kroj ze Žatčan - text
Obnova kroje ze Žatčan
V Žatčanech, podobně jako jinde na Brněnsku, muži odložili kroj kolem roku 1860 po zrušení poddanství, které vstoupilo v platnost v roce 1848. Venkovský kroj byl tehdy chápán jako symbol podřízeného postavení sedláků vůči vrchnosti a proto jej venkované po nabytí svobody rádi a rychle odložili. Ženy nosily kroj déle, do začátku 1.světové války.
Po válce se kroj jako denní oblečení přestal nosit a lidé jej oblékali pouze o slavnostech. Konec války znamenal i rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatného Československa. Lidé na tuto situaci reagovali nadšením, zvedla se vlna vlastenectví a to se projevilo i v oblasti nošení kroje, hledal se jednotný, jakoby „národní“ kroj. Jako takový byl vybrán kroj kyjovský. K jeho oblibě přispělo, že se zřizovali půjčovny a tak zapůjčení kyjovského kroje bylo levnější a pohodlnější než si pořizovat kroj vlastní.
V záznamech Sokola a Orla z 1.republiky nejsou zmínky o tom, že by se tehdy veřejně slavily hody s krojovaným průvodem, v Orlovně se ovšem slavívaly císařské hody (3.neděle v říjnu).Po 2.světové válce v letech 1945 až 47 hody slavili Sokolové i Orlové, každý zvlášť před svými budovami. Po zrušení obou spolků v r. 1948 pořádala hody střídavě Národní fronta, Lidová strana nebo mládež pod záštitou MNV.Od roku 1990 pořádala hody Jednota Orel Žatčany, později sami stárci. V pondělí po hodové neděli se konají Ženáčské hody.
Po roce 1989 na celém Brněnsku sílí zájem o tradice a původní kroj. V obcích, kde kroj zaniknul anebo byl nahrazen kyjovským, lidé hledají, co se u nich nosilo před 100 lety, nechávají si šít kroje podle historických pramenů. Podobně tomu bylo i Žatčanech, kde se tohoto ujaly paní Renata Kleinová, Vladimíra Sedláčková, Martina Fialová a Mgr. Karla Jarošová. Při obnově kroje vycházely ze starých fotografií, popisu kroje ve Vlastivědě moravské, sepsané Augustinem Kratochvílem v roce 1910, kde se kroj popisuje takto.
„Svérázný kroj se zachoval u ženských, u mužských byl odložen v letech 1860. Na hlavě nosí „kukly“ nebo „maryšské šátky“, v poslední době uvázané obyčejně „na ucho, méně „na rožky“, v zimě teplé „vlňáčky“. Děvče i vdaná nejde z domu bez zástěry ( fěrtuchu). „Kacabajky“ jsou z pracích látek ( na léto) nebo z těžké látky jako sukně. Pod kacabajkou nosí děvčata kordulky. Sukně jsou široké a chce-li děva býti nastrojena musí jich mít 5-6, spodnější jsou hodně naškrobeny, hořejší vlněné, bavlněné, hedvábné neb atlasové různé barvy. K muzice chodí děvčata „bez obleku“, pouze v kordulce s rukávci ozdobenými na koncích krajkami a pentličkami. “
Žatčanské ženy také navštívily Etnografické muzeum v Brně a vzhled konzultovaly s odborníky. Poté se obrátily na zastupitelstvo obce, které poskytlo prostředky na ušití 10 chlapeckých a 10 dívčích krojů.
Obnovený dívčí kroj se skládá z bílých rukávců s krajkovým krejzlíčkem, který netrčí k obličeji, sametové, bohatě zdobené kordulky, brokátové sukně pod kolena, dole ozdobené dvěma stužkami a pěti silně naškrobenými spodnicemi. Zástěra je bílá obdélníková a končí na šířku dlaně nad spodní okraj sukně, vzadu zakončená krajkovými mašlemi. Ke kroji patří bílé punčochy a černé boty. Na hlavě se nosí červený šátek anebo věneček jemných barev.
Kroj mládenců vychází z podoby z poloviny 19. století, tedy žluté kalhoty pod kolena, původně se nosily kožené, dnes látkové, dyftýnové, vysoké boty, červené kordule, košile s bílou výšivkou a černý klobouk s voničkou.
Poprvé byl kroj představen při slavnosti 60. výročí osvobození Žatčan, ukončení 2.světové války a odhalení památníku obětem 2.světové války 8.května 2005. Tři páry krojovaných na oslavě asistovaly při nesení praporů a pokládání věnce k památníku. Premiéra všech krojů se konala na žatčanské hody 22. května 2005. Při dopolední mši byly kroje požehnány v kostele a poté 12 krojovaných párů ( 2 páry měly kroje vlastní) prošlo obcí v průvodu a pod májí zatančily Moravskou besedu, poté se konala taneční zábava. Ženské kroje ušily švadleny z Velkých Bílovic. Košile a červené kordule pro mládence zhotovila paní Michlová ze Žatčan. Celkové náklady na 10 krojů dosáhly
částky 100 000,- Kč a byly uhrazeny obcí. Zastupitelstvo obce stanovilo, že se ženské kroje budou půjčovat za 500,- Kč, mládenecké za 200,- Kč. Do jiných obcí půjčovány nebudou.
Po úspěšném obnovení stárkovského kroje obrátily žatčanské ženy pozornost ke kroji ženáčskému. V Žatčanech se ženáčské hody slaví od roku 1991, ale protože se kroje nedochovaly, ženy nosily kyjovské kroje a muži červené vesty, bílé košile a čené kalhoty. Mgr. Karla Jarošová, paní Renata Kleinová a Martina Fialová znovu navštívily Etnografické muzeum, kde konzultovaly možnou podobu ženáčského kroje s PhDr Lenkou Novákovou, obrátily se na etnografku PhDr.Věru Kovářů a PhDr. Josefa Trávníčka z národopisného souboru Líšňáci. Při šití krojů vycházely z publikace PhDr.Miroslavy Ludvíkové – Kroj brněnského venkova
Mužský ženáčský kroj vychází z oblečení již ovlivněného městskou módou na přelomu 19. a 20.století. Nosí se černý plstěný klobouk, střídmě zdobený portami. Košile je ušita z jemného bílého plátna s nízkým přehnutým límečkem a dlouhými širšími rukávy, ukončenými manžetou. Na prsou je bíle vyšita drobným dírkovým vzorem nebo je zdobena bílou krajkou či sámkováním. Tmavomodrá vesta ze sukna sahá asi do poloviny boků a je hustě osázená zlatými knoflíky a citlivě zdobena výšivkou. Záklopky kapes jsou také opatřeny ozdobnými knoflíky. Na nohou nosí muži buď dlouhé černé tesilové, případně vlněné kalhoty klasického střihu a nízké černé boty nebo tmavě modré soukenné kalhoty, zastrčené do vysokých holinek. V chladnějším počasí nosí muži tmavomodrý kabátek ze sukna podle střihu z publikace M. Ludvíkové – Kroj brněnského venkova.eny nosí na hlavě vídeňský šátek červené barvy, nyní zvaný jako „turečák“, který si nechávají odborně vázat. Nejčastějším typem svrchních kabátků je v Žatčanech kacabajka a marinka. Kacabajka, která se zapíná na knoflíčky až ke krku, bývá ušitá z bavlněného brokátu nebo bílé madeiry. Pod marinku, která je ušita z bavlněného brokátu nebo ze sametu, ženy oblékají tzv. půlku nebo hedvábný šátek s třásněmi, tzv. třásňák různých barev. Vyskytuje se zde také krajkový krejzlík u krku, který je také vyšíván drobnými dírkami, naškroben a zvlněn do stejnoměrných varhánků. Mladší vdané ženy nosí také škrobené rukávce, stažené v nadloktí barevnou stuhou a kordulku ze sametu. Kromě bílých punčoch ženy oblékají také starší variantu – punčochy červené. Na nohou nosí zavřené střevíce nebo vyšší šněrovací boty s nižším podpatkem. Pod sukní se nosí většinou 3 naškrobené spodničky, bohatě nabírané na bocích a v zadní části. Naopak přední díl zůstává prakticky hladký. Vrchní sukně jsou ušity z různých materiálů – brokát, listr, vlna. ... Zdobeny jsou portou asi 10 cm u dolního okraje a některé také tzv. „kartáčkem“ Taky se nosívají sukně z plátna s kvítečkovým vzorem, například k tanci, aby se neušpinily drahé, brokátové Sukně by měla sahat do poloviny lýtek. Přes sukni se obléká zástěrka, která je buď z bílého plátna, vyšitá děrovanou výšivkou nebo ze saténu různých barev, nahrazující původní hedvábí. Taky byl obnoven všední kroj.
Kroje se v Žatčanech nosí nejen na hody, ale také při oslavě Božího Těla, na krojovaném plese, o Velikonocích, dožínkách, martinském posezení u cimbálu a při dalších příležitostech.
Zdroj.Mgr.Karla Jarošová, kniha Kroj brněnského venkova od PhDr.M.Ludvíkové
webové stránky Žatčan www.obeczatcany.cz, kniha Z historie obce Žatčany od Josefa Sedláčka