Kazatelská zpráva za rok 2006
Kazatelská zpráva 18.2.2007 Na
Topolce
Milé sestry a bratři,
je mým úkolem
podat v tuto chvíli kazatelskou zprávu o sborovém životě v uplynulém
roce. Hned v jejím úvodu bych vám rád srdečně poděkoval za vaši trpělivost
a podporu, se kterou jste přijali celou naši rodinu. Díky vaší pomoci byl tento
náš první rok Na Topolce skutečně radostnou zkušeností.
Výměna kazatelů
s sebou vždy přináší nutnou revizi sborového života ve všech jeho oblastech.
Tento proces, kterým stále ještě procházíme, otevírá množství otázek, někdy
snad i nedorozumění. Zároveň nám ovšem dává příležitost podívat se na sbor
novým pohledem, uvědomovat si nové souvislosti, potřeby a poslání, na kterých
se každý z nás může podílet.
Centrem života
sboru zůstává bohoslužebné dění. Hlavní důraz při tom klademe na událost
zvěstování Božího slova, tak jak nás oslovuje z Písem Starého a Nového
zákona. Náš sbor ve své historii došel k takové podobě bohoslužeb, která
spojuje více duchovních tradic a odráží tak ekumenickou otevřenost sboru.
Nedomnívám se, že by existovala nějaká jedině „správná“ podoba bohoslužeb, ke
které bychom snad měli postupem času dospět. Také si nemyslím, že se můžeme
spokojit s tím, že „takhle se to u nás dělá“ a nic se na tom nesmí a nemá
měnit. To, co při nedělním shromáždění děláme a říkáme, je výrazem naší víry. Proto
je také nutné tady neustrnout, nebát se změny, odpovědně promýšlet a domýšlet.
Jsem opravdu vděčný za rozhovor nad liturgií, který signalizuje, že nám
bohoslužby nejsou jen prázdným návykem. Že nám na jejich obsahu a podobě
záleží.
Za trvalý neduh
nedělních shromáždění stále považuji určitou izolovanost kázání.
Z kazatelny je dobře viditelné, že udržet pozornost v průběhu
bohoslužeb není pro účastníky vždy snadné. Zvyk sledovat biblické texty ve
vlastní – přinesené Bibli bohužel z našeho sboru prakticky vymizel. Také to
vede k tomu, že příležitost k společné meditaci nad textem často
nevyužijeme. Snad se určitou možností k zlepšení může stát to, že
v průběhu letošního roku bude (až na drobné výjimky) kázáno podle
biblických perikop Jednoty Bratrské. Ty jsou snadno k dohledání
v knížečce hesel. Věřím, že to nám všem umožní lepší myšlenkovou i
modlitební přípravu na bohoslužby.
Jako velkou
radost a povzbuzení jsem v tomto roce vnímal společenství Biblické hodiny.
Kriticky nízká návštěvnost těchto setkání se stala minulostí. Potěšující je
také generační rozptyl účastníků. Snad se bude tato situace ještě dále
zlepšovat.
Při studiu jsme
se zaměřili na epištolu do Efezu a na knihu Kazatel. Pro následující období
jsem zvolil vybrané kapitoly z evangelia podle Marka. Pokud to bude možné,
povede v dohledné době alespoň jedno toto setkání učitelé katedry Nového
zákona ETF Jiří Mrázek, nebo bratr profesor Petr Pokorný. Chápejte prosím tuto
informaci také jako pozvání k spoluúčasti.
Úspěšně pokračují
také pravidelné ekumenické Biblické hodiny s evangelíky z Paloučku a
katolíky z Habrovky.
Samostatnou
kapitolou zůstává v našem společenství zpěv. Zdá se, že množství
talentovaných hudebníků nás přímo vyzývá k bohaté aktivitě na tomto poli.
Zároveň se ale ukazuje, jak náročné je pro nás překonat nedostatek volného
času, vzdálenost, možná někdy i vlastní pohodlnost. Jsem rád, že se nám
podařilo alespoň při větších slavnostech nacvičit několik písní pro malý
pěvecký sbor. Děkuji všem, kdo se na tom podíleli. Doufám, že se tato aktivita
bude dále rozvíjet.
Novinkou ve
sborovém programu se stalo setkávání nedělní školy pro dospělé. Navázali jsme
tak, na starší tradici našeho sboru. Tato sejití se konají každou neděli před
začátkem bohoslužeb. Za jejich přípravu bych rád poděkoval bratru Pavlovi
Vychopňovi, který nás seznamuje s inspiračními zdroji a kořeny
baptistického hnutí. Jakkoli je toto studium časově omezené, umožňuje nám znovu
promýšlet identitu topoleckého společenství v nejširším kontextu. Aktuální
situace v BJB nám opakovaně ukazuje, jak je takové přemýšlení důležité a
k jakým důsledkům vede jeho zanedbávání. Od příštího týdne se na vyučování
nedělní školy pro dospělé bude podílet také sestra dr.Lýda Kucová. Jejím
tématem budou dějiny českého baptistického hnutí. Vzhledem k množství
probírané látky jsme se také rozhodli posunout začátek těchto setkání na 9:00.
V následujícím
odstavci se chci zaměřit na jednotlivé sborové generace.
Dobře víte, že
v současné době jsou nejméně početnou skupinou Na Topolce školáci. Nechci
na tuto situaci naříkat, protože to není v menších sborech nic
neobvyklého. Zároveň to ale představuje specifický úkol zejména pro učitele
nedělní školy. Děti v předškolním věku potřebují odlišnou koncepci
vzdělávání. Chtěl bych tímto poděkovat sestrám, které na sebe přijaly
odpovědnost za nedělní školu a povzbudit je k další práci. Snad se nám
podaří děti zapojit také více do bohoslužebného života sboru. Zatím jsme stále
ve fázi hledání možných cest. Když mluvíme o dětech, musíme také připomenout
čtvrteční mateřské centrum, které navštěvují především maminky z okolí.
Organizátorkou těchto setkání je Janina. Také v tom vidím dobrý způsob,
jak využívat prostor sborového domu ke službě našim bližním.
Sborová mládež je
oproti dětem celkem početná. S potěšením sleduji, že se stává
samostatnější. Kromě jakéhosi „pevného jádra“ se na setkáních mládeže objevuje
také množství přátel. Optimistická je také skutečnost, že se daří navazovat
kontakty s dalšími mladými lidmi, jak v rámci BJB, tak i
v ekumenickém horizontu.
Generací, která v
současnosti prodělává nejbolestnější změny, jsou členové od třiceti do padesáti
let. Nejvíce viditelná je tato krize na rozvratu partnerských vztahů. Není se
ostatně čemu divit. Současná evropská společnost navěsila na partnerské dvojice
tolik nejrůznějších požadavků, že jejich nosnost na to často nestačí. Nemám v této
oblasti žádné snadné rady ani návrhy. Určité východisko ovšem vidím
v posilování vzájemných přátelských kontaktů mezi rodinami i jednotlivci.
Funkční a otevřené společenství umožňuje sdílení potřeb, nouzí i radostí.
Partnerům se tak může dostat podpory, která jim tak často schází. Ptejme se
sami sebe, kde můžeme pomoci, povzbudit, napomenout. Zároveň varuji před pokusy
vstupovat necitlivě tam, kam jsme nebyli pozváni. Společenství má zůstat
nabídkou, nikoli předvoláním k povinnému obecenství.
Z diasporní
povahy našeho sboru vyplývá specifická situace seniorů. Často velká vzdálenost,
která je dělí od sborového domu jim znemožňuje pravidelnou účast na některých
aktivitách. Myslím, že by bylo velmi nedobré, pokud bychom se s takovým
konstatováním spokojili. Obohacení, které může společenství přijímat od svých
nejstarších členů je nenahraditelné. Proto bych také rád vyzval všechny sborové
seniory: nedomnívejte se, že váš part byl už odehrán, že se bez vás obejdeme.
Sbor potřebuje vás i vaše zkušenosti.
Na závěr bych rád
připojil několik slov o oblasti, kterou sám považuji za klíčovou. Jistě jste
zaznamenali, že v uplynulém období se radikálně proměnilo bezprostřední
okolí sborového domu. Hned na třech stranách nás obklopila stavební aktivita, která
nenávratně promění prostředí Topolky. Myslím, že toto dění je v mnoha
ohledech metaforou situace, ve které se také duchovně nacházíme.
Slávou i bídou
českých baptistických sborů bývala jakási „mimosvětskost“, odtrženost od světa,
ve kterém žijeme. Ta snad původně obsahovala pozitivní důraz na realitu Božího
království, na jinakost církve ve společnosti. Stále častěji se ale stávala
zbožnou izolací, ulpíváním na vnějších tradicích, klamnou ospalostí, která
nechce a ani nedokáže vidět potřeby a nouze naší společnosti.
Věřím, že
baptistický sbor Na Topolce se má vydat jinou cestou. Domnívám se, že naše
místo je skutečně přímo uprostřed tohoto světa, uprostřed společnosti, kam jsme
posláni být kvasem proměňujícím. Sbor selže, pokud se budeme pokoušet o útěk ze
světa.
Takové žití
„uprostřed“ může být samozřejmě zneklidňující. Všechno, na co jsme zvyklí se
bude měnit. Podobně, jak se to děje právě v okolí našeho sborového domu.
Přesto se domnívám, že každá jiná volba by byla nedobrá.
Hlavním rozměrem
tohoto žití „uprostřed“ bude jistě misijní a diakonická činnost. Slovo, které
společně slýcháme z kazatelny a sami čteme v Bibli, se chce proměnit
ve skutky. Svědectví Písma ústí do nového zvěstování evangelia a do laskavé
pomoci bližním. Z určitého úhlu pohledu jsou naše misijní a diakonické
možnosti omezené. Není nás mnoho, náš sbor je výrazně diasporní, nedostává se
sil a času.
Křesťanské
zvěstování a služba ale nejsou jakousi „přidanou hodnotou“ k bohoslužbám. Mají
se naopak stát základem našeho nového života v Kristu. Z tohoto
pohledu musíme nově rozvrhnout své možnosti, soustředit se na to podstatné,
nově hledat. Tak se může naše malé společenství stávat živou, radikální,
svědeckou alternativou pro naše bližní.
Tady vidím největší
úkoly, které se před námi teprve otevírají.
Milé sestry a
bratři, budu opravdu velmi rád, pokud přijmete tyto mé poznámky jako impuls
k dalším rozhovorům. Ještě jednou vám všem děkuji za to, že jste tady. Na
závěr bych rád přečetl verš z proroctví Izaiášova: „Ti, kdo skládají
naději v Hospodina, nabývají nové síly.“ (Iz 40.31)
Hospodine, své
naděje skládáme v Tebe. Dávej nám moudrost, pokoru a sílu být Ti živým
svědectvím uprostřed světa.
Amen