kapitola II. Mirlenův ztracený syn
A pane profesore, vy máte rodinu? Zeptala Elen se po vyčerpávajícím hovoru profesora Mirlena. Ano, měl jsem ženu, ale zemřela na rakovinu prsu. Mám také dva syny a jednu dceru. Ta také zemřela. Můj syn Archibald, říkáme mu Arči. Tak ten je u námořnictva. Byl to jeho dětský sen. A ten druhý syn Romanus, říkali jsme mu Roman. Ten se ztratil. Jako hodně mladí se pluli Arči a Roman na Arčiho oblíbené lodi. V noci Arči usnul, ale Roman se šel podívat na palubu. Té noci ale na obří škebli byli syrény. Myslím si, že je teď s nimi. – A vy jste ho nikdy… - Ne, nikdy jsem ho nehledal, Elen. – To je škoda, ne? – Ne, není. Ale na Arčiho jsem hrdý. Plaví se po oceánech, hledá nové ostrovy a má čestný řád Hrdinství a pokroku. Zachránil totiž námořnictvo Jugoslávského prezidenta Jugoslávských kouzelníku a čarodějek v roce 1984. Toť vše. O deset minut později už spěchali z La France, protože La France už zavírala. Rozloučili se s profesorem, který vyčaroval plamýnek ohně, vstoupil do něj a zmizel. Oni se poté přesunuli do Gorolovy ulice. Ještě nikdy jí neviděli tak pustoprázdnou. Nikde živáčka. Stál tam jen prodavač Denního zpravodaje, malý tlustý čaroděj mumlající si nesmyslné věci o něčem s čím si. Byla tam také televizní reportérka, která s nadšením hlásila aktuální zprávy televize České kouzelnické komunity. ČKTV. A jsou tu dnešní Noviny. V Gorolově ulici není nikdo. Jak je to možné? Zeptali jsme se premiéra České kouzelnické republiky, Martina Baxy, který odmítá výskyt zla na zemi, které opětovně připomíná Leonard F. Mirlen,ředitel prestižní akademie v Shendlhultu a jeho student Tomáš Sayer. My tomu samozřejmě nevěříme, neboť co řekne premiér, to platí. – Kecy, kecy, kecy. Řekl naštvaně Tomáš a schoval se před reportérkou v těsných růžových legínách a s norkovým kožichem a přes rameno měla leopardí kůži. Vlasy měla samozřejmě PERFEKTNĚ upravené a naondulované blond. Vykračovala v růžových podpatcích a přeříkávala si text do reportáže o úpravě kanceláře ministra zahraničních věcí v prezídiu. Jak se neukrývali, nevšimli si, že jsou v Černé ulici. Ta byla plná černé magie a zla. Když procházeli temnou uličkou, zastavila je čarodějka s velmi špičatým nosem s bradavicí a mastnými vlasy. Ale, ale! Milánci, copak tu děláte??? Oni si ji ale nevšímali a šli dál. Bylo tam malé ponuré náměstíčko. Uprostřed stálo devět černě oděných čarodějů mumlajících slova černé magie. Každý z nich měl na sobě satanistické znaky a různé obrazce. Uprostřed kruhu se ale vznášela osoba. Osoba, kterou všichni tři znali, ač jsem jí v kapitolách Vyvoleného nepopsal a nezmínil. Profesorka astronomie Tereza Berousková. Vznášela se nad nimi a nejevila známky života. Občas sebou trhla, ale to je všechno. Profesorka byla mrtvá…
