Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hlásá vodu, pije víno

20. 4. 2008

Jiří Vacek

Uvedené pořekadlo dokládá jev, který dobře známe. Lidé často v něco věří a dokonce o tom přesvědčují i druhé, ale sami jednají s tím v rozporu. Takové jednání se běžně považuje za důkaz nepravdy toho, co tvrdí.

Může tak být, ale nemusí. Když se někdo občas při sváteční příležitosti napije s mírou vína, není proto ještě pokrytec ani nevyvrací pravdu o škodlivosti alkoholu. Jak říkají Němci: „Einmal ist keinmal“. (Jednou je totéž, jako nikdy).

Jestliže někdo přesvědčuje o škodlivosti kouření a sám kouří, pak paradoxně škodlivost kouření nepopírá, ale dokazuje. Je sám názorným příkladem, jak škodlivý návyk kouření je, jak kuřáky znesvobodňuje.

Navíc platí i antické: „Co je dovoleno Jovovi (Bohu Jupiterovi), není dovoleno volovi“, (smysly ovládanému člověku). Ač se určitě tato pravda dá zneužít, přece platí. Malé děti také nemohou vše, co dospělí, studenti to, co ti, kteří studium dokončili.

Proč to vše říkám? Abychom nemysleli mechanicky a šablonovitě, ale stále případ od případu skutečně rozlišovali nikoliv podle litery nauky, ale ve shodě s jejím duchem. Mechanické, dogmatické, fundamentalistické myšlení nás doopravdy zotročuje, protože v něm není pravý duch. Jen ten, myšlení ve správném duchu, osvobozuje. Proto buďme svobodní a používejme nauku v pravé svobodě ducha pomocí správného rozlišování a nikoliv jako svazující mrtvou literu.

Svoboda samozřejmě není totéž, co svévole, přesvědčení, že je mně vše dovoleno. Není a ať se rozhodneme jakkoliv, následky takového rozhodnutí jsou vždy naše a nikoho jiného. My je neseme a proto máme i právo se svobodně rozhodovat, ale, a to co nejvíce zdůrazňujeme, s plnou zodpovědností za své rozhodnutí. Nikdo nám nic v tomto směru neodpustí. Ze zákona „zlo za zlo, ale i dobro za dobro“, není výjimek. A pozor: čím později zaseté zlo sklízíme, tím hůře pro nás.

Duchovní nauka je vždy na prvém místě určena nám samým, abychom její pomocí kráčeli k Bohu. Není určena k tomu, aby sloužila jako bič na druhé. Prohřešky druhých nechme jim a Bohu, což přirozeně neplatí pro trestnou činnost a podobně. Oba znají pravdu nejlépe. Vždy se řiďme Ježíšovým: „Nesuď, abys nebyl souzen“ a „kdo jsi sám bez viny, hoď první kamenem“. Jiná je samozřejmě úloha žáka, jiná učitele.