Životopis (10)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Šťastný život v Chacabucu
12. října 1910 se narodil poslední ze sourozenců, Ignacio. Juanita o něj ráda a láskyplně pečovala.
Otec byl po dlouhá období daleko od rodiny, pracoval na venkově, jeho obchody se však stále zhoršovaly. Rodina se brzy musí přestěhovat do ulice Esercito, stále v aristokratické čtvrti. Nový dům není tak luxusní jako dům v ulici sv. Dominika, ale způsob života zůstává dost vznešený, navzdory otcovým potížím.
Juanita každý po probuzení rozjímá, odebere se do kostela sv. Lazara, poté se vrátí domů na snídani a včas odchází do školy. Aby všechno stihla, musí vstávat velice brzy. "Každý den jsem šla k Přijímání a dlouho jsem hovořila s Ježíšem. Zvláště oddaná jsem byla Panně Marii, hovořila jsem s Ní o všem. Od onoho dne (prvního Svatého Přijímání) už pro mě pozemský život ztratil veškerou přitažlivost. Chtěla jsem zemřít a prosila jsem Ježíše, aby mě osmého prosince vzal k Sobě" (D 6).
Pan Miguel se mezitím stará o pozemky, které paní Lucie zdědila, pronajímá další část rozsáhlé "haciendy" a využívá možnosti obývat zděděné domy. Během léta přijíždějí i ostatní děti pana Eulogia se služebnictvem a Chacabuco znovu ožívá.
Filomena Cosi má za úkol přijímat panstvo, zatímco Luisa Farías, snacha Tomase Guerra, bývalého správce pana Eulogia, řídí přípravy na jejich přijetí. Filomena připraví dokonalý dům: chodby jsou naleštěné, dlažba umytá, podlahy pokojů a sálů se lesknou jako zrcadlo. Všechno je připraveno, rohy každého pokoje zdobí květy. Přijíždějí vozy tažené čtyřspřežím, každý doprovází mladík s párem náhradních koní na výměnu.
Když se blíží vozy panstva, rolníci smekají klobouk a správce Zoilo Guerra jim jde naproti, spolu s ním i všichni ostatní zaměstnanci včetně dětí, které čekají na děti svých pánů, své kamarády.
Otevřená vstupní brána je pro Juanitu bránou do ráje. S Rebekou a Luchem vystupuje z vozu. Tam čeká Sára Guerro, dvanáctiletá dcera správce, která je má velmi ráda a už se jich nemůže dočkat. Letmé objetí a rychle pokračují do domu, kde Juana s láskou zdraví všechny děti, sedláky i ženy. Poté pohlédne doleva, kde je kaple s vysokou zvonicí, a poklekne. Projde sloupovím hlavního vchodu, její oči spočinou na ochozu, dvoře, parku, polích a hřebeni And.
Andy tvoří hranici její země! Andy také budou místem, kde její život skončí. A pro Chilany se stanou jejím přízviskem.
Se sourozenci a bratranci a sestřenicemi prozkoumá všechny kouty domu. Půjde do kuchyně, kde pozdraví sloužící a zkontroluje, jak je všechno připraveno. Vidí dvůr mezi sadem a parkem, který od kaple oddělují vysoké cedry; je tam spousta kuřat, krocanů, slepic. Na zemi leží vodní melouny a další ovoce je na pletivu na slunci. Ve stínu loubí je pracovní stůl, židle z vrbového proutí, koše a rozprostřené vyprané prádlo...
Nejzajímavější je spíž: prostorná vybílená místnost s regály, kde jsou naskládány sklenice s marmeládou, sirupy a ovocem, s velkými dřevěnými nádobami obsahujícími cukr, mouku, fazole, čočku, a s krabicemi s mnoha druhy sušenek. V místnosti s cukrářskými výrobky jsou na stolech dorty a zákusky.
Děti se shromáždí v parku a baví se o svých plánech. Mezi "velké" patří Miguel Fernández Solar, Ignacio Domínguez Solar, Teresita Solar Vicuño a Lucita Fernández Solar. Stranou této skupiny je už nějakou dobu Francisco Javier Domínguez Solar, kterému už bylo dvacet let.
Mezi "malými" jsou Lucho, Juanita, Rebeka, Teresita Jaraquemada Astaburuago, Sára a další místní děti, které se postupně připojují s tím, jak ztrácejí ostych. Bude to nezapomenutelné léto. Později přijedou i další bratranci a sestřenice.
Během debat o tom, jaké skupiny se vytvoří, si nikdo nevšimne, že se Juanita vzdálila a odešla přes sad do dvora. Zastavila se u zadního vchodu do kaple a uchýlila se pod cedr, protože hledala klidné místo, kde by mohla myslet na Ježíše.
Když ale děti přeslechnou volání chův, které připravily teplou koupel, Juanita ihned přiběhne, protože si slíbila, že bude poslouchat. Umí už zachovávat rovnováhu mezi Božským a lidským: pokud jde o hru, je první, velmi živá a veselá, ale dokáže se i stáhnout a mluví s Ježíšem, aniž si toho někdo všimne.
