Komentáře k zápasům
Očima soupeře Emotikona smile
Vlašim A - Roztoky 1:3 (-15,–22,19,–20), 0:3 (-23,–14,–12)
Po čtyřech porážkách jsme jeli do Vlašimi odvrátit propad v tabulce. Ve významný den, kdy Dušan oslavil 60té narozeniny jsme se chtěli vytáhnout. V šatně si vzal Můra slovo a na malé tabulce zopakoval varianty obranného rozestavení a možřnosti hry. Ukázalo se totiž po mynulých zápasech, že jak už jsme starší, zapomínáme a je třeba si tyto pokyny znovu oživovat.Na blok šel Dodo s Jirkou Šplíchalem na smeč MPík a Můra a na univerzála Matas a na libero Krejza. Od začátku zápasu se nám dařilo skvěle soupeře blokovat a je třeba pochválit i výkon v poli, kdy všichni brali balóny přesně tam, jak se má. Nespadla nám ani jedna smeč a až na menší zakolísání ve třetím setu jsme vyhráli zaslouženě.
Do druhého zápasu nastoupila Vlašim odhodlaně, celý set vedla a prakticky až do koncovky to s Roztockými nevypadalo dobře, jenže trpělivá hra a precizní bloky znovu vedli k úspěchu a vítězství 25-23. V dalších setech už byla rezignace domácích velká, až ironicky krutá. Jsou to bezva kluci a vždycky je fajn se s nima potkat. Hráčem utkání byl vyhlášen Jindra.
Článek z kolínského deníku
Vlašim - Roztoky 0:3,1:3
Babicovy dobroty aneb každému,co jeho jest.
Představa posledního sobotního dopoledne,stráveného ve společnosti dalších devíti (osmi,sedmi) kuchařů, ve mne již v pátek vyvolala chuť na pravý řízek s bramborovým salátem. Než jsem stačil učesat svých zbylých pět vlasů děda Vševěda,probudila se ve mne ještě navíc neřízená touha po tataráku a pořádně česnekových topinkách.
Takto vybuzen svými slábnoucími chuťovými pohárky, jsem v ranním víkendovém čase dorazil, pln očekávání, do šatny ,provoněné hřejivou emulzí a týden nemytýma nohama spoluhráčů. Moje představa pořádnýho žrádla však vzala za své po několika prvních úderech , následujících počáteční hvizd rozhodčího. Zase jsem dojel na svoji vlastní představu ideálu,který se rekrutuje ze všech ostatních hráčů,kromě mne. Pouze již několikráte prověřená, bezuzdá vrozená skromnost, měla za následek naservírované menu. Řízek byl,ale z tempehu a navíc opečený na vodě z Želivky. No a když se k tomu přidal na talíři je ště očekávaný bramborový salát bez majolky a s ředkvičkama místo salámu,tak nemohlo být nic očekávanějšího, než ,že tuto manu strávil soupeř vcelku velice brzy a bez nějakého většího úsilí.
Následovalo krátké odpočinutí při konzumaci Pardálu a Budvaru, kdy se snaha po psychologickém rozvratu pevně uhnízděných myšlenek na předčasnou kapitulaci, po zalití alkoholem, setkala s očekávaným výsledkem.
Dvouchodové menu pokračovalo tatarákem,který sice nebyl okořeněn dle očekávání,ale jelikož jeho základ tvořilo již tužší maso starších kusů,byla konzumace protiháčů poněkud složitější, než při pojídání řízku se salátem. A tak nakonec sice došlo ke spořádání celého servírovaného chodu,avšak určité náznaky tlačení v žaludku byly u konzumentů protistrany zaznamenány.Zvláště k tomu přispěly ingredience, dovezené z Týnce: zasmrádlé vajíčko, vyčihlý česnek a prošlá hořčice.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, tedy nemohl být vyhlášen jiný hráč zápasu, než Viktor "Hvězdář" Votruba, který se tohoto rautu raději vůbec neúčastnil, když zcela neočekávaně a bezprecendentně přerušil komunikaci se základovou kuchyní. Radost jsme z toho neměli ani my,ani Jirka Babica a proto mu patří po právu tento hrdý titul.
Toto vyhlášení také rozkrývá tajenku,který hráč se stal očekávaným hráčem sezóny! Ano,byl to ten ,který se nikdy hráčem zápasu nestal,mistr průměrnosti, vzor nás všech ostatních, jediné účko ,které se nemusí nikdy, ale opravdu nikdy rozcvičovat - a to je Míra JURY Jurásek!!!
Nezbývá, než poděkovat a pogratulovat všem Vám,kteří jste sezónu úspěšně zvládli (nám 10-ti statečným). DÍKY KLUCI!!!
No a s Mírou se rádi uvidíme 6.6. na ukončení sezóny na kurtech ,kdy už dopředu hlásím, že Viktorova meruňka došla a tak jsme v očekávání.....
Mladí a neklidní,staří a úspěšní aneb
Rakovník - Vlašim 3:0,0:3
Svět se zařazením pátého rychlostního stupně se řítí do námi kdysi nepoznaných a netušených lokalit, do éry,kdy od jednoduchého jsem dávno přešli ke složitému, kdy Zelenou louku nahradily počítačové hry, kdy mobilní telefon je prodlouženou rukou každého "cool" či "happy" mana místo hřebenu v kapse na prdeli.
Jak ale vlastním přičiněním lze bleskurychle přejít z režimu online do režimu offline ukázala naše nastupující generace na půdě soupeře, kam jsme se vydali na celodenní výlet přes celý kraj.
Po krátkém vstupním intermezzu, zaviněném Jogurtovým blokem, který držel soupeře v patřičné úctě a vzdálenosti, počala naše "mládež" rozjíždět své volejbalové složitosti, kombinace na hraně , oscilující mezi fikcí a realitou. Řečeno srozumitelně, chytli jsem onen výrazně kratší konec provazu a než jsem za něj stačili pořádně zatahat, seděli jsme v patře na Bakalářovi bez zisku jediného setu a bez iluzí.
Zatímco uhrovité tváře mlaskali nad smaženým sýrem a hamburgrem, plešaté zvrásněné palice pokorně zůstaly u utopneců a klobásy.
Hala,stavěná ve slohu výstavby Havířova na pomezí socialistického realismu se sklonem k futurismu, dýchla na naši starší část týmu svoji prostorovou megalomanií a dala nám vzpomenout na chvíle, kdy onen hřeben na prdeli, vhodně vykukující na zábavě při skladbách mladých Olympiců, dokázal rozněžnit dívčí srdce víc než facebookové chatování.
Výsledek se dostavil. Vrátili jsme chod času proti pohybu hodinových ručiček, nechali jsme adolescenty domlaskat hamburgra na střídačce a nastoupili byť se stařeckým odhodláním ,ale i s výrazně jednodušší herní taktikou. Náhradní nahrávač využil všech svých zkušeností, nabytých za čtyři desetiletí trmácení se mezi sprchami,hadicemi a konvemi všech myslitelných středočeských kurtů a hal a obohatil herní kombinace - vysokým normálem a ještě vyšším metrem. Touto taktikou jsme pak zřejmě zaskočili nejen soupeře, ale i sebe, protože po hodině hry jsme bez ztráty setu tentokrát vyhráli my a ani jsme nevěděli vlastně čím a jak.
Vzhledem k vítězství stáří nad mládím se stal hráčem utkání a to po právu - Michal "Jogurt" Ištvánek.
Vlašim - Tuchlovice 0:3,3:2
Můj milý deníčku ... aneb "Život na kře"
Sobota 10:13 - Unášena studenými proudy, začíná se nám vratká pevnina pod nohama opět povážlivě pohupovat.
10:15 - "Neshlukujte se do jednoho prostoru", volám. Marně.
10:20 - Neutuchající poryvy sněžné bouře bičují trosečníky zcela bez milosti.
10:35 - Oceán je všude kolem a záchrana? V nedohlednu.
10:40 - "Né z prostředka doprava, ale jen doleva",vydávám příkazy. Avšak tyto jsou již jen zbožným přáním,než aby skutečně dorazily
k CNS příjmece a jedno jestli jde o Slávu,Honzíka,Davida....
10:55 - Skoro hodinu balancujeme na hraně mezi spásou a pohlcením. Poslední zbytky potravy již dávno spadly do útrob predátorů
a zoufalé pohledy střídá výraz krvelačnosti k vzájemnému pojídání.
11:10- Ne,nemám strach, jsem zde nejstarší a mé maso je již příliš tvrdé a bez možnosti ohně nepoživatelné.
11:25 - Už i já počínám zálibně pokukovat po líčkách benjamínků naší výpravy.
11:50 - Člověk vydrží hodně a tak ještě nepropadejme beznaději, okusuji si poslední zbytky nehtů na rukou.
12:20 - Zimnice, horečka, zimnice, horečka.
13:10 - Dívám se do zsinalých očí mého letitého druha, zkušeného navigátora.Došla poslední "meruňka",a nevidím už ani zde jiskřičku
naděje.
13:25 - Netečný výraz spoluplujících pozvolna utlumuje poslední známky pohybu. Infarkt i mrtvice jsou prvními očekávanými hosty
v mém těle.
13:55 - Avšak ??? Co to ? Ten malý,malinký plamínek pojednou přeci jen dostává alespoň naději v podobě blížící se pevniny.
14:20 - "Hurá", nekoordinovaný zvuk z hrdel, rozpraskaných solí se rozhléhá do nekonečné krajiny. I přesto, že mi už dávno došla
diuretika, močím radostí!!!
Nejneužitečnější člen výpravy : Honzík Navrátil.
Za povidlovým fičákem aneb "Klucí,počkejte na mě" !
Benešov - Vlašim 3:0,3:0
Odveta prvního "novodobého" derby z 22.11.2014 došla svého naplnění se vším všudy.
Co tomu předcházelo ?
Do města našeho rivala dorazila sestava Vlašimi hvězdicovou jízdou ze všech možných směrů.
Přijeli nejen pánové z Prahy, vidláci z Vlašimi a hvězdář z planety Gurun, ale dorazil i poslední představitel
volejbalu z Posázaví, vyzbrojen jako vždy baterií Bráníků.. Soupiska se nám zaplnila až po okraj a s podporou mnoha našich fandů
jsem se pustili od úvodního hvizdu do boje o další vítěztsví v derby, kterým bychom statistiky přiklonili na naši stranu.
Úvodní set napovídal tomu, že strávíme v okresním městě celkem dlouhý sobotní den. Ke konci nás však opustilo štěstí
a sluší se dodat, že pouze a právě jen v tomto úvodu jsem si ho trochu více zasloužili.
Od začátku druhé sady jsem jej už po hale marně hledali a oči v sloup napovídali čím dál tím více výměně štěstí za pocit marnosti.
Na vině byl jednak soupeř, který nás pozvolna začal nemilosrdně vyučovat ve všech herních činnostech a také se rozjel proti nám válec
naplněný až po okraj vlastními chybami. Proti takovémuto spojení se nedalo schovat ani v tak veliké hale a tak jsme již vbrzku seděli na obědě u Kovářů. Výhodu toho, že byl ještě neproškrtaný jídelní lístek, využilo pramálo našich chlapců , neboť touha po salámu s cibulí byla provázena zbožným přáním, aby nám tato mana pomohla k obrodě našich schopností.
Druhé dějstvá odkrylo svoji oponu, na kapitánském můstku seděl pevně a neochvějně nenahraditelný mořský vlk Viktor a bez zaváhání vedl svoji fregatu k cíli. Naše bárka se od počátku začala zmítat v hustých vlnách, plných povidel a bylo jen otázkou času,,kdy se potopí. A tak nakonec zvolání Honzíka : "Klucí, počkejte na mě", by mohlo být oním vystižením celého derby. Nejen, že na něj nepočkali spoluhráčí, ale nějak k tomu čekání nebyl tentokrát nakloněn ani soupeř.
Takž patří blahopřání klukům z Benešova, kteří nás tentokráte přehráli a vyrovnali stav derby na 2:2 s přáním, abychom se setkali zase příští sezónu znovu, protože lepší se otírat o špičku nože, než se vyvalovat na prázdné pláži.
Hráče utkání je tentokrát těžké vyhlásit. Snad naši diváci, kterých na nás přijelo z Vlašimi víc, než za celou sezónu doma? Ne,ne, protože bychom je rádi uvítali v takovém počtu i u nás! Nebo Špony? Když jsme naposledy doma nahráli na kameru aktivní zalívkový blok Slávy, který dopadl těsně před jeho nohy,myslel jsem si, že už větší scifi být nemůže. Nyní vidím, že to bylo předčasné hodnocení. Může. Šponyho aktivní zalívkový blok dopadl na jeho tkaničky a to je víc a proto se stává hráčem utkání : Martin Šponar !
Pro všechny členy družstva : kdo dobře počítá, ví, že je 9 utkání, každý to vyhrává jednou a je nás celkem 10. Z toho není složité si dovodit, že ten ,kdo tady nebude napsán ani v jednom utkání, se stane hráčem sezóny! A to nebude zrovna levná záležitost!!! Takže dobře čtěte, vyhodnocujte, přizpůsobte tomu své výkony a hodně zdaru do závěru soutěže!!!
Vlašim - Dobřichovice "B" 3:0, 3:2
První klapka dalšího nekonečného seriálu padla úderem desáté hodiny v sobotu 21.2.2015 a jejím svědkem byla vlašimská sokolovna.
Místní tvůrci se rozhodli rozšířit seriálový trh, již tak přesycený tisícidílnými sladkobolnými tématy, novou perlou, která nabízí divákovi jasně vymezené atributy a tak ani po roční pauze nepřijde seriálový fanda prakticky o nic.
Jelikož je tvůrčímu týmu k dispozici jedna kamera, upevěná čtyřmi šrouby ve zdi, je místo děje prakticky vymezeno obélníkem o rozměru cca 24x16 metrů, osvíceným maximálně 9 zářivkami (pokud neprasknou) ve vlašimské sokolovně. Také co se týká hereckého obsazení, nemusí diváka ani zde znepokojovat jistá nepřehlednost postav s ohledem na narůstající počet dílů. Stálý herecký ansámbl tvoří 9 jasně vyprofilovaných aktérů, u nichž nehrozí záměna ani při shlédnutí v alkoholovém opojení a ani při slabší kvalitě obrazovky. Záhadnou, až přímo "hopkirkovskou" postavou zůstává desátá osoba, která vys tupuje vždy v bílém, nehýbe se a je k divákovi stále otočená zády. Vnímavý pozorovatel včas prohlédne, že se jedná o herce mimořádně obdařeného nonverbální gestikulací.Tajemství této postavy je zahaleno celou dějovou linkou , kdy divák v touze po odhalení je přikován k obrazovce i pro díly další. V jednotlivých dílech pak vystupuje další komparz, doplňující již tak pochybné herecké kvality hlavních hrdinů svými bezvýznamnými štěky.
Nejslabším prvkem tvůrců , který odkryl již první natáčecí den, zůstalo žánrové vymezení seriálu a charakteristika jednotlivých postav.
Před první přestávkou se dvě klapky ubíral děj v akčním stylu, aby po třetím zvolání "Klapka,jedem" z úst asistentky režie , se zničehonic proti vůli herců obrátil do lehké formy parodie.
Tato se pak svými drápy usadila ve scénáři tak pevně, že až ve druhé polovině natáčecího dnu se ji podařilo nezměrným úsilím všech hrdinů přeměnit nejprve do tragédie a vzápětí do komedie, končící až ve formě crazzy. Zmatečné hledání stylu ještě více znesnadnila vědeckofantastická road movie, kterou přivezl, do druhé půle opozdivší se, jeden z hrdinů, který po trase Brno-Praha-Ondřejov-Praha-Morava-Brno-Ondřejov a Vlašim unikal od společnosti a marně hledal mlhovinu červených a bílých trpaslíků.
Velice těžko pak také hledat prvního kandidáta na Oskara, neboť komiků a tragédů byla celá řada. Za svůj herecký výkon se jím pak stává představitel nastupující generace, jehož umění již od počátku nabídlo divákovi nerozluštitelnou tajenku, jestli si dělá prdel nebo to fakt myslí vážně.
Hercem (hráčem) dne je David (DEJV) Zeman.
Za hrncema do Českého Brodu aneb nenaleťte šmejdům.
Český Brod - Vlaším 1:3 a 1:3
Zájezd v sobotním prosluněném dopoledni se nesl v duchu výroku soupeřova nahrávače po zápasech : "Že prohráváme, to jsem si zvykl ,ale že zase dostanu přes držku od dědků ?! "
Pět nejstarších členů družstva a Péťa, to byla sestava ,která odjela s cílem se nezranit, udýchat to a doma se ve zdraví druhý den vzbudit. Už pět litrů vypatlané hřejivky v šatně a 50 metrů různých obvazů dávalo tušit, že pro body si skutečně přijelo družstvo "starců", do něhož zapadl vbrzku i Péťa, když smutně a rezignovaně zvěstoval, že to hovno na hajzlu fakt nejde spláchnout, ačkoli to už pětkrát zkoušel. Po nejkratším provedeném zápisu do utkání, kdy stačilo opsat důchodový výměr našich hráčů a přidat ještě Petrův index, jsem překvapil soupeře a jak se ukázalo, také nás všechny, uvodní sestavou. Do té vyběhl Míra na nahrávce a já na smeči, co� � se po prohře v setu ukázalo jako ne zrovna šťastné řešení, jelikož mé staré nohy se neodlepily od země a Mírovi prsty se ukázaly jako dobré na všechni jiné ,než na nahrávku. Po zásahu našeho managera jsme vytvořili od druhého setu obvyklé postavení ( pro většinu už jen na kurtě) a výsledkem byl odjezd na pivo do města po třech poměrně hladce vyhraných setech. Po občerstvení se v pěkné restauraci IV.cenové skupiny ,kde jsme se stylově vrátili do retro dob našeho mládí s česnečkou, řízkem a desítkou, jsme vyrukovali ze šatny, po opětovně neúspěšném opakovaném Petrově pokusu o spláchnutí onoho hovna, do druhého dějství. Soupeři, který si na odvetu oblékl nové černé dresy, jsme povolili získat set, ale nakonec barva dresů našla své naplnění a závěrečný hvizd přinesl další tři body na odjezd do kufrů našich aut. Smotali jsme 50 metrů zpocených fáčů, dopili Viktorovu meruňku, Petr se při odchodu ještě několikrát marně pokusil poslat hovno do místní kanalizace a pak hurá domů. Důchodci dorazili zdrávi, za jízdy nikdo nevypadl a nemám ani zprávy ,že by někdo druhý den nevstal !
Hráč zápasu: Petr Vaněk
Dobříš - Vlašim 3:2. 3:2
Lepší scénář by nevymysleli ani všichni čeští spisovatelé z dobříšského zámku a slovo "osudový soupeř" se zosobnilo po vzájemných zápasech do hmatatelna s názvem KV Dobříš.
Když jsme v první polovině soutěže doma tomtuo soupeři podlehli 2:3,2:3 a v pátých setech 13:15, byli jsme na sebe naštvaní, že jsme nedotáhli zápasy do vyhraných koncovek. No a když jsme v sobotu odjížděli z Dobříše s prohrami 2.3,2.3 a v pátých setech 13:15, už nad naštvaností převážila víra v osud a pocit smíření.
Jestli tomu napomohlo počáteční bloudění a vzájemné se setkávání a rozcházení v komplexu školních budov, které utnulo až vysvobození domácími hráči nebo snad byla jazýčkem na vahách Viktorova nemoc a Kalýsovo střízlivění, či jsme šli vstříc "předurčenému" konzumací steaků a smažáků, všechno jedno. Pokud se tedy opět setkáme v soutěži s hráči Dobříše, počítejme s dlouhým hracím dnem a daným výsledkem. Za uvážení stojí domluvit vše dopředu, napsat to a vyšetřit si volnou sobotu. Když se ale podívám zpět do naší šatny po zápasech, vím, že tomu tak nebude, protože slovo parta má ; základy právě mezi našimi věšáky.
Hráčem zápasů se stal Sláva Klusák. (Promiň Davide, vím,že ses o to přihlásil ty,ale jako mladší musíš ještě vydržet!)
Hráč zápasu: Vítězslav Klusák
10.2.2015
Po utkání Vlašim- Zruč 0.3,1.3
Ochlazení odstartoval už tento víkend. Konec ledna se ponese ve znamení mrazu a sněhové nadílky. Noční teploty klesnou na -6 °C, během dne se budou pohybovat kolem -2 až 2 °C. Během posledního lednového týdne by mělo i více sněžit. Meteorologové předpokládají, že dané období bude srážkově nadprůměrné.
A než se dočkáme něčeho nad..., musíme vyjít z průměru, či dokonce pod....
Ve stejném duchu se neslo i sobotní dopoledne a malá část popoledne. Mráz zatím nespálil ani počínající lásku našeho stálého blokaře a ani chřipku v hrdle našeho hvězdáře. Tím bylo dáno i rozložení sil na obou stranách. Přidáme-li k tomu i zamrznutí myšlenkových pochodů mozkového trustu (trusu?) našeho nahrávače a vliv ochlezení na rychlost našeho univezrála, nabízí se otázka,kdo vlastně byl nejplatnějším členem takto mrazem zdevastovaného kolektivu. Ano,opdověď je stejně frustrující jako předpoklady,které k tomuto poznání dovedly. Byl jsem to JÁ. V předvečer dožití 53 jar jsem se stal nejúspěšnějším hráčem našeho mužstva. Dostal jsme celkem 8 náher, 5 jsem jich složil za bod a tři vyhodil ven. Nikdo mne nechytil,nic mi soupeř nevybral. Tímto bych chtěl poděkovat všem ostatním "zamrznutým" spoluhráčům,že mi toto umožnili.
Před námi je 14 denní pauza, kurňa dejte se chlapci dohromady, do kolika let si myslíte, že to zvládnu!!!
Hráč zápasu: Václav Mach
24.1.2015
Kolín s vůní meruňky a polníčku.
Na první zápas druhé části sezony k Labi jsme se sjeli hvězdicovou jízdou z několika koutů naší republiky.
Jakmile v šatně Viktor rozepnul tašku, zavoněla meruňka a bylo jasné, že budeme opět po vánoční pauze dobře připraveni.
Tomu odpovídal i začátek prvního utkání, kdy jsme v prvních dvou setech třímali pevně otěže zápasu.
S hvizdem do setu třetího se objevil problém, neboť pouze ploskaňa tentokrát nestačila a s pozvolným vyprcháváním meruňkového dopingu se vytrácela i herní pohoda a prohra přišla neúprostně a bez dalšího varování. Zkušenost, která byla tentokrát na naší straně, ve spojení s krocením přehnaného optimismu do přijatelné meze a s utnutím přiblblých myšlenkových pochodů některých mladších hráčů na nesmyslné kombinace, znamenala opětovné převzetí vůdčí role v zápase, který jsem tak dovedli ke zisku tří bodů.
V přestávce mezi zápasy, kdy už došla meruňka, převzal svoji roli polníček, který nečekaně probudil vitalitu i u starších masožravců, občerstvil nejen jejich tělo, ale i ducha, Výsledkem pak byla hra na jistotu, kdy méně zkušený soupeř ztrácel vždy právě v důležitých koncovkách setů, což nás opětovně posunulo k dalšímu vítězství za tři body.
A tak při rozjezdu jsme již začali spřádat plány na další sobotu, kdy přivítáme lídra tabulky ze Zruče. Meruňka i polníček budou u toho!!!
Hráč zápasu : Míra Kalina ( počínající vegeterián )
17.1.2015