KARMEL - Hora Matky Boží

23. kapitola

Ve které se pojednává o založení Kláštera slavného svatého Josefa Karmelu¹ ve městě Seville. První Mše zde byla slavena na slavnost Nejsvětější Trojice roku 1575.²

1. Nuže, když jsem pobývala v tomto městečku Beas a čekala na udělení povolení Rady řádů k založení kláštera v Caravace,³ přišel mě tam navštívit jeden otec z našeho Řádu bosých karmelitánů, který se jmenuje mistr fra Jeroným od Matky Boží, který před několika málo lety přijal náš hábit, když pobýval v Alcalá,⁴ muž mnohého vzdělání a rozumu, ale i skromnosti, který byl provázen velkými ctnostmi po celý svůj život, takže se zdá, že si jej Naše Paní vyvolila pro dobro tohoto prvotního Řádu,⁵ poněvadž pobýval v Alcalá bez nejmenších úmyslů⁶ přijmout náš hábit, i když ne bez úmyslů stát se řeholníkem.⁷ I když totiž jeho rodiče s ním měli úplně jiné úmysly, vzhledem k velké přízni, jaké se těšili u krále, a vzhledem k jeho velkým schopnostem,⁸ on tyto jejich plány nikterak nesdílel. Když začal studovat, jeho otec si přál, aby studoval práva. On, třebaže byl velmi mladičký, však otce svými slzami⁹ přiměl k tomu, aby jej nechal studovat teologii.

2. Když už byl graduován jako mistr, vyjednával možnost vstupu do Společnosti Ježíšovy,¹⁰ a ti už ho dokonce považovali za přijatého, ale kvůli jisté záležitosti mu řekli, aby počkal několik dní. On mi řekl,¹¹ že veškeré pohodlí, které měl,¹² mu působilo jen trýzeň, poněvadž se mu zdálo, že toto není dobré cesta k Nebi. Vždy byl věrným svým hodinám vnitřní modlitby a jeho usebrání a mravopočestnost byly vždy výtečné.

3. V té době vstoupil jeden jeho velký přítel jako bratr do našeho Řádu, do kláštera v Pastraně. Jmenuje se fra Jan od Ježíše, rovněž mistr.¹³ Nevím, zda to bylo při této příležitosti jednoho dopisu, který mu napsal o vznešenosti a starobylosti¹⁴ našeho Řádu, nebo to bylo z principu,¹⁵ v každém případě mu skýtalo tak velké potěšení číst o něm všechno možné a přesvědčovat se o tom u významných autorů – takže říká, že mnohdy měl až skrupule, že kvůli tomu zanedbává ostatní studium, jak se od toho nedokázal odtrhnout – a věnoval tomu rovněž doby odpočinku.¹⁶ Ó, Moudrosti a Moci Boží, jak opravdu nemůžeme utéci před tím, co je Jeho Vůle! Náš Pán jasně viděl, jak velmi je zapotřebí pro toto Dílo,¹⁷ které Jeho Majestát započal, osoby tohoto druhu. Já Jej často chválím za Milost, kterou nám tím prokázal; neboť byť bych sebevíc chtěla prosit Jeho Majestát o osobu, která by zavedla pořádek do všech záležitostí Řádu v těchto jeho začátcích,¹⁸ nedokázala bych si vyprosit tolik, kolik nám Jeho Majestát v tomto otci dal. Kéž je požehnán navždy!

4. Nuže, i když byl ve své mysli velmi vzdálen záměru přijmout tento hábit, byl požádán, aby přicestoval do Pastrany probrat s převorkou kláštera našeho Řádu¹⁹ – poněvadž v té době ještě nebyl odtamtud přestěhován²⁰ – záležitost přijetí jedné mnišky.²¹ Jakých to prostředků používá Božský Majestát, vždyť kdyby se rozhodl tam odejít a přijmout hábit, narazil by třeba na odpor tolika osob, které by jej od toho zrazovaly, že by to nakonec nikdy neudělal! Ovšem Panna Maria, naše Paní, jejímž ctitelem je i on v krajní míře,²² se mu chtěla odvděčit tím, že mu dá Svůj hábit,²³ a tak si myslím, že to Ona zprostředkovala,²⁴ aby mu Bůh udělil tuto Milost, ba že i vlastním důvodem, proč jej přijal²⁵ a proč si tolik zamiloval Řád, byla tato Slavná Panna;²⁶ nechtěla, aby ten, který Jí tolik toužil sloužit, nevyužil příležitost, aby tento záměr konkrétně uskutečnil; neboť Ona má ve zvyku prokazovat přednostní Přízeň těm, kdo se utíkají pod Její Ochranu.

5. Když byl ještě chlapec, často chodíval v Madridu k jednomu Obrazu naší Paní, neboť k Ní měl velkou úctu – nepamatuji se ovšem přesně, kde to bylo; nazýval Ji svou Milovanou,²⁷ a bylo to opravdu velmi běžně,²⁸ co Ji takto navštěvoval. Jistě to tedy byla Ona, kdo mu u Svého Syna vyprosila²⁹ onu čistotu, ve které vždycky žil. Říká, že občas se mu zdálo, že má³⁰ uplakané Oči pro mnohé urážky, kterými je zahrnován Její Syn. Odtud se v něm rodil velký poryv touhy³¹ po záchraně duší a býval hluboce zasažen, když byl svědkem urážení Boha. K této touze po dobru duší má tak velký sklon, že se mu jakékoli strádání jeví malým, když se domnívá, že z toho mohou vzejít nějaké plody.³² To jsem ze své vlastní zkušenosti viděla³³ u značných strádání, kterými si prošel.

6. Nuže, Svatá Panna si jej přivedla do Pastrany takřka jakoby lstí,³⁴ neboť on se domníval, že tam jde opatřit hábit pro onu mnišku, a zatím si jej tam vedl Bůh, aby dal hábit jemu. Ó, skryté Záměry Boží, a jak si nás – aniž bychom to my sami chtěli³⁵ – disponuje, aby nám mohl udělit Své Milosti a aby této duši³⁶ odplatil dobré skutky, které vykonala, a dobrý příklad, který vždy dávala, a to, jak mnoho toužila sloužit oné Slavné Matce, neboť toto Jeho Majestát jistě vždy odplácí Velkými Odměnami!

7. Když tedy dorazil do Pastrany a vydal se promluvit s převorkou, aby přijala onu mnišku, a přitom to vypadá, jako by s ní mluvil v tom smyslu, aby si u našeho Pána zařídil, že vstoupí on sám. Když totiž ona viděla, že je jeho způsob jednání natolik milý, že většinou ti, kdo s ním jednají, si jej zamilují (je to jistě Milost, kterou dává náš Pán, a tak je všemi svými podřízenými³⁷ nesmírně milován, neboť i když neodpustí žádné provinění – jelikož toho si krajně hledí, a to s ohledem na růst zbožnosti – jedná s tak přívětivou líbezností, že se až zdá, že si na něj nikdo nemůže naříkat);³⁸ nuže, když se tedy oné převorce přihodilo to, co se stává ostatním,³⁹ zmocnila se jí velikánská chuť, aby vstoupil do Řádu, a řekla to i sestrám, aby si toho hleděly,⁴⁰ poněvadž je to velmi důležité – neboť v té době jich bylo velmi málo podobných⁴¹ či spíše takřka nikdo – a aby všechny prosily našeho Pána, aby jej jen tak nenechal odejít, nýbrž aby přijal náš hábit.

8. Tato převorka je velikánskou Boží služebnicí, takže se domnívám, že i jen její modlitba sama by byla Jeho Majestátem vyslyšena, čím spíše pak modlitba všech těch tak dobrých duší, které tam byly.⁴² Všechny si to totiž vzaly velmi na starost a posty, bičováním i modlitbou o to ustavičně prosily Jeho Majestát, a tak se Mu zalíbilo nám tuto Milost opravdu udělit; když totiž otec Gracián zašel do kláštera bratří a viděl tolik zbožnosti a ochoty sloužit našemu Pánu, a především, že jde o Řád Jeho Slavné Matky, které on sám tolik toužil sloužit, jeho srdce se začalo pozvolna klonit k tomu, aby se již do světa nevrátil. A to, i když mu Démon předkládal celou řadu značných obtíží, zvláště bolest, kterou by tím způsobil svým rodičům, kteří ho velmi milovali a vkládali do něj velké naděje, že jim pomůže postarat se o jejich ostatní děti – neboť měli hodně dcer a synů⁴³ – ale on ponechal tuto starost na Bohu, kvůli kterému opustil všechno,⁴⁴ a rozhodl se stát poddaným Svaté Panny a přijmout Její hábit. A tak mu byl dán k radosti všech,⁴⁵ zvláště mnišek a převorky, které za to velmi chválily našeho Pána, neboť jim připadalo, že Jeho Majestát jim tuto Milost udělil opravdu pro jejich modlitby.

9. Byl to rok zkoušky,⁴⁶ prožitý s takovou pokorou, jako kdyby byl jedním z nejmenších noviců.⁴⁷ Jeho ctnost se prozkoušela zvláště v době, kdy tam na nějakou dobu chyběl převor,⁴⁸ a jako představený⁴⁹ tak působil jeden hodně mladý a nevzdělaný bratr, a s nepatrným obdarováním, ba bez prozíravosti k vedení, a zkušenost také neměl, neboť to bylo nedávno, co on sám vstoupil.⁵⁰ Způsob, jakým je vedl, a umrtvování, která jim dával konat, byly opravdu přehnané; takže pokaždé⁵¹ se až divím, jak to mohli snést, zvláště podobné osoby,⁵² neboť bylo skutečně zapotřebí, aby jim Bůh dával ducha,⁵³ aby to snesli. A později vyšlo zřetelně najevo, že měl onen řeholník melancholii, a nikde;⁵⁴ i když je podřízený, je s ním trápení, čím spíše, má-li být představeným; poněvadž si jej velmi podrobuje jeho náladovost – protože jinak, dobrým řeholníkem on je – a Bůh občas dopouští, že se udělá tato chyba a představenými jsou ustanoveny podobné osoby, aby se zdokonalila ctnost poslušnosti u těch, které Bůh miluje.

10. Tak tomu nejspíš muselo být i zde, neboť touto záležitostí Bůh udělil otci fra Jeronýmovi od Matky Boží velikánské světlo co do věcí poslušnosti, aby uměl učit své podřízené, který se v ní⁵⁵ na počátku⁵⁶ musel sám takto procvičit. A aby mu nechyběla zkušenost ve všem, čeho je zapotřebí, měl tři měsíce před sliby velikánská pokušení. Ovšem on, jako dobrý kapitán, jímž se měl stát pro syny Svaté Panny, se jim dobře ubránil; neboť když jej Démon nejvíce skličoval, aby odložil hábit, bránil se tím, že sliboval Bohu, že jej neodloží a že naopak složí své sliby. Dal mi jisté dílko, které v oněch pokušeních sepsal, které mě hodně povzbudilo ke zbožnosti a je z něj zřetelně vidět síla, kterou mu dával Sám Pán.

11. Někomu se bude možná zdát nepatřičné, že mi sdělil tolik podrobností o své duši. Nejspíš to však chtěl Pán proto, abych to uvedla zde, aby On byl chválen ve Svých tvorech, neboť vím, že ani zpovědníkovi ani žádné jiné osobě nevyjevil tolik, jako mně. Občas jej k tomu vedlo nejspíš to, že mu připadalo, že když už mám tolik let, a asi i na základě toho, co o mně slyšel, že budu mít nějakou tu životní duchovní zkušenost. Jindy se stávalo, že jsme mluvili o jiných věcech, a on mi přitom⁵⁷ sdělil i tyto, jakož i jiné, které neuvádím, jinak bych se příliš rozepsala.

12. Samozřejmě, že jsem se přitom⁵⁸ držela hodně zkrátka,⁵⁹ aby jej to v případě, že se mu tato kniha dostane do rukou, nemrzelo. Nemohla jsem ovšem o tom mlčet víc ani se mi nezdálo dobré (vzhledem k tomu, že pokud to uvidí, bude to za značnou dobu), aby se nezmínil ten, který toho udělal tolik pro onu obnovu zachovávání prvotní řehole. Neboť i když není prvním, kdo s tím začal,⁶⁰ přišel právě včas, neboť mě už v té době leckdy trápívalo, že se vůbec začalo, kdybych neměla tak velkou důvěru v Boží Milosrdenství. Mám tím na mysli, s domy bratří,⁶¹ neboť domy mnišek – pro Jeho Dobrotu – až dosud vždy fungovaly dobře; a domy bratří také nefungovaly špatně, jen to vypadalo, že brzy zaniknou: jelikož totiž neměli vlastní provincii, byli řízeni obutými. Těm, kdo by je mohli řídit, jako byl například otec Antonín od Ježíše, který s Reformou začal, nedávali takovou pravomoc, a ani dosud neměli stanovy, které jim pak dal náš nejdůstojnější otec generál.⁶² V každém případě dělali, co se jim zdálo vhodné. Než je skutečně dostali, řídili se sami podle sebe, z čehož plynulo jen trápení, protože jedněm se zdálo to a jiným ono. Občas mě tím opravdu již unavovali.

13. Náš Pán to dal do pořádku právě prostřednictvím otce mistra fra Jeronýma od Matky Boží, protože ten byl ustanoven apoštolským komisařem a byla mu tak dána autorita a řízení bosých karmelitánů i karmelitek.⁶³ Sestavil stanovy pro bratry – neboť my⁶⁴ už jsme je měly od našeho nejdůstojnějšího otce generála, a tak je pro nás nesestavoval, nýbrž jen pro ně – na základě apoštolské pravomoci, kterou měl, a obdarování, jež mu k tomu dal Pán, jak už jsem řekla.⁶⁵ Hned poprvé, když je vizitoval, natolik uvedl vše do smysluplného pořádku,⁶⁶ že bylo zřejmé i navenek, jak mu přitom pomáhal Božský Majestát a že si jej naše Paní vybrala jako nástroj nápravy pro Svůj Řád; Tu já velmi prosím, aby mu,⁶⁷ spolu se Svým Synem, vždy prokazovala Svou Přízeň a udílela Milost, aby dělal pokroky v Jeho službě,⁶⁸ amen.