné,5 vůle se rozhoduje tak učinit opravdu s velkou chutí, ačkoli se zdá, že přirozenost je tím hodně sklíčena. Neboť Pán mi nedaroval tolik síly, abych zápasila s neustálou slabostí a zařizováním všeho druhu jinak, než s velkým odporem. Ať to tedy udělá Ten, který uskutečnil věci mnohem nesnadnější, když mi k nim udělil Milost; v Jeho Milosrdenství důvěřuji.
2. Jsem přesvědčena, že dokáži vyjádřit jen o málo víc, než co už jsem vyjádřila v jiných věcech, které mi přikázali sepsat,6 ba, obávám se, že budou všechny takřka stejné.7 Neboť taková jako ptáci, kteří – když se je naučí mluvit – neumějí nic víc, než jen to, co se jim ukázalo, nebo co slyší, a to opakují stále dokola, jsem doslova a do písmene já.
Pokud by se ale Pánu zlíbilo, abych přece jen řekla něco nového, způsobí to Jeho Majestát nebo mi nechá vytanout v paměti to, co jsem už vyjádřila jindy. I s tím bych se spokojila, protože ji mám tak špatnou, že by mě potěšilo, kdybych se dokázala byť jen trefit do některých z věcí, které se tam říkaly a byly vyjádřeny dobře, kdyby ty snad měly být natrvalo ztraceny.8
Pokud by mi ovšem Pán neudělil ani toto, získám už jen tím, že se budu unavovat a zvyšovat tak bolest své hlavy na základě poslušnosti, i kdyby z toho, co vyjádřím, nevzešel žádný prospěch.
3. A tak ji9 tedy začínám naplňovat dnes, v den Nejsvětější Trojice,10 roku 1577, v tomto Klášteře svatého Josefa, Karmelu v Toledu, kde v současné době pobývám, a ve všem se přitom podřizuji, ať by řekl cokoli, tomu, kdo mi to přikazuje sepsat, což jsou osoby velké vzdělanosti.11
Pokud bych snad vyjádřila něco, co není ve shodě s tím, co zastává Svatá Církev,12 bude to jen z neznalosti a ne ze zloby. To se může považovat za jisté a rovněž to, že jí jsem a vždy budu, z Boží Dobroty, podřízena, a vždy jsem byla. Kéž je navždy požehnán, amen, a oslavován.13
4. Ten, kdo mi to přikázal napsat, mi řekl, že vzhledem k tomu, že tyto mnišky těchto klášterů14 Naší Paní Karmelské potřebují, aby jim někdo objasnil některé pochybnosti ohledně vnitřní modlitby, a že se mu zdá, že ženy lépe porozumějí jazyku jiných žen. A15 navíc, díky lásce, kterou ke mně chovají, by jim mohlo být užitečnější to, co bych jim řekla já, takže z tohoto důvodu chápe, že by mohlo mít jistý význam, kdyby se mi podařilo něco z toho vystihnout, a proto16 v tom, co napíšu, s nimi budu jednoduše rozmlouvat.17
A protože vypadá jako bláznovství domnívat se, že by to mohlo být k užitku ještě i dalším osobám, náš Pán mi prokáže značnou Milost, pokud by si tím některá z nich prospěla, aby Jej chválila alespoň o trošičku18 víc.19 Jeho Majestát dobře ví, že si nedělám nárok na nic jiného. A je naprosto jasné, že pokud se mi něco podaří vystihnout, čtenáři pochopí, že to není ze mne, neboť k tomu tu chybí příčina,20 ledaže by měly tak málo rozumu jako mám já schopnosti pro podobné záležitosti, pokud mi ji ovšem Pán pro Své Milosrdenství nedaruje.
1 Tento Tereziin nadpis zabírá celý první list rukopisu. V jeho dolní části je připsána následující poznámka otce Ribery: „V této knize je mnohdy přeškrtáno to, co napsala svatá matka, a naopak jsou přidaná jiná slova nebo připojeny glosy na okraj. A obvykle je to přeškrtáno nevhodně, jelikož bylo lepší to, co bylo napsáno původně. A lze se o tom přesvědčit, neboť k tématu se to lépe hodí a svatá matka to navíc později dále objasňuje, zatímco to, čím se její text opravuje, pak většinou nesedí s tím, co se uvádí dále, a tak by se dané opravy mohly docela dobře vyloučit, jakož i glosy. A poněvadž jsem to všechno četl a pozorně prošel s jistou dávkou péče, zdálo se mi vhodné upozornit toho, kdo to bude číst, aby to četl, jak to napsala svatá matka, která tomu rozuměla a vyjádřila to lépe, a ponechal stranou všechno přidané, a to, co bylo z písma svaté matky přeškrtáno, ať považuje za neškrtnuté, pokud se zrovna nejedná o opravu nebo škrt, provedený její vlastní rukou, což je jen zřídka. A prosím, pro blíženskou lásku toho, kdo to bude číst, aby měl úctu k písmu a slovům, jež sepsala ona tak svatá ruka a snaží se tomu dobře porozumět. A zjistí, že není co opravovat, a i kdyby tomu snad neporozuměl, ať věří, že ten, kdo to napsal, to znal lépe, a že nelze dost dobře opravit ona slova, pokud člověk nedospěje až úplně k jejich vlastnímu smyslu. Neboť jen tehdy, když k tomu nedospěje, mu to, co je vyjádřeno vhodně, připadá nevhodné. A takovým způsobem k ničení a ztrátě knih.“
Jakkoli tento úsudek není jistě vůči cenzorům tohoto Tereziina díla (otcům Jeronýmu Graciánovi a Diegovi de Yanguas OP) laskavý, je třeba uznat, že je přinejmenším „zajímavý“ (takto jej hodnotí Tomás Álvarez v mc), ne-li přímo pravdivý, a je proto dobré jej vzít v potaz. Ovšem k lepšímu pochopení toho, proč měli cenzoři vůči některým Tereziiným pasážím a obratům výhrady, jakého byly druhu, a také do jaké míry jsou leckdy opravdu jen nepochopením a spíše znehodnocením díla, je užitečné sledovat i tyto cenzorské zákroky. Proto o nich budeme v poznámkách informovat.
2 Anagramu JHS (Jesus hominum Salvator – „Ježíš, Spasitel lidí“) používá světice v záhlaví všech svých spisů (a rovněž četných dopisů) jako svou osobní pečeť. Uvede jej rovněž v záhlaví doslovu.
3 = inspiroval.
4 = od února 1577 trpí Terezie – jejíž zdraví bylo vždy křehké – znovu velkými bolestmi, srov. D 177,1nn.
5 Srov. Ž 18,8; Z předmluva,2.
6 Světice má na mysli především svou Knihu života (sepsanou někdy v letech 1562–1565), Cestu dokonalosti (jejíž dvě redakce spadají nejpravděpodobněji do let 1565–1567), ale zřejmě rovněž některé pasáže Knihy o zakládáních (která byla v té době rozepsána).
7 = že se budu jen pořád opakovat.
8 Světice píše toto dílo v době, kdy je její Kniha života již dva roky v držení inkvizice, a to ještě netuší, že se jejího navrácení vůbec nedožije; nešlo tedy o vůbec o neopodstatněnou obavu.
9 = slíbenou poslušnost.
10 = dne 2. června. Dílo napíše v rekordní době, neboť již dne 29. listopadu knihu dokončí (srov. H doslov,5), a to je ještě třeba navíc vzít v potaz přestávky v psaní (srov. 5H 4,1 + příslušná pozn.).
11 = otec Jeroným Gracián a doktor Alonso Velázquez, její tehdejší zpovědník a v budoucnu biskup v Osmě a arcibiskup v Santiagu de Compostela.
12 O + (mezi řádky) Católica Romana („římsko-katolická“). Jelikož jsou tato slova napsána jiným inkoustem, je zřejmé, že je světice dopsala později.
13 Podobné „prohlášení o pravověrnosti“ nalezneme rovněž v záhlaví díla Cesta dokonalosti (ovšem pouze v toledském kodexu!) a v předmluvě ke Knize o zakládání (srov. č. 6).
14 = mnišky klášterů tereziánské Reformy, tedy bosé karmelitky. Jedná se o podnět otce Graciána.
15 O abc: q; Terezie tedy nejspíš chtěla pokračovat slovem „že“, z něhož ovšem napsala pouze první písmeno a pak je přeškrtla.
16 O abc: por esta causa („z tohoto důvodu“).
17 Světice nás tím upozorňuje, že bude psát toutéž formou volného povídání si se svými mniškami, jak to již udělala v Cestě dokonalosti, a že bude mít na zřeteli tytéž konkrétní adresátky (v díle je osloví na 180krát!), jakkoli se jejich počet od doby sepsání předchozího díla mnohonásobně zvětšil. „Tato neobyčejná žena – píše Miguel de Unamuno – rozmlouvala pomocí pera.“
18 O (zdrobnělina) = un poquito.
19 Tuto Tereziinu touhu by měl i současný čtenář považovat za kritérium toho, do jaké míry čte plodně toto dílo on sám. Měl by se ptát: Vede mě tato četba k tomu, abych „alespoň o trošičku víc“ chválil Boha?
20 = něčeho takového prostě nejsem schopná.
