1. kapitola
seme - Masaru Ishi, 19 let, vlk
uke - Yuichi Ryo, 15 let, duch
Yuichi: Posadím se na schodiště a podívám se z okna. Další nudný den.
Masaru: Nasednu do auta a jedu na určenou adresu. Zastavím, vystoupím a dojdu k makléřovi. Ten mě začne provázet prvně po zahradě a pak zajde do domů.
Yuichi: Zpozorním, když se otevřou dveře.
Masaru : Poslouchám jeho kecy, ale začnu se rozhlížet.
Yuichi: Přejdu ke klukovi a usměji se.
Masaru: Překvapeně se kouknu na malého kluka a pak na makléře, který pokračuje v prohlídce.
Yuichi: Objevím se na schodišti.
Masaru: Párkrát zamrkám a dojdu makléře. "Stalo se tu něco, když je tak levný?"
Makléř: "Minulí vlastníci domu měli syna, který spáchal sebevraždu v horní koupelně."
Masaru: "Proč?" zeptám se.
Makléř: "Okolnosti nevím, ale určitě budou na internetu."
Masaru: Protočím očima, ale kývnu. "Líbí se mi tady."
Makléř: "Takže to koupíte?"
Masaru: "Ano."
Yuichi: Vytřeštím oči a omylem myšlenkou shodím vázu.
Masaru: Cuknu sebou.
Yuichi: Zmizím.
Masaru: "Tak kde podepíšeme papíry?"
Makléř: Zavedu ho do kuchyně a vyndám smlouvu.
Masaru: Podepíšu ji a vyhodím ho.
Yuichi: "Musíš zmizet!" objevím se před ním.
Masaru: "Proč?" zajímám se.
Yuichi: "Nejsem jediný, kdo tady umřel."
Masaru: "To je tu vás víc?" zajímám se. "Můžeš na zahradu?"
Yuichi: "Nemůžu," povzdechnu si.
Masaru: Kývnu a sednu si na gauč.
Yuichi: Posadím se naproti němu.
Masaru: "Tak co mi o tom řekneš, když jsme teď spolubydlící?"
Yuichi: "Já tu byl první, takže ty jsi něco jako nájemník," odfrknu si.
Masaru: "Dobře." povzdechnu si. "Tak a co mi řekneš o těch ostatních?"
Yuichi: "Moc je nevidím jenom o úplňku."
Masaru: "Mám se bát?"
Yuichi: "Ani ne, jenom tu nedělej moc změn."
Masaru: "To znamená jako co?" zeptám se.
Yuichi: "Přestavba jednoho z pokojů, bazén na zahradě a tak," pokrčím rameny.
Masaru: "A nový nábytek a vymalování se tam počítá?"
Yuichi: "Ne."
Masaru: "Dobře. To stačí, nejsem nějaký stavař."
Yuichi: Usměji se.
Masaru: "Zítra přijedou stěhováci s nábytkem. Kde máš pokoj?"
Yuichi: "Pojď." Vstanu a jdu po schodech nahoru.
Masaru: Jdu za ním."
Yuichi: Zavedu ho do jednoho pokoje.
Masaru: "Hezký. Který si tedy můžu zabrat?"
Yuichi: "Jaký chceš."
Masaru: "No ty tu bydlíš takže kde je místo? A zítra probereme co kam." brouknu.
Yuichi: "Nic si se mnou neplánuj," ozvu se ostře.
Masaru: "Ale bydlíš tu a já nerad narušuju prostor."
Yuichi: "Fajn tak dobře."
Masaru: Usměji se.
Yuichi: Sednu si na postel.
Masaru: "Tak já už půjdu balit. Tak se uvidíme zítra."
Yuichi: Jenom kývl a zmizel.
Masaru: Odejdu a radši zamknu. Nasednu a jedu domů, kde dám poslední věci do krabic.
Yuichi: Jdu do koupelny a napustím si vanu.
Masaru: Najím se a jdu se vykoupat.
Yuichi: Ponořím se do ní.
Masaru: Pak zapadnu do postele. Natočím si budík a jdu spát.
Yuichi Jsem tam celou noc
Masaru: Probudí mě budík. Nasnídám se a začnu nosit krabice do auta.
Yuichi: Vylezu a vezmu si čisté oblečení.
Masaru: Pak počkám na stěhováky a jedeme.
Yuichi: Stoupnu si k oknu a koukám ven.
Masaru: Zastavíme před domem.
Yuichi: Pousměji se.
Masaru: Odemknu. "Ahoj." brouknu. "Tak začnou sem nosit nábytek a ty mi řekni jo nebo ne platí?"
Yuichi: "Platí," povzdechnu si a zmizím.
Masaru: Začnou nosit dovnitř nábytek.
Yuichi: Dívám se na ně z patra.
Masaru: Kouknu se na kluka.
Yuichi: Pousměji se na něj.
Masaru: Začneme stěhovat jen to co povolí. Jen jak jsme hotovi, zaplatím jim a vyhodím. Začnu si nosit dovnitř krabice.
Yuichi: Podívám se, co nosí.
Masaru: "To jsou moje soukromé věci. Jak se vlastně jmenuješ?"
Yuichi: "Promiň, jsem Yuichi a ty?"
Masaru: "Masaru a to je v pořádku."
Yuichi: Posadím se na schody.
Masaru: "Takže nábytek už tak necháme?"
Yuichi: Pokrčím rameny.
Masaru: Povzdechnu si. Vezmu pár krabic. "Tak kam můžu?"
Yuichi: "Můžeš si vzít jakýkoliv pokoj," usměji se.
Masaru: "Ale no tak." zamračím se.
Yuichi: "Vážně!"
Masaru: "Tak kde je pokoj pro hosty?"
Yuichi: Zavedu ho naproti mému.
Masaru: Začnu si tam nosit krabice.
Yuichi: Sedím na posteli a sleduji ho.
Masaru: Prohlídnu si ho a začnu myslet.
Yuichi: "Co?"
Masaru: "Jen přemýšlím jakou barvu.
Yuichi: Kývnu.
Masaru: "neporadíš?"
Yuichi: "Nevím, co se ti libí."
Masaru: Pokrčím rameny a natáhnu se pro gumičku a začnu si dělat rybí cop a u toho myslím.
Yuichi: Fascinovaně ho sleduji.
Masaru: Hotový cop hodím dozadu. "Tak já půjdu koupit barvu a jsem tu. Ještě co by to tu chtělo vymalovat?"
Yuichi: "Asi knihovna a jeden pokoj, co mě můj otec jako pracovnu.
Masaru: "Dobře a jsou nějaké určité barvy, které by se tam hodili?"
Yuichi: "Třeba zelená a žlutá, nebo hnědá."
Masaru: "Dobře. Tak já jedu." brouknu a jdu dolů.
Yuichi: Koukám za ním.
Masaru: Mávnu mu a odejdu.
Yuichi: Pousměji se a jdu do svého pokoje.
Masaru: Koupím všechny barvy a jedu zpátky, když něco uvidím. Zastavím a vystoupím.
Yuichi: Dívám se z okna do zahrady.
Masaru: Vezmu je a naložím opatrně do auta
Yuichi: Lehnu si na postel a setřu zbloudilé slzy.
Masaru: Rozjedu se domů.
Yuichi: Zavřu oči.
Masaru: Zastavím před domem. Vezmu je nějak do náruče a nešikovně si odemknu. "Doufám, že ti nevadí zvířátka." křiknu do domu.
Yuichi: Objevím se na schodech.
Masaru: Usměji se na něj a ukážu mu kotě se štěňátkem.
Yuichi: Rozzáří se mi oči.
Masaru: Jdu pomalu nahoru.
Yuichi: Cupitám za ním.
Masaru: Položím si je na postel. "Našel jsem je, když jsem jel domů.
Yuichi: "Jsou roztomilí."
Masaru: Usměji se. "Jsem rád, že se ti líbí. Takže ti tu nebudou vadit?"
Yuichi: "Ne." Zavrtím hlavou.
Masaru: "Takže je pohlídáš?"
Yuichi: "Když jím neublížím."
Masaru: "Proč?" podivím se a začnu je kontrolovat.
Yuichi: "Když jsem ve stresu můžu pohnout věcmi nebo rozbít věci."
Masaru: "To jim neublíží. Vymyslíš jména?"
Yuichi: "Já?"
Masaru: Kývnu a zkontroluju pejska.
Yuichi: Pohladím koťátko.
Masaru: "Je jen v šoku, jinak je v pořádku. Ještě trošku naražená žebra, ale to není vážné." brouknu a začnu pejskovi kontrolovat tlapky.
Yuichi: "Co třeba Royall?" navrhnu.
Masaru: "Pro koho?" zajímám se.
Yuichi: "Pro pejska."
Masaru: "Dobře a kočka je holka tak by to chtělo taky něco královského."
Yuichi: "Nic mě nenapadá"
Masaru: "Nancy?" zkusím.
Yuichi: "Jo."
Masaru: "Ne radši ne." zabručím.
Yuichi: "Proč ne?"
Masaru: "Nevím nějak mi to nesedí."
Yuichi: Povzdechnu si.
Masaru: "Sissi je lepší."
Yuichi: Se zasmáním kývnu.
Masaru: "Tak já jim nechám udělat cedulky. Tak Royall má trošku pohmožděnou nohu."
Yuichi: "Bude v pořádku?"
Masaru: "Bude jen mu ji zavážu." řeknu a začnu hledat obvaz.
Yuichi: Starostlivě se podívám na štěně
Masaru: Jemně mu obvážu packu a dám mu na ni pusu.
Yuichi: Usměji se.
Masaru: "Tak to bychom měli."
Yuichi: "Co dál?"
Masaru: "Asi si vybalím a ty si s němi můžeš hrát."
Yuichi: Kývnu.
Masaru: Začnu rozdělávat krabice.
Yuichi: Hraju si s prcky.
Masaru: PO dvou hodinách jsem hotov. Sednu si na postel. "Řekneš mi něco o sobě?" zeptám se.
Yuichi: "Chceš vědět jak jsem umřel?"
Masaru: "To můžeš taky, ale tak všeobecně."
Yuichi: "Mám rád černou barvu," pousměji se.
Masaru: Kývnu.
Yuichi: "Umřel jsem týden po svých patnáctinách."
Masaru: "Takže tobě je patnáct?"
Yuichi: "Jo."
Masaru: "Hmm." prohlídnu si ho.
Yuichi: "Proč nevypadám na to?"
Masaru: "Popravdě moc ne."
Yuichi: Usměji se. "Chceš vědět jak?" nahodím šílený úsměv.
Masaru: Pokrčím rameny, lehnu si na břicho a podepřu se rukama.
Yuichi: "Zastřelil jsem se," usměji se nad vzpomínkou.
Masaru: Vytřeštím na něj oči.
Yuichi: "Je to lehčí, než se zdálo."
Masaru: "Hmm, jak pro koho." brouknu.
Yuichi: "Věř mi.
Masaru: "Když myslíš. A proč si to udělal?"
Yuichi: "Nic mě na světě nedrželo a navíc," svléknu si triko, kde jsou vidět modřiny a jizvy. "Tohle docela bolelo."
Masaru: "Kdo ti to udělal?" zeptám se překvapeně.
Yuichi: "Matka."
Masaru: Obočí mi vyletí vysoko. "A otec?"
Yuichi: "Ten se tím nezabýval."
Masaru: Povzdechnu si. "Hmm tak s tímhle už nic neudělám."
Yuichi: Kývnu a natáhnu si triko.
Masaru: "Tak co podnikneme?"
Yuichi: "Chceš pomoct vymalovat?"
Masaru: "Zvládneš to?" zeptám se a postavím se.
Yuichi: "Neboj se."
Masaru: "Když myslíš." brouknu a začnu odklízet nábytek.
Yuichi: Pomůžu mu.
Masaru: Děkovně na něj kouknu.
Yuichi: Usměji se.
Masaru: Jen jak to dotaháme doprostřed, vezmu si štětce a barvy.
Yuichi: Taky si něco vezmu. "Čím začneme?"
Masaru: "Tak třeba, že si každý vezmu jednu stěnu?" navrhnu.
Yuichi: "Platí," Kývnu.
Masaru: Jdu ke stěně vedle.
Yuichi: Začnu malovat.
Masaru: Zkusím na něj cáknout.
Yuichi: "Ani to nezkoušej!" Zabručím.
Masaru: "A proč to nejde." nafouknu se.
Yuichi: "Protože nechci být špinavý!"
Masaru: Udělám to znovu.
Yuichi: Skočím po něm.
Masaru: Uskočím.
Yuichi: Rozplácnu se na zemi.
Masaru: Začnu se smát.
Yuichi: Stáhnu ho za nohu k sobě.
Masaru: "jau." vyjeknu jak se lehnu.
Yuichi: Zasměji se.
Masaru: "Ty si zlý." nafouknu se.
Yuichi: "Jsem duch."
Masaru: Protočím očima. "To se nepočítá."
Yuichi: Povzdechnu si.
Masaru: Vypláznu na něj jazyk. Natáhnu se po štětci a máznu ho na obličej.
Yuichi: Zavrčím a chytnu mu ruce. Druhou rukou mu vezmu štětec a začnu mu malovat po obličeji.
Masaru: "Ale to tak, sluší ti to."
Yuichi: "To je trest!"
Masaru: "Jako kdyby jedno nestačilo. Ty ho musíš dokončit co? To tetování."
Yuichi: "Jo."
Masaru: "Jen mi to nedej do očí."
Yuichi: "Jsem opatrný," nakreslím mu knírek.
Masaru: Zacuká mi obočí.
Yuichi: Zasměji se.
Masaru: Jen si odfrknu.
Yuichi: "Hotovo."
Masaru: "To je skvělé."
Yuichi: Pyšně se podívám na své dílo.
Masaru: "Líbím?"
Yuichi: "No až na ten křivej nos a oči, co jdou trochu šejdrem to ujde," utahuju si z něj.
Masaru: Zacuká mi obočí i koutky. "Já myslel ty tvoje malůvky."
Yuichi "Ty se mi líbí."
Masaru: "To jsem rád." kývnu. "Pokračujeme?"
Yuichi: "Můžeme." Slezu z něj a vrátím se k malování.
Masaru: Konečně vymalujeme celý pokoj. "Zítra uděláme další pokoj." padnu na postel.
Yuichi: "Jsi unavený?"
Masaru: "Ani ne, ale vyčerpávající. A ty?"
Yuichi: "Vůbec ne."
Masaru: "a jak to, že se tě můžu dotknout?"
Yuichi: "Protože mám někde v domě tělo."
Masaru: "A to jako kde?"
Yuichi: "Nenašel jsem ho."
Masaru: "Royall." zavolám.
Yuichi: Zvednu štěně.
Masaru: "Chceš ho najít?"
Yuichi: "Teď ne."
Masaru: "Kdyby jo tak stačí říct." usměji se.