KARMEL - Hora Matky Boží

Marie od Svátostného Srdce Ježíšova (1924 - 1941)

1. 
Máj nám zvěstuje rozkvět a mládí. Srdce a vše, jež mělo patřit Bohu, dali zemi. Žijí zde bez štěstí, neboť země jim je dát nemůže, a duše touží vzlétnout vzhůru do výšin Věčné Lásky. Dosáhnout Boha je těžké, ale nedosáhnout Boha je strašné. Buď je Bůh mou Budoucností, nebo nemám budoucnost. Raději vše ztratit a Tebe nalézt, nežli Tebe ztratit a vše a nalézt.

2. 
Omlouvej chyby jiných. Byla bys lepší, kdyby Ježíš nestál se Svou Milostí stále u tebe? Co je ti po tom, jací jsou ostatní? Hleď být jim vzorem a ukaž jim, kde mají hledat pravé krásy života. Víš-li něco, pomlč o tom - nesluší se o chybách jiných mluvit. Raději se za onu duši modli. Hleď vždy všem prokázat dobro, zvláště těm, kteří ti ublížili.

3.
Bližní. Tvůj přítel, na němž máš ukázat svou lásku k Ježíši. V každém spatřuj Ježíše. Musíš mít velké srdce, aby všichni dostali. Buď ochotna vše dát, vše obětovat a vytrpět pro Něho. Chtěj získat nesmrtelné duše. Kdo chce být věčně šťastný, musí se cele dát.

4. 
Trpíš snad, Tvá modlitba je tak suchá, tak unavující, chceš do ní vložit celou svou lásku, a zatím jsi jako v poutech, čiň, co chceš, a nemůžeš dosáhnout větší horlivosti. Jsi unavena, jsi nemocná, a stále ti něco našeptává, povol, nepřepínej své síly. Není třeba tolik se modlit. Ohlížíš se, kdo k tobě rozmlouvá, stáváš se roztržitou. Nemyslíš, že je lepší přijmout s úsměvem tu roztržitost? Když nedovedeš podat Mu modlitbu naplněnou láskou, podej Mu tuto roztržitost z lásky.

5. 
Tolik se těšíš na modlitbu, nemůžeš se jí dočkat, když konečně smíš své sepjaté ruce pozvednout k Nebesům, jsi náhle sražena svou bídou a nicotností dolů, jako by pro tebe bylo vše uzavřeno. Pohlížíš na ten ubohý výsledek a zůstáváš v rozpacích stát. Budeš též ronit slzy? - Ne, vrhni se na Jeho Srdce a podávej Mu lásku. Jen tolik můžeš Jemu dát, kolik ti On dal.

6.
Důvěřuji v Tebe a svěřuji se Ti. Vím, že je Tvá Vůle, abych v ničem nenalézala radost, ani v modlitbě. Mám pít kalich, který jsi mi připravil v celé své hořkosti. Přijímám nyní s úsměvem každý způsob Tvého pokoření a vše, co se bude dít v mém srdci, ať při oběti nebo modlitbě, podám Ti jako dar, který jsi mi ve Své Lásce připravil. Miluji modlitbu, ač jsi mi ji učinil hořkým soustem.

7.
Jsem ochotna dát Ti vše, své zdraví, svou krev i svůj život. Jen zachraň duše.

8.
Maria, Bytost po Bohu Nejkrásnější, úzce spojená s Nejsvětější Trojicí. Její Záře Čistoty, Lásky a Svatosti uchvacuje mé srdce. Jsem Její dítě... smím za Ní kráčet, nechat se Jí vést. Nechce nic jiného, jen Jeho Jediného. Dává Mu Své vše, slib Panenství. Země ztratila cenu, zde jedině Bůh naplňuje Život Marie, žije jen pro Něho, žije stále s Ním. Naprostá zde Soustředěnost, Nejhlubší Pokora. Ježíš touží být Služebnicí Své matky. Milosti plná, zahrnutá Láskou Boha Otce, Vyvolený Svatostánek Boha Syna a Snoubenka Ducha Svatého.

9.
Co jsi Ty, Bože - a co jsem já! Tys Věčný, neskonale Milosrdný, já pouhé nic, Tys mé Vše. Bůh, Duch, Podstat duchovní, nesmírně Krásný, Dokonalý, přesahuje náš rozum. Je Mocným Pánem, vše (stvořené) je bezmocné.

10.
Tolik ceny mají naše skutky, kolik ceny mají naše pohnutky k nim. Jaká vznešenost, nechat se vést láskou. Láska mne nutí, posílá přímo za Bohem a Bůh mne vábí. O tolik pokročíš, kolik se zapřeš.

11.
Chudoba - neznamená být žebrákem, nýbrž dát všemu pozemskému křídla a nechat se vznášet vzhůru k Věčné Lásce. Vše, co máš, je vlastnictvím jiných jako tvým. Každý smí vzít tvé věci, má na to plné právo. Těš se i z toho, smíš-li postrádat i potřebné věci. Je-li ti něco odňato - daruj to. Požádá-li tě někdo o něco, ochotně půjč. Nevyptávej se, nač toho žádá.

12.
Čistota neznamená zříci se lásky, nýbrž mít lásku velkou, plnou Boha. Čistota je důstojnost. Tělesné radosti nejsou to nejkrásnější. Chceš-li si zachovat čistotu, musíš být svým pánem. Mravní čistotu si vybojuje jen duše spojená s Bohem. Tím krásnější naše budoucnost, čím nevinnější mládí. Nechť je pohled do našich duší čistý a ať se v něm zrcadlí celé Nebe. Jak krásné je čisté srdce, studánka křišťálové vody, ve které se zrcadlí Nejsvětější Trojice. Buďme květinkou, která zdobí pokoj. Při ní se lépe dýchá. - Hleď zůstat královnou, nenech si strhnout korunu. Ve velkou osobnost vyroste jen ten, kdo má čisté srdce. Všude noste s sebou radost a mládí. - Čistá dívka je jako anděl.

13. 
Bože, dej, ať moje srdce je nedobytným hradem. Maria, Ty buď vždy mým Vzorem, ať šlápnu na hlavu hadovi, jako jsi to učinila Ty, Něžná Paní, Oděná Sluncem, skryj mne pod Svůj Plášť, u Tebe chci hledat vždy útočiště.

14.
Poslední záblesky mé vůle musí zmizet. Ježíš nastupuje Svou Vládu. - Jeho Vůle musí být mým životem.

15. 
Bůh je s tebou všude, není místa, kde by s tebou nebyl, kde by tě nechránil. Je všude přítomen Svou Podstatou, Přítomností a Svou Neskonalou Láskou. Bůh se nikomu nevnucuje, čeká u dveří srdce a klepe, nečiní násilí, nepáčí dveře, čeká, klepe. Sláva Tobě, Velký Bože, jenž jsi stvořil tento svět. Můj Bože, dej, ať ve všem vidím jen Tvou Lásku, ať žiji stále ve Tvé Přítomnosti. Mé srdce Ti budiž stále otevřeno, jen Ty buď mým Pánem, já Tvou pokornou služebnicí. Všude je se mnou Bůh, Nekonečný Bůh mé duše.

16.
Pokud se poslušnosti týče, nikdy nepřemýšlejme, proč to nebo ono se nám přikazuje, nýbrž přemýšlejme, jak bychom to co nejdokonaleji splnili. Čím více budeme duchovně růst, tím více se bude náš život zjednodušovat co do důvodů jednání; bude to vždy vyvěrat čím dále tím více z Boha.

17.
Poslušnost je nade všechny ctnosti. Je pokáním rozumu a vůle. Čím jsme pokornější a poslušnější - tím jsme podobnější Kristu. Poslušnost je s léty těžší, čistota je s léty lehčí. Buď v poslušnosti rychlá, každé přání buď pro tebe rozkazem.

18.
Každá duše, chce-li, aby ji měl Bůh rád, musí mít něco z Ježíše Krista. Nemůžeme se Mu rovnat ve Svatosti, Moudrosti, ale můžeme Mu být podobní v Pokoře a Tichosti. - Kristus tolik trpěl a nechtěl, aby to druzí věděli. Ježíš - Bůh mlčel, když se jednalo o Jeho Život.

19.
I toho, kdo je ti nesympatický, miluj  a chovej se k němu laskavě. Buď svou paní, vše nižší postav do služeb vyšších. Ne co lahodí přirozenosti, ale to, co prospěje duchovnímu blahu.

20.
Naše chudoba je velikým tajemstvím. ...Nejeví se v chudém oděvu ani ve vyhublosti těla, ale v chování osoby zbavené sebe. Všechno naše já se musí ztratit, abychom mohli pojmout Boha.

21. 
Konat vždy opak přirozenosti.
Trpělivě naslouchat řečem, které mne vůbec nebaví.
Co nejvíce soustředěna.

22.
Nezáleží, jak velký skutek, ale kolik lásky jsi v něj vložila. I maličkost se stává velkou, vložila-li jsi velkou lásku. Mnoho jsi vykonala, miluješ-li mnoho. Hledej vždy jen Slávu Boží, na sebe musíš zapomnět.

23.
Jsi nic - sama nic nezmůžeš. Buď bezmocným dítětem, jen maličkým se Bůh zjevuje. Poslední kousek cesty musíš kráčet utrpením. - Vytrvale snášet sebe sama, jedině tak možno dosáhnout těch největších výšin: K vrcholům dokonalosti není jiné cesty než uznat propasti vlastní nicoty. Musíš vypít až na dno kalich své nemohoucnosti. Nejkrásnější je nechat se vést od okamžiku k okamžiku.

24.
Dívej se mnoho na Krista, a pak dáš svému okolí něco z Krista. Ježíš ať kráčí stále s tebou. Ježíše lze spatřit ve všem, je stále tak blízko, že není třeba Jej hledat.

25. 
Je nutno naučit se souhlasit i se svou křehkostí. Naše slabost je nám nezbytnou. Čím více chceme dosáhnout, tím hlouběji musíme sestoupit do propasti své bídy, nicoty a ubohosti. Jen v slabosti se síla zdokonaluje.

26.
Ježíši nemůžeme způsobit více Radostí, než ...chtít uchopit a s radostí přitisknout na své srdce to, co právě nechci, co je opakem mé touhy. Šťastný je ten, kdo dal sebe cele Ježíši. Vždy stane se to, co já chci, protože nechci nic jiného, než to, co chce Ježíš. Pravá nezištnost spočívá v tom, když nechceme ani v obětech být uspokojeny, když s radostí pohlížíme na ubohé výsledky svých tužeb a námah. Naší radostí je vše, co žádá po nás Ježíš.

27.
Všichni vykonali v životě jednou něco dobrého. Hledej vždy v životě, co jest krásné. Každý člověk je Jeho Dílem - je Jeho Obrazem. Buď si toho vždy vědoma. Nevidět, co je špatné na druhém. A když ti někdo ublíží, přemýšlej, co dobrého mu za to uděláš.

28.
Není zde sebelásky, Ježíš chce sloužit jiným. Zapomíná Sebe, nedbá Sebe, obětuje se. Jen o to Mu jde, aby byl s Ním spokojen Otec, ne co říkají lidé. Ježíš má v Moci Sám Sebe, nedá se strhnout k nízkému slovu nebo činu. Srdce Ježíšovo, Potupami nasycené, a přece Krásné... Velebnost v každém Slově. Nebyl ze světa, ale neodmítal ho od Sebe.

29.
Konal jsi vždy Vůli Toho, jenž Tě poslal. Jsi Pravda, Cesta a Život. Tvé Srdce - centrum všech Ctností. Náplň vší Dokonalosti a Svatosti. Jen to je na zemi dokonalé, co je napodobení Srdce Kristova.

30.
Poznávám, že je pro duši nutno zakoušet temnotu a vyhnanství. V ní dokonale poznáme svou bídu a Něžnou Lásku Ježíše. Jak mnoho přináší tato vyprahlost duši síly a pokoje... Jen nikdy nezoufat, vždy s důvěrou, ničeho se nebát, neboť právě v těch chvílích je nám Ježíš nejblíže. Kolik štěstí zakouší duše po tuhých bojích.

31. 
Maria, první Svatostánek. Okolí to netuší. Žije jen pro Svého Boha. Tak Velká jsi nyní, Maria. Nemyslíš na to, spěcháš pomoci tam, kde je třeba. Odcházíš s chvatem na hory ke Své tetě. Chceš být Služebnicí. Všechna ta Skromnost nedovede utajit Tvou Velikost. Sotva vcházíš do domu tety, již jas slunce, který v Tobě přebývá, oslňuje okolí. "Zdrávas, Maria, Milosti plná," pozdrav Alžběty. Známo je Tajemství Mariino. Maria dává nyní docela průchod Citům Srdce: "Velebí Má Duše Hospodina, že shlédl na Ponížení Své Služebnice." Stojí nyní vysoko nade všemi ženami, děkuje Bohu za všechnu Lásku, kterou Ji zahrnul.