KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

ČTVRTÉ PŘÍBYTKY

1. kapitola

Pojednává o rozdílu, jaký je mezi uspokojeními a něhou v modlitbě a okoušeními, a vyjadřuje uspokojení nad tím, že jí bylo dáno pochopit, že mysl a rozum jsou odlišnými skutečnostmi. Je k užitku tomu, kdo je při modlitbě velmi roztržitý.¹

1. Aby se začalo povídat o čtvrtých příbytcích, mám pořádně zapotřebí toho, co jsem právě udělala, totiž odporoučet se Duchu Svatému a snažně Jej prosit, aby od této chvíle dál promlouval skrze mne On Sám, mám-li vyjádřit něco z těch příbytků, které ještě zbývají,² a to takovým způsobem, abyste to pochopily. Začíná se totiž jednat o nadpřirozené³ věci, a ty je jen velmi nesnadné⁴ dát na srozuměnou, pokud to neučiní Jeho Majestát Sám, jako se o tom napsalo jinde⁵ až po to, co mi bylo dáno tehdy pochopit (víceméně před čtrnácti lety).⁶ I když, zdá se mi, že teď mám ohledně těchto Milostí, které prokazuje Pán některým duším, trochu víc světla, ale i tak je ještě rozdíl umět to pak vyjádřit.⁷ Kéž to způsobí Jeho Majestát, má-li z toho⁸ vzejít nějaké dobro; a pokud ne, ne.⁹

2. Jelikož tyto příbytky již dospívají blíž k místu, kde přebývá Král, jejich krása je veliká, a jsou v ní věci tak jemné na pohled a na pochopení, že rozum není schopen, aby jen náznakem vyjádřil něco tak správně, aby to nezůstalo docela temné pro ty, kdo s tím nemají osobní zkušenost, neboť ten, kdo ji má, to naopak pochopí velmi dobře, zvláště pokud jí má hodně.

Bude se tedy zdát, že aby se dospělo do těchto příbytků, je třeba předtím žít po dlouhou dobu v těch předchozích.¹⁰ A i když obvykle tomu tak bývá, že v těch, o kterých jsme právě domluvily,¹¹ je třeba nějakou dobu pobýt, nejde o jisté pravidlo, jak jste již jistě mnohokrát slyšely. Pán totiž dává, kdy chce a jak chce a komu chce,¹² jelikož jde o Jeho Dobra, takže nikomu nepůsobí křivdu. *Mt 20,13*

3. Do těchto příbytků jen zřídka vstoupí jedovatá havěť,¹³ a pokud přece vstoupí, nepůsobí škodu, naopak zanechává duše se ziskem.¹⁴ A považuji za mnohem lepší, když vstoupí a vedou válku v tomto stavu modlitby;¹⁵ jinak by totiž Démon – pokud by tu nebyla pokušení – mohl klamat duši tím, že by se skryl za okoušení, která dává Bůh,¹⁶ a způsobit tím více škody, než když tu pokušení jsou, a duše by tolik nezískala. Přinejmenším tím, že by od ní oddálil všechny záležitosti,¹⁷ které ji mají posloužit k získání zásluh, a zanechal by ji v obvyklém pohlcení,¹⁸ neboť když jde o setrvalý stav,¹⁹ nepovažuji jej za bezpečný, ani se mi nezdá možné, aby v něm duch zůstával takto setrvale během tohoto pozemského vyhnanství.²⁰

4. Nuže, máme-li mluvit o tom, co jsem řekla,²¹ že totiž objasním rozdíl, který je mezi uspokojeními na modlitbě a²² okoušeními, mně osobně se zdá, že uspokojeními se mohou nazvat ty útěchy, které získáváme my sami svou meditací a prosbami k našemu Pánu. To pochází z naší přirozenosti, i když nakonec i k tomu pomáhá Bůh²³ (neboť takto je to třeba chápat ve všem, o čem budu tímto způsobem mluvit,²⁴ poněvadž bez Něj nejsme s to udělat nic),²⁵ *Jan 15,5* ovšem rodí se ze samotného ctnostného díla, které konáme, a nám se zdá, že jsme je nabyli svou námahou. A právem nám působí uspokojení, že jsme se zaměstnali podobnými věcmi.²⁶

Pokud to ovšem rozvážíme, tatáž uspokojení máme v mnoha záležitostech, které se nám mohou přihodit na zemi: tak například z velkého majetku, kterého někdo náhle nabude, nebo když se neočekávaně setkáme s osobou, kterou velmi milujeme, když se nám podaří zařídit nějakou důležitou záležitost a velkou věc, kterou nám všichni schvalují, když nějaká osoba, které se tvrdilo, že je mrtev její manžel nebo bratr nebo syn, vidí onoho dotyčného přicházet živého. Osobně jsem viděla prolévat slzy z velkého uspokojení, a dokonce i mně se to někdy přihodilo. Zdá se mi, že podobně, jako je tomu u těchto přirozených uspokojení, je tomu i s těmi, které nám dopřávají Boží Věci,²⁷ leč jen s tím rozdílem, že jsou ušlechtilejšího původu. I když ta druhá také nejsou špatná;²⁸ prostě, vycházejí z naší přirozenosti a ústí do Boha.²⁹

Naproti tomu okoušení začínají v Bohu a následně je zakouší i přirozenost, a duše se z nich radují, jako se radují ti, co byli zmíněni,³⁰ ba ještě mnohem víc. Ó, Ježíši, a jakou mám touhu umět se v tomto dobře vyjádřit! Neboť vnímám – jak se mi zdá – velmi znatelný rozdíl, ale navzdory svému vědění to nedokážu srozumitelně předat. Kéž to učiní Sám Pán!

5. Nyní si vybavuji jeden verš, který recitujeme při Primě,³¹ na konci posledního žalmu, kde se na jeho konci praví: Cun dilatasti cor meun.³² *Žl 119 (118),32* Tomu, kdo s tím bude mít bohatou zkušenost, to postačí, aby viděl, jaký je rozdíl mezi jedním a druhým;³³ tomu, kdo ne,³⁴ je zapotřebí víc.³⁵ Uspokojení, o kterých byla řeč, srdce nerozšiřují, naopak, obvykle se zdá, že je spíše poněkud svírají, byť se tak děje s veškerým uspokojením, že vidí, co se tím dělá pro Boha. Přicházejí však zkroušené slzy, které do jisté míry – jak se zdá – vyvolává vášeň. Já toho o těchto vášních duše vím pramálo – jinak bych se nejspíš dokázala vyjádřit srozumitelněji – a o tom, co pochází z této smyslovosti³⁶ a z naší přirozenosti, protože jsem velmi natvrdlá. Uměla bych to nejspíš objasnit, kdybych tím nejen prošla, ale i tomu rozuměla.³⁷ Velká věc je zde pro všechno³⁸ znalost a vzdělání!

6. Co zastávám na základě zkušenosti³⁹ s tímto stavem – myslím tím stav těchto obdarování a uspokojení při meditaci – je to, že pokud jsem začala plakat kvůli Pašijím,⁴⁰ nedokázala jsem s tím přestat, dokud mi z toho nepukala hlava. Pokud se tak dělo kvůli mým hříchům, totéž. Náš Pán mi tím prokazoval značnou Milost, u které nyní osobně nechci zkoumat, co je lepší, zda jedno nebo druhé.⁴¹ Leč jaký je rozdíl mezi jedním a druhým, to bych ráda uměla vyjádřit. U těchto záležitostí se občas stává, že k těmto slzám i k těmto touhám přispívá naše přirozenost a jaké je naše momentální rozpoložení. Nakonec ovšem – jak už jsem řekla⁴² – ústí do Boha, a to i kdyby se jednalo o toto.⁴³ A tak je třeba si toho velmi cenit, je-li zde ovšem dostatečná pokora na to, aby takové osoby chápaly, že jen kvůli tomu nejsou lepší. Nelze totiž poznat, zda jsou všechny tyto projevy opravdu účinky lásky, ale pokud jsou, pochází to od Boha. Z větší části mají tyto citové projevy zbožnosti duše z předchozích příbytků,⁴⁴ protože tam takřka neustále pracují rozumem, jelikož jsou zaměstnány přemítáním rozumu a meditací. A dělají dobře, protože se jim dosud nedalo více, i když by jim posloužilo, kdyby se občas věnovaly vzbuzování úkonů lásky a chválení Boha a kdyby se radovaly z Jeho Dobroty, a přály si, aby byl tím, kým je, a aby toužily po Jeho Cti a Slávě. A toto jak jen duše může, protože to velmi probouzí náklonnost.⁴⁵ A ať se mají hodně na pozoru, když jim Pán udělí toto druhé,⁴⁶ aby to neopouštěly kvůli dokončení meditace, jak to má zvykem.⁴⁷

7. Poněvadž jsem to zeširoka vylíčila na jiných místech,⁴⁸ nebudu to znovu uvádět zde. Byla bych pouze ráda, aby vám bylo zřejmé, že k velkému prospěchu na této cestě a při výstupu do příbytků, po kterých toužíme,⁴⁹ úspěch⁵⁰ nespočívá v mnohém přemýšlení, nýbrž v mnohém milování;⁵¹ a tak dělejte to, co ve vás bude víc probouzet lásku.

Možná ani nevíme, co znamená milovat, a ani bych se tomu příliš nedivila. Protože to nespočívá ve větším okoušení, nýbrž ve větší rozhodnosti toužit ve všem uspokojovat Boha a snažit se, nakolik jen jsme s to, abychom Jej neurážely, a prosily Jej, aby postupovala stále vpřed Čest a Sláva Jeho Syna a šíření katolické Církve.

Toto jsou známky skutečné lásky, a nedomnívejte se, že úspěch spočívá v tom, že nebudeme myslet na nic jiného, a že pokud byste se jen trochu rozptýlily, je všechno hned ztraceno.⁵²

8. Já sama jsem tímto bývala, totiž oním povykem myšlení,⁵³ občas nemálo stísněná, a bude to jen něco málo přes čtyři roky, co jsem ze zkušenosti poznala, že myšlení⁵⁴ není rozum.⁵⁵ A zeptala jsem se na to jednoho vzdělance,⁵⁶ a ten mi potvrdil, že je tomu tak, což pro mě bylo nemalé uspokojení. Jelikož je totiž rozum jednou z mohutností duše,⁵⁷ připadalo mi jako drsná věc, že by byl občas tak neposedný,⁵⁸ a myšlení obvykle skutečně poletuje jako o závod natolik, že jenom Bůh jej dokáže upoutat, když nás připoutá k Sobě takovým způsobem, že se zdá, jako bychom byli do jisté míry odpoutání od tohoto pozemského těla. Vnímala jsem – dle mého názoru – že mohutnosti duše jsou zaměstnány Bohem⁵⁹ a usebrány s Ním,⁶⁰ a na druhou stranu mě mé zneklidněné myšlení ohlupovalo.⁶¹

9. Ó, Pane, vezměte v potaz,⁶² čím vším si na této cestě musíme projít pro nedostatek znalosti! A je špatné, když se domníváme, že není zapotřebí vědět víc, než že máme přitom myslet na Vás, že se ani neumíme zeptat těch, kdo vše potřebné vědí, ba ani nechápeme, že je potřeba se ptát. A kvůli tomu se pak prochází strašlivými strádáními, protože si prostě nerozumíme. A tak o tom, co není špatné, nýbrž dobré, se domníváme, že je v tom mnoho viny.⁶³

Odtud pochází sklíčenost⁶⁴ mnoha lidí, kteří pěstují vnitřní modlitbu, a jejich nářky na vnitřní strádání (přinejmenším je tomu tak u značné části lidí, kterým chybí vzdělání), a odtud také často pochází melancholie a ztráta zdraví,⁶⁵ a dokonce i to, že se toho⁶⁶ úplně zanechá, protože si tito lidé nejsou vědomi, že je zde uvnitř celý vnitřní svět.

A tak jako nemůžeme zadržet pohyb nebe,⁶⁷ které spěchá veškerou možnou rychlostí vpřed, nemůžeme stejně tak zadržet běh svého myšlení, a my s ním hned ztotožňujeme všechny mohutnosti duše a zdá se nám, že jsme ztracené a že jsme špatně využily času, po který jsme před Bohem. A přitom je možná duše naprosto spojená s Ním v Jemu velmi blízkých příbytcích, a myšlení je přitom v podhradí, kde trpí útoky tisícera divokých a jedovatých šelem a tímto utrpením získává zásluhy. A tak nás to nemá ani uvádět do zmatků ani toho⁶⁸ nemáme zanechat, neboť právě o toto usiluje Démon. A většina z našich neklidů a strádání pochází z toho, že si nerozumíme.

10. Když toto píšu, všímám si velkého lomozu, který se odehrává v mé hlavě, neboť jak jsem na začátku uvedla,⁶⁹ kvůli němu mi přišlo takřka nemožné, abych splnila, co mi přikázali napsat.⁷⁰ Nevypadá to nijak jinak, než že se v ní nachází mnoho mohutných řek, a tam, kde se zrovna nevalí tyto vody, je spousta ptáčků a pohvizdování, a to ne v uších, nýbrž v horní části hlavy, kde – jak se říká – se nachází vyšší část duše.⁷¹ A u toho jsem setrvávala hodně dlouho,⁷² tím spíše, že se mi zdálo, že ono velké hnutí ducha směrem vzhůru se stále zrychlovalo.

Kéž se zalíbí Bohu, abych se mi v pokročilejších příbytcích připomenulo, že mám uvést příčinu tohoto jevu, poněvadž zde se to tolik nehodí.⁷³ A nijak mě by mě nepřekvapilo, kdyby se mi při té příležitosti Pán rozhodl znovu dát tuto bolest hlavy, abych to lépe pochopila. Neboť navzdory všemu tomu jejímu povyku mě při modlitbě neruší ani v tom, co zde vyjadřuji,⁷⁴ leč duše si setrvává naprosto celá ve svém klidu a lásce a touhách a jasném poznání.

11. Nuže, nachází-li se v horní části hlavy vyšší část duše,⁷⁵ jak to, že ji neruší? To vám osobně nevím; vím však, že je pravda, co říkám.

Působí trápení, nejde-li o modlitbu s vypojením smyslové činnosti, neboť tehdy⁷⁶ se žádný neduh nepociťuje. Bylo by ovšem hodně zlé, kdybych jen kvůli této překážce všeho⁷⁷ zanechala. A tak není dobře, když se kvůli těmto myšlenkám⁷⁸ znepokojujeme nebo když se tím trápíme, neboť vnuká-li je Démon, s tímto to skončí.⁷⁹ A pokud to pochází, jakože často pochází, z bídy, která nám, spolu s mnoha jinými projevy, zůstala po Adamově hříchu, mějme trpělivost a snášejme to pro Lásku Boží,⁸⁰ vždyť jsme rovněž tak podrobeny jídlu a spánku, aniž bychom je mohli vyloučit, což je značné strádání.⁸¹

12. Poznejme svou bídu a mějme touhu odebrat se tam, kde námi nikdo nepohrdne. *Pís 8,1* Neboť občas si připomenu, co říká snoubenka v Písních⁸² a opravdu nenacházím v celém životě nic jiného, o čem by se to s větší opodstatněností dalo říci. Protože všechna pohrdání a strádání, která může mít duše v tomto životě, jak se mi zdá, se ani zdaleka neblíží těmto vnitřním bojům.⁸³ Jakýkoli neklid a boj se dá snést, pokud nacházíme pokoj tam, kde žijeme, jak už jsem uvedla.⁸⁴ Abychom ovšem chtěly dojít odpočinku od tisícera strádání, která jsou na světě a aby nám přitom Pán ráčil připravit tento odpočinek a aby překážka byla v nás samotných, to jistě nemůže nebýt velmi bolestné a takřka nesnesitelné.⁸⁵ Proto nás, Pane, přiveďte tam, kde námi nebudou pohrdat tyto naše ubohosti,⁸⁶ neboť občas to vypadá, že si z duše tropí žerty. Ba, i v tomto životě ji od toho osvobodí Pán, a to, když dospěje do posledního příbytku, jak ještě řekneme, dopřeje-li nám to Bůh.⁸⁷

13. A nejspíš ne všechny budou tyto ubohosti působit tak trápit ani je nebudou tak přepadat, jako se to po mnoho let dělo mně, protože jsem byla tak ubohá, takže to až vypadá, jako kdybych se chtěla mstít sama sobě.⁸⁸ A jelikož pro mne je to tak bolestná záležitost,⁸⁹ říkám si, že tomu tak třeba bude i pro vás. A tak nedělám nic jiného, než že o tom znovu a znovu mluvím, abych vám aspoň občas dokázala dát na srozuměnou, o jak nevyhnutelnou věc se tu jedná, a abyste kvůli tomu nebyly neklidné a sklíčené, leč abychom nechaly tuto mlýnskou západku klapat,⁹⁰ a dál si přitom mlely svou mouku tím, že necháme pracovat vůli a rozum.

14. Tato překážka⁹¹ je někdy větší, jindy menší, v závislosti na zdraví a obdobích. Ať to ubohá duše snáší, i když na tom nemá vinu, vždyť se jistě dopustíme jiných vin, takže je důvod, abychom měly trpělivost. A protože nestačí to, co čteme, a to, co se nám – které tak málo víme – radí, totiž, abychom si těchto myšlenek nevšímaly, nepřipadá mi jako ztracený všechen ten čas, který vynakládám na to, abych to lépe objasnila a v této záležitosti vás utěšila. Ovšem dokud nám Pán neráčí darovat Své Světlo, pramálo to prospívá. Je ale zapotřebí a chce to tak i Jeho Majestát, abychom se chopily prostředků a porozuměly si a rovněž tomu, co působí slabá⁹² obrazivost a přirozenost a Démon. Nepřipisujme za to vinu duši.